Nádech Japonska pod Karlovým mostem

10. února 2009, 11:51 - Benjamin Kuras
10. února 2009, 11:51

A opět kazí spokojenost předražená vína

Nejprve vysvětlení ručně psané účtenky. Mlýnec samozřejmě vystavuje účtenku úhledně vytištěnou přímo z kasy. Jenže na té byla ještě jedna lahev dobrého a dražšího vína, které jsem nechtěl účtovat týdeníku EURO, a tudíž platil zvlášť z vlastní kapsy jako narozeninový dárek vzácné dámě. Ta už se mnou přes rok statečně absolvuje většinu těchto pracných večeří, které pak musí stejně pracně vyběhávat na tenisu a na golfu. Bere to jako dobrovolnou a obětavou službu čtenářům, aby ode mě mohli dostávat zprávy co nejobsáhlejší a nejobjektivnější.
Výměnou za tu druhou lahev a jako přídavek k narozeninám nám vrchní číšník odpustil dvě lahve vody, takže nemohu Mlýnec pranýřovat za její kruté předražování, protože nemám tušení, kolik by normálně stála. My jsme mu tam zase na stole pro další návštěvníky ve vázičce zapomněli vlastnoručně přinesenou, obrovskou krvavě rudou růži. Vlastnoručně přinesenou proto, že když jsem stůl pár dní předtím objednával a schválně sděloval, že se budou slavit narozeniny vzácné dámy, odpověděli mně otázkou, v jaké ceně bych si přál objednat kytici. Tak, pánové, to ne. Ve velkém světě se v restauracích této klasy k narozeninám vzácné dámě kytička dává jako pozornost podniku, samozřejmě a bez mrknutí. Nebýt dámských narozenin, přišli byste o hodně kšeftů. Takže bod fuč za servis a ani ta voda to nenapraví. Dalším důvodem k tomu druhému dražšímu vínu bylo to první – poměrně bezvýrazné lehké burgundské, takové trochu lepší rulandské, ale zase ne o moc, patřící v Mlýnci za šestnáct stovek mezi ta nejlevnější francouzská. Moravská začínají okolo osmi stovek. Čili opět předražení vín, jak už jsme si holt v Praze zvykli, ale rádi bychom si už pomalu začínali odvykat. Mlýnec je překvapivě obrovský prostor, v němž by se daly k večeři bezmála provozovat Verdiho opery i se slony a sbory otroků. Vstup také připomíná divadelní foyer, se stolkem, za nímž sedí slečna biletářka, a s šatnou, kde zase sedí slečna šatnářka. Dlouhým a koberci postlaným foyerem se dlouze kráčí do rozšířeného restauračního prostoru s širokým zaskleným výhledem zespodu na Karlův most. V létě se tudy vychází na terasu, kde můžete jíst „al fresco“ za bublání Vltavy, chechtání racků a turistického šumu z Karlova mostu. Přijdou-li v Praze ještě někdy do módy večeře s tancem, nezapomeňte je dát do Mlýnce. Na chvilku na nás padá posmutnělost nevyužitého prostoru. Kromě kulatého stolu se skupinou Japonců jsme v celé restauraci jen se dvěma dalšími páry. Nejspíše proto, že je pondělí a tuhý mráz. Proč je Mlýnec populární u Japonců, se dozvídáme už letmým pohledem na jídelníček. Česko-asijská fúze. Kdysi tu prý bývala kuchyně převážně francouzsko-italská. Těch je dnes několik tuctů a jsou si hodně podobné. Moudrá změna. Něco nového, jiného, dobrodružnějšího. Nádech Japonska pod Karlovým mostem. Vedle toho volba kachny s knedlíkem a zvěřinového guláše. Tak si zde Japonci mohou pochutnat na vytříbených napodobeninách vlastních domácích jídel, v prostředí, které je pro ně stejně exotické jako Okinawa pro nás, a ze zvědavosti se podělit o guláš.
Po počátečním pocitu, že na japonskou večeři bychom raději šli do restaurace japonské, ale že se zde přece nebudeme cpát knedlíky za japonské ceny, se pokorně odevzdáváme neobvyklému osmichodovému degustačnímu menu Asia Fusion za necelou tisícovku. Je v něm i několik krevetek, ale pozorný číšník se ptá, zda nejsme na něco alergičtí, že by nám to případně vyměnil za něco jiného. A místo tygří krevety mně nabízí malý špízek halibuta, který beru všemi deseti.
Přináší dřevěné hůlčičky, podstavečky na jejich položení a mističky na japonské omáčky a hořčice. Příbory odnáší až po dotazu, zda chceme oba jíst hůlčičkami. Ne, zda umíme. Zda chceme. S taktem profesionála, který ví, že zákazníka nesmí nikdy uvádět do nepohody. Asijská fúze začíná lehkým salátem z drobných lístků, travinek a klíčků prokládaných krychličkami tofu a plátky japonských ředkviček. Jen tak na naladění jazyka. Po něm hned přichází japonská varianta carpaccia nejprve tuňákového, pak hovězího, v tenounkých drobných plátcích velikosti větší mince. To tuňákové se jmenuje „sašimi“, což japonsky znamená „nabodnuté“, tedy asi něco jako špíz, třebaže se podává nenabodnuté. Plátky tuňáka jsou úhledně poskládané vedle plátků bílé ředkvičky, s přílohou několika obvyklých japonských omáček a dipů. O syrové úpravě toho ani ten nejtalentovanější básník moc nenavymýšlí, ale i prozaikovi se rozechvěje srdce radostí z té závratné čerstvosti vonící ozonem. Jednou bych si rád prostudoval, jak pražské restaurace udržují čerstvost mořských ryb při poměrně malém obratu. Carpaccio z jemné hovězí svíčkové si říká „tataki“. Klasicky se dělá tak, že se celá svíčková rychle, ale krátce osmahne do uzavřena a pak krájí na plátky, které uvnitř zůstaly syrové. Ty se pak marinují v octu, česneku, cibuli, sóji a kašičce z čerstvého zázvoru čerstvě drceného (japonsky „tataki“, odtud i jméno celého pokrmu). K tomu všemu už mezitím přišly misky dobře rozvařené, lepkavé a chuchvalečky tvořící rýže. A s ní i teplé chody, ochucované namáčením do omáčiček a dipů. Křupavý jarní svitek rozříznutý šikmo vejpůl a plněný pestře kombinovanými zeleninkami s čerstvým koriandrem a tenkými nudličkami pečené kachny. Tygří kreveta a špízek čtyř kousíčků halibuta na špejli. Marinované do nasládla, grilované do křupava. Kebábek smíchaný z mletého lososa a krevetky, jemně grilovaný do žlutohněda. Tempura, balená a rychlosmažená v tenounkém těstíčku o třech kouscích: kreveta, losos a zřejmě mořský vlk. Uzavírají jemně pečené drobounké kotletky mladého jehňátka, s nimiž si hůlčičky neporadí a které řešíme uchopením kostičky a ohlodáním po pračlověcku, abychom my zase neuvedli do rozpaků číšníka, že nám možná na poslední chod měl opět přinést příbor. Ale tak se to určitě dělá správně i po japonsku.

MLÝNEC
Novotného lávka 9
Praha 1, 110 00
Česká republika

po–ne:
12.00–15.00
17.30–23.00
Telefon: +420 221 082 208/307
Email: mlynec@zatisigroup.cz
www.mlynec.cz

Jídlo – 47/50, servis 19/20, nápoje 8/10, prostředí 10/10, value for money 8/10, celkem 92/100

+ zajímává fúze asijské a české kuchyně, noblesní historické prostředí
- předražená vína

Výběr jídel:
Míchaná zeleninová tempura, jalapeňos omáčka, sezamovo-zázvorový dip 245,-
Tradiční česká bramborová polévka, houby 245,-
Gulášová polévka, hovězí svíčková, slanina, smažená cibulka 245,-
Houbové Arborio Risotto, grilovaný lilek, japonské zeleninové Pickle 395,-
Kreveto-lososový kebab na citronové trávě, sladká chilli omáčka 295,-
Restované mušle sv. Jakuba, omáčka z citrusů yuzu, mango-papája salsa 495,-
Rybí tempura, jalapeňos omáčka, sójovo-rybí dip 445,-
Pečený mořský vlk, medovo-sezamový přeliv, restovaná míchaná zelenina 695,-
Kuřecí špízy, teriyaki omáčka, míchané mladé listy 395,-
Česká kachna pečená do křupava, červené zelí, špekový knedlík, škvarková placka 545,-
Hovězí steak, vinná extra redukce, pečený čekankový puk, šafránové vinné mini brambůrky 645,-
Grilované kotletky z mléčného selátka. millefueille z bramborových placek a restovaných divokých hub, smržová omáčka 445,-
Teplý babiččin jablkový koláček se skořicí, ořechová zmrzlina a karamelová omáčka 245,-

Vína:
Bílá
Rulandské šedé 2006 Pozdní sběr (Sukal) 890,-
Rýnský ryzlink 2006 (Robek) 890,-
Pinot Grigio 2007(Hofstatter) 990,-
Pouilly – Fuissé 2006 (Chateau Des Rontets) 1490,-
Sancerre 2006 (S. Laloue) 1490,-
Růžová
Cabernet Sauvignon 2006 Domaine Bassac 890,-
Červená
Rulandské modré 2005 (Sukal) 990,-
Chianti Classico 2005 (Fontodi) 1290,-
Gigondas 2006 M. Chapoutier 1390,-
Amarone 2003 Della Valpolicella Classico 1990,-
Château Palmer (Margaux) 1997 4990,-
Château – Beau-Séjour Bécot 1990 Gr. Cru Classé 7990,-

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče