Náš člověk v Austrálii: Konec věku Vodnáře

19. června 2014, 08:46 - Saša Blau
19. června 2014, 08:46

Je pondělí dopoledne, obloha je modrá a provinční městečko, po jehož hlavní třídě se procházím, vypadá jako desítky jiných australských venkovských sídel. Něco je ale jinak. Na vysokých štítech jednopatrových domů z konce 19. století, které lemují hlavní třídu, jsou ručně malované výjevy ráje na zemi. Z postranní uličky mě náhle osloví mladík ve slunečních brýlích.

„Hydro? Buš?“ ptá se. Když kývnu, posadí mě na lavičku a někam odběhne. Zatímco čekám, usmívají se na mě další dealeři. „Už dostáváš?“ ptá se rutinně asi čtyřicetiletá teta. V jejím hlase není ani stín strachu před zákonem.

Obrýlený mladík se vrací se dvěma pytlíky marihuany. V jednom jsou sušené palice pěstované venku na slunci, ve druhém zboží produkované průmyslově pod zářivkami. Asi čtyřgramový pytlík stojí 50 dolarů, tedy tisíc korun. Ceny podobné jako v Praze. Jak je možné, že tady, v městečku Nimbin asi sto kilometrů od východního pobřeží Austrálie, policie toleruje prodej drogy, která je ve zbytku země zakázaná? Odpověď je třeba hledat v historii.

Skupina vysokoškoláků ze Sydney dostala kdysi nápad uspořádat v Austrálii podnik podobný Woodstocku, tedy festivalu, jímž vrcholila éra hippies ve Spojených státech. Svou akci pojmenovali Aquarius, čímž chtěli říci, že se hlásí k věku Vodnáře, tedy alternativním myšlenkám, které oslavoval Woodstock.

Čtvrtý a poslední Aquarius se odehrál v roce 1973 v ospalém zemědělském městečku Nimbin a změnil ho jednou provždy. Zdejší Aquarius měl takový úspěch, že se po jeho skončení řada účastníků rozhodla v Nimbinu zůstat. Někteří utvořili velké skupiny – komuny, které společně koupily půdu v okolí a na ní začali hospodařit. Jiní upřednostňovali samostatnost.

„Do Nimbinu jsem přišel před třemi lety z Gosfordu u Sydney,“ říká Calin, prošedivělý malíř, a potahuje z nacpané dýmky. Marihuanový kouř se vznáší i nad ostatními stoly v kavárně na promenádě. „Přišel jsem sem, protože jsou tu vzdělaní lidé a nikdo se tu na mě nedívá jako na toho bláznivého hipíka,“ vysvětluje.

Zato bývalá knihovnice Kathy patří k původním hippies. Žije v uzavřené komunitě Tuntable Falls, která se stále řídí myšlenkami antikonzumerismu a rovnostářství. Kathy považuje Nimbin za úspěch, ale vadí jí, že pro většinu lidí je to jen to město, kde se dá koupit tráva. „Spousta lidí na tom tady vydělává, jde jim o peníze. Lidé zapomněli, že tady šlo o věk Vodnáře,“ říká hořce.


Čtěte také:

Náš člověk v Austrálii: Lidé v pustině

Náš člověk v Singapuru: Asijský sumář

Saša Blau: Ztracen v KL

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče