Národní muzeum: Narozeninové oslavy v duchu tradic

25. srpna 2003, 00:00 - Petr Bým
25. srpna 2003, 00:00

Národní muzeum si letos připomíná 185. narozeniny. Jubileum slaví v tradičním duchu: na jedné straně ofenzivní plány vědecké i o světové, na druhé břemeno problémů finančních a prostorových.

Národní muzeum si letos připomíná 185. narozeniny. Jubileum slaví v tradičním duchu: na jedné straně ofenzivní plány vědecké i o světové, na druhé břemeno problémů finančních a prostorových.

Historie Národního muzea je bohatá na boje o jeho charakter. Po zrodu NM se rozhodovalo o tom, zda se bude prioritně věnovat přírodním, či společenským vědám. Později o to, do jaké míry je Muzeum instituce „veřejná“, či vědecká. A až do roku 1918 probíhal zápas o jeho povahu národní. Muzeum ve všech obdobích svého života ovšem muselo řešit i problémy mnohem prozaičtější.

Kam s nimi?

Od nepaměti NM zápasí s jedním zásadním problémem: nedostatkem prostor. Přitom nešlo (a nejde) jenom o místo. Uchovávání a vystavování sbírek vyžaduje také prostory vhodné, kde není příliš vlhko a naopak je tam dost světla apod. První sídlo ve Šternberském paláci na Pražském hradě se jako neadekvátní jevilo už od začátku. Stísněné, tmavé a vlhké místnosti exponátům viditelně neprospívaly. Potřebnou změnu přinesl rok 1846, kdy NM získalo jiný palác - tentokrát Nostický v ulici Na Příkopech. Situace se ale nijak pronikavě nezlepšila. Stav jak exponátů, tak depozitářů i ve své době vyvolával údiv. Tak například podle ruského archeologa Anučina „svět tak podivného muzea ještě neviděl“. Podle dobových svědectví se tehdy v muzeu bez ladu a skladu vyskytovaly vycpaná zvěř vedle husitských pavéz a druhohorních zkamenělin. Řešení chronické bolesti muzea přinesla až sedmdesátá léta XIX. století, kdy se do věci vložil stát (v tehdejším terminologii „země“) a poskytl prostředky na výstavbu budovy zbrusu nové. Postavena byla na horním konci Koňského trhu (dnešního Václavského náměstí), kde Muzeum sídlí dodnes.

Nerudovský problém č. 2

Radost nad získáním kvalitního „bydlení“ (budova byla slavnostně otevřena v roce 1891) netrvala dlouho. Monumentální novorenesanční budova měla své mouchy, když ani místa zase nebylo dost. Objevil se také problém jiného druhu: smog. Už rok po zahájení provozu Jan Neruda konstatuje: „Půjde-li to tak dál, bude za pět let vypadat (NM) jak uvnitř komín a sbírky v něm jako prasata venkovského udění.“ Vlastně totéž trápí i současného ředitele NM Michala Lukeše. Podle něj je problém místa vyřešen „v zásadě“, nikoli definitivně: „Během devadesátých let minulého století byly vybudovány dva velké depozitární komplexy v Terezíně a Horních Počernicích. Potřebujeme ale ještě dost peněz na jejich vybavení a stěhování sbírek. Základ nicméně máme, a tak můžeme začít přemýšlet o rekonstrukci naší hlavní budovy.“ Stále aktuální je i Nerudovo stýskání. Továrny a nádraží nahradila magistrála, která budovu „obtéká“ už několik desetiletí. „Neškodí jenom smog, ale i vibrace. Řešení existuje: sbírky přestěhovat do depozitářů, budovu modernizovat, instalovat kvalitní klimatizaci a z 99 % ji věnovat návštěvníkům,“ komentuje ředitel Lukeš. Výborný nápad, ale jako každý má jeden svízel. Peníze.

Práce pro vlast: ni zisk, sláva možná

Rozpočet muzea pro letošní rok činí necelých 200 mil. korun. „Na první pohled to není málo, ale jedná se vlastně o velice malé peníze,“ komentuje ředitel Lukeš své finanční možnosti. A dodává: „Průměrná mzda pracovníka NM za rok 2003 činí zhruba 11 300 korun. Mzdové poměry jsou velice špatné.“ Přitom se situace v tomto ohledu radikálně zlepšila. V prvních dobách Muzeum své zaměstnance neplatilo vůbec, práce pro vlast se prostě nehonorovala. Naše současná politická elita už nepochybuje, že si v Muzeu nějakou mzdu zaslouží. Přesně v duchu svého pojetí významu kultury, historie a tradic jeho zaměstnancům vyměřila platy na úrovni vrátného v okresní pobočce nepříliš významné pojišťovny. A řediteli pak základní plat 15 000 Kč. V historii NM byly ovšem vždy „státní“ zdroje suplovány příspěvky soukromých osob a institucí. Někdejší dobročinnost pod pojmem „sponzoring“ přetrvává dodnes, je ovšem záležitostí hlavně firemní sféry. Sponzoruje se dnes kdeco, na NM ale dojde zřídka. V posledních letech se tam od sponzorů sejde kolem 3 milionů korun ročně, to je 1 % výdajů. Pro Muzeum to není situace nová. S malým zájmem, zejména vyjádřitelným v korunách, se potýká odjakživa. Hodlá proto vyjít sponzorům vstříc a nabídnout jim opravdu atraktivní příležitosti. Ředitel Lukeš je optimista: „Doufám, že plánované výstavy V oda a život a České fotbalové úspěchy přitáhnou více seriozních a silných finančních partnerů.“

Hodnocení

Zaujala Vás tato zpráva?
Ohodnoťte ji

Loading

Děkujeme za Vaše hodnocení

Komentáře

Mohlo by vás zajímat

Finance
Najděte si novou práci do září
Plná zaměstnanost v ČR: čím jsme si ji zasloužili?
Obtěžují vás nevyžádané telefonáty? Návod, jak se jim vyhnout
O 20 % víc než loni: ceny bytů opět rostou
Mají Češi na elektromobil? Hyundai hodlá rozšířit dojezd až na 500 kilometrů
Auta
Povinné ručení: Jak na změnu smlouvy a snížení ceny
Galerie: Škoda Karoq se chlubí digitálním přístrojovým štítem. Taková věc tu ale byla už dávno
Nové BMW Z4 slibuje svobodu, ale počkáte si na ni až do jara 2018
Kouzlo bohaté sklizně: Zkusili jsme, jak se řídí moderní kombajn
Jeden Velorex 16/250 se dostal až do Chicaga. Teď je po renovaci a stojí přes 300 tisíc
Technologie
Povinné ručení: Jak na změnu smlouvy a snížení ceny
Intel už má 15W čtyřjádra pro notebooky v ceníku i s parametry, vydání je blízko
Na počítače míří nový Skype. Nebude to taková divočina jako mobilní verze
Asus se úplně zbláznil. Uvedl 6 až 12 nových Zenfonů 4
GPS, laser a bohatá sklizeň: Zkusili jsme, jak se řídí moderní kombajn
Hry pro příležitostné hráče
Zavřít