Napínavý rok: 2003, nebo 2003?

13. ledna 2003, 00:00 - Petr Fejtek
13. ledna 2003, 00:00

Optimisté mohou mít radost: pravděpodobnost, že trhy porostou, je 62 % Svět je nejistý: na dosah jsou války, stoleté povodně i vleklý pokles světových burz. Ten pokračoval již třetí rok za sebou - což se odehrálo naposled před více než 50 lety. Co tedy můžeme čekat? Věštit je čím dál těžší.

Optimisté mohou mít radost: pravděpodobnost, že trhy porostou, je 62 %

Svět je nejistý: na dosah jsou války, stoleté povodně i vleklý pokles světových burz. Ten pokračoval již třetí rok za sebou - což se odehrálo naposled před více než 50 lety. Co tedy můžeme čekat?

Věštit je čím dál těžší. Sílí dokonce názor, že sama podstata euroamerické civilizace tkví v překotném růstu, který je ovšem placen stejně překotným narůstáním stále nových nejistot - rizik. Milovníky teorií (i pocitů) chaosu jistě potěší i jeho sociologická „aplikace“ - podle teorie reflexivní moderny Heinricha Becka ve společnosti dokonce dochází k velmi nahodilým a spontánním reakcím na rizika civilizace, které se poté skládají v jakési obecnější trendy. Ty lze popsat. Ale ne vymyslet, předpovědět a už vůbec ne řídit. Výsledný pohyb pak lze jen odhadovat… Asi tak jako u počasí. Kdeže racionální sněhy jsou? Až to připomíná selské mudrosloví, že „život se skládá z velmi přesně namíchané směsi náhod“. Že se novinky skutečně „vynořují“ z guláše, nepřehledné směsice jevů a faktů. Ale fakta bez pořádné teorie patří již podle fyzika XIX. století Rutherforda nanejvýš do blázince. „Fakta jsou impregnována teorií“, vysvětluje význam kontextu Karl R. Popper. Stoupenci teorií chaosu by se přiklonili k názoru, že povodeň záleží na tom, zda v pravý čas zamává svými křidélky motýl nad Himálají. Astrolog by jim ovšem vysvětlil, že i motýlek mává či nemává podle toho, zda se zrovna hádá Jupiter s Venuší, anebo když právě Vodnář dráždí Pannu v domě dvojčat. Mars se ovšem zase může zahledět do Slunce, a pak je všechno jinak. Nemluvě o vlasaticích. I u nás přišla další povodeň už po půl roce, i když prý jen „pětiletá“. Máme se však připravit na jarní, horší. Stoletá voda se pochopitelně nemusí objevit během sta let. Ale může - a zase klidně víckrát, nikoli jen jednou. A co takhle dvousetletá voda?

Pravdě podobnost

Gramaticky správně, ale co to je? Zvláštní název pro teorii, jen vynechat mezeru. Statistikové se chopili počtu pravděpodobnosti a všechno chtějí počítat. Místo matka příroda bychom prý klidně mohli říkat matka náhoda. Je o házení mincí, kostkou, o kuličce v ruletě. Je i o životě? Většina jevů se vyskytuje opakovaně. Skutečnost vždy znovu překvapí, je vždy znovu trochu jiná, i když je v mnohém stejná. Můžeme se obracet pro poučení k historii? Jistě, i když každá událost nebo každé období se odehrálo v jiném kontextu, za jiné situace. Tak jako každá povodeň měla jiný průběh, různé okolnosti, jinak „poskládané“ příčiny. Mocné síly náhodných jevů nejsou jistě příčinami, ale často je používáme jako jediný objektiv, kterým můžeme svět sledovat, „dívat se“ na něj z nadhledu, i když většinou bohužel jen jako na historickou mapu. Ale cítíte to „objektivní“ ve slově objektiv? Paralela s mikroskopem nebo naopak dalekohledem je na místě - i tam jevy jen „vidíme“, zatímco příčiny musíme hledat jinak. Dostáváme se tak téměř do situace Alberta Einsteina, který odmítal pravděpodobnostní interpretaci kvantové teorie slavným argumentem: „Bůh nehraje v kostky“. Asi nehraje, ale právě tímto aparátem dodnes umíme spočítat v mikrosvětě aspoň něco. Jakou sílu předpovědi mají různé vědní disciplíny či teorie? Ty fyzikální poměrně dobrou, ale ty složitější jen asi ve stylu: když hodně zaprší, bude velká voda.

Vlny hospodářské

Ekonomika také není žádné házení kostek či mincí - je příliš „řízena“, ať už máme na mysli státní zásahy, legislativní regulaci nebo autonomní rozhodování investorů. Pravděpodobnost je hezká teorie, ale ekonomická realita se podle ní jistě neřídí. Kyvadlo konjunktury a recese se přitom kývá, což lze statisticky velmi přesně vyhodnotit. Statistické výsledky jsou tedy sice „řízeny“ ekonomickou realitou, ale poměrně dobře (přehledně) ji potom popisují. Zejména burzovní trhy však podléhají „vlnění“ ještě víc nebo citlivěji než co jiného. I proto či právě proto, že pracují s očekáváním, kde musí být spekulace doslova „jako doma“. Ostatně právě teorie efektivních trhů vychází zřejmě z příliš racionálních předpokladů - totiž z toho, že investoři se rozhodují samostatně na základě nejlepších dostupných informací. Oni však reálně nerozhodují ani autonomně či samostatně, ale pod těžkou palbou informací médií a analytiků. Záplavy informací pak dále významně prohlubují extrémy rozkývání nálad (těm se na burze říká sentiment). Tyto vlny zase opět vyvolávají jakýsi zesilovač, který pak způsobuje laviny či spirály prodejů či nákupů - zejména nafukování nebo ještě dramatičtější „praskání“ bublin.

Akcie na tobogánu

Nyní máme za sebou třetí rok poklesu trhů, ale co je před námi? A co s faktem, že zatímco Dow Jones o 17 % klesl, náš PX-50 o 17 % vzrostl a patří k nejvýkonnějším na světě? U indexu Dow Jones byla Velká deprese jediným obdobím, v němž došlo ke čtyřletému poklesu, zatímco tříletý útlum nalezneme navíc ještě i v letech 1901-03 a 1939-41. V uplynulém století se tedy vyskytl čtyřikrát. To je ovšem jen velmi povrchní pohled, který nebere v potaz hloubku korekce ani velikost předcházející „bubliny“. A tak např. dvouletý pokles 1973-4 způsobil ztrátu -40 %, což bylo víc než ony zmíněné tříleté poklesy. Celková současná ztráta 2000-02 činí jen -27,5 % a je také nižší. A jak vypadá velikost předchozích býčích období? Před Velkou depresí vylétl trh během pěti let na víc než trojnásobek, což v 2. polovině 90. let také, ale za celá devadesátá léta o 4,5násobek a od roku 1980 na neuvěřitelný 20tinásobek! Přitom za Velké deprese klesl DJIA o plných 80 % a kurzy se tak dostaly zpět „před“ celé předchozí býčí období. Proti tomu je celá současná korekce stále ještě procházka růžovým hájem, i když DJIA vykázal největší propad od 1977 (a prosincový vývoj byl dokonce nejhorší od roku 1931).

I povodeň se opakuje

Již nepřesný název „stoletá voda“ jakoby našeptávala, že přijde jednou za sto let, přitom však znamená pouze, že přichází s pravděpodobností 1/100 - jediného procenta. To vůbec nic nevypovídá např. o tom, zda nepřijde dva roky po sobě. Ve skutečnosti je pravděpodobnost výskytu takové „stoleté“ vody v celém století „jen“ 63,4 %. Zdá se vám to málo? Zato pravděpodobnost alespoň jednoho výskytu „dvousetleté“ vody je v témž století 39,4 % a pětisetleté vody 18 %! A to už tak optimistické není. Dokonce je až paradoxní, že příchod stoleté vody vlastně řádově zvyšuje pravděpodobnost, že přijde (přichází) některá z těch ještě horších. To je jasné, protože každé stoleté vodě musí předcházet padesátiletá - riziko tedy již při hlášení padesátileté vody prudce roste. Zde jde o podmíněné jevy - každý pohyb (pokles nebo růst) nějaké hodnoty bychom mohli chápat jen jakoby „začátek“ daleko většího výkyvu. Podobně nám statistika nepomůže ani s kapitálovými trhy. Akcie jsou rizikové a jejich neúspěšné roky běžné - z databáze London School of Economics za 102 let v 16 zemích vyplývá, že v historii bylo neúspěšných 38 % všech ročních výnosů. Ale několikaletý souvislý pokles? Statistika odpovídá: k tříletému zápornému období došlo ve 20. století jen v 6 procentech případů. To je hodně vzácný výskyt, ale přesto musíme vývoj roku 2002 chápat jako nezávislý jev (nepoznamenaný předchozím poklesem), a tak pravděpodobnost výskytu dalšího pádu byla opět plných 38 %. Můžeme tedy očekávat další špatn

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče