Menu Zavřít

Náš Ferdinand

30. 6. 2014
Autor: Redakce

Víkend byl ve znamení vzpomínkových akcí na Františka Ferdinanda d´Este a Česko se opět mohlo cítit jako evropská jednička. Zatímco třeba Rakušané si osobu následníka trůnu a jeho choť Žofii Chotkovou vybaví právě jen v souvislosti se sarajevským atentátem, my Češi rádi dáváme najevo, že „Franzi“ byl náš.

Oženil se v Zákupech, žil na Konopišti, vozil ho český řidič, měl českého dvorního fotografa a v Benešově se po něm jmenuje celý pivovar. Také nás prý chtěl ochránit před Velkou válkou. Kdyby byl arcibiskup Dominik Duka papežem, jistě by ho blahořečil.

Jako každé krasosmutnění má i příběh Františka Ferdinanda četné trhliny, které je ale záhodno raději přejít mlčením. Konopiště si arcivévoda nevybral cíleně, ale jako luxusní vyhnanství. Vztah s dvorní dámou, byť nadvakrát povýšenou, byl morganatický a Žofii to ve Vídni „dávali sežrat“.

Řidič Lojka byl sice rodák z Třebíče, ale především rakouský voják. A i s tím mírotvůrcem je to složitější. František Ferdinand patřil na vídeňském dvoře mezi jestřáby. V roce 1912 chtěl vést preventivní válku proti Srbsku a válečnických plánů se vzdal až poté, co nenašel v Německu spojence.

A že to byl kovaný Habsburk? To nám nevadí. Byl hodný a byl náš. Snad proto jsme siroty po něm z Čech po velké válce vyhnali.
Rychlé tužky si ale nestěžují. Dějiny nejsou žádná danost, ale vyprávěnka pro všechny, kteří si ji chtějí poslechnout. Ta o Františku Ferdinandovi se pořád poslouchá docela pěkně.


Čtěte další komentáře Blahoslava Hrušky:

Obsaď si svou ambasádu

S německou důkladností

BRAND24

Nesnesitelná lehkost igelitového pytlíku


  • Našli jste v článku chybu?

Byl pro vás článek přínosný?

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).