Naštěstí začal kult vína

12. září 2005, 00:00 - DANA RYBÁKOVÁ
12. září 2005, 00:00

ZAKLADATEL MOSTECKÉHO VINAŘSTVÍ IVAN VÁŇA: První révové keře vysazoval na Mostecku v roce 1967. O necelé čtvrtstoletí později začal budovat rodinné vinařství, které před čtyřmi lety předal dětem. Nezasvěceného nejspíš vinice kolem Mostu překvapí. První zmínky o nich přitom v této oblasti pocházejí z roku 1207.

ZAKLADATEL MOSTECKÉHO VINAŘSTVÍ IVAN VÁŇA: První révové keře vysazoval na Mostecku v roce 1967. O necelé čtvrtstoletí později začal budovat rodinné vinařství, které před čtyřmi lety předal dětem.

Nezasvěceného nejspíš vinice kolem Mostu překvapí. První zmínky o nich přitom v této oblasti pocházejí z roku 1207. Do uhelné pánve se pak réva začala vracet koncem šedesátých let minulého století. To totiž přišel do zdejšího statku nový ovocnář Ivan Váňa.

„Byl tady takový prima divoký ředitel ze Zlínska, který o sobě říkal, že je starý baťovec. Chtěl, abych udělal kousek vinice, aby měl soudek pod stolem až přijde nějaký papaláš, že mu dá napít. Než se vzpamatoval, tak jsme vysadili dva hektary, za rok tři, a tím bylo obnoveno mostecké vinařství,“ vzpomíná Váňa.

MUSÍ SE TO DĚLAT SRDCEM

Na počátku devadesátých let si Ivan Váňa mostecké vinařství pronajal a do roku 1994 ho s rodinou zprivatizoval. „Mám pět dětí, tak je firma na nich. Aby se naučily pracovat dvanáct hodin denně a sedm dní v týdnu,“ říká. Váňovic České vinařství Chrámce má navíc jednu specialitu, kterou získat není nijak snadné. Jsou jediným stálým výrobcem košer vín v republice. Ta mohou dělat jen ortodoxní Židé, a těch je málo. „Někteří vinaři si mysleli, že košer víno přinese kšeft. Nepřinese. To se musí dělat pro věc, srdcem. Musí to mít na starosti člen rodiny,“ uvádí Váňa. Kromě dodávek pro židovské obce prodávají košer víno i do supermarketů a rýsuje se prý možnost vyvážet víno do Izraele. A byla to právě košer vína, která podle Váni dostala jejich firmu do kvalitativní špičky.

Košer víno, které tvoří asi pětinu produkce, vyrábí syn František, který je ortodoxním Židem. Dcera Kateřina se stará o obchod, zeť Petr je sklepmistr a další syn Jan lahvuje. Před čtyřmi lety předal Váňa firmu svým dětem a stará se hlavně o vinice a finance. Navíc má velmi důležitou práci s ochutnáváním vín.

INDIÁNŮM SE KONKUROVAT NEDÁ

Hroznů se na Mostecku urodí více, než Váňovi dokáží zpracovat, takže dodávají i dalším českým vinařům. „Nebo zvyšujeme zásobu. V Čechách se může stát, že dva roky nebudete sklízet. Nebo budou dva špatné roky za sebou, jako v roce 1970 a 1974. Tehdy se víno sice prodalo, ale dneska by ho nikdo nekupoval, protože by bylo pro lidi nepitelné,“ vysvětluje Váňa nutnost zásob. Dnešní konzumenti totiž mají největší zájem o vína špičková. „Naštěstí nastal kult vína. Po gruzíňáku, vodce a porevoluční whisky lidé pochopili, že dobré víno je práce mnoha lidí, odráží se v něm krajina a také úroveň celé země,“ pochvaluje si.

Konkurovat dovozu vín ze zemí, kde je jak pěstování révy, tak výroba moku nesrovnatelně lacinější, nelze. „Náklady na výrobu vína třeba v Chile jsou minimální. Dozvěděl jsem se, že tam Indiáni dělají na vinicích jen za jídlo. Potom může dobré víno stát padesát korun. Když uděláme dobré víno za padesát my, tak na tom máme nulový zisk,“ tvrdí Váňa. Navíc v Chile nebo v Austrálii podle něho nevědí, co je jarní nebo zimní mráz a špatné počasí. Pro českého vinaře pak zbývá jediná možná cesta - orientovat se na kvalitu.

Mostecká vína jsou podle Váni špičková už patnáct let. Exhaláty přestaly krajinu sužovat v roce 1985 a od té doby získávají zdejší vína medaile.

MUSÍME SI NA SEBE VYDĚLAT

Čtyřicet procent produkce včetně košer vín prodává České vinařství Chrámce do Tesca, Hypernovy a Makra. Zbytek jde do vinoték, vináren, obchodů a vlastní prodejny. Prodej u pěstitele je podle Váni nejvýhodnější. Kupující má jistotu hlavně pokud jde o burčák nebo speciální vína. Žádný velký pěstitel si totiž nedovolí podvádět, a to nejen kvůli kontrolám. „Trvá třeba deset, patnáct let, než se dostane do špičky, ale spadne během deseti vteřin,“ podotýká Váňa.

Vedle vinařství provozují Váňovi ještě dvě nekuřácké vinárny a dohromady dává jejich podnikání práci čtyřem desítkám lidí. Firma si musí vydělat i na potřebné investice. Každou chvíli je třeba něco opravit nebo upravit na budovách. Také s třicetiletými stroji se nedá dobře hospodařit, takže je pořád kam dávat peníze. „Všechno zdražilo pětkrát, zatímco víno jen dvakrát nebo třikrát. A půjčovat si nemůžeme, toho se bojím,“ krčí rameny Váňa.

RÉVA NA HALDÁCH

České vinařství Chrámce se může vedle košer vína pochlubit i další raritou. Část jeho vinic je na výsypkách, haldách z dolů z Mostecka. Poslední dobou rozšiřují Váňovi vinice v tradičních polohách ve svazích a na terasách. „Do toho by se nikdo nepustil, protože je to strašná práce a veliké náklady. Ale musel jsem to obnovit, protože bych neumíral v klidu,“ dodává Váňa.

Ing. IVAN VÁŇA

Je mu 64 let a říká, že nemůže přestat pracovat, dokud bude živ a zdráv. Kamarádi, se kterými ještě před patnácti lety hrál košíkovou, v šedesáti dělat přestali, ztloustli a dnes sotva dojdou do hospody. Váňa prý do ní musí doběhnout. Rodák z pražské Liboce vystudoval ovocnářství a vinařství bral z počátku jako koníčka. Nakonec se stal vinařem. Měl zřejmě štěstí, protože když v roce 1966 přišel do Mostu, bylo po dešti a svítilo slunce. Od té doby má tohle město rád.

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče