Národohospodářská zákonitost

30. září 2009, 17:31 - Luboš Smrčka
30. září 2009, 17:31

Krize možná ustupuje, ale její skutečné dopady se v ČR projeví až za několik měsíců

V poslední době se začínají objevovat optimistické zprávy. A občas se zdá, že produkce českého průmyslu už není natolik špatná jako třeba v dubnu. Popřípadě premiér Jan Fischer prohlásí, že příští rok HDP poroste okolo 0,5 procenta. Tyto informace o trochu zlepšují náladu. Je to však v podstatě jejich jediný obsah. Nevěřte optimistickým informacím, neboť to nejhorší či spíše nejviditelnější teprve nastane.

Žádný důvod k optimismu

Neexistuje jediný údaj z průmyslu, který by zavdával důvod k optimismu. To, že jeho propad již není třicet, ale patnáct nebo dvanáct procent dle aktuální statistické hry s počtem dní v měsíci, je sice zajímavé, nikoli však rozhodující. Pokud příští rok poroste česká ekonomika o 0,5 procentního bodu, pak je to především vítězství matematiky. V té době totiž bude srovnávací základnou tragické období roku 2009. Kdybychom tedy nezastavili propad, byly by základy českého hospodářství značně špatné - jsou však dobré a životaschopné. To nemá být kritika premiéra Fischera, ale jen interpretace údajů, které nahlíží ze svého hlediska, jež však z jiného vypadají méně „vypaseně“.
Nedávno jsem hovořil s kolegou z Británie, který se při návštěvě České republiky podivoval, že v něm žádná krize není, neboť „není vidět“. Vyvodil z toho jednoduchý a přímočarý závěr: do střední Evropy opravdové potíže teprve dorazí. Je to sice značně zjednodušený pohled, ale má svým způsobem pravdu. Viditelné příznaky nás teprve čekají.

První příznak

Prvním příznakem bude dlouhá a plíživá nezaměstnanost, která se dostane nad deset procent. A udrží se nad touto „magickou hranicí“ přinejmenším do poloviny, ale spíše do konce roku 2010. Souvisí to s tím, že teprve během druhého nebo třetího čtvrtletí příštího roku nastane vrchol insolvencí a platební neochoty, které již nyní dusí českou ekonomiku a staly se jejím hlavním problémem. Proč se nezaměstnanost opozdí?
Propouštění zaměstnanců není v českém právním prostředí snadné, a proto jen pozvolna roste počet lidí bez práce. Současně však neklesly náklady na práci. A pokud ano, jen málo. Nikomu se tedy nebude chtít přijímat nazpět pracovníky. Navíc se společnosti vyrábějící roboty a jednorázové stroje z krize vzpamatovávají v podstatě rychle. To by odborům mělo naznačit, že trend nahrazení jejich platících členů či alespoň sympatizantů strojem se zrychluje. Růst produktivity práce bude po krizi pro manažery zásadní. Ze zaměstnanců, kteří ve firmách zbudou, se pokusí vedení dostat maximum. A teprve pokud to nebude stačit, začnou přijímat. Jen málokterá firma se dostane do období stagnace či případného růstu dostatečně finančně stabilní, a proto nebude chtít přijímat nové zaměstnance.

Drastická změna

Počet bankrotů se za první pololetí 2009 meziročně zvýšil o 70 procent - a to jsme zatím u společností, které měly potíže už před krizí. Ty ostatní dožívají ze zbytků rezerv a nesplacenými fakturami pomalu šíří jed platební neschopnosti do ekonomiky. Platební podmínky v průmyslu se drasticky změnily. Zákazník, který před rokem zaplatil polovinu během výroby a zbytek po dodání do 30 dnů, chce nyní dodávku celou, odzkoušenou nebo jinak převzatou, a až poté přijme fakturu. Se splatností 90 nebo i 120 dnů.
Tuto zkoušku mnoho firem nezvládne, protože se finančně zhroutí. Pokud v prvním pololetí 2009 zkrachovalo asi 0,5 procenta společností, které reálně vykazovaly opravdovou činnost, příští rok jich bude podstatně více. Zkušenosti z krize 1997 až 2000 naznačují, že lze očekávat krach asi 1,5 procenta aktivních korporací – především malých a středních. Hlavní nápor insolvence tedy není nyní, jak někteří manažeři doufají. Dorazí až na konci letošního a během příštího roku.
Krize sice bude na ústupu a produkce stagnovat či snad mírně růst, ale až za několik měsíců začnou být opravdu vidět její dopady. Je to ironie osudu, ale zároveň jistá a téměř „přírodní“ národohospodářská zákonitost.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče