Náš člověk v Austrálii: Konec věku Vodnáře

19. června 2014, 08:46 - Saša Blau
19. června 2014, 08:46

Je pondělí dopoledne, obloha je modrá a provinční městečko, po jehož hlavní třídě se procházím, vypadá jako desítky jiných australských venkovských sídel. Něco je ale jinak. Na vysokých štítech jednopatrových domů z konce 19. století, které lemují hlavní třídu, jsou ručně malované výjevy ráje na zemi. Z postranní uličky mě náhle osloví mladík ve slunečních brýlích.

„Hydro? Buš?“ ptá se. Když kývnu, posadí mě na lavičku a někam odběhne. Zatímco čekám, usmívají se na mě další dealeři. „Už dostáváš?“ ptá se rutinně asi čtyřicetiletá teta. V jejím hlase není ani stín strachu před zákonem.

Obrýlený mladík se vrací se dvěma pytlíky marihuany. V jednom jsou sušené palice pěstované venku na slunci, ve druhém zboží produkované průmyslově pod zářivkami. Asi čtyřgramový pytlík stojí 50 dolarů, tedy tisíc korun. Ceny podobné jako v Praze. Jak je možné, že tady, v městečku Nimbin asi sto kilometrů od východního pobřeží Austrálie, policie toleruje prodej drogy, která je ve zbytku země zakázaná? Odpověď je třeba hledat v historii.

Skupina vysokoškoláků ze Sydney dostala kdysi nápad uspořádat v Austrálii podnik podobný Woodstocku, tedy festivalu, jímž vrcholila éra hippies ve Spojených státech. Svou akci pojmenovali Aquarius, čímž chtěli říci, že se hlásí k věku Vodnáře, tedy alternativním myšlenkám, které oslavoval Woodstock.

Čtvrtý a poslední Aquarius se odehrál v roce 1973 v ospalém zemědělském městečku Nimbin a změnil ho jednou provždy. Zdejší Aquarius měl takový úspěch, že se po jeho skončení řada účastníků rozhodla v Nimbinu zůstat. Někteří utvořili velké skupiny – komuny, které společně koupily půdu v okolí a na ní začali hospodařit. Jiní upřednostňovali samostatnost.

„Do Nimbinu jsem přišel před třemi lety z Gosfordu u Sydney,“ říká Calin, prošedivělý malíř, a potahuje z nacpané dýmky. Marihuanový kouř se vznáší i nad ostatními stoly v kavárně na promenádě. „Přišel jsem sem, protože jsou tu vzdělaní lidé a nikdo se tu na mě nedívá jako na toho bláznivého hipíka,“ vysvětluje.

Zato bývalá knihovnice Kathy patří k původním hippies. Žije v uzavřené komunitě Tuntable Falls, která se stále řídí myšlenkami antikonzumerismu a rovnostářství. Kathy považuje Nimbin za úspěch, ale vadí jí, že pro většinu lidí je to jen to město, kde se dá koupit tráva. „Spousta lidí na tom tady vydělává, jde jim o peníze. Lidé zapomněli, že tady šlo o věk Vodnáře,“ říká hořce.


Čtěte také:

Náš člověk v Austrálii: Lidé v pustině

Náš člověk v Singapuru: Asijský sumář

Saša Blau: Ztracen v KL

Mohlo by vás zajímat

Finance
Šéf mi čte e-maily. Je to v pořádku?
Dá se pracovat s invalidním důchodem? Jde to, ale...
Zaměstnávání a brigády mladistvých a jejich pracovní podmínky podle zákoníku práce
Silná Evropa je podle Merkelové pro USA výhodná
500 korun navíc pro rodinu s dětmi od července 2017?
Auta
Policie konečně dovolila hasičům zveřejnit fotky z nehody…
Test ojetiny: Volkswagen Golf VII je skvělý, ale dieselu bychom se vyhnuli
Kvíz na pátek: Poznáte, kterým autům patří tyto interiéry?
Audi S5 Cabriolet se přiblížilo k RS 5. Může za to Hans-Jürgen Abt
Toyota Yaris GRMN zní hodně naštvaně. Na český trh dorazí začátkem příštího roku
Technologie
Aprílová GeForce GTX do USB skutečně existuje. Nvidia omezenou sérii rozdá
Google po letech ustoupil. Nebude číst vaše e-maily kvůli reklamě
Nvidia GeForce GT 1030 – jak se hraje na grafice za 2000 Kč (uživatelská recenze)
Cnews FM: Zneužívá Microsoft monopolní postavení vůči výrobcům antivirů? [podcast]
Je v pořádku, když vám šéf čte e-maily?
Hry pro příležitostné hráče
Zavřít