Navrch huj, vespod fuj

31. března 2009, 13:33 - Dana Langášková
31. března 2009, 13:33

Kdy se hosté konečně našňupnou, a přestanou do podobných hospod chodit?

Také se vám stalo, že jste si – na základě náhlého hnutí mysli a jediného pohledu na vývěsní štít – řekli, že TOHLE je správný podnik, kde vám dnes nebude nic chybět, a pak jste trpce litovali? Stojíme na staroměstském chodníku, za sklem se vyjímá opulentní nabídka včetně poledního menu, přičemž – pozor extrabuřt! – pivo si tu člověk smí natočit sám a ještě si za tím účelem může opatřit pivní kreditku!
Je dosud brzy. V rozlehlém zadním lokále zasedáme téměř samy, záhy se však začínají trousit štamgasti z okolních firem, žádostivi denní nabídky. Interiér je vyzdoben známými barvami loga Pilsner Urquell a dokonce i ze stěn na nás shlíží záběry na pivovar či reklamní fotografie s tematikou piva; v pozadí se na obřím plátně objevuje 10 top stolů jednotlivých restaurací řetězce hodnocených podle výtočí. Nábytek ze světlého dřeva je zbrusu nový a na každém stole se hrdě tyčí čtyřpípa opatřená displejem včetně návodu jak opláchnout sklenici a zdárně do ní načepovat pivo, aniž byste se před personálem ztrapnili.
Kolem nás už je v tuto chvíli poměrně plno, rozhodně to tu ale nehučí jako v příslovečném úle, sterilita prostředí, evokujícího něco mezi Ikeou a kulisou televizní reality show, spontánní zábavě očividně nepřeje, a tak si lidé nad talířem jen tak polohlasně špitají, snědí si své a rychle se zas poroučejí pryč. U lehce dezinformované ale patřičně cool obsluhy si pro začátek objednáváme malé pivo, jsme řádně zvědavé, jakou v takto prestižním podniku dokáží vykroužit míru na přání.
Pub Burger bohužel není, náhradou tedy žádáme smažený řízek s lehkým bramborovým salátkem, frankfurtskou polévku a fish and chips, místo těch posledních v obavě o svůj žaludek raději šťouchané brambory. Bar zatím stihl několikrát psychedelicky změnit barvu, asi aby odlákal naši pozornost od velmi šetrně načepované plzně, jež se v mezidobí dostavila na náš stůl. Jeho obrovitá plocha, koncipovaná zřejmě pro bujarou společnost holdující baterii půllitrů, a to ještě hustě stojících v několika řadách, se k vyměňování dojmů u oběda absolutně nehodí; nakonec se skromně stahujeme do rohu u okna, abychom si vyčarovaly iluzi jakéhosi soukromí.
Na plátně zrovna vede Liberec, my jsme ovšem v Praze a číšník před nás právě postavil frankfurtskou polévku. Jsouc součástí denního menu, její úsporné množství nepřekvapuje, leč ve chvíli, kdy lžíce prohrábne naoranžovělou tekutinu, vychází najevo pravda: mezi několika skrovnými kolečky párku plave množství připálené cibule a pepře. Toť vše. (I ve školní jídelně neblahé paměti do frankfurtské přidávali kostičky brambor…) Polévka je slaná, škrobovitá, jediné, co kromě párkově uzené chuti vnímáme, je jakési dochucovadlo (maggi?), papriku zcela převálcoval zmíněný pepř. Celkový dojem je ubohý; i ta polévka z pytlíku, kterou si náš děda invenčně vylepšuje brambory či zeleninou, chutná daleko lépe. Však to, co nám zde předložili, také zavání pytlíkem, jak už tomu bohužel v mnoha českých podnicích bývá. V době krize by se ovšem mohlo snadno stát, že se hosté – konečně! – našňupnou, a přestanou do podobné hospody chodit (už aby to bylo…).
Řízek byl adekvátně popisu v jídelníčku usmažen z krkovičky, naštěstí je pouze šťavnatá, a nikoli drtivě prorostlá tukem, jen by ji kuchař mohl předem trochu naklepnout, případně po osmažení přebytek mastnoty vysušit ubrouskem. „Lehký salátek“ poněkud překvapil, ale po celkové analýze na něm vlastně nic špatného neshledáváme: studené dílky oloupaných brambor byly promíchány s červenou cibulí a petrželkou a dochuceny solí, octem a zřejmě olejem. Celek je v pořádku, ale ceně (169Kč) přece jen neodpovídá.
Nad slavným anglickým evergreenem fish and chips by ovšem spráskl ruce každý Brit. Ostrovní varianta totiž obvykle sestává z monumentálního kusu dozlatova vysmažené čerstvé bílé ryby (nejtradičnější bývá treska, ale můžete mít třeba i platýse), hranolků a hromady slaďoučkého zeleného hrášku – v některých místech rozhňahňaného takřka na kaši, jež nevypadá zrovna vábně, ale špatně rozhodně nechutná. Však podruhé zpět do Prahy: talíř je pravda veliký, ovšem ryba – v tomto případě mražený pangasius (v našem nepřímořském státě a v hospodě akceptovatelný) - trapně malá. Pivní těstíčko, v němž byla obalena, jeví se nezdravě bledě, ryba sama chutná standardně. Horší pořízení nastává s bramborami: úvodem byly zcela nepochopitelně rozšťouchány i se slupkou (postupně nalézáme několik „bubáků“ a dokonce i kousek plísně. Fujtajbl.). Takto získaný polotovar pak v kuchyni promíchali s obrovskými kusy cibule, hromadou pepře a krájeného uzeného, o něž se v kombinaci s rybou opravdu nikdo neprosil. Každá z ingrediencí si podržela svou chuť(na rozdíl od klasické úpravy, kdy je řádné prolnutí chutí podmínkou), což se nakonec ukazuje jako štěstí v neštěstí, neboť uzené brambory nám k rybě zrovna nepasují. Lehce již zviklány žádáme masochisticky o zdejší sladkou tečku, jíž mají být domácí lívanečky. I pod hustým přelivem fialové barvy je vidět, že jich jsou celkem čtyři kusy. Omáčka je výborná, ani trochu přeslazená, s ukázněným množstvím kysané smetany a celými bobulkami borůvek. Jaké je však naše rozladění, když zpod ní vykoukne zčernalý povrch, který – až na všeho všudy jednu jedinou stranu představující tímto osminu celkové rozlohy dezertu – postihl bez výjimky všechny lívance! Žádáme o nápravu, jíž se nám skutečně dostává, leč celá historie se absurdně opakuje: tatáž líbivá a chutná omáčka, pod ní tentýž přežah v tónech uhelné pánve. Má to být vtip?
Představujeme si, jak se personál v kuchyni výtečně baví na náš účet. Čiré ignorantství? Grotesknost výjevu jen umocnil číšník-kolega, který nový přísun lívanců nezasvěceně okomentoval slovy „lívanečky nějak zachutnaly!“ v domnění, že si nezřízeně pochutnáváme už na druhé porci. Ta ovšem znovu nekompromisně putuje do kuchyně, o další nápravu tohoto druhu nestojíme. Kuchař si prý totiž polotovar (ten kousek, co jsme ochutnaly, působil rovněž pytlíkově) „předpřipravil“, tedy v našem případě spíš předpřipálil. Věru kuriózní počínání, rychtovat si do foroty nepoživatelné jídlo a chystat se ho pak navíc servírovat hostům. Inu, jak se říká, navrch huj, vespod fuj. Rčení by se ostatně šmahem hodilo na většinu pokrmů, které jsme v Pilsner Unique Baru toho památného dne zkonzumovaly.
Je jistě záslužné ujmout se nového konceptu, designovat prostor v uniformním, byť zcela studeném a nepříliš inspirativním duchu, sestavit gigantickou nabídku od české klasiky přes pokrmy anglické, italské, mexické a francouzské kuchyně včetně šneků a žabích stehýnek, ale co naplat, když jídlo samo je odfláknuté a doslova nechutné, obsluha neseriózní a bez špetky přesvědčivosti. Škoda, že se na zdejším samolibém plátně nezohledňují i výsledky gastronomické, deviza podniku, pro nějž je kuchyně evidentně druhořadou záležitostí, totiž nejspíš zní Kolik hektolitrů vypiješ, tolikrát jsi člověkem. Netřeba dodávat, že částku 458 korun (nižší o šlechetně odečtený dezert), jež by se vzhledem k lokalitě jevila jako solidní, opravdu nepovažujeme za dobře vynaloženou.

The Pub Pilsner Unique Bar
Adresa: Veleslavínova 3, Praha 1
www.thepub.cz/praha-1 Tel.: 222 312 296
Otevírací doba: Po–Čt 11–02, Pá 11–03, So 15–03, Ne 15–00
Druh kuchyně: česká a mezinárodní
Platební karty: všechny běžné

Hodnocení restaurace:
jídlo 23 bodů z 50
servis 10 bodů z 20
nápoje 5 bodů z 10
prostředí 5 bodů z 10
Kvalita/cena 2 bodů z 10
Celkem 45 bodů z 100

VALUE FOR MONEY 2/10

+ jedno celé nekuřácké podlaží
- substandardní jídlo

Výběr z jídelního lístku:
Staročeská bramboračka v rozpečeném chlebu * 65,-
Smažené olomoucké tvarůžky s hořčičnou omáčkou, mini cibulkami a kozími rohy * 89,-
Žabí stehýnka v jemné česnekové marinádě s bagetou s bylinkovým máslem * 149,-
Penne con Polo e Broccoli – kuřecí prsíčka, česnek, brokolice, smetana, sypané parmazánem * 149,-
600g Pečená marinovaná vepřová žebra – pečená vepřová žebra v medové marinádě podávaná se zakysanou smetanou, BBQ omáčkou, čerstvou zeleninou a bylinkovou bagetou * 185,-
Chicken Potato – 120g restovaná kuřecí prsíčka na bylinkovém másle s cibulkou a sladkou kukuřicí přelitá zakysanou smetanou, podávaná na pečených bramborách ve slupce * 155,-
150g Tatarák z argentinské svíčkové podávaný s topinkami (6 ks) a česnekem * 239,-
200g Steak z norského lososa na grilu s citronovým pepřem, mořskou solí a smetanovým bramborem s cherry tomaty a rukolou * 249,-

Čepované pivo

Pilsner Urquell 0,5 l * 35,-
Master polotmavý speciál 0,4 l * 35,-
Kozel černý 0,5 l * 31,-
Radegast Birell (nealko) 0,5 l * 28,-

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče