Na zimní táboření do smrti nezapomenete

10. února 2003, 00:00 - Text a foto Jakub Turek, jakubturek@seznam.cz
10. února 2003, 00:00

S trochou zkušeností a dobrým vybavením můžete spát skoro kdekoli jako v peřince Už jste někdy stanovali v zimě? Na sněhu, v horách? Víte, co všechno vás tam může potkat? Co si vzít s sebou? Jak bojovat s chladem a vlhkem? Pouhé pomyšlení na to budí v mnohých posvátnou hrůzu.

S trochou zkušeností a dobrým vybavením můžete spát skoro kdekoli jako v peřince

Už jste někdy stanovali v zimě? Na sněhu, v horách? Víte, co všechno vás tam může potkat? Co si vzít s sebou? Jak bojovat s chladem a vlhkem?

Pouhé pomyšlení na to budí v mnohých posvátnou hrůzu. Rodiče před tím varují své dospívající děti. Počítá se, že z toho vzniknou ve stáří neduhy. Oč jde? O přenocování na horách v zimě ve volné přírodě. Ve skutečnosti stačí trochu zkušeností, dobré vybavení a můžete spát kdekoliv jako v mámině peřině. Navíc získáte neopakovatelné zážitky, které si budete pamatovat do smrti. Není mnoho tak mystických okamžiků, jako když stojíte pod nekonečně černou oblohou, zíráte na myriády hvězd, okolo křupe sníh, mrazivý vzduch jako by na pár chvil zkamení a civilizace zůstane v údolí hluboko pod vámi. Zároveň ovšem určitě nezapomenete na zmrzlé nohy, čekání na ráno s drkotajícími zuby, studící spacák a zmrzlé boty.

Jak začít

Se zimním tábořením je to jako se vším - napřed se ho musíme naučit. „Mateřskou školou“ projdeme na pionýrských táborech nebo třeba v kempech na dovolené u vody. Tam získáme základní návyky, jak si zabalit batoh, kde se staví stan, co dělat za špatného počasí, a vyzkoušíme si, co vydrží naše vybavení. K základní škole lze přirovnat turistické a skautské oddíly a také zájezdy s dobrodružnými cestovními kancelářemi. Jejich absolventi už vědí, co to obnáší přenocovat ve volné přírodě, v létě na horách nebo dokonce na ledovci, a že na podzim či na jaře může znenadání napadnout sníh. „Střední školu“ si může zájemce vybrat romantickou nebo sportovní. Na stálých tábořištích se vztyčují kužely indiánských tee-pee, po celé týdny uvnitř hoří ohně a večer se zpívá u táboráků. Nebo malé party vyrážejí do hor a pokoušejí se zdolat jejich hřebenovky. Na Šumavu a do Orlických hor se takhle jezdí s běžkami, do slovenských hor se sněžnicemi, skialpinistickými lyžemi nebo s cepínem v ruce. Vysokou školou zimního táboření je stavění iglů, bivakování v záhrabech a přežívání chladných nocí při horolezeckých výstupech. Doporučujeme si takové věci nejprve nastudovat v příručkách, které lze koupit v každém větším knihkupectví, natrénovat si je na dohled od horské chaty a teprve potom je absolvovat naostro. A určitě pod vedením někoho zkušeného.

Kam vyrazit

Nevíte, kam jet, a chcete nějaký nápad? Tady je několik tipů: Na jaře jsou oblíbené Špicberky. Na tyto polární ostrovy se jezdí na turistických lyžích, s velmi teplým oblečením, vyzkoušeným stanem a puškou na zádech. Bez ní vás sice místní úřady nepustí na krok od letiště, ale můžete si ji tam také za poplatek vypůjčit. „Nejhorší ze všeho bylo jít v noci na toaletu,“ vzpomíná na nedávnou návštěvu Pavel Sýkora z Prahy. „Vyhrabal jsem se ze spacího pytle, popadl starou mauserovku, vylezl ze stanu do třicetistupňového mrazu, shodil kalhoty a spodky a bedlivě sledoval směr k pobřeží, odkud by mohl přijít lední medvěd.“ Stihnout všechno do doby, než člověku začne omrzat pozadí, není podle něj žádná legrace. Ke konci zimy je velmi frekventovaná hřebenovka slovenských Roháčů. Za pěkného počasí ji přejdete za tři dny, ale vánice a mlha tu dokážou rozpoutat peklo, ve kterém je obtížné utéci z hřebene jakoukoliv dolinou. A nezapomínejte ani na velké nebezpečí lavin v údolích. Vždyť pod sedlem Parichvost zahynul v devadesátých letech oblíbený ministr životního prostředí Josef Vavroušek se svojí dcerou. Základním vybavením tu je turistický cepín, mačky - a zásoba opatrnosti. Jako stvořený pro turistické běžky je dlouhý hřeben Bukovských vrchů. Cesta z polsko-slovensko-ukrajinského trojmezí do Dukelského průsmyku vede téměř stále hraničním průsekem ve staletém lese. Za pět dní ho pohodlně zdoláte, i když nebudete mít projetou stopu. Za celou dobu ovšem nepotkáte kromě náhodných pohraničních hlídek jediného člověka, všechny zásoby si povezete s sebou a případné závady na výstroji budete muset vyřešit na místě. Do civilizace je odtud daleko. Pokud máte trochu více času, zajeďte do ukrajinských Karpat. Hlavní hřeben je skoro stejně vysoký jako Nízké Tatry, ale je daleko mohutnější. Zima je tu sice díky vnitrozemskému klimatu větší než v Česku, ale vzduch je za to suchý a mráz tedy příjemnější. Na dopravu místními autobusy nebo vlaky počítejte raději dva dny. Výstup na hlavní hřeben vám zabere také tolik. Teprve poté se ocitnete na bílých pláních nad mořem lesů. Budou se vám hodit turistické lyže anebo aspoň sněžnice.

Co budete potřebovat a nač vás to přijde

Stan

Nejpraktičtější je tak zvaná samonosná kopule. Lze ji postavit bez stanových kolíků, odolává větru i padajícímu sněhu. Experti si dokupují sněhový límec, což je pruh látky zamezující sněhu vniknout pod střechu stanu. Příjemný je výklenek na batohy, neboli apsida, a předsíňka, kde se dá vařit. Výhodné jsou i dva vchody, protože nocležníci se nemusejí například při odchodu na toaletu přelézat. Stany pro příležitostnou zimní turistiku stojí od pěti do sedmi tisíc korun, speciální vysokohorské deset až dvacet tisíc korun.

Spací pytel

Do zimy se používá jedině mumiový střih bez zipů nebo s jejich pečlivým utěsněním. Dražší spacáky mají příjemné drobnosti jako utahování okolo ramen, polštářek nebo dečku v nohách. Pro dvojice je výhodné spojit dva pytle zipem k sobě a navzájem se hřát. Pro normální zimní podmínky jsou srovnatelné náplně z peří, dutých vláken i mikrovláken. Pro Himaláje a polární končiny, kde je suchý třeskutý mráz, se používá stále peří. POZOR však na visačky, kterým není - podle nezávislých testů - co věřit. Spacák by totiž měl uvádět nejméně dvě teploty okolí: pro přežití (extrém) a pro ideální spaní (komfort). Lepší výrobci přidávají ještě teplotu, kdy už budeme muset spacák rozepnout, abychom se v něm nepotili. Jenže tyto zásady si každá firma vykládá podle svého a záruka je jen u renomovaných zahraničních firem. Zimní spacák pořídíte za čtyři až osm tisíc korun.

Karimatka

Nejdůležitější věc v zimní výbavě! K čemu by byl drahý stan a superteplý spacák, kdybyste leželi přímo na sněhu… Na zimu jsou nejvhodnější samonafukovací matrace, které stačí rozbalit, otevřít jim ventil a počkat, až nasají vzduch. Za pět minut jsou z nich komfortní lehátka. Jejich ceny se pohybují okolo dvou tisíc korun.

Vařič

Na zimní výpravy se nehodí jiný než benzinový (plyn zamrzá a líh je málo výhřevný). Zaplatíte za něj dva až pět tisíc korun. K tomu potřebujete samozřejmě nádobí. Ešus je už zastaralý, vhodnější jsou tenkostěnné hrnce, které neodvádějí tolik tepla. Na sadu si připravte tisíc korun.

Oblečení

Péřovým bundám odzvonilo. Běžně se používá několik vrstev, které odvádějí pot od těla, ale zároveň nepromoknou. Funkční prádlo (300-1000 Kč) odvádí vlhkost přímo od pokožky, fleecová bunda (1000-3000 Kč) nahrazuje svetr, membránová bunda (4000-10 000 Kč) a kalhoty (3000-8000 Kč) slouží jako pláštěnka i větrovka v jednom. Samozřejmostí jsou nepromokavé rukavice (150-2000 Kč) a kukla (300-1000 Kč).

Obutí

Pevné kožené pohorky jsou spolehlivou klasikou, futro z gore-texu udrží nohy v suchu a horolezecké plastové boty neprotékají za žádných okolností. Nikdy nezapomeňte na návleky, protože pokud vám napadá sníh horem, jsou sebelepší boty k ničemu. Zimní pohorky stojí od čtyř do šesti tisíc korun, návleky koupíte za pár stovek nebo si je doma ušijete za pár korun ze šusťáku.

…a pár nezbytností

Nikdy nezapomeňte na lékárničku, krém na opalování s ochranným faktorem nejméně dvacet, tmavé brýle, náhradní rukavice a ponožky.

Několik užitečných rad

Nedýchejte do spacího pytle, protože by zvlhnul. Příliš se na noc neoblékejte, neboť ve spacáku musí zůstat vzduch, který tepelně izoluje. Pokud máte spací vak příliš dlouhý, přeložte zbývající část pod nohy. Nebudete muset vyhřívat zbytečné prostory. Boty nenechávejte volně ve stanu, ve spacáku nezmrznou. Nestavte stan na větrném místě, vítr odvádí nejvíce tepla. Pozor na laviny, nejnebezpečnější místa jsou na svazích bez lesa. Nenechte se celou noc zapadat sněhem, ze závějí byste se nemuseli vyhrabat. Za silného sněžení je potřeba odhazovat sníh z boků i střechy stanu. Stanové kolíky jsou ve sněhu k ničemu. Použijte místo nich lyže, sněžnice, cepíny, batohy, klacky nebo velké kameny Vařiče se při vaření na sněhu propadají. Kupte si pod ně speciální kovové podložky. V prašanu se při stavění stanu propadáte po pás do sněhu. Postavte ho z lyží nebo ze sněžnic. Zmrzly vám přes noc boty? Opatrně je rozehřejte nad vařičem.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče