Návrh zákona o úrazovém pojištění

Ministerstvo práce a sociálních věcí vypracovalo návrh zákona o úrazovém pojištění. Brzy o něm má jednat vláda. Nový zákon významně změní celý systém a měl by výrazně motivovat zaměstnavatele i zaměstnance k tomu, aby vytvářeli co nejlepší podmínky pro bezpečnou práci.

Pokud ho schválí vláda, obě komory Parlamentu i prezident, měl by začít platit od 1. ledna 2006. Profitu se podařilo dokument získat a vzhledem k zájmu, jaký o něj řada podnikatelů projevila, zveřejňujeme podstatnou část návrhu.

„Vytvoření nového, průběžně financovaného veřejnoprávního systému úrazového pojištění je jednou z hlavních priorit současné vlády. Dosavadní systém je neprůhledný a neobsahuje žádné preventivní kroky, které by pracovním úrazům a nemocím z povolání předcházely,“ říká tisková mluvčí ministerstva Kateřina Beránková. Hlavním principem nové úpravy je převedení odpovědnosti za škodu způsobenou na zdraví pracovním úrazem nebo nemocí z povolání z oblasti pracovněprávní do systému sociálního zabezpečení, a to formou dávek úrazového pojištění. „Zákon zavede do českého systému pojištění prvky, které se standardně vyskytují ve vyspělých zemích,“ dodává Beránková. Pokud návrh projde, nebude už tedy existovat pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání, ale nová forma sociálního pojištění s vlastním systémem dávek.

Návrh zákona o úrazovém pojištění

(výběr podstatných částí)

Úvodní ustanovení

§ 1

Předmět úpravy

(1) Tento zákon v souladu s právem Evropských společenství upravuje úrazové pojištění zaměstnanců pro případ poškození zdraví při pracovním úrazu nebo nemocí z povolání (dále jen „pojištění“).

Základní pojmy

§ 3

Pracovní úraz

(1) Pracovním úrazem se pro účely tohoto zákona rozumí jakékoli poškození zdraví nebo smrt, které byly zaměstnanci způsobeny nezávisle na jeho vůli krátkodobým, náhlým a násilným působením vnějších vlivů při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.

(2) Plněním pracovních úkolů je výkon pracovních povinností, jiná činnost vykonávaná na příkaz zaměstnavatele a činnost, která je předmětem pracovní cesty. Plněním pracovních úkolů je též činnost konaná pro zaměstnavatele na podnět odborové organizace, rady zaměstnanců, zástupce pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci nebo ostatních zaměstnanců, popřípadě i činnost konaná pro zaměstnavatele z vlastní iniciativy, pokud k ní zaměstnanec nepotřebuje zvláštní oprávnění nebo ji nekoná proti výslovnému zákazu zaměstnavatele, jakož i dobrovolná výpomoc organizovaná zaměstnavatelem.

(3) V přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů jsou úkony potřebné k výkonu práce a úkony během práce obvyklé nebo nutné před počátkem práce nebo po jejím skončení a úkony obvyklé v době přestávky na jídlo a oddech konané v objektu zaměstnavatele. Takovými úkony však nejsou cesta do zaměstnání a zpět, stravování, ošetření, popřípadě vyšetření ve zdravotnickém zařízení, ani cesta k nim a zpět, pokud není konána v objektu zaměstnavatele. Vyšetření ve zdravotnickém zařízení prováděné na příkaz zaměstnavatele nebo vyšetření v souvislosti s noční prací, ošetření při první pomoci a cesta k nim a zpět jsou úkony v přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů. Za činnost v přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů se považuje též školení zaměstnanců organizované zaměstnavatelem nebo odborovou organizací, popřípadě orgánem nadřízeným zaměstnavateli.

(4) Cestou do zaměstnání a zpět se rozumí cesta z místa zaměstnancova bydliště (ubytování) do místa vstupu do objektu zaměstnavatele nebo na jiné místo určené k plnění pracovních úkolů a zpět; u zaměstnavatelů v lesnictví, zemědělství a stavebnictví také cesta z bydliště na určené shromaždiště a zpět.

(5) Cesta z obce bydliště zaměstnance na pracoviště nebo do místa ubytování v jiné obci, která je cílem pracovní cesty, pokud není současně obcí jeho pravidelného pracoviště, a zpět se posuzuje jako nutný úkon před počátkem práce nebo po jejím skončení.

(6) Jako pracovní úraz se posuzuje též úraz, který zaměstnanec utrpěl pro plnění pracovních úkolů.

§ 4

Nemoc z povolání

(1) Nemocí z povolání se pro účely tohoto zákona rozumí nemoc vznikající nepříznivým působením chemických, fyzikálních, biologických nebo jiných škodlivých vlivů, pokud je uvedena v seznamu nemocí z povolání uvedeném v příloze č. 1 tohoto zákona a pokud vznikla za podmínek, za nichž nemoc z povolání vzniká a dosáhla klinického stupně závažnosti, který je jako nemoc z povolání uznáván. Nemocí z povolání se rozumí též akutní otrava, vznikající nepříznivým působením chemických látek.

(2) Za nemoc z povolání se považuje i nemoc vzniklá před jejím zařazením do seznamu nemocí z povolání, a to od jejího zařazení do seznamu a za dobu nejvýše tří let před jejím zařazením do seznamu.

(3) Uznávání nemocí z povolání pro účely pojištění a pro účely zvláštních právních předpisů provádějí určená zdravotnická zařízení.

§ 5

Výpočtový základ

(1) Výpočtovým základem pro úrazový příplatek se pro účely tohoto zákona rozumí denní vyměřovací základ pojištěnce stanovený pro účely nemocenského pojištění zvláštním právním předpisem před vznikem pracovního úrazu nebo nemoci z povolání snížený o 30 %; přitom se nepoužijí ustanovení o úpravě denního vyměřovacího základu (dále jen „denní výpočtový základ“).

(2) Výpočtovým základem pro úrazové vyrovnání, úrazovou rentu a pro úrazovou rentu pozůstalého se pro účely tohoto zákona rozumí třicetinásobek denního výpočtového základu pojištěnce (dále jen „měsíční výpočtový základ“).

§ 6

Poškození zdraví

(1) Poškozením zdraví pracovním úrazem nebo nemocí z povolání (dále jen „poškození zdraví“) se pro účely tohoto zákona rozumí následky na zdraví poškozeného, vzniklé v příčinné souvislosti s pracovním úrazem nebo nemocí z povolání.

(2) Dlouhodobým poškozením zdraví se pro účely tohoto zákona rozumí takové poškození zdraví, které podle poznatků vědy má trvat déle než jeden rok a vyjadřuje se mírou poškození zdraví.

(3) Mírou poškození zdraví se pro účely tohoto zákona rozumí procentní vyjádření omezení pracovně a životně významných funkcí podmíněné dlouhodobým poškozením zdraví.

(4) Míra poškození zdraví se stanoví jako výsledná míra vyjadřující poškození zdraví pojištěnce, způsobené jedním či více pracovními úrazy nebo jednou či více nemocemi z povolání.

Dávky

§ 9

Druhy dávek

(1) Z pojištění se poskytují tyto peněžité dávky:

a) úrazový příplatek,

b) úrazové vyrovnání,

c) úrazová renta,

d) bolestné,

e) příspěvek za ztížení společenského uplatnění,

f) náhrada nákladů spojených s léčením,

g) náhrada nákladů spojených s pohřbem,

h) jednorázový příspěvek pozůstalému,

i úrazová renta pozůstalého.

(2) Z pojištění může být poskytnuta jako nepeněžitá dávka úrazová rehabilitace.

§ 10

Úrazový příplatek

(1) Pojištěnec má nárok na úrazový příplatek k nemocenskému poskytovanému podle zvláštního právního předpisu, je-li následkem poškození zdraví uznán dočasně práce neschopným.

(2) Úrazový příplatek náleží pojištěnci za dobu dočasné pracovní neschopnosti uvedené v odstavci 1. Pokud za trvání dočasné pracovní neschopnosti pominula příčinná souvislost s poškozením zdraví pojištěnce, nárok na úrazový příplatek tímto dnem zaniká.

(3) Vykonává-li pojištěnec více zaměstnání, z nichž vzniká účast na pojištění, náleží úrazový příplatek z každého takového zaměstnání, pokud byl pojištěnec v souvislosti s poškozením zdraví uznán k výkonu takového zaměstnání dočasně práce neschopným.

(4) Úrazový příplatek pojištěnci nenáleží, jestliže pojištěnci

a) nenáleží nemocenské,

b) náleží úrazová renta, nebo

c) po vzniku nároku na úrazové vyrovnání vznikla z důvodu téhož poškození zdraví pracovní neschopnost.

(5) Denní výše úrazového příplatku se stanoví jako rozdíl mezi denním výpočtovým základem a plnou denní výší nemocenského. Při snížení nebo odnětí nemocenského pojištěnci z důvodu porušování léčebného režimu podle zvláštního právního předpisu se denní výše úrazového příplatku nemění.

(6) Pokud pojištěnec vykonávající zaměstnání v pracovním poměru nebo na základě dohody o pracovní činnosti, které nezakládá účast na nemocenském pojištění, nebo pojištěnec konající práce na základě dohody o provedení práce, ke dni vzniku poškození zdraví vykonával současně zaměstnání zakládající účast na nemocenském pojištění, nepřihlíží se pro stanovení výše úrazového příplatku k výši příjmu z činnosti, která nezakládá účast na nemocenském pojištění.

§ 11

Úrazové vyrovnání

(1) Pojištěnec má při poškození zdraví nárok na úrazové vyrovnání, pokud míra jeho poškození zdraví stanovená podle prováděcího právního předpisu přesahuje 10 % a nedosahuje 33 %.

(2) Pojištěnec má nárok na úrazové vyrovnání též, pokud mu byla podle § 23 odst. 1 písm. a) úrazová renta odňata, jestliže míra poškození jeho zdraví přesahuje 10 %. Nárok na úrazové vyrovnání z důvodu téhož poškození zdraví náleží pojištěnci jen jednou. To platí i v případě, kdy byla odňatá úrazová renta pojištěnci poskytována z důvodu více poškození zdraví.

(3) Výše úrazového vyrovnání se stanoví procentem míry poškození zdraví stanovené podle prováděcího právního předpisu z dvanáctinásobku měsíčního výpočtového základu.

(4) Vykonává-li pojištěnec ke dni vzniku poškození zdraví více zaměstnání, z nichž vzniká účast na pojištění, pro výpočet výše úrazového vyrovnání se měsíční výpočtové základy ze všech takových zaměstnání sčítají.

(5) Při zvýšení míry poškození zdraví v rámci rozpětí uvedeného v odstavci 1 má pojištěnec nárok na doplatek ve výši odpovídající rozdílu mezi úrazovým vyrovnáním, které by náleželo při nově stanovené míře poškození zdraví, a úrazovým vyrovnáním vyplaceným pojištěnci z důvodu téhož poškození zdraví.

(6) Pokud pojištěnec vykonávající zaměstnání v pracovním poměru nebo na základě dohody o pracovní činnosti, které nezakládá účast na nemocenském pojištění, nebo pojištěnec konající práce na základě dohody o provedení práce, ke dni vzniku poškození zdraví vykonával současně zaměstnání zakládající účast na nemocenském pojištění, nepřihlíží se pro stanovení výše úrazového vyrovnání k výši příjmu z činnosti, která nezakládá účast na nemocenském pojištění.

Úrazová renta

§ 12

(1) Pojištěnec má při poškození zdraví nárok na úrazovou rentu, pokud míra poškození jeho zdraví činí nejméně 33 %.

(2) Úrazová renta náleží pojištěnci ode dne vzniku poškození zdraví, nejdříve však ode dne následujícího po dni skončení dočasné pracovní neschopnosti pojištěnce z důvodu tohoto poškození zdraví.

(3) Úrazová renta náleží pojištěnci do dne předcházejícího dni přiznání starobního důchodu podle zvláštního právního předpisu, nejdéle však do konce kalendářního měsíce, ve kterém pojištěnec dovršil 65 let věku.

§ 13

(1) Jestliže míra poškození zdraví pojištěnce stanovená podle prováděcího právního předpisu dosahuje:

a) nejméně 33 %, avšak nedosahuje 66 %, měsíční výše úrazové renty se stanoví procentem míry poškození zdraví stanovené podle prováděcího právního předpisu, zvýšeným o 34 % z 95 % měsíčního výpočtového základu,

b) nejméně 66 %, měsíční výše úrazové renty se stanoví ve výši měsíčního výpočtového základu.

(2) Vznikl-li pojištěnci nárok na plný invalidní nebo částečný invalidní důchod podle zvláštního právního předpisu:

a) z důvodu, že plná nebo částečná invalidita je v souvislosti s poškozením zdraví, za které náleží úrazová renta, nebo

b) po vzniku nároku na úrazovou rentu,

sníží se výše úrazové renty o výši tohoto důchodu; ke zvýšení důchodu pro bezmocnost ani ke snížení výplaty důchodu při jeho souběhu s příjmem z výdělečné činnosti nebo s jiným důchodem se nepřihlédne).

(3) Vykonává-li pojištěnec ke dni vzniku poškození zdraví více zaměstnání, z nichž vzniká účast na pojištění, pro výpočet výše úrazové renty se měsíční výpočtové základy ze všech takových zaměstnání sčítají.

(4) Pokud pojištěnec vykonávající zaměstnání v pracovním poměru nebo na základě dohody o pracovní činnosti, které nezakládá účast na nemocenském pojištění, nebo pojištěnec konající práce na základě dohody o provedení práce, ke dni vzniku poškození zdraví vykonával současně zaměstnání zakládající účast na nemocenském pojištění, nepřihlíží se pro stanovení výše úrazové renty k výši příjmu z činnosti, která nezakládá účast na nemocenském pojištění.

(5) Výše úrazové renty se nově stanoví při změně míry poškození zdraví.

(6) Při novém poškození zdraví se výše úrazové renty stanoví z měsíčního výpočtového základu, z něhož byla dosud výše úrazové renty stanovena, pokud je to pro pojištěnce výhodnější.

(7) Při změně míry poškození zdraví se použije ustanovení odstavců 3 a 4 obdobně s tím, že za nový měsíční výpočtový základ se považuje měsíční výpočtový základ stanovený ke dni změny míry poškození zdraví.

(8) Úrazová renta se zvyšuje stejným způsobem, ve stejné výši a ve stejných termínech jako procentní výměra důchodů podle zvláštního právního předpisu. Pokud nedojde ke zvýšení procentní výměry důchodu, zvyšuje se úrazová renta stejným způsobem, ve stejné výši a ve stejných termínech jako základní výměra důchodů podle zvláštního právního předpisu. Pokud bude zvýšení důchodů provedeno jiným způsobem, zvýší se ke stejnému termínu úrazová renta o částku odpovídající procentu zvýšení průměrného starobního důchodu stanovenému podle ustanovení o zvyšování důchodů zákona o důchodovém pojištění.

§ 14

Bolestné a příspěvek za ztížení společenského uplatněn

(1)Pojištěnec má nárok na bolestné a na příspěvek za ztížení společenského uplatnění, způsobené poškozením zdraví. Tyto dávky se poskytují jednorázově.

(2)Pojištěnec má nárok na další bolestné v případě téhož poškození zdraví, pokud jde o bolest způsobenou léčením nebo odstraňováním následků poškození zdraví, které nebyly zohledněny ve výši již poskytnutého bolestného.

(3)Pojištěnec má nárok na příspěvek za ztížení společenského uplatnění v případě téhož poškození zdraví opakovaně, pokud došlo v důsledku tohoto poškození zdraví k podstatnému zhoršení zdravotního stavu pojištěnce.

(4)Nárok na bolestné a příspěvek za ztížení společenského uplatnění zaniká dnem smrti pojištěnce.

§ 15

Náhrada nákladů spojených s léčením

Orgán pojištění hradí účelně vynaložené náklady spojené s léčením pojištěnce z důvodu poškození zdraví, které nejsou hrazeny z veřejného zdravotního pojištění, tomu, kdo tyto náklady vynaložil.

§ 16

Náhrada nákladů spojených s pohřbem

(1) Orgán pojištění hradí náklady spojené s pohřbem pojištěnce, který zemřel v důsledku poškození zdraví, tomu, kdo tyto náklady vynaložil. Od nákladů spojených s pohřbem se odečte pohřebné, poskytnuté podle zvláštního právního předpisu, tomu, kdo pojištěnci vypravil pohřeb

(2) Náklady spojené s pohřbem jsou náklady účtované pohřebním ústavem, hřbitovní poplatky, cestovní výlohy, náklady na zřízení pomníku nebo desky a úpravu hrobu, a jedna třetina přiměřených nákladů na smuteční ošacení; náklady na smuteční ošacení a cestovní výlohy se však hradí jen osobám blízkým pojištěnci, jejichž okruh stanoví zvláštní právní předpis.

(3) Náklady spojené s pohřbem se hradí do výše desetinásobku pohřebného podle zvláštního právního předpisu, přičemž náklady na zřízení pomníku nebo desky na hrobovém místě, obsažené v této částce, se hradí jen do výše čtyřnásobku pohřebného.

§ 17

Jednorázový příspěvek pozůstalému

(1) Manželka (manžel) a každé nezaopatřené dítě pojištěnce, který zemřel následkem poškození zdraví, mají nárok na jednorázový příspěvek pozůstalému. V odůvodněných případech se jednorázový příspěvek pozůstalému poskytne též rodičům (rodiči) zemřelého.

(2) Výše jednorázového příspěvku pozůstalému činí

a) pětinásobek všeobecného vyměřovacího základu zjišťovaného pro účely důchodového pojištění, stanoveného zvláštním právním předpisem za kalendářní rok, který o dva roky předchází roku, ve kterém pojištěnec zemřel, jde-li o manželku (manžela),

b) pětinásobek všeobecného vyměřovacího základu zjišťovaného pro účely důchodového pojištění, stanoveného zvláštním právním předpisem za kalendářní rok, který o dva roky předchází roku, ve kterém pojištěnec zemřel, v úhrnné výši, jde-li o rodiče pojištěnce,

c) sedminásobek všeobecného vyměřovacího základu zjišťovaného pro účely důchodového pojištění, stanoveného zvláštním právním předpisem za kalendářní rok, který o dva roky předchází roku, ve kterém pojištěnec zemřel, jde-li o nezaopatřené dítě pojištěnce.

(3) Nezaopatřeným dítětem pojištěnce se rozumí dítě, které má nárok na sirotčí důchod po pojištěnci podle zvláštního právního předpisu.

§ 18

Úrazová renta pozůstalého

(1) Pozůstalý, jemuž pojištěnec, který zemřel následkem poškození zdraví, poskytoval nebo byl povinen poskytovat výživu, má nárok na úrazovou rentu pozůstalého.

(2) Měsíční výše úrazové renty pozůstalého činí 40 % měsíčního výpočtového základu pojištěnce. Je-li pozůstalých uvedených v odstavci 1 více, činí měsíční výše úrazové renty jednoho pozůstalého měsíční výpočtový základ pojištěnce dělený počtem pozůstalých uvedených v odstavci 1, nejvýše však 40 % měsíčního výpočtového základu pojištěnce.

(3) Úrazová renta pozůstalého se sníží o částku, kterou tvoří vdovský, vdovecký nebo sirotčí důchod podle zvláštního právního předpisu pozůstalého po pojištěnci po dobu, po kterou je takový důchod vyplácen, popřípadě za kterou byl takový důchod zpětně doplacen.

(4) Vykonával-li pojištěnec ke dni vzniku poškození zdraví více zaměstnání, z nichž vznikla účast na pojištění, pro výpočet výše úrazové renty pozůstalého se měsíční výpočtové základy ze všech takových zaměstnání sčítají.

(5) Pokud pojištěnec, který vykonával zaměstnání v pracovním poměru nebo na základě dohody o pracovní činnosti, které nezakládá účast na nemocenském pojištění, nebo pojištěnec, který vykonával práce na základě dohody o provedení práce, ke dni vzniku poškození zdraví vykonával současně zaměstnání zakládající účast na nemocenském pojištění, nepřihlíží se pro stanovení výše úrazové renty pozůstalého k výši příjmu z činnosti, která nezakládá účast na nemocenském pojištění.

(6) Nárok na úrazovou rentu pozůstalého vzniká dnem úmrtí pojištěnce a trvá po dobu, po kterou by trvala podle zvláštního právního předpisu vyživovací povinnost k pozůstalým uvedeným v odstavci 1, nejdéle však do konce kalendářního měsíce, ve kterém by pojištěnec dovršil 65 let věku. Pozůstalé manželce (manželu) zaniká nárok na pozůstalostní rentu též uzavřením nového sňatku.

(7) Úrazová renta pozůstalého se zvyšuje stejným způsobem, ve stejné výši a ve stejných termínech jako procentní výměra důchodů podle zvláštního právního předpisu. Pokud nedojde ke zvýšení procentní výměry důchodu, zvyšuje se úrazová renta pozůstalého stejným způsobem, ve stejné výši a ve stejných termínech jako základní výměra důchodů podle zvláštního právního předpisu. Pokud bude zvýšení důchodů provedeno jiným způsobem, zvýší se úrazová renta pozůstalého o částku odpovídající průměrnému zvýšení plného invalidního důchodu provedenému ke stejnému termínu.

Společná ustanovení o dávkách

§ 19

Nárok na dávku

(1) Nárok na dávku vzniká dnem splnění podmínek stanovených tímto zákonem.

(2) Dávka nenáleží, jestliže

a) k poškození zdraví došlo proto, že pojištěnec porušil právní nebo ostatní předpisy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci nebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ačkoliv s nimi byl řádně seznámen a jejich znalost a dodržování byly soustavně vyžadovány a kontrolovány, a tato skutečnost byla jedinou příčinou poškození zdraví,

b) poškození zdraví si přivodil pojištěnec v důsledku opilosti nebo zneužití jiných návykových látek stanovených zvláštním právním předpisem, a zaměstnavatel nemohl poškození zdraví zabránit, a tato skutečnost byla jedinou příčinou nebo jednou z příčin poškození zdraví.

(3) Dávka však v případech uvedených v odstavci 2 náleží, utrpěl-li pojištěnec pracovní úraz při odvracení škody hrozící zaměstnavateli nebo nebezpečí přímo hrozící životu nebo zdraví, pokud poškozený tento stav sám úmyslně nevyvolal.

(4) Při posuzování, zda pojištěnec porušil předpisy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci podle zvláštního právního předpisu, není možno dovolávat se jen vše

obecných ustanovení, podle nichž si má
každý počínat tak, aby neohrožoval zdraví své a zdraví jiných.

(5) Pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci jsou konkrétní pokyny dané zaměstnanci jeho nadřízenými.

§ 20

Nároky na dávky ve zvláštních případech

(1) Pojištěnci vykonávajícímu zaměstnání v pracovním poměru nebo na základě dohody o pracovní činnosti, které nezakládá účast na nemocenském pojištění, nebo pojištěnci konajícímu práce na základě dohody o provedení práce, nenáleží úrazový příplatek, úrazové vyrovnání ani úrazová renta, pokud ke dni vzniku poškození zdraví nevykonával současně zaměstnání zakládající účast na nemocenském pojištění.

(2) Pozůstalému po zaměstnanci uvedeném v odstavci 1 nenáleží úrazová renta pozůstalého.

Nárok na výplatu dávky

§ 21

(1) Nárok na výplatu dávky vzniká splněním podmínek stanovených tímto zákonem pro vznik nároku na dávku a podáním žádosti oprávněného o přiznání a výplatu dávky.

(2) Výše dávek se zaokrouhluje na celé koruny nahoru.

(3) Úrazová renta a úrazová renta pozůstalého se vyplácejí měsíčně, ostatní dávky jednorázově.

§ 22

(1) Nárok na dávku nezaniká uplynutím času.

(2) Nárok na výplatu dávky zaniká, není-li uvedeno dále jinak, uplynutím tří let ode dne, od kterého výplata dávky náleží. Lhůta podle předchozí věty neplyne po dobu řízení o dávce a po dobu, po kterou osobě, která musela mít opatrovníka, nebyl opatrovník ustanoven.

(3) Nárok na dávku a na její výplatu zaniká dnem smrti příjemce dávky, není-li dále stanoveno jinak.

§ 23

(1) Zjistí-li se, že:

a) nárok na dávku nebo na její výplatu zanikl, dávka se odejme nebo se její výplata zastaví, a to ode dne následujícího po dni, jímž uplynulo období, za které již byla vyplacena,

b) dávka byla přiznána, vyplacena nebo je vyplácena v nižší částce, než v jaké náleží, nebo byla neprávem odepřena, anebo byla přiznána od pozdějšího data, než od jakého náleží, dávka se zvýší nebo přizná, a to ode dne, od něhož dávka nebo její zvýšení náleží, nejvýše však tři roky nazpět ode dne zjištění nebo uplatnění nároku na dávku nebo její zvýšení,

c) dávka byla přiznána nebo je vyplácena ve vyšší částce, než v jaké náleží, nebo byla přiznána nebo se vyplácí neprávem, dávka se sníží nebo odejme nebo se její výplata zastaví, a to ode dne následujícího po dni, jímž uplynulo období, za které již byla vyplacena,

d) se změnily skutečnosti rozhodné pro výši dávky nebo pro nárok na její výplatu, postupuje se obdobně podle ustanovení písmene b) nebo c).

(2) Výplata úrazové renty se zastaví, pokud pojištěnec nesplnil povinnost stanovenou v § 30 a byl na tento následek ve výzvě ke splnění této povinnosti upozorněn. Zjistí-li se, že míra poškození zdraví pojištěnce stanovená podle prováděcího právního předpisu nedosahovala alespoň 33 % již před zastavením její výplaty, nenáleží úrazová renta ode dne zastavení její výplaty. Zjistí-li se, že míra poškození zdraví pojištěnce stanovená podle prováděcího právního předpisu nedosahovala alespoň 33 % až po zastavení její výplaty, nenáleží úrazová renta ode dne, kterým míra poškození zdraví pojištěnce stanovená podle prováděcího právního předpisu tuto hranici přestala dosahovat.

(3) Zjistí-li se, že úrazová renta nebo úrazová renta pozůstalého byla přiznána nebo je vyplácena ve vyšší částce, než v jaké náleží, v případě, kdy byl:

a) pojištěnému za uvedenou dobu zpětně doplacen plný nebo částečný invalidní důchod podle zvláštního právního předpisu, nebo

b)pozůstalému po pojištěnci za uvedenou dobu zpětně doplacen vdovský, vdovecký nebo sirotčí důchod podle zvláštního právního předpisu,

zúčtují se částky důchodu s vyplacenými částkami úrazové renty nebo úrazové renty pozůstalého.

§ 25

Přechod nároků na dávky

(1) Zemřel-li oprávněný po uplatnění nároku na dávku, vstupují do dalšího řízení o dávce a nabývají nároku na částky splatné do dne smrti oprávněného postupně manželka (manžel), děti a rodiče, jestliže žili s příjemcem v době jeho smrti v domácnosti. Podmínka žití v domácnosti nemusí být splněna u dětí, které mají nárok na sirotčí důchod po zemřelém.

(2) Byla-li dávka přiznána před smrtí oprávněného, vyplatí se splatné částky, které nebyly vyplaceny do dne smrti oprávněného, členům jeho rodiny podle pořadí a za podmínek stanovených v odstavci 1.

(3) Nároky přecházející na osoby uvedené v odstavcích 1 a 2 nejsou předmětem dědictví; předmětem dědictví se stávají, není-li těchto osob.

(4) Ustanovení odstavců 1 až 3 se nevztahují na bolestné a příspěvek za ztížení společenského uplatnění.

§ 26

Vyplácení dávek

(1) Příjemcem dávky je oprávněný, jeho zákonný zástupce nebo zvláštní příjemce (dále jen „příjemce“). Pro určení zvláštního příjemce platí obdobně právní předpisy o zvláštním příjemci pro výplatu dávky důchodového pojištění.

(2) Opakující se dávky se vyplácejí dopředu v pravidelných měsíčních lhůtách, stanovených orgánem pojištění. Činí-li výše opakující se dávky méně než 300 Kč měsíčně, může být vyplácena v delších než měsíčních lhůtách, nejdéle však za období nepřesahující 6 měsíců.

(3) Jednorázové dávky se vyplácejí do měsíce ode dne vydání pravomocného rozhodnutí o přiznání dávky.

(4) Dávky se poukazují na účet příjemce u banky v České republice. Pokud o to příjemce písemně požádá a má-li v době, kdy o tento způsob výplaty požádal, právo disponovat s peněžními prostředky na takovém účtu, poukazují se dávky na účet jeho manželky (manžela) u banky v České republice. Podmínkou výplaty dávek příjemci na účet jeho manželky (manžela) je souhlas manželky (manžela) s tímto způsobem výplaty; manželka (manžel) příjemce je povinna vrátit orgánu pojištění splátky dávek poukázané na takový účet po dni úmrtí příjemce. Na základě žádosti příjemce se dávky vyplácejí na jeho náklady v hotovosti.

(5) Požádá-li příjemce o změnu způsobu výplaty dávek, je orgán pojištění povinen provést takovou změnu nejpozději od splátky dávek ve třetím kalendářním měsíci po kalendářním měsíci, v němž byla uplatněna žádost o změnu způsobu výplaty dávek. Jsou-li dávky vypláceny na účet manželky (manžela) u banky v České republice podle odstavce 2 věty druhé, neodpovídá orgán pojištění za škodu, která příjemci vznikne právním úkonem manželky (manžela) jako majitele účtu, jehož důsledkem je omezení nebo zánik práva příjemce disponovat s peněžními prostředky na takovém účtu, ani za škodu, která příjemci vznikne, zanikne-li takový účet v důsledku úmrtí manželky (manžela).

(6)Dávky se poukazují na žádost příjemce na jeho účet u banky v cizině za podmínek stanovených zákonem o důchodovém pojištění pro výplatu důchodů do ciziny.

Úrazová rehabilitace

§ 28

(1) Pojištěnci může být poskytnuta úrazová rehabilitace. Úrazovou rehabilitací se rozumí léčebná úrazová rehabilitace a pracovní úrazová rehabilitace.

(2) Léčebná úrazová rehabilitace může být poskytnuta pojištěnci, který potřebuje vzhledem k poškození zdraví zlepšit funkci poškozeného orgánu n
ebo systému, pokud k dosažení tohoto cíle nepostačuje léčebná rehabilitace poskytnutá z veřejného zdravotního pojištění.

(3) Pracovní úrazová rehabilitace může být poskytnuta pojištěnci, který potřebuje vzhledem k poškození zdraví obnovit dosavadní nebo získat nové znalosti a dovednosti teoretickou nebo praktickou přípravou, umožňující jeho pracovní uplatnění v zaměstnání, které bude pro zaměstnance vhodné vzhledem k jeho zdravotnímu stavu a schopnostem a pokud možno i k jeho kvalifikaci, jestliže mu nemůže být poskytnuta za tímto účelem pracovní rehabilitace nebo rekvalifikace podle zákona o zaměstnanosti.

(4) Návrh na poskytnutí úrazové rehabilitace může podat zaměstnavatel, příslušný lékař, příslušný úřad práce, může o ni požádat pojištěnec, nebo bez návrhu či žádosti může poskytnout úrazovou rehabilitaci orgán pojištění na doporučení svého lékaře.

(5) Jestliže pojištěnec bez vážných důvodů úrazovou rehabilitaci odmítne, přeruší, popřípadě ji předčasně ukončí, výše úrazové renty pojištěnce se sníží o 25 %.

(6) Za vážné důvody se považují důvody spočívající v

a) nezbytné osobní péči o dítě ve věku do čtyř let,

dlouhodobě těžce zdravotně postižené dítě, které vyžaduje mimořádnou péči, a to do věku 18 let,

osobu blízkou, která je převážně nebo úplně bezmocná nebo částečně bezmocná starší 80 let,

b) docházce dítěte do předškolního zařízení a v povinné školní docházce dítěte.

(7) Úrazová rehabilitace se provádí ve specializovaných rehabilitačních zařízeních zařazených do seznamu stanoveného prováděcím právním předpisem. Orgán pojištění je oprávněn určit pojištěnci, ve kterém rehabilitačním zařízení bude úrazová rehabilitace prováděna.

(8) Náklady úrazové rehabilitace hradí Česká správa sociálního zabezpečení.

Práva a povinnosti

§ 29

Práva pojištěnce

(1) Pojištěnec má právo požádat po uplynutí jednoho roku od posledního stanovení míry poškození zdraví o její nové stanovení. Orgán pojištění je povinen takové žádosti vyhovět do 60 dnů ode dne doručení žádosti pojištěnce.

(2) Pojištěnec má právo požádat o úrazovou rehabilitaci. Orgán pojištění je povinen takovou žádost posoudit do 60 dnů ode dne doručení žádosti pojištěnce.

§ 30

Povinnosti pojištěnce

(1) Pojištěnec je povinen podrobit se na výzvu orgánu pojištění

a) zjištění zdravotního stavu za účelem posouzení poškození zdraví lékařem orgánu pojištění a posudkovou komisí ministerstva,

b) vyšetření zdravotního stavu, popřípadě jinému odbornému vyšetření příslušným lékařem nebo ve zdravotnickém zařízení, určeném lékařem orgánu pojištění, je-li to potřebné pro posouzení poškození zdraví.

(2) Pojištěnec (jiná oprávněná osoba) je povinen spolupůsobit s orgány pojištění k tomu, aby o dávce mohlo být rozhodnuto včas podle skutečného stavu, zejména je povinen uplatňovat nárok na dávku stanoveným způsobem, osvědčovat skutečnosti, na kterých závisí rozhodování o dávce, předkládat stanovené doklady, vysvětlení a údaje požadované příslušnými orgány pojištění, hlásit jim do 8 dnů všechny skutečnosti, které jsou nebo mohou být důvodem pro zánik nebo změnu nároku na dávku, pro trvání nároku, pro změnu výše dávky nebo pro její výplatu.

§ 31

Povinnosti zaměstnavatele

(1) Zaměstnavatel je povinen:

a) platit pojistné ve výši a za podmínek stanovených tímto zákonem,

b) oznámit České správě sociálního zabezpečení na předepsaném tiskopisu

– do 8 dnů vstup zaměstnance do zaměstnání nebo uzavření dohody o pracovní činnosti nebo dohody o provedení práce,

– do 8 dnů skončení pracovního poměru nebo ukončení dohody o pracovní činnosti nebo dohody o provedení práce,

– do 8 dnů změnu údajů uvedených v bodě 1 a 2,

– do 8 dnů ode dne, kdy se o vzniku pracovního úrazu nebo o zjištění nemoci z povolání dověděl, vznik pracovního úrazu nebo zjištění nemoci z povolání,

– bez zbytečného odkladu příčiny a okolnosti vzniku pracovního úrazu, jejichž vyšetření je mu uloženo zvláštním právním předpisem,

– do 8 dnů po zúčtování nemocenského za dobu pracovní neschopnosti z důvodu poškození zdraví celkovou výši nemocenského náležejícího pojištěnci,

c) umožnit orgánu pojištění

1. kontrolu placení pojistného a poskytnout potřebnou součinnost k provedení kontroly,

2. kontrolu plnění povinností uložených zaměstnavateli tímto zákonem,

3. ověření údajů nezbytných pro zjištění nároku na dávku,

d) vést údaje potřebné pro poskytování dávek a při uplatňování nároku na dávku pojištěncem sdělovat tyto údaje příslušnému orgánu pojištění na předepsaném tiskopisu,

e) poskytnout České správě sociálního zabezpečení na vyžádání další potřebné doklady a vysvětlení o vzniku a následcích pracovního úrazu nebo nemoci z povolání,

f) sdělit České správě sociálního zabezpečení, že v souvislosti s pracovním úrazem nebo nemocí z povolání bylo zahájeno správní nebo trestní řízení a informovat ji o průběhu a výsledku řízení, pokud se o těchto skutečnostech dozví,

g) přijímat žádosti svých zaměstnanců o dávky a neprodleně je předávat České správě sociálního zabezpečení,

h) uschovávat záznamy a další podklady potřebné pro provádění úrazového pojištění po dobu 30 kalendářních roků následujících po roce, kterého se týkají.

(2) Zaměstnavatel, u něhož je odsouzený zařazen k výkonu prací, je povinen odvádět za každý kalendářní měsíc příslušné věznici spolu se mzdou za práci odsouzeného i pojistné, které je povinen platit. Věznice odvede pojistné na účet České správy sociálního zabezpečení.

(3) Není-li stanoveno v tomto zákoně jinak, je zaměstnavatel povinen splnit příslušnou povinnost neprodleně.

(4) Zaměstnavatel, který zaměstnává méně než 26 zaměstnanců, je povinen na výzvu České správy sociálního zabezpečení se dostavit na tuto správu, popřípadě na jiné určené místo, ve stanovený den za účelem provedení kontroly plnění povinností v pojištění, pokud se předem z vážných důvodů neomluví.

(5) Oznámení na předepsaném tiskopisu podle odstavce 1 písm. b) lze učinit též v elektronické podobě podepsané zaručeným elektronickým podpisem.

§ 32

Oznamovací povinnost a poskytování zpráv

(1) Příslušní lékaři, jiná zdravotnická zařízení, popřípadě státní orgány oznámí orgánu pojištění do 8 dnů ode dne zjištění okolnosti nasvědčující tomu, že poškození zdraví, které pojištěnec nebo jeho zaměstnavatel uvedl jako následek pracovního úrazu nebo nemoci z povolání, nebylo pojištěnci způsobeno pracovním úrazem nebo nemocí z povolání.

(2) Pro účely pojištění jsou orgány ochrany veřejného zdraví povinny poskytnout na vyžádání České správě sociálního zabezpečení zprávy o výsledcích epidemiologických a jiných šetření, která jsou tyto orgány povinny provádět podle zvláštních předpisů.

(3) Pro účely pojištění jsou orgány státního odborného dozoru nad bezpečností práce a technickými zařízeními (resp. inspekce práce) a orgány státní báňské správy povinny poskytnout na vyžádání České správě sociálního zabez
pečení zprávy o vyšetřování příčin pracovních úrazů.

(4) Pro účely pojištění se údaje podle odstavců 1 až 3 poskytují bezplatně.

Předcházení vzniku poškození zdraví

§ 33

(1) Ministerstvo přijímá opatření k předcházení vzniku poškození zdraví (dále jen „prevence“) tím, že vyhlašuje cíle a programy v oblasti prevence zaměřené zejména na podporu:

a) odstraňování a omezování rizik vzniku poškození zdraví na pracovištích,

b) poradenství k předcházení vzniku poškození zdraví,

c) výchovy a vzdělávání ke zvyšování bezpečnosti a ochrany zdraví při práci,

d) osvěty a propagace v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci,

e) vývoje a výzkumu v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci,

f) poskytování informací o nových poznatcích vědy a techniky v oblasti prevence, vyhodnocování a odstraňování rizik, a podporu jejich šíření.

(2) K naplnění opatření podle odstavce 1 Česká správa sociálního zabezpečení:

a) schvaluje projekty k naplňování cílů a programů v oblasti prevence (dále jen „projekty“),

b) rozhoduje o výběru právnické nebo fyzické osoby, která bude realizovat projekt, podle zákona o veřejných zakázkách nebo zákona o podpoře výzkumu a vývoje, a o výši prostředků určených na jeho financování,

c) schvaluje výsledky projektů,

d) zveřejňuje na své adrese ve veřejně přístupném informačním systému (Internet) vyhlášené cíle a programy v oblasti prevence, schválené projekty a informace o jejich výsledcích.

(3) Návrhy na cíle a programy v oblasti prevence mohou předložit orgánu pojištění orgány a instituce působící v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a ochrany veřejného zdraví, příslušné ústřední odborové orgány a příslušné organizace zaměstnavatelů.

(4) O umístění a výši prostředků v oblasti prevence podle odstavce 1 rozhoduje orgán pojištění po projednání s příslušným ústředním odborovým orgánem a s příslušnou organizací zaměstnavatelů v rámci objemu prostředků vyčleněných na oblast prevence v příslušném kalendářním roce. Na toto rozhodování se nevztahuje správní řád.

(5) Prostředky na prevenci nevyužité k realizaci projektu v souladu se stanoveným účelem nebo použité v rozporu s tímto účelem je povinna právnická nebo fyzická osoba uvedená v odstavci 2 písm. b) bez zbytečného odkladu vrátit orgánu pojištění, pokud zvláštní právní předpisy nestanoví jinou lhůtu.

(6) Výše prostředků na prevenci v kalendářním roce činí 6 % z objemu dávek vyplacených v předchozím kalendářním roce.

(7) Orgán pojištění spolupracuje v oblasti prevence s orgány a institucemi působícími v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a ochrany veřejného zdraví, zejména jim poskytuje informace o poznatcích získaných při provádění prevence.

Pojistné na pojištění

§ 34

(1) Zaměstnavatel je povinen platit pojistné na pojištění (dále jen „pojistné“).

(2) Pojistné je příjmem státního rozpočtu.

(3) Pojistné se vede na samostatném účtu státního rozpočtu a v zákonu o státním rozpočtu se uvádí jako samostatná položka příjmů státního rozpočtu.

§ 35

Výše pojistného

(1) Výše pojistného se stanoví procentní sazbou z úhrnu vyměřovacích základů zaměstnanců pro pojistné na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti stanoveného podle zvláštního zákona v rozhodném období (dále jen „vyměřovací základ“). Přitom za vyměřovací základ se u zaměstnance účastného nemocenského pojištění považuje vyměřovací základ pro pojistné na sociální zabezpečení a u zaměstnance, jehož zaměstnání nezakládá účast na nemocenském pojištění, vyměřovací základ podle odstavce 2. Vyměřovací základ se zaokrouhluje na celé koruny směrem nahoru.

(2) Za vyměřovací základ pojištěnce vykonávajícího zaměstnání v pracovním poměru nebo na základě dohody o pracovní činnosti, které nezakládá účast na nemocenském pojištění, a pojištěnce konajícího práce na základě dohody o provedení práce, se považuje zúčtovaná mzda nebo odměna.

§ 36

Rozhodné období

Rozhodné období v pojištění je shodné s rozhodným obdobím pro stanovení vyměřovacího základu pro pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti stanovené podle zvláštního zákona.

§ 37

Sazba pojistného

(1) Sazby pojistného z vyměřovacího základu jsou stanoveny v příloze č. 2 tohoto zákona.

(2) Zaměstnavatel použije sazbu pojistného podle jím vykonávané převažující činnosti určené podle členění ekonomických činností stanoveného v Odvětvové klasifikaci ekonomických činností vydané Českým statistickým úřadem; jde-li o zaměstnávání agenturou práce podle zvláštního právního předpisu, je pro stanovení sazby pojistného agentury práce rozhodující převažující druh práce jejích zaměstnanců.

(3) Změní-li se u zaměstnavatele podmínky pro stanovení sazby pojistného podle odstavce 2, změní se sazba pojistného od 1. ledna kalendářního roku následujícího po roce, v němž došlo k této změně.

(4) Pojistné se zaokrouhluje na celé koruny směrem nahoru.

(5) Vláda nařízením zvýší sazby pojistného s ohledem na vývoj úrazového pojištění v jednotlivých kategoriích činností od l. ledna druhého kalendářního roku následujícího po kalendářním roce, ve kterém schodek mezi příjmy a výdaji pojištění přesáhl 100 mil. Kč. Sazba pojistného však přitom může činit nejvýše 6 % z vyměřovacího základu.

(6) Vláda nařízením může snížit sazby pojistného s ohledem na vývoj úrazového pojištění v jednotlivých kategoriích činností od 1. ledna druhého kalendářního roku následujícího po kalendářním roce, ve kterém přebytek mezi příjmy a výdaji pojištění přesáhl 100 mil. Kč.

Odvod pojistného

§ 38

(1) Pojistné se platí za kalendářní měsíc a je splatné v den, který je u zaměstnavatele splatné pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti.

(2) Zaměstnavatel je povinen sám vypočítat výši pojistného.

(3) Ve lhůtě uvedené v odstavci 1 předloží zaměstnavatel orgánu pojištění přehled o výši vyměřovacích základů zaměstnanců a o výši pojistného, které je povinen platit. Dojde-li u zaměstnavatele ke změně převažující činnosti, kterou vykonává, sdělí orgánu pojištění i tuto skutečnost.

(4) Pro placení pojistného platí obdobně předpisy o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti.

(5) Pojistné se platí spolu s pojistným na sociální zabezpečení a příspěvkem na státní politiku zaměstnanosti. Má-li zaměstnavatel vůči České správě sociálního zabezpečení splatný závazek, má úhrada pojistného přednost před ostatními splatnými závazky.

§ 40

Penále

Pokud jde o penále, platí obdobně právní předpisy o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti.

§ 41

Společné ustanovení

Pro povolení placení dlužného pojistného ve splátkách, úhradu dlužného pojistného, pravděpodobnou výši pojistného, uschovávání účetních záznam
ů, vydávání potvrzení o stavu závazků zaměstnavatele a promlčení pojistného platí obdobně právní úprava platná pro pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti podle zvláštního zákona.

Změny výše pojistného

§ 42

Zvýšení pojistného a sleva z pojistného

(1) Česká správa sociálního zabezpečení zvýší zaměstnavateli pojistné, pokud úrazová zátěž zaměstnavatele v předchozím kalendářním roce byla vyšší než trojnásobek průměrné úrazové zátěže.

(2) Česká správa sociálního zabezpečení poskytne zaměstnavateli slevu z pojistného, pokud úrazová zátěž zaměstnavatele v předchozím kalendářním roce byla nižší než polovina průměrné úrazové zátěže.

(3) Česká správa sociálního zabezpečení stanoví vždy po skončení kalendářního roku průměrnou úrazovou zátěž pro jednotlivé skupiny ekonomických činností stanovené v Odvětvové klasifikaci ekonomických činností vydané Českým statistickým úřadem, pro které jsou stanoveny sazby pojistného (dále jen „skupina“).

(4)Průměrná úrazová zátěž se stanoví jako poměr součtu všech dávek vyplacených v předchozím kalendářním roce pojištěncům zaměstnavatelů zařazených do stejné skupiny a objemu pojistného všech zaměstnavatelů zařazených do této skupiny v předchozím kalendářním roce.

(5) Česká správa sociálního zabezpečení stanoví vždy do 30. června následujícího kalendářního roku úrazovou zátěž pro každého zaměstnavatele jako poměr součtu všech dávek vyplacených v předchozím kalendářním roce pojištěncům zaměstnavatele za poškození zdraví vzniklá v předchozím kalendářním roce a dávek vyplacených pojištěncům zaměstnavatele v předchozím kalendářním roce za poškození zdraví vzniklá v kalendářním roce, který o dva roky předchází kalendářnímu roku, za který se úrazová zátěž stanoví, k objemu pojistného zaměstnavatele v kalendářním roce, za který se úrazová zátěž stanoví. Vyplácené dávky se započítávají pro účely stanovení úrazové zátěže tomu zaměstnavateli, u kterého vzniklo poškození zdraví.

(6) Výše zvýšení pojistného se rovná rozdílu mezi výší úrazové zátěže zaměstnavatele a výší trojnásobku průměrné úrazové zátěže skupiny, do které je zaměstnavatel zařazen, nejvíce však 30 % pojistného zaměstnavatele za předchozí kalendářní rok.

(7) Výše slevy z pojistného činí

a) 5 %, pokud úrazová zátěž zaměstnavatele je vyšší než jedna desetina průměrné úrazové zátěže skupiny, do které je zaměstnavatel zařazen, a nižší než jedna polovina této průměrné úrazové zátěže,

b) 10 %, pokud úrazová zátěž zaměstnavatele činí nejvýše jednu desetinu průměrné úrazové zátěže skupiny, do které je zaměstnavatel zařazen.

(8) Průměrná úrazová zátěž, úrazová zátěž a zvýšení pojistného a slevy z pojistného se vyjadřují v procentech.

(9) O zvýšení pojistného nebo o slevu z pojistného se zvýší nebo sníží pojistné zaměstnavatele za kalendářní rok následující po kalendářním roce, ve kterém Česká správa sociálního zabezpečení rozhodla o zvýšení pojistného nebo o slevě z pojistného.

(10) Zvýšení pojistného je příjmem státního rozpočtu.

§ 43

Přirážka k pojistnému

(1) Česká správa sociálního zabezpečení může uložit přirážku k pojistnému zaměstnavateli, u kterého orgány státního odborného dozoru nad bezpečností práce (resp. inspekce práce), orgány ochrany veřejného zdraví nebo odborové orgány při výkonu své kontrolní pravomoci nad stavem ochrany zdraví při práci podle zvláštních právních předpisů zjistily opakovaně závažné porušení povinností, uložených mu právními předpisy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, pokud jí tuto skutečnost tyto orgány oznámily.

(2) Výše přirážky k pojistnému podle odstavce 1 činí až 10 % pojistného splatného od prvního dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, ve kterém Česká správa sociálního zabezpečení rozhodla o uložení přirážky k pojistnému.

(3) Přirážku k pojistnému podle odstavce 1 lze uložit nejdéle na dobu šesti kalendářních měsíců. Lze ji z téhož důvodu na návrh orgánu státního odborného dozoru nad bezpečností práce nebo orgánu ochrany veřejného zdraví uložit opakovaně.

§ 44

Pokud jde o splatnost zvýšení pojistného, přirážky k pojistnému, způsob jejich placení, jejich vymáhání, promlčení a vracení přeplatků, platí obdobně právní předpisy o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti.

Organizace a provádění pojištění

Česká správa sociálního zabezpečení

§ 46

Česká správa sociálního zabezpečení rozhoduje o:

a) dávkách,

b) povinnosti oprávněného vrátit dávku poskytnutou neprávem nebo v nesprávné výši,

c) námitkách proti rozhodnutí o dávkách a postupu podle § 79 odst. 2,

d) přestupcích podle tohoto zákona,

e) náhradě vyplacených dávek,

f) vzniku pojištění ve sporných případech,

g) vrácení přeplatku na dávce,

h) pojistném a o penále,

i) zvýšení pojistného, o slevě z pojistného a o přirážce k pojistnému.

§ 47

Česká správa sociálního zabezpečení:

a) přijímá oznámení o vzniku pracovního úrazu nebo nemoci z povolání,

b) přijímá žádosti oprávněného o dávku,

c) opatřuje podklady pro rozhodnutí o dávkách a pro správní výkon těchto rozhodnutí,

d) vyplácí dávky,

e) vede registr pojištěnců pojištění jako součást registru pojištěnců nemocenského a důchodového pojištění,

f) vybírá pojistné podle tohoto zákona,

g) vymáhá neprávem vyplacené částky na dávkách; přitom je oprávněna provádět správní výkon rozhodnutí ve věcech pojištění,

h) vede potřebnou statistiku a účetní evidenci,

i) vede evidenci potřebnou pro účely pojištění,

j) jedná před soudem v řízení o přezkoumání rozhodnutí ve věcech pojištění,

k) provádí analýzu příčin a okolností pracovních úrazů,

l) přijímá opatření k předcházení škodám v pojištění uvedená v § 33 odst. 2,

m) hradí náklady úrazové rehabilitace,

n) poskytuje zaměstnavatelům a oprávněným odbornou pomoc ve věcech pojištění,

o) kontroluje plnění povinností uložených tímto zákonem zaměstnavatelům a pojištěncům,

p) kontroluje plnění povinností příslušných lékařů při posuzování poškození zdraví,

q) stanoví výši úrazové zátěže a sdělují ji zaměstnavateli.

r) stanoví výši průměrné úrazové zátěže v jednotlivých kategoriích činností, tvořících předmět podnikání zaměstnavatele, a tyto údaje zveřejňuje na své adrese ve veřejně přístupném informačním systému (Internet),

s) stanoví vzory a zajišťuje vydávání tiskopisů předepsaných podle tohoto zákona,

t) ve veřejně přístupném informačním systému (Internet) uveřejní tiskopisy podle písmena s) v elektronické podobě a elektronickou adresu své podatelny.

Lékař České správy sociálního zabezpečení

§ 48

Česká správa sociálního zabezpečení svým lékařem:

a) posuzuje poškození zdraví při zjišťovacích nebo kontrolních lékařských prohlíd
kách,

b) stanovuje míru poškození zdraví,

c) posuzuje účelnost vynaložených nákladů spojených s léčením z důvodu poškození zdraví, které nejsou hrazeny z veřejného zdravotního pojištění,

d) posuzuje návrhy a žádostí k poskytnutí úrazové rehabilitace pojištěnci a může doporučit její poskytnutí i bez návrhu nebo žádosti,

e) kontroluje důvodnost trvání dočasné pracovní neschopnosti pro pracovní úraz nebo nemoc z povolání,

f) posuzuje příčinnou souvislost mezi poškozením zdraví pojištěnce a dočasnou pracovní neschopností, uznanou podle zvláštního právního předpisu,

g) potvrzuje, popřípadě mění bodové hodnocení navržené pro účely bolestného a ztížení společenského uplatnění příslušným lékařem na základě učiněných zjištění o zdravotním stavu pojištěnce.

§ 49

Jde-li o pojištěnce, který pobývá v cizině, postupuje Česká správa sociálního zabezpečení v případech uvedených v § 48 na základě příslušného dokladu potvrzujícího poškození zdraví, vystaveného příslušným orgánem úrazového pojištění nebo příslušným lékařem jiného členského státu Evropské unie nebo Evropského hospodářského prostoru nebo vystaveného příslušným orgánem úrazového pojištění nebo příslušným lékařem jiného smluvního státu, nestanoví-li mezinárodní smlouva jinak.

§ 51

Práva a povinnosti České správy sociálního zabezpečení

(1) Česká správa sociálního zabezpečení je povinna:

a) vést evidenci zaměstnavatelů s vyznačením plateb pojistného,

b) porovnávat evidenci uvedenou v písmenu a) s údaji v registru ekonomických subjektů vedeném státní statistickou službou a na základě výsledků porovnání vyzvat k platbě ty zaměstnavatele, kteří pojistné ve stanovených lhůtách nezaplatili,

c) do 31. března následujícího kalendářního roku sdělit zaměstnavateli náklady na dávky, poskytnuté v předchozím kalendářním roce jeho zaměstnancům,

d) vést evidenci pracovních úrazů a nemocí z povolání, která obsahuje údaje potřebné pro zjištění nákladů na dávky, pro analýzu nákladů na dávky a pro analýzu příčin a okolností vzniku pracovních úrazů,

e) kontrolovat plnění povinností uložených zaměstnavatelům tímto zákonem.

(2) Česká správa sociálního zabezpečení má právo:

a) aby mu příslušný orgán státní statistické služby poskytl mimo veřejných údajů i údaje o počtu zaměstnanců zaměstnavatele, který je plátcem pojistného,

b) ověřit u zaměstnavatele údaje týkající se pojistného i údaje nezbytné pro poskytování dávek,

c) dát podnět ke kontrolní lékařské prohlídce pojištěnce za podmínek uvedených v § 56 odst. 2 písm. b),

d) využívat pro účely pojištění údaje získané podle zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení,

e) vyzvat pojištěnce, aby se za účelem posouzení poškození zdraví podrobil zjištění svého zdravotního stavu jejím lékařem a vyšetření zdravotního stavu příslušným lékařem nebo v jiném určeném zdravotnickém zařízení.

(3) Podle výsledků analýzy příčin a okolností vzniku pracovních úrazů, prováděné Českou správou sociálního zabezpečení podle § 46 písm. j), zejména při zjištění nárůstu počtů nebo závažnosti pracovních úrazů nebo nemocí z povolání v některém odvětví činnosti zaměstnavatele, u některého zaměstnavatele nebo při některých pracích, může dát orgán pojištění podnět k výkonu a zaměření kontroly orgánům státního odborného dozoru nad bezpečností práce nebo orgánům ochrany veřejného zdraví a poskytnout těmto orgánům potřebnou součinnost.

§ 52

Shromažďování a zveřejňování údajů o pojištěncích a zaměstnavatelích

(1) Česká správa sociálního zabezpečení shromažďuje v registru pojištěnců osobní a jiné údaje, potřebné pro plnění úkolů v pojištění, kterými jsou vedle údajů získaných pro účely nemocenského a důchodového pojištění:

a) identifikační údaje pojištěnce, který uplatnil nárok na dávku, a adresa pro doručování,

b) identifikační údaje oprávněného, pokud je rozdílnou osobou od pojištěnce,

c) údaje o pracovním úrazu (nemoci z povolání), jimiž jsou údaje o zdrojích, příčinách a okolnostech jeho vzniku a o důsledcích pracovního úrazu (nemoci z povolání).

(2) Česká správa sociálního zabezpečení shromažďuje pro plnění úkolů v pojištění identifikační údaje o zaměstnavateli a převažující činnost zaměstnavatele, vyjádřené v souladu s Odvětvovou klasifikací ekonomických činností podle zvláštního právního předpisu.

(3) Česká správa sociálního zabezpečení zveřejňuje statistické údaje o výkonu pojištění.

§ 53

Kontrolní činnost České správy sociálního zabezpečení

(1) Předmětem kontrolní činnosti České správy sociálního zabezpečení v pojištění je

a) plnění povinností uložených zaměstnavatelům tímto zákonem,

b) ověření údajů nezbytných pro poskytování dávek.

(2) Kontrolní činnost České správy sociálního zabezpečení vykonávají pověření zaměstnanci České správy sociálního zabezpečení (dále „kontrolní pracovníci“).

(3) Při výkonu kontrolní činnosti jsou kontrolní pracovníci oprávněni:

a) vstupovat do objektů a na pracoviště zaměstnavatele, s výjimkou objektů a pracovišť ozbrojených sil a bezpečnostních sborů,

b) nahlížet do záznamů o příjmech zaměstnanců a do jiných záznamů důležitých pro výkon pojištění,

c) vyžadovat od kontrolovaného zaměstnavatele a jeho zaměstnanců, aby jim ve stanovené lhůtě poskytl doklady a jiné písemnosti (včetně nosičů dat) potřebné pro výkon kontroly,

d) vyžadovat od kontrolovaného zaměstnavatele a jeho zaměstnanců součinnost potřebnou k výkonu kontroly, pokud nelze účelu kontroly dosáhnout jinak.

Posouzení poškození zdraví

§ 54

(1) Posouzení poškození zdraví se provádí pro potřeby:

a) rozhodování orgánu pojištění o nároku na

a) úrazový příplatek,

b) úrazové vyrovnání,

c) úrazovou rentu,

d) bolestné,

e) příspěvek za ztížení společenského uplatnění,

f) náhradu za účelně vynaložené náklady spojené s léčením,

b) poskytnutí úrazové rehabilitace.

(2) Při posouzení poškození zdraví se vychází z oznámení zaměstnavatele o vzniku pracovního úrazu nebo o zjištění nemoci z povolání podle § 31 odst. 1 písm. b) bod 4, ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření a z výsledků vlastního vyšetření lékaře orgánu pojištění nebo lékaře posudkové komise ministerstva.

§ 55

Příslušný lékař

(1) Příslušným lékařem je:

a) zdravotnické zařízení poskytující svým lékařem pojištěnci zdravotní péči při pracovním úrazu,

b) v případě nemoci z povolání zdravotnické zařízení oprávněné k uznávání nemocí z povolání podle zvláštního právního předpisu.

(2) Příslušný lékař:

a) navrhuje orgánu pojištění bodové hodnocení pro účely bolestného a příspěvku za ztížení společenského uplatnění,

b) je oprávněn podat orgánu pojištění návrh na poskytnutí úrazové rehabilitace.

§ 56

Lékařské prohlídky /p>

(