Nájezd na eldoráda

25. září 2009, 15:55 - Eva Jarešová
25. září 2009, 15:55

Daňové ráje na světě nečekají snadné časy

Ačkoli čím dál častěji zní optimistické zprávy o konci globální ekonomické krize, řada vlád ví, že v nejbližším období bude nutné výrazně šetřit. A jakákoli suma navíc ve státním rozpočtu se proto hodí. Nyní státy objevily další vydatný zdroj příjmů, donedávna opomíjený. Jsou jimi daňové ráje. Jejich přesná definice neexistuje, v zásadě jde o stát nebo území, kde se neplatí žádné nebo pouze směšně nízké daně z příjmů a daňoví rezidenti jsou chráněni silným závojem bankovního tajemství. Kolik do nich ze západních zemí ročně odteče peněz, nikdo přesně neví. V případě Francie se mluví zhruba o 200 miliardách eur, v Německu jde podle některých odhadů přibližně o poloviční sumu. Není tedy divu, že laxní postoj z minulých let byl najednou vystřídán rezolutními kroky, jež mají dosavadní praktiky zarazit. Jak dlouho elán vydrží, zatím není zřejmé. Evidentní ale je, že v „rájích“ – ať už ve Švýcarsku, Panamě, Lichtenštejnsku, San Marinu nebo Karibiku – končí zlaté časy.

Liberálnost do pozadí Na tom, zda jsou daňové ráje skutečně původcem všeho zla, se ale ekonomové neshodnou. Podle jedněch škodí rozvinutým i rozvojovým zemím, další naopak tvrdí, že mezistátní soutěž o co nejnižší míru zdanění pomáhá krotit byrokracii, rozvíjet byznys a tím přispívá ke globálnímu růstu. Na tyto argumenty ale svět, který se nyní pozvolna dostává z krize, nejspíš nějakou dobu neuslyší. Daňové ráje proto byly opět na pořadu jednání během summitu států skupiny G-20, jenž se konal minulý týden v americkém Pittsburghu. Jednání navazovalo na předešlá setkání ve Washingtonu a v Londýně, kde už světoví lídři přísnější postoj vůči daňovým rájům deklarovali. Minulé měsíce skutečně přinesly několik úspěchů a vše nasvědčovalo tomu, že minimálně na papíře politici svůj přístup ještě zostří. Zasazoval se o to především francouzský prezident Nicolas Sarkozy a zhruba stovka francouzských, německých a španělských zákonodárců z Evropského parlamentu a národních sborů. Dosavadní kroky proti těm, kteří se vyhýbají placení daní, byly podle dopisu, který zveřejnili v Paříži, „rozhodně nedostatečné“.

Bohatí a bohatší Téměř přelomová událost nastala v srpnu, kdy bylo potvrzeno, že švýcarská banka UBS vydá americké daňové správě (IRS) údaje o téměř 4400 amerických občanů, kteří u UBS měli účet. Na tisícovkách kont, jež dohodě o předání informací podléhají, se podle deníku The New York Times v jednu chvíli nacházelo až 18 miliard dolarů. Rozepře mezi UBS a IRS ale začala už dříve. Letos v únoru se bankovní obr přiznal, že vědomě pomáhal svým americkým klientům vyhnout se vysokým daním. To však IRS nestačilo, a podala žalobu, kterou se domáhala zveřejnit jména desítek tisíc amerických klientů. Následovaly měsíce horečných jednání, jejichž výsledkem byla srpnová dohoda. Představa, že při zteči daňových rájů si budou všichni provinilci rovni, je ale iluzorní. I v rámci celkově exkluzivního klubu dojde k rozdělení na „méně“ schopné a bohaté, a na ty druhé, kteří z osidel daňových úřadů opět uniknou. K tomu se kloní i advokát William Sharp z floridské advokátní kanceláře Sharp Kemm. Jak pro agenturu Reuters uvedl, po srpnové dohodě mezi IRS a UBS si u něj začali podávat dveře právě klienti s rozsáhlejším portfoliem.

Úprkem na berňák Hon amerických úřadů ale zdaleka nekončí. Daňová amnestie, kterou IRS vyhlásila v březnu a která měla původně skončit minulý týden, byla na poslední chvíli prodloužena až do poloviny října. Dobrovolně se přiznat, že mají v zahraničí bankovní účet, se rozhodlo tolik lidí, že daňoví právníci přestali příval žádostí zvládat. O finanční obnažení projevily od jara zájem zhruba tři tisícovky amerických občanů. Za celý loňský rok to přitom bylo méně než sto. Co movití Američané přiznáním získají? Především se mohou vyhnout trestnímu stíhání a obrovské pokutě. Zůstane jim „pouze“ povinnost doplatit zpětně daně z utajených příjmů za posledních šest let a navrch přihodit i jednorázové zmírněné penále. Třebaže povinnost nahlásit bankovní účty a příjmy ze zahraničí existovala už dříve, až donedávna ji americké úřady příliš nevymáhaly. To se má poté, co současné „okénko“ pomine, radikálně změnit. Řada lidí si proto chce udělat ve svých účtech pořádek, dokud je čas. Další prodloužení lhůty už IRS neplánuje. Opatření je primárně namířeno proti těm, kteří chtějí v rájích „vyprat“ své finanční prostředky. Jak ale upozornil deník Jerusalem Post, problémy budou mít i takzvaní expati neboli Američané dlouhodobě pobývající v cizině, například v Izraeli. „Žít zde bez účtu v izraelské bance je obtížné. Pokud ale máte konto v bance Leumi, Hapoalim nebo nějaké jiné, může se z vás stát evidovaný zločinec, pokud je nenahlásíte IRS,“ uvedl pro izraelský list Dave Wolf, právník působící v USA i Izraeli.

Daňová tma pod svícnem Rušno je i na západ od českých hranic. Německý ministr financí Peer Steinbrück prý sice kritizoval laxní přístup Švýcarska či Lichtenštejnska, dle magazínu Der Spiegel ale zapomíná na to, že velkým daňovým rájem je i samotné Německo. Přesněji řečeno nezapomíná, ale nic s tím nedělá, což je ještě horší. Důvodem jsou obrovské díry v německých zákonech, které umožnily vznik celého „rajského“ průmyslu, navíc zcela legálního. Firmy si například mohou semináře zaměřené na „mezinárodní daňovou strukturu“ odečíst z daní. Dalším oblíbeným fíglem je především založení pobočky na Maltě. To prý kvůli nedokonalým smlouvám zamezujícím dvojímu zdanění umožní, že společnosti na každých sto milionů eur zisku ušetří na daních až 23,6 milionu eur. V maltském městečku St. Julian’s tak lze kromě zpitých studentů angličtiny narazit i na kanceláře gigantů, jako jsou Lufthansa, Puma nebo BASF. Proti tvrzením Spiegelu hned důrazně vystoupil Steinbrückův maltský protějšek Tonio Fenech, jenž zprávu označil za „senzacechtivost“. Vše je podle něj v souladu s evropskými normami a jeho země se nikdy s negativní reakcí německé vlády nesetkala.

Češi: netušíme Daňové ráje zajímají i naše ministerstvo financí. Na otázku, kolik peněz z České republiky může každoročně odtéct do daňově „přátelštějších“ zemí, ale ministerští úředníci odpovědět neumějí, a to ani přibližně. „Nemáme k dispozici odhady výše daní, o které ČR v souvislosti s daňovými ráji přichází, a to i vzhledem k problematickému definování pojmu daňový ráj a operací, které mají za účel se daňové povinnosti vyhnout,“ uvedla pro týdeník EURO Zuzana Chocholová z tiskového odboru ministerstva. Známá je ale informace, kolik tuzemských firem se rozhodlo do „daňových rájů“ přesídlit. Podle informací České kapitálové informační agentury (Čekia) jejich počet během prvního pololetí letošního roku dosáhl 9144.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče