Nahnědlý úředník jako lakmusový papírek

22. srpna 2011, 13:47 - Jaroslav Čech
22. srpna 2011, 13:47

Souboj o Ladislava Bátoru může napovědět, kam bude směřovat česká pravice. Klid ve vládní koalici nevydržel ani do konce prázdnin. Navenek by se mohlo zdát, že politici z TOP 09 začali brát vážně hrozbu posilování vlivu hnědého extremismu v podobě vysokého státního úředníka na ministerstvu školství. Ve skutečnosti jde ale daleko víc o starý známý mocenský boj.

Foto: Jiří Benák/MF Dnes/Profimedia

Příčinou nejnovější roztržky mezi TOP 09 a Věcmi veřejnými je i na české poměry drsná urážka, kterou adresoval šéf personálního oddělení ministerstva školství Ladislav Bátora ministru zahraničí Karlu Schwarzenbergovi. „Chudáček starej… To se mu to bezostyšně prská, když ví, že ho přinejmenším ze tří důvodů nemohu vyzvat na souboj,“ napsal Bátora na svém Facebooku, aniž by ony tři důvody vyjmenoval. Po několika dnech údajného vyjednávání s Bátorovým nadřízeným, véčkařským ministrem školství Josefem Dobešem, došla zástupcům TOP 09 ve vládě trpělivost, a ve středu demonstrativně opustili jednání kabinetu. Koalici prý neopouštějí, ale se svými kolegy z Věcí veřejných nebudou mluvit až do Bátorova odvolání, případně do odchodu samotného Dobeše.

O Bátorovi a jeho angažmá v nacionalistické Národní straně či na seminářích o českém antisemitismu již byly popsány stohy papíru. Jeho nejnovější útok na ministra zahraničí jaksi zapadá do profilu tohoto vysokého úředníka. Proč byl v očích TOP 09 donedávna jen „fašounem“ (jak o něm prohlásil ministr financí Miroslav Kalousek) tolerovaným, zatímco po své poznámce se stala jeho osoba překážkou dalšího fungování vlády?

Jestliže se o papíru říká, že snese všechno, pak o elektronických médiích typu Facebook to platí dvojnásob. Pokud bychom prošli osobní projevy na webu všech významných státních úředníků, nejspíš by se tam urážek podobných té Bátorově našla spousta. A tak se nelze ubránit dojmu, že výrok o starém chudáčkovi byl jen záminkou pro středeční gesto ministrů z TOP 09.

Iniciátorem celého trucpodniku byl Kalousek, známý jako muž velkých gest. Vzpomeňme jen, jak plamenně promlouval ve Sněmovně, když padala Grossova vláda, a tehdejší vlivný lidovecký (koaliční) politik prostě nemohl přenést přes srdce úzké vztahy rodiny premiéra s majitelkou veřejného domu. Podobně byla pro Kalouska absolutní překážkou komunistická minulost někdejšího euroúředníka Pavla Teličky, který se

(ne)měl stát prvním českým eurokomisařem. Ve všech těchto případech šlo z Kalouskovy strany o dobře připravený tah na politické šachovnici doplněný zdatnými – takřka divadelními – výstupy.

Dvě varianty

Existují v zásadě dvě možná vysvětlení nejnovějšího koaličního rozbroje. První zmínil předseda poslaneckého klubu Věcí veřejných Vít Bárta. Podle něj se Kalousek snaží najít záminku, jak bojkotovat příští zasedání vlády, kde se má projednávat zákon o dani z příjmu. Jeho součástí je i slíbené zvýšení zdanění hazardu. Bárta mezi řádky říká, že Kalousek má eminentní zájem, aby loterijní společnosti o své výhody nepřišly. Je pravdou – a to říkal sám Kalousek –, že v případě zdanění hazardu se hraje o čas. Vzhledem k předpokládanému vetu, které zákon jako celek čeká v sociální demokracií ovládaném Senátu, hrozí, že se avizovaná platnost od 1. ledna příštího roku nestihne.

Vzhledem k částkám, o kterých se v případě loterijních společností hraje, by drobná koaliční roztržka nebyla zas tak nepochopitelnou politickou investicí.

Druhé vysvětlení má širší politický rozsah týkající se prezidenta Václava Klause a jeho politických ambicí. Každému, kdo aspoň trochu našeho prezidenta zná, je jasné, že do důchodu po vypršení svého mandátu v roce 2013 nepůjde. A také je zřejmé, že Ladislav Bátora je jakýmsi pokusným balonkem, který má ověřit Klausův vliv.

Symbióza mezi Hradem a véčkaři je nejspíš dílem náhody. Klausovi prostě dělá dobře, když jej někdo obdivuje (ostatně – komu ne). A tak se po pár návštěvách Víta Bárty na Hradě shodou okolností Klaus a Věci veřejné dostali na jednu loď. Mají společné soupeře – Nečasovu ODS a Kalouskovu TOP 09. Pokud Nečas s Kalouskem nechají nahnědlého Bátoru na svém místě, ukáže se hradní křídlo jako to silnější.

Kdo uchopí moc v ODS?

V obtížnější situaci je Nečas, jemuž se partaj bez faktického vedení pomalu hroutí. Ponecháme-li stranou tradiční mocensko-ekonomické boje uvnitř největší pravicové strany, pak na jistý ideový rozkol ukázala nedávná akce homosexuálů Prague Pride, kdy se například regionální organizace ODS na Vysočině jasně postavila za Klause – a proti Nečasovi. A stejně rozporné je to v ODS s Bátorou.

Už delší dobu se hovoří o tom, že prezident po skončení svého mandátu buď ovládne ODS, anebo si založí vlastní stranu. Ve „vnitroodesáckém“ diskurzu o homosexuálech, Bátorovi a spol. by se měl k politické budoucnosti otce-zakladatele jasně vyjádřit i Nečas. Ten je však zjevně v rozpacích.

Pokud by se postavil proti Klausovi, nahraje tím stále živé skupině kolem bývalého předsedy Mirka Topolánka, za nímž stojí lidé jako expředseda poslanců Petr Tluchoř, poslanec Marek Šnajdr, ale i ministr zemědělství Ivan Fuksa.

Na druhé straně jasně se postavit za Klause se Nečasovi také nevyplácí. Je totiž pravděpodobné, že návrat bývalého předsedy by znamenal čistku, která by i samotného Nečase nejspíš nakonec smetla. Ostatně o tom, že Klaus se neohlíží vpravo vlevo, se přesvědčil i jeho dlouholetý spolupracovník, šéf pražské ODS Boris Šťastný, jenž se kvůli zmíněnému festivalu homosexuálů tvrdě pustil do hradního vicekancléře Petra Hájka. Klaus následně Šťastného hodil přes palubu, když se jasně postavil za Hájka. 

Jestliže se tedy nyní koalice má štěpit na osobě Bátory, pak nepůjde o nic menšího než o přetahovanou, jejíž výsledek může významně ovlivnit zejména vývoj v ODS. Smutnou zprávou je, že polofašistické názory jednoho významného úředníka se stanou problémem až ve chvíli, kdy se to hodí z hlediska mocenských bojů.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče