Národní muzeum: Narozeninové oslavy v duchu tradic

25. srpna 2003, 00:00 - Petr Bým
25. srpna 2003, 00:00

Národní muzeum si letos připomíná 185. narozeniny. Jubileum slaví v tradičním duchu: na jedné straně ofenzivní plány vědecké i o světové, na druhé břemeno problémů finančních a prostorových.

Národní muzeum si letos připomíná 185. narozeniny. Jubileum slaví v tradičním duchu: na jedné straně ofenzivní plány vědecké i o světové, na druhé břemeno problémů finančních a prostorových.

Historie Národního muzea je bohatá na boje o jeho charakter. Po zrodu NM se rozhodovalo o tom, zda se bude prioritně věnovat přírodním, či společenským vědám. Později o to, do jaké míry je Muzeum instituce „veřejná“, či vědecká. A až do roku 1918 probíhal zápas o jeho povahu národní. Muzeum ve všech obdobích svého života ovšem muselo řešit i problémy mnohem prozaičtější.

Kam s nimi?

Od nepaměti NM zápasí s jedním zásadním problémem: nedostatkem prostor. Přitom nešlo (a nejde) jenom o místo. Uchovávání a vystavování sbírek vyžaduje také prostory vhodné, kde není příliš vlhko a naopak je tam dost světla apod. První sídlo ve Šternberském paláci na Pražském hradě se jako neadekvátní jevilo už od začátku. Stísněné, tmavé a vlhké místnosti exponátům viditelně neprospívaly. Potřebnou změnu přinesl rok 1846, kdy NM získalo jiný palác - tentokrát Nostický v ulici Na Příkopech. Situace se ale nijak pronikavě nezlepšila. Stav jak exponátů, tak depozitářů i ve své době vyvolával údiv. Tak například podle ruského archeologa Anučina „svět tak podivného muzea ještě neviděl“. Podle dobových svědectví se tehdy v muzeu bez ladu a skladu vyskytovaly vycpaná zvěř vedle husitských pavéz a druhohorních zkamenělin. Řešení chronické bolesti muzea přinesla až sedmdesátá léta XIX. století, kdy se do věci vložil stát (v tehdejším terminologii „země“) a poskytl prostředky na výstavbu budovy zbrusu nové. Postavena byla na horním konci Koňského trhu (dnešního Václavského náměstí), kde Muzeum sídlí dodnes.

Nerudovský problém č. 2

Radost nad získáním kvalitního „bydlení“ (budova byla slavnostně otevřena v roce 1891) netrvala dlouho. Monumentální novorenesanční budova měla své mouchy, když ani místa zase nebylo dost. Objevil se také problém jiného druhu: smog. Už rok po zahájení provozu Jan Neruda konstatuje: „Půjde-li to tak dál, bude za pět let vypadat (NM) jak uvnitř komín a sbírky v něm jako prasata venkovského udění.“ Vlastně totéž trápí i současného ředitele NM Michala Lukeše. Podle něj je problém místa vyřešen „v zásadě“, nikoli definitivně: „Během devadesátých let minulého století byly vybudovány dva velké depozitární komplexy v Terezíně a Horních Počernicích. Potřebujeme ale ještě dost peněz na jejich vybavení a stěhování sbírek. Základ nicméně máme, a tak můžeme začít přemýšlet o rekonstrukci naší hlavní budovy.“ Stále aktuální je i Nerudovo stýskání. Továrny a nádraží nahradila magistrála, která budovu „obtéká“ už několik desetiletí. „Neškodí jenom smog, ale i vibrace. Řešení existuje: sbírky přestěhovat do depozitářů, budovu modernizovat, instalovat kvalitní klimatizaci a z 99 % ji věnovat návštěvníkům,“ komentuje ředitel Lukeš. Výborný nápad, ale jako každý má jeden svízel. Peníze.

Práce pro vlast: ni zisk, sláva možná

Rozpočet muzea pro letošní rok činí necelých 200 mil. korun. „Na první pohled to není málo, ale jedná se vlastně o velice malé peníze,“ komentuje ředitel Lukeš své finanční možnosti. A dodává: „Průměrná mzda pracovníka NM za rok 2003 činí zhruba 11 300 korun. Mzdové poměry jsou velice špatné.“ Přitom se situace v tomto ohledu radikálně zlepšila. V prvních dobách Muzeum své zaměstnance neplatilo vůbec, práce pro vlast se prostě nehonorovala. Naše současná politická elita už nepochybuje, že si v Muzeu nějakou mzdu zaslouží. Přesně v duchu svého pojetí významu kultury, historie a tradic jeho zaměstnancům vyměřila platy na úrovni vrátného v okresní pobočce nepříliš významné pojišťovny. A řediteli pak základní plat 15 000 Kč. V historii NM byly ovšem vždy „státní“ zdroje suplovány příspěvky soukromých osob a institucí. Někdejší dobročinnost pod pojmem „sponzoring“ přetrvává dodnes, je ovšem záležitostí hlavně firemní sféry. Sponzoruje se dnes kdeco, na NM ale dojde zřídka. V posledních letech se tam od sponzorů sejde kolem 3 milionů korun ročně, to je 1 % výdajů. Pro Muzeum to není situace nová. S malým zájmem, zejména vyjádřitelným v korunách, se potýká odjakživa. Hodlá proto vyjít sponzorům vstříc a nabídnout jim opravdu atraktivní příležitosti. Ředitel Lukeš je optimista: „Doufám, že plánované výstavy V oda a život a České fotbalové úspěchy přitáhnou více seriozních a silných finančních partnerů.“

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče