Nastal pravý čas naříkat

19. září 2008, 13:18 - Karel Zaoral
19. září 2008, 13:18

Trend posilování měny se vrací s bankovní krizí

Vyhodíte je oknem a vrátí se zpět dveřmi. Lidové rčení padne jako ušité na míru měnovým spekulantům. Sotva se jejich hrátky s malou středoevropskou měnou podařilo guvernérovi České národní banky (ČNB) Zdeňku Tůmovi zastavit, už je máme zpět. Stačilo jen pár dalších mrtvých lvů ve světě financí, koruna znova prolomila hranici 24 korun za euro a zvesela zpevňovala dál.

Hrozí důsledky V době vzniku hypoteční krize bylo možné považovat sílící českou měnu za skvělý konvergenční prvek, který pomáhal srovnávat cenovou hladinu se západem Evropské unie. Současné opětovné posilování koruny už ale zavání pořádným průšvihem. „Koruna spolu s dalšími měnami v regionu představovala příležitost pro klidné přečkání období nejistot a turbulencí na hlavních finančních trzích, způsobených zejména značnou nejistotou ohledně vývoje americké ekonomiky a eurozóny,“ řekl před časem pro týdeník EURO Petr Dufek z ČSOB. A totéž se nyní opakuje. Investoři, jež se spálili na akciích, nyní parkují své peníze v relativně bezpečných vodách, například v naší měně. Čeští exportéři, kteří v čase hypoteční krize naříkali nad ztrátou zisků vlivem kurzových rizik, dnes mají důvod spíše k panice než k nářku. Projevilo se totiž přesně to, před čím týdeník EURO ve své analýze před časem varoval (EURO 32/2008). K současným ztrátám z kurzu se přidávají navíc prodělky z úbytku zakázek. A zatímco vůči kurzu je možné se alespoň částečně zajistit, proti ztrátám zakázek žádná ochrana neexistuje. Ochlazení je patrné už několik měsíců. Menší tržby mají například ocelárny kvůli poklesu zájmu o stavební ocel, jejíž cena se snižuje. Potíže mají i stavební společnosti, protože zpřísnění poskytování hypoték ochladilo realitní trh.

Krize na cestě Skutečné problémy však teprve přijdou. Jednak dopad posledního dějství krize ze Spojených států amerických nejprve do západní Evropy a pak k nám má určité zpoždění. Za druhé, oslabující koruna dokázala zpomalení ekonomiky vyrovnávat. S tím je zdá se konec. Současná hodnota úroků na mezibankovním americkém trhu dosahuje až abstraktní hodnoty deseti procent. V praxi to znamená, že banky si navzájem vůbec nepůjčují. Buďto se bojí uvolnit byť jen část své likvidity pro případ nějaké naléhavé potřeby, nebo ji prostě nemají k dispozici. Pády burz jsou sice vcelku nezávislé na stavu obchodovaných podniků a souvisejí spíše s likviditou, avšak řada firem by sešup svých akcií mohla v důsledku nedostatku peněz následovat i v byznysové realitě. „Za poslední dva až tři roky jsme zvyklí na samé dobré zprávy, ale v posledním období se objevují určité varovné signály. Například tempo růstu exportu, které bylo v minulosti výrazné, se v současnosti velmi zpomaluje. Také situace na trhu práce už není tak růžová, začíná klesat investiční aktivita firem. Jde především o velmi vysoké ceny materiálů, energie, ale též pokles poptávky po těchto komoditách v západní Evropě,“ potvrzuje viceprezident Svazu průmyslu a obchodu Martin Jahn. Opětovnou hrozbu posilování měny v této situaci lze považovat za vážnou hrozbu pro českou ekonomiku, která je na exportu víceméně závislá. „Zatímco s inflací se dokážeme vyrovnat i přes růst cen některých vstupů, ztráty z kurzu snižují celý zisk firem,“ tvrdí Jahn. Situace je nyní v rukách ČNB, která má jako jediná k dispozici nástroje, jimiž může měnu i ekonomiku ovlivňovat bezprostředně na rozdíl od vlády, jejíž nástroje jsou spíše dlouhodobějšího charakteru. „Vzhledem k ochranné lhůtě týkající se měnového zasedání nemůžeme poskytovat žádná stanoviska k aktuálnímu dění,“ říká Pavel Zúbek z tiskového odboru centrální banky.

Svaz průmyslu tlačí Ať už centrální banka vymyslí cokoliv, pravděpodobně nastal čas k přehodnocení pro a proti rychlého přijetí společné měny. Zatímco před několika měsíci se zdálo, že riziko zvýšené inflace a neplnění maastrichtských kritérií kvůli ztrátě konvergenčního kanálu v podobě sílení měny je příliš vysokou cenou, nynější výhled vypadá poněkud jinak. „Schopností plnit konvergenční kritéria a stavem reálné konvergence se vláda pravidelně zabývá. Nejbližší diskuse nás čeká v prosinci tohoto roku, kdy ministerstvo financí spolu s ČNB předloží do vlády materiál Vyhodnocení plnění maastrichtských konvergenčních kritérií a stupně ekonomické sladěnosti ČR s eurozónou. Teprve závěry z tohoto materiálu ovlivní rozhodnutí vlády o vstupu do eurozóny,“ uvedl pro týdeník EURO ministr financí Miroslav Kalousek. Podle něj má přijetí měny tři základní roviny, které je nutné posuzovat. „Z čistě technického pohledu je uskutečnitelný už termín 1. ledna 2012, museli bychom však vstoupit do kurzového mechanismu ERM II nejpozději na jaře roku 2009,“ tvrdí Kalousek. Druhá rovina se prý týká plnění všech maastrichtských kritérií. „Dlouhodobou stabilitu veřejných rozpočtů lze zajistit pouze důslednou reformou systémů spojených se stárnutím populace, tedy penzijního a zdravotního systému. Rozhodnutí o termínu přijetí eura znamená také rozhodnutí o odvaze provést tyto reformy důsledně,“ upozornil ministr. Třetí se vztahuje k posouzení přínosů a nákladů vstupu do eurozóny. Ty se však nyní mění. Co se dříve v podobě inflace zdálo být vysoce rizikové, nyní tak dramaticky nevypadá. Pokles celé ekonomiky je horší variantou a pokud by přijetí eura odstranilo jeden z potenciálních negativních tlaků na český export, stálo by za úvahu se nad dalšími faktory zamyslet.

Inflace přetrvává Obavy z inflačního bubáka jsou nicméně stále na místě. „Technicko-administrativní příprava na vstup do eurozóny je něco v kategorii týdnů či měsíců, a pak by se dal stihnout klidně leden 2009. Jde o to, kdy je to racionální pro naši ekonomiku, já to zatím racionální nevidím,“ zůstává ve svých názorech konzistentní prezident Václav Klaus. Zajímavé stanovisko však zaujal Nicolas Fitaire, šéf zastoupení privátní banky Lombard Odie Darier Hentsch & Cie. „Lze předpokládat, že současná krize neskončí příliš brzy. Po hypotékách a první vlně sanací se hovořilo o tom, že během půl roku se kapitálové trhy vzpamatují. To se skutečně jakoby začalo dít, ale vzápětí přišly zprávy o Lehman Brothers a oživení je konec,“ říká Fitaire. Tvrdí, že samostatná měna uprostřed zóny eura je do budoucna rizikovým faktorem, který by vláda měla znovu a velmi pečlivě zvážit.
Ve hře už není „jen“ snižování zisků exportérů, ale pravděpodobně celý stav české ekonomiky v nejbližších letech. „Nemůžeme se spokojit s jakýmsi těsným průjezdem maastrichtskými kritérii, ale musíme požadovat jejich pohodlné a dlouhodobé plnění tak, aby zavedení eura bylo pro domácí ekonomiku přínosné,“ uvádí sice člen bankovní rady ČNB Vladimír Tomšík v materiálu popisujícím rizika přijetí eura. Pokud bychom však kritéria nějakým způsobem plnili již nyní, mohli bychom v případě hlubší krize a nutnosti přejít na společnou měnu zareagovat rychleji.

BOX
„Vláda zveřejní termín přechodu Česka na euro ještě letos. Pokud se podaří dotáhnout základní reformy do konce tohoto roku, je zvládnutelný termín přijetí od 1. ledna 2012.“ Jaroslav Míl, předseda Svazu průmyslu a dopravy

„Česko by letos nemělo stanovovat cílový termín pro přijetí eura, protože vláda není schopna zajistit, že bude splněn.“ Mirek Topolánek, premiér České republiky

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče