Národní divadlo mistra mystifikací

11. října 2011, 07:48 - Jaroslav Čech
11. října 2011, 07:48

„Krejcar po krejcárku, národní vzbouzení,“ zpíval folkový klasik o sbírce drobného českého lidu 19. století na stavbu Národního divadla. Takřka stejně vyzněl minulé pondělí zahájený a u nás historicky první prodej státních dluhopisů – tak se psalo – „přímo lidem“, občanům, našincům.

Foto: Profimedia.cz

Česko Čechům, burcovaly jedny noviny titulkem skoro nacionalistickým. Kalouskovy dluhopisy, psaly jiné. To aby bylo jasno, že nejlepší ministr financí Divokého východu aspiruje na otce národa.

Proč taková ironie? Vždyť těch původně nabídnutých 10 miliard korun ve státních dluhopisech se pod tlakem poptávky v pobočkách České spořitelny, Komerční banky a ČSOB dostalo do pátku málem na dvojnásobek. Stát si ověřil, že má další zlatou žílu svého deficitního financování, kterou běžně „doluje“ řada jiných zemí rovněž „přímo z lidí“. Tohle je tím spíš nutné otestovat v Česku, kde v září celkový deficit dosáhl 105 miliard, nejvíc za poslední desetiletí! A jen od srpna schodek vzrostl téměř o 18 miliard, zhruba o objem první vlny Kalouskových dluhopisů.

Levicová opozice do toho vykřikuje, že „vláda rozpočtové odpovědnosti“ neumí – a možná ani nechce – vybírat daně či sociální pojištění a řádně využít evropských transferů. A tak pravici nezbývá, než aby byl do financování republiky teatrálně zapřažen národ, který je jinak – podle dřívějšího výroku Miroslava Kalouska – „finančně negramotný“.

Politické rozpočtování

Ať negramotní, nebo ne, mají se Češi k světu. Je z nich co dolovat. Podle údajů z letních měsíců 2011 máme v bankách, na běžných účtech nebo termínovaných vkladech, ve stavebním spoření či podílových fondech úhrnem uloženo skoro 2,5 bilionu korun, přesněji: 2356,6 miliardy. Obecně sice platí, že státní dluhopisy – jako všechny státní výdaje – mají tendenci soukromý kapitál vytlačovat z trhu. Ale 15 či 20, ba i 40 „Kalouskových“ miliard, chystaných pro „vlastenecké“ věřitele příští rok, filiálkám velkých evropských bank český rybník nevypustí.

Kalouskův motiv je nejen pragmatický (vypůjčit si u pestřejší kolekce věřitelů), ale také – a především – politický. „Spojíme hospodaření státu s výhodným spořením pro občany, kteří se tak budou mít na pozoru před těmi politiky, jež by kvůli populistickým slibům dovedli stát do platební neschopnosti,“ hlásal otec zakladatel TOP 09. Snaha oprášit patos loňské předvolební mobilizace.

Zatím se to příliš nedaří. Hlas lidu ohrnuje nos nad ministrem financí. Není prý zrovna vhodným promotorem státních dluhopisů pro domácnosti, posílal-li před volbami týmž domácnostem složenky s jejich údajným podílem na státním dluhu.

Politický billboard

O to víc překvapí, jak svůj vlastenecky spořivý billboard sám Kalousek potřísnil. Jak neodolal a trojicí nabízených dluhopisů – jednoletým a dvěma typy pětiletých – na mnoho našinců vyplázl jazyk. Stačilo pár fíglů v konečné verzi finančního produktu.

Vezměme si třeba to „Česko Čechům“. Ne! Všechny typy emitovaných dluhopisů jsou k dispozici i cizincům. Budiž, xenofobní národovectví je ohavné. Ale ony ty obligace nejsou fakticky ani pro ty, které kalouskovská mediální propaganda – nic jiného to není – stále vyhlašuje za „cílové skupiny“. Orwellovská novořeč mediálních spíkrů finančního rezortu provolává, jak se „domácnosti, drobní investoři, občané a Češi“ či prostě jen „lidé“ mohli o dluhopisy utlouct. Jako v někdejším temném „reálsocu“ ve frontě na banány. Mystifikace.

I jen povrchní pozorovatelé finanční scény pochopili hned, kdo byly ty tři stovky osob, které si jen během první hodiny prodeje v ČSOB „zabukovaly“ ve státních obligacích dvě miliardy korun (a do dvou dnů téměř devět miliard). Šlo o movité jedince, o příslušníky – konstatoval David Marek z Patria Finance – „horních deseti tisíc“. Pravda, i oni jsou lidmi, občany, Čechy, ba i – všechno je relativní – drobnými investory. Ale s „dolními deseti miliony“ mají jen málo společného. A s jejich „finanční negramotností“ vůbec nic.

Víc na větší hromadu

Zorientovali se dobře, poznali, že jde především o jejich hřiště. Určitě si jako první všimli daňového triku, který zajistil nulovou daň účelově jednokorunovým dluhopisům (ačkoli je povinné nakoupit si jich nejméně tisíc). I když Kalousek uvalil embargo na informace o struktuře nových věřitelů, jedno je jisté: Přibývající většina „investorů“ doopravdy drobných se svými půltucty ušmudlaných tisícovek nevydrží – při ztrátě zaměstnání, při nutné spotřebě v úsporných časech za Nečase – na dlouhé trati pětiletých dluhopisů, jejichž úroky jsou nastaveny rok od roku vzestupně. Většina z nich tak nedosáhne na průměrný výnos 3,09 procenta ročně ani ze svých nepatrných investic. Celý a v absolutních částkách impozantní úrok připadne zámožnějším. Na větší hromadu se bude opět přihazovat nejvíc. A na pěkný úrok se jim určitě složí děti a vnoučata teprve loni přemluvených bab.

Nejde jen o přímý dar bohatým. Jde také o vládní návod na novou skvělou možnost „daňové optimalizace“, na oslabení státních příjmů. Kalouskovy dluhopisy jistě inspirují daňové poradce firem. Třeba k elektronickému rozparcelování dividend z akcií do rozjařující nezdanitelnosti.

Tenhle billboard asi politicky nezabere, byť je jeho autor na slovo vzatý mystifikátor, vychovatel mládeže z malostranského podloubí. Docela blízko toho sálu, v němž dlouhovlasý disidentský písničkář před 35 lety hrával své „Národní divadlo“: „Opona s obrázkem, na lóžích ozdoby / měkounké pohovky za krejcar chudoby.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče