Nalít si čistého vína se nedaří

09. dubna 2008, 12:58 - Táňa Králová
09. dubna 2008, 12:58

Úředníci a poslanci "pod vlivem" nasekali chyby v zákoně

Ve víně je pravda, stále věří obchodník s tímto nápojem Jaroslav Šimek. Své pravdy se snaží domoci soudní cestou, která však nebere konce – po pěti letech právní bitvy s Vinařským fondem je znovu na začátku. „Stát mi upírá právo na spravedlivý proces. Žalobami stále řešíme procesní záležitosti, abychom se vůbec mohli bránit, a soud se konečně dostal k meritu věci. Dříve než za další tři roky to asi nebude,“ nedělá si iluze majitel firmy Šimek Bohemia, před vstupem do Evropské unie jeden z největších dovozců vína do České republiky. I dnes ho dováží - převážně v sudech, ale i lahvové -, má vinné sklepy v Drnholci, tři vinotéky v Praze a dvě na Moravě. Šimek nebyl jediný, kdo se před šesti lety vzepřel povinnosti odvádět za každý litr přivezeného vína jednu korunu do Vinařského fondu, zřízeného v roce 2002 zákonem o vinohradnictví a vinařství. Jako jediný se ale soudí. Rozhodně však není osamoceným kritikem fondu, jehož rozpočet plní každoročně také daňoví poplatníci.

Řídil se asociační dohodou Vinařský zákon platný před šesti lety říkal jasně: dovozci musejí platit korunový poplatek z litru vína, což se týkalo i Šimkovy firmy. Jenže její majitel předtím sledoval bouřlivou debatu doprovázející zrod Vinařského fondu ve sněmovně, kdy se kvůli nové instituci opakovalo druhé čtení. Dovozce si dobře pamatoval, před čím varoval poslanec ODS Jiří Papež. A sice že odvody z dovážených vín jsou v rozporu s asociační dohodou, kterou Česká republika uzavřela s EU. V ní se zavázala, že ve vzájemném obchodu nebude zavádět žádná nová dovozní a vývozní cla či poplatky. Že jde o zatížení nepřímou daní, na rovinu prohlásil ve sněmovně tehdejší ministr zemědělství Jan Fencl (ČSSD) z Hodonínska, který jen přivítal, že poslanci odvod pro dovozce do zákona vrátili. Z předlohy vypracované jeho úřadem tuto povinnost totiž vyškrtli vládní legislativci, právě kvůli rozporu s asociační dohodou. „A ta je nadřazená českým zákonům, proto stát nemá právo nové daně vymáhat,“ řekl si tehdy Šimek. Rozhodl se odvody neplatit a byl připraven se kvůli tomu soudit. Dokonce by se rád soudil, jenže narazil na mezeru v zákoně, která ho dodnes drží v pasti.
„Proti rozhodnutí fondu jsem se nemohl a dodnes nemůžu odvolat. Ministerstvo zemědělství (MZe) jako předkladatel zákona totiž v předloze opominulo odvolací orgán, zákonodárci si toho nevšimli a na této chybě se vše točí. Nedostatky odstranila až novela zákona platná od května 2004, která mi dala za pravdu. Do mého případu ovšem jasno nevnesla,“ stěžuje si obchodník. Po vstupu do EU zmizely z předpisu povinné desátky pro dovozce, objevil se v něm odvolací orgán, kterým byl jmenován předseda rady fondu. „To mi ale nepomohlo. Nejvyšší správní soud konstatoval, že odvolací orgán nepůsobí zpětně, tudíž ani nemůže posuzovat má odvolání proti výměrům fondu, podaná před novelou zákona, jež napravuje chyby. Verdikty Krajského soudu v Brně (sídlo Vinařského fondu – pozn. red.), kam jsem podal více než deset správních žalob, konstatují, že postižený nevyužil všech opravných prostředků,“ popisuje Šimek „jádro pudla“ svého bezvýchodného sporu. Celý dluh vůči Vinařskému fondu, dohromady kolem devíti milionů korun, z nichž téměř polovinu tvořilo penále, zaplatil. „Fond na mě poslal exekutory. Neměl tu nejmenší snahu dohodnout se na nějakém postupu, kterým by reagoval na legislativní chybu,“ poznamenává obchodník. Neúspěšně žádal, aby fond tuto věc řešil s ministerstvem zemědělství jako autorem nedokonalého zákona. „Fond v podstatě vystupoval zároveň jako vyšetřovatel, soudce a exekutor,“ kritizuje Šimek. Dávají ruce pryč Vinařský fond se brání, že jednal dle zákona a nemohl ani jinak. „Není vinou fondu, že v té době nebyl v zákoně odvolací orgán. Pan Šimek měl odvádět korunu z každého litru dovezeného vína, ale on tak nečinil. Bylo naší povinností, tak jako u dalších, kteří neplatili, použít všech prostředků k vymožení peněz,“ zdůrazňuje ředitel fondu Jaroslav Machovec. „Finanční úřady se také musejí řídit zákonem,“ poznamenává s tím, že exekucí na žádost fondu byly řádově desítky. Jistou dobu ovšem bez možnosti se proti rozhodnutí fondu odvolat. „Ministerstvo zemědělství by ve sporu stejně nemohlo rozhodnout, nemá přímou výkonnou moc nad fondem,“ kontruje Machovec. Má pravdu, státní úřady dávají od Šimkovy kauzy ruce pryč.
„Ministerstvo financí, na něž se obrátil soud jako na nadřízený správní orgán, i ministerstvo zemědělství tuto roli popřely. Teď se u soudu řeší kompetenční spor,“ doplňuje Šimek. Šanci vycítil po změně vládní garnitury, kdy po předloňských volbách agrární resort poprvé ovládla ODS, která hlasovala jednotně proti vzniku Vinařského fondu. „Odpovědi z MZe jsou ale stále stejné,“ říká zklamaně obchodník s vínem. Současný ministr zemědělství Petr Gandalovič (ODS), obeznámený s tímto případem, je přesvědčen, že musí rozhodnout soud. A hájí práci MZe za exministra Fencla, když říká: „Změnami v Parlamentu, které navrhli jednotliví poslanci, došlo k řadě úprav. Jedním z hlavních požadavků bylo, aby státní správa neměla žádný vliv na chod fondu. MZe tím pádem nemělo ani rozhodovací právo v případných odvoláních proti rozhodnutí Vinařského fondu. V žádném případě proto není možné z nedostatku v zákoně vinit MZe.“
Jedním z poslanců aktivních při projednávání paragrafů o Vinařském fondu byl Jihomoravan Jan Grůza (KDU-ČSL). Horlivě obhajoval poplatky pro dovozce a s jejich uzákoněním spojil i podporu lidovců celému vinařskému zákonu. Co dnes říká k děravé legislativě, kterou spoluvytvářel? „Je to dlouho, co se tyto věci projednávaly, a nevzpomenu si, jak to tehdy bylo. Už skoro dva roky jsem z politiky pryč, snažím se tyto věci vymazat z hlavy a věnovat se tomu, co dnes potřebuji v životě,“ odpověděl Grůza. Tehdejší i současný poslanec Ladislav Skopal (ČSSD) i s odstupem času míní, že výběr od dovozců byl správný. Jako předseda dozorčí rady Vinařského fondu ujišťuje: „Neschválili jsme žádné výjimky, pokud někdo neplatil dle zákona. Nebylo možné odpustit žádnou částku.“ Vedle upozornění na rozpor s asociační dohodou při zpoplatnění dovozového vína hovořil poslanec Jiří Papež (ODS) před více než šesti lety také o tom, že u Vinařského fondu půjde „o vytažení peněz z kapes těch, jimž je pak kdosi moudřejší zase zpět rozdělí“. Nyní je už výrazně smířlivější. „Dalo by se to říct podobně, ale ukázalo se, že fond není tak špatný nástroj. Podpořil výsadbu a nyní se soustředí na marketing,“ uvedl poslanec, který dnes vede sněmovní zemědělský výbor. Chybu, jaká se stala u odvolacího orgánu, přičítá tomu, že celý zákon byl šitý horkou jehlou. „Byl na něj kvůli vzniku fondu velký tlak a uspěchal se,“ vzpomíná Papež.

Předvstupní honička Všichni věděli, že vstupem do EU skončí možnost vysazovat nové vinice, proto se do té doby mělo stihnout maximum. Smělé plány exministra Fencla se nakonec téměř naplnily – ze zhruba jedenácti tisíc hektarů se vinice rozšířily asi na osmnáct tisíc. A to jak za přispění státních dotací, tak za pomoci téměř 450 milionů korun z Vinařského fondu, který podpořil asi 950 vinařům výsadbu více než 2500 hektarů. Sponzorovali ji tedy i dovozci vína, kteří fondu odevzdali přes 200 milionů korun. „Zatímco dovozci museli jen platit, aniž by z fondu dostali korunu, ostatní, kteří odváděli poplatky, mohli využívat finančních podpor. Nejdříve na vinice, pak na propagaci vína,“ poukazuje na nespravedlnost Šimek a viní stát z aktivního zásahu do volné soutěže na trhu. Tvrdí také, že řada importérů kvůli těmto poplatkům skončila. „Kolem fondu se soustředili lidé, jejichž cílem bylo zlikvidovat konkurenci, dovážející hlavně červené víno, které je ve světě levnější a lepší. A to se jim podařilo,“ domnívá se Šimek. Ředitel fondu Machovec oponuje, že vybírání odvodů nikoho ekonomicky nezlikvidovalo. „Všichni, i pan Šimek, si korunu přihodili k ceně. Měli tedy srovnatelné podmínky. Řada dovozců skončila, protože po otevření hranic vinařské firmy navázaly přímé kontakty v zahraničí a trh se přeskupil,“ podává své vysvětlení Machovec. Připomíná, že model financování fondu převzalo Česko od Rakouska a Německa. Ale s „malým“ rozdílem – jiné země nevybírají a nevybíraly poplatky od importérů. „V Evropské unii je to zakázané. Odvody z dovážených vín měli jenom v Portugalsku, kde je vloni zrušili,“ upřesňuje výkonný šéf fondu.
Pro pokladnu Vinařského fondu bude důležité, zda zákonodárci, kteří mají blízko k jižní Moravě a vinařům, protlačí v Parlamentu úlevy při splácení návratných půjček. Ty fond poskytoval před rokem 2004 na nové vinohrady. První splátky by příjemci měli poukázat na účet fondu na podzim příštího roku, fond má potom peníze vracet státu v letech 2014 až 2028. Celkem jde téměř o 225 milionů korun. Proti odpuštění, které navrhli poslanci ČSSD a KSČM, se vyslovila vláda. Podle ní by šlo o nepovolenou veřejnou pomoc. „Bylo by ale možné rozložit splácení půjček do delšího času. K dohodě o tomto řešení nyní směřujeme,“ řekl ministr Gandalovič. Vinařský fond má i v současném šéfovi agrárního resortu zastánce a vinaři, kteří umějí z tohoto zdroje vytáhnout peníze, se nemusejí bát. Úspora veřejných financí, o níž se vláda obecně snaží, se fondu nedotkne. „Obdobnou státní podporu poskytují i ostatní vinařské země. Kdybychom ji zrušili, postavili bychom naše vinaře do nevýhodné pozice,“ obhajuje ministr zaběhlé přisypávání peněz.

BOX: Bouřliví vinaři Až k soudu dovedl daňový poradce z Prahy Jan Horešovský, zastupující některé vinaře, spor s Vinařský fondem o to, zda je fond veřejnou institucí a týká se ho zákon o svobodném přístupu k informacím. „Fond je zcela neprůhledný, byť je evidentně veřejnou institucí hospodařící s veřejnými prostředky. Nehodlá však poskytovat informace dle příslušného zákona,“ tvrdí Horešovský. „Ať rozhodne soud, kdo má pravdu. My nejsme povinni poskytovat informace v rozsahu jako ministerstvo,“ je přesvědčen ředitel fondu Machovec. Otevřenou kritikou poměrů ve vinařství Horešovský píchl do vosího hnízda. „Profesní Svaz vinařů, Vinařský fond a obecně prospěšná společnost Národní vinařské centrum, která je jakousi PR agenturou vinařů, ovládají dlouhá léta stejné osoby. Podoba a způsob jejich činnosti přispívá k letargii vinařů. Mnozí si řeknou, že za vším stojí 'velcí pánové' a nemá smysl se o něco pokoušet. Teď už ale začali nahlas říkat, co pro ně vinařské instituce vlastně dělají, či nedělají,“ odvolává se Horešovský na vyhrocenou březnovou valnou hromadu Svazu vinařů. Machovec, ředitel fondu a zároveň místopředseda Svazu vinařů, namítá: „Pan Horešovský se staví do pozice arbitra a nepodloženými výroky se snaží zdiskreditovat lidi, kteří odvedli kus práce pro naše vinařství. Nevím, jakým právem si dovoluje takovým tónem tepat do profesní organizace.“ Netepe ovšem zdaleka sám. Přidávají se i vinaři, kteří chtějí obrodit profesní sdružení, opustit dosavadní stereotypy a posunout vinařství vpřed.
O tom, kdo dostane podporu z Vinařského fondu, rozhoduje bez jasně daných pravidel rada. Současní radní, z nichž většinu jmenoval už exministr Fencl, jsou přitom v podstatě nesesaditelní. Zákon totiž říká, že tříleté funkční období se týká jen zákonodárců či členů vlády, ostatním členství zaniká úmrtím, odstoupením či odvoláním. Musely by je jedině sesadit svazy, které je na funkci nominovaly. Ještě předtím by se ale musely personálně obměnit. Ministr Gandalovič chce jít cestou legislativní změny. „Současná rada působí už o tři čtvrtě roku déle, úmyslem zákonodárce bylo tříleté funkční období. Chceme se s opozicí dohodnout na novelizaci vinařského zákona jen v této dílčí části,“ předesílá Gandalovič. Vnímá, že vedení fondu potřebuje nové impulzy a nové pohledy, a to i ze strany menších vinařů. „Marketingová politika fondu by měla zahrnovat větší spektrum výroby vína než jen to, co se dnes podporuje,“ přidává se ministr ke kritikům.

BOX: (souvisí s boxem Bouřliví vinaři)
Neodvolatelní radní Rada Vinařského fondu
Stanislav Juránek – předseda (hejtman Jihomoravského kraje)
Jiří Sedlo – místopředseda (předseda Svazu vinařů ČR, NVC)
Josef Čačík (Patria Kobylí, NVC)
Miroslav Olbrecht (Víno Blažek, NVC)
Stanislav Rudolfský (Vinné sklepy Kutná Hora, NVC)
Antonín Šťastný (Vinné sklepy Valtice, NVC)
Zdeněk Trnka (ministerstvo zemědělství)
Pavel Vajčner (Znovín Znojmo, NVC)
Josef Vozdecký (Bohemia Sekt, NVC - předseda)

Dozorčí rada Vinařského fondu
Ladislav Skopal (ČSSD) – předseda rady (poslanec, NVC)
Pavel Suchánek (ODS) - místopředseda rady (poslanec)
Zdeněk Koudelka (ČSSD) (bývalý poslanec)
Pavel Kováčik (KSČM) (poslanec)
Josef Vaculík (KDU-ČSL) (senátor)
Pozn.: NVC – Národní vinařské centrum

BOX:
Co tvoří příjmy fondu Padesát haléřů z každého litru vína vyrobeného v ČR, pokud výrobce uvádí do oběhu více než tisíc litrů za rok
350 korun z každého, i započatého hektaru plodné vinice (odvod neplatí pro pěstitele s plochou pod jeden hektar)
Dary, úroky z vkladů, penále za nezaplacené či pozdě uhrazené odvody
Dotace od Jihomoravského kraje
Dotace od státu (ve výši peněz, které fond za rok vybere)
Do května 2004 činil odvod z litru vína poprvé uvedeného do oběhu jednu korunu, povinnost se týkala výrobců i dovozců

GRAF:
Kolik přisypává stát Peníze ze státní pokladny pro Vinařský fond
Rok*Suma (mil. Kč)
2002*100
2003*50
2004*74,7
2005*9,9 2006*37,2
2007*28,8
2008*28
Pramen: ministerstvo zemědělství
Pozn.: Za roky 2002, 2003 a 2004 jde o vratnou dotaci, kterou má Vinařský fond začít splácet státu v letech 2014 až 2028.

BOX:
Vzal a dal Na odvodech za víno vybral Vinařský fond za minulý rok téměř sedmnáct milionů korun, za plochu vinic necelých pět milionů, od státu dostal 28 milionů korun.
Pohledávky, které má fond vůči výrobcům vína, dosahují 1,8 milionu korun, pěstitelé mu dluží 1,5 milionu a dovozci 1,9 milionu.
Během roku 2007 fond obdržel 272 žádostí o podporu, více než dvě třetiny uspěly: z toho 69 žadatelům přispěl na účast na výstavě, dále na konání 73 výstav, na šestnáct seminářů a konferencí, na jedenáct publikací a 43 projektů vinařské turistiky. Ze 23,4 milionu korun, které fond vloni vyplatil, získalo více než pětinu – přes pět milionů korun – Národní vinařské centrum. Druhým největším příjemcem byla reklamní agentura Omnimedia Public Relations, která inkasovala přes čtyři miliony korun.
Pramen: Vinařský fond

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče