Na trh patří jen bezpečné produkty

27. ledna 2003, 00:00 - Tomáš Honc
27. ledna 2003, 00:00

Povinnosti podnikatelských subjektů při posuzování shody výrobků Ve státech EU zaznamenáváme od roku 1985 v oblasti technické legislativy změnu systému regulace. Jde o tzv. nový přístup, který je možné charakterizovat jako vytváření legislativního souboru obecných ustanovení, která se vztahují zejména k ochraně zdraví a života osob a ochraně životního prostředí.

Povinnosti podnikatelských subjektů při posuzování shody výrobků

Ve státech EU zaznamenáváme od roku 1985 v oblasti technické legislativy změnu systému regulace. Jde o tzv. nový přístup, který je možné charakterizovat jako vytváření legislativního souboru obecných ustanovení, která se vztahují zejména k ochraně zdraví a života osob a ochraně životního prostředí.

Není tedy dále možné specifikovat zcela přesně a konkrétně legislativní požadavky na výrobky z hlediska jejich bezpečnosti. V této souvislosti je vytvořen institut harmonizovaných technických norem a konstrukce nevyvratitelné právní domněnky, že při splnění ustanovení harmonizované technické normy jsou splněny právní povinnosti uložené technicko-právním předpisem, ke kterému se harmonizovaná norma vztahuje. Uvedená pravidla jsou ve své podstatě výsledkem procesu posilování ochrany spotřebitele či slabšího v právu. Česká republika je vázána mezinárodními závazky harmonizovat svůj právní řád s komunitárním právem Evropských společenství. Současně je tato otázka dosažení plné kompatibility právních řádů spojena s plnoprávným členstvím České republiky v Evropské unii.

Vztah státu, výrobce a spotřebitele

V této souvislosti je důležitý systém vztahů státu, výrobce (dovozce, dodavatele) a spotřebitele. Vztah státu a výrobce (dovozce, dodavatele) je řešen především zákonem č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky, v platném znění, a dále zákonem č. 102/2001 Sb., o obecné bezpečnosti výrobků. Druhým pilířem, na kterém je celý systém právní regulace uvádění bezpečných výrobků na trh postaven a který plní spíše preventivní úlohu, je zákon č. 59/1998 Sb., ve znění zákona č. 209/2000 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou vadou výrobku. Tento zákon pracuje s kategorií vadného výrobku a zavádí nový právní institut do právního řádu České republiky, a to institut objektivní právní odpovědnosti. To v praxi znamená, že poškozený prokazuje pouze vadu výrobku, vzniklou škodu a příčinnou souvislost mezi vadou výrobku a škodou. Zákon č. 59/1998 Sb., ve znění zákona č. 209/2000 Sb., řeší vztah výrobce (dovozce, dodavatele) a spotřebitele. Tím je vytvořen rovnovážný vztah v trojúhelníku subjektů státu, výrobce (dovozce, dodavatele) a spotřebitele.

Výrobky mají být bezpečné

Základní účel zákona č. 102/2001 Sb. je v souladu s právem Evropských společenství zajistit, aby výrobky uváděné na trh a do oběhu byly bezpečné. Je zde tedy zahrnuta zásadní povinnost plynoucí již ze zákona č. 22/1997 Sb., v platném znění, o technických požadavcích na výrobky, a to uvádění pouze tzv. bezpečného výrobku na trh. Uvedením do oběhu se rozumí nabízení k prodeji, prodej nebo jiné formy nabízení ke spotřebě, skladování, přeprava pro potřeby prodeje a dovoz za účelem prodeje.

Definice výrobku

Zákon nově definuje pojem výrobku jako jakoukoliv movitou věc, která byla vyrobena, vytěžena nebo jinak získána bez ohledu na stupeň jejího zpracování a je určena k nabídce spotřebiteli nebo lze očekávat, že bude užívána spotřebiteli, pokud tato věc je dodávána v rámci podnikatelské činnosti úplatně nebo bezúplatně, a to jako věc nová nebo použitá či upravená. Zákon jednoznačně stanovuje vymezení výrobku jako věc movitou. Dále rozšiřuje definici výrobku proti definici v zákonu č. 22/1997 Sb., v platném znění, z věci, která je určena k uvedení na trh na věc, která je určena k nabídce spotřebiteli nebo lze očekávat, že bude užívána spotřebiteli, pokud tato věc je dodávána v rámci podnikatelské činnosti. Pojem uvedení na trh zahrnuje úplatné nebo bezúplatné předání nebo nabídnutí k předání za účelem distribuce nebo používání nebo kdy jsou k němu poprvé převedena vlastnická práva.

Kdo je výrobcem

Pro účely zákona číslo 102/2001 Sb. se výrobcem rozumí osoba, která vyrobila konečný výrobek, jakož i každá další osoba, která jako výrobce uvede na výrobku svou obchodní firmu, ochrannou známku nebo jiný rozlišovací znak, nebo osoba, která výrobek upraví. Tato definice je odlišná od definice výrobce podle zákona č. 22/1997 Sb., ve znění zákona č. 71/2000 Sb., a to tak, že za výrobce je považována osoba, která vyrábí nebo i jen navrhla výrobek, za který odpovídá podle zákona č. 22/1997 Sb., v platném znění, a který hodlá uvést na trh pod svým jménem. Zákon č. 102/2001 Sb. ve svých zrušovacích ustanoveních zrušil § 8 zákona č. 22/1997 Sb., v platném znění, o technických požadavcích na výrobky, o povinnosti výrobců, dovozců a distributorů při uvádění výrobku na trh a nahradil jej svým § 3 o obecných požadavcích na bezpečnost výrobku.

Procesy posouzení shody

Podmínky pro uvádění výrobků na trh, zejména postupy a úkony, které musí být splněny v procesu posouzení shody, jsou dány úrovní technické složitosti výrobků a především mírou možného rizika a nebezpečí spojeného s užíváním výrobků. Pro jednotlivé výrobkové sektory jsou tyto postupy a úkony upraveny v příslušných nařízeních vlády. Zákon č. 205/2002 Sb. významným způsobem nenovelizoval ustanovení zákona č. 22/1997 Sb., ve znění zákona č. 71/2000 Sb., která se týkají postupů posuzování shody. Stanovené výrobky mohou výrobci nebo dovozci uvést na trh nebo (stanoví-li tak nařízení vlády) mohou být tyto výrobky uvedeny do provozu:

* pokud splňují technické požadavky,

* byla u nich posouzena shoda a jsou-li označeny stanoveným označením a

* je-li k výrobku vydáno ES prohlášení o shodě nebo jiný dokument, pokud tak stanoví nařízení vlády.

Zpřesňují se ustanovení o podmínkách v souvislosti s procesy posouzení shody pro uvádění výrobku na trh a nyní nově popřípadě při uvádění do provozu nebo pro jejich opakované použití. Jednotlivými postupy posuzování shody jsou zejména:

* posouzení shody za stanovených podmínek výrobcem nebo dovozcem,

* posouzení shody vzorku (prototypu) výrobku autorizovanou osobou,

* posouzení shody, při níž autorizovaná osoba zkouší specifické vlastnosti výrobků a namátkově kontroluje dodržení stanovených požadavků u výrobků,

* posouzení systému jakosti výroby nebo prvků systému jakosti v podniku autorizovanou osobou a provádění dohledu nad jeho řádným fungováním,

* posouzení systému jakosti výrobků nebo prvků systému jakosti v podniku autorizovanou osobou a provádění dohledu nad jeho řádným fungováním,

* ověřování shody výrobků s certifikovaným typem výrobku nebo se stanovenými požadavky, které provádí výrobce, dovozce, akreditovaná nebo autorizovaná osoba na každém výrobku nebo statisticky vybraném vzorku,

* ověřování shody každého výrobku se stanovenými požadavky autorizovanou osobou,

* dohled nad řádným fungováním systému jakosti v podniku autorizovanou osobou a v případě potřeby ověření shody výrobku s požadavky technických předpisů v etapě návrhu výrobku.

Úloha norem při posouzení shody

Zákon č. 205/2002 Sb. významným způsobem změnil právní konstrukci nevyvratitelné právní domněnky ke splnění povinností vyplývajících z právních předpisů pro povinné subjekty v procesu uvádění výrobku na trh, a to aplikací harmonizovaných popř. určených technických norem. Za splnění požadavků stanovených technickými předpisy se považuje splnění harmonizované české technické normy, určené normy nebo splnění zahraniční technické normy přejímající v členských státech Evrops
ké unie harmonizovanou evropskou normu nebo splnění jejich částí. Za splnění požadavků stanovených technickými předpisy se považuje vždy jen splnění těch požadavků, ke kterým se harmonizované české technické normy, určené normy nebo zahraniční technické normy, přejímající v členských státech EU harmonizovanou evropskou normu, vztahují nebo jejich části. Česká technická norma se stává harmonizovanou českou technickou normou, přejímá-li plně požadavky stanovené evropskou normou nebo harmonizačním dokumentem, které uznaly orgány Evropských společenství jako harmonizovanou evropskou normu. Ke splnění požadavků stanovených technickými předpisy může být využito splnění ustanovení tzv. určených norem. Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví může určit české technické normy, další technické normy nebo technické dokumenty mezinárodních nebo zahraničních organizací nebo jiné technické dokumenty jako určené normy. V této souvislosti je současně podstatné postavení a právně technický význam normy. Za českou technickou normu je považován dokument schválený pověřenou právnickou osobou pro opakované nebo stálé použití, vytvořený podle zákona č. 22/1997 Sb., v platném znění, a označený písmenným označením ČSN, jehož vydání bylo oznámeno ve Věstníku Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví (ÚNMZ). Česká technická norma není obecně závazná. Existují však přesně specifikované případy, kdy je závaznost technické normy stanovena nebo vytvořena určitou skutečností. Splnění technické normy může být vyžadováno právním předpisem, nesplnění požadavků takové technické normy by bylo nesplněním povinností právního předpisu, který splnění technické normy stanovuje. Technická norma může být součástí pracovněprávních předpisů, a tím být závaznou pro plnění pracovních úkolů zaměstnance u určitého zaměstnavatele. Dále může být splnění ustanovení technické normy součástí smluvního vztahu. Nesplnění ustanovení technické normy by pak mělo za následek neplnění smluvních podmínek. Posledním případem „závaznosti“ technické normy je vlastní proces posouzení shody, kdy povinný subjekt prohlašuje splnění určitých technických norem, v tomto případě by nesplnění ustanovení technických norem zakládalo možnost klamavého, resp. nekalého soutěžního soutěžního jednání.

Bezpečný výrobek

Bezpečným výrobkem je výrobek, který za běžných nebo rozumně předvídatelných podmínek užití nepředstavuje po dobu stanovené nebo obvyklé použitelnosti žádné nebezpečí nebo jehož užití představuje vzhledem k bezpečnosti a zdraví osob pouze minimální nebezpečí při správném užívání výrobku. Oproti původnímu ustanovení v zákoně č. 22/1997 Sb., v platném znění, o technických požadavcích na výrobky, se mění relativní posouzení míry zbytkového rizika a nebezpečnosti. Původní definice bezpečného výrobku akceptuje míru minimálního nebezpečí, které lze považovat za přijatelné při užívání výrobku vzhledem k odpovídající vysoké úrovni ochrany oprávněného zájmu. Nově je stanovené pouze minimální nebezpečí při správném užívání výrobku.

Zplnomocněný zástupce a distributor

S ohledem na povinné subjekty ve smyslu legislativních povinností při uvádění výrobků na trh jsou významná některá ustanovení zákona č. 205/2002 Sb. Zákon č. 205/2002 Sb. definuje osobu zplnomocněného zástupce jako osobu usazenou v členském státě Evropské unie, která je výrobcem písemně pověřena k jednání za něj se zřetelem na požadavky vyplývající pro výrobce z tohoto zákona. Současně je také definována osoba distributora, a to tak, že distributorem je ten, kdo v dodavatelském řetězci provádí následnou obchodní činnost po uvedení výrobku na trh.

Harmonizované české technické normy a určené normy, popř. jejich změny nebo zrušení, musí být oznámeny ve Věstníku Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče