Na telefon se čekalo i 15 let

21. ledna 2008, 00:00 - Libuše Frantová
21. ledna 2008, 00:00

Potřebujete se rychle domluvit se svým  obchodním partnerem? Jak snadné! Mobilní telefon je stále po ruce, dopis nebo návrh smlouvy můžete poslat e-mailem třeba až na druhý konec světa. Co je však dnes naprosto běžné, bylo na počátku 90. let, kdy se u nás rozběhlo po desítkách let soukromé podnikání, jen snem.

Telekomunikační revoluce Potřebujete se rychle domluvit se svým  obchodním partnerem? Jak snadné! Mobilní telefon je stále po ruce, dopis nebo návrh smlouvy můžete poslat e-mailem třeba až na druhý konec světa. Co je však dnes naprosto běžné, bylo na počátku 90. let, kdy se u nás rozběhlo po desítkách let soukromé podnikání, jen snem.

Spojit se telefonicky s partnerem v Česku, natož v zahraničí, bylo na počátku 90. let nekonečnou anabází. Firmy často kvůli problémům s komunikací přicházely o zajímavé zakázky.

Dokládá to článek s názvem Retardér podnikání, který vyšel v Profitu v roce 1992. Píše se v něm: „Okolo 460 tisíc zájemců o telefonické spojení v současnosti očekává, kdy se vyplní jejich (často 15 let trvající přání) být se světem spojen telefonem. Časový faktor možné instalace telefonu nemohou pochopit zahraniční partneři, kteří navazují kontakty s našimi podnikateli. Co je platný perspektivní podnikatelský nápad, když chybí ten nejdůležitější komunikační prostředek?“ ptal se tehdejší autor Jaromír Složil.

Na počátku devadesátých let byla situace skutečně zoufalá. Telefon se stal nutnou podmínkou pro podnikání. Ale získat ho nebylo vůbec jednoduché. Bylo naprosto nemožné nechat si do kanceláře své firmy telefon zavést okamžitě, mnozí podnikatelé si však nemohli zavolat ani z domova. Pevnou linku totiž doma neměl zdaleka každý. „V roce 1991 mělo v České republice telefon jen 1 110 442 domácností, což bylo třicet procent všech domácností,“ potvrzuje Ladislav Pištora z tiskového oddělení Českého statistického úřadu. Mobilní telefony v Česku ještě nebyly.

Léta čekání na telefon

V dobách socialismu získávali běžní občané telefon jen s velkými problémy. Tajemník Svazu podnikatelů ve stavebnictví Michael Smola vzpomíná, že o soukromou telefonní linku domů žádal v roce 1975 a zřízena mu byla až v roce 1982. „A to mělo být ještě o tři roky později, ale tehdy mi pomohla podpora zaměstnavatele. Argumentoval tím, že telefon doma potřebuji, protože jsem zařazen v podniku do útvaru Civilní obrany,“ vysvětluje Smola.

Kdo neměl protekci nebo nějakou stranickou funkci, čekal na zřízení pevné linky domů mnoho let. A pak se ještě často musel spokojit s podvojnou nebo vícečetnou linkou, kdy bylo na jeden telefon napojeno více domácností. Pokud ovšem někdo ze sousedů zrovna telefonoval, ostatní nemohli volat a ani k nim se nikdo nedozvonil. A protože tehdy stál telefonní hovor pár haléřů, ať byl jakkoli dlouhý, někdy se nepovedlo zavolat si třeba celý den. Využívat takové linky k podnikání bylo tedy stejně k ničemu.

„Doba zřízení telefonní stanice byla ještě v roce 1994 u bytových stanic zhruba čtyři roky, u podnikových stanic dva roky. Ke konci roku 1994 bylo 635 tisíc nevyřízených žádostí o zřízení telefonní stanice, z toho jedenáct procent starších pěti let, 1,5 procenta starších deseti let a osm set žádostí bylo starších než dvacet let,“ potvrzuje ředitelka odboru analýzy Českého telekomunikačního úřadu Jana Kudrnáčová.

V roce 1992 měli proto začínající podnikatelé neskutečné problémy. „V ČR je dnes okolo 17 telefonních stanic na 1000 obyvatel, a to je zhruba polovina západoevropského průměru. V Nizozemsku po ranním požadavku prý telefon montují odpoledne. U nás nemožnost účinné komunikace skutečně bolí. Komunikovat mezi osmou a šestnáctou hodinou mezi většími městy prakticky nelze pro přetíženost sítě. A v podnikatelově rozhodování jde nejednou doslova o minuty. Konkurence, po níž jsme volali a voláme, začíná přitvrzovat. Mít telefon a fax je základním předpokladem efektivního podnikání, přesto však podle údajů ústředních orgánů mohou být všichni zájemci uspokojeni snad kolem roku 2000. Hodně bude záležet na podílu zahraničního kapitálu do telekomunikační sítě, která je zatím doslova retardérem podnikání,“ popisoval Profit situaci před patnácti lety.

Zázračný obrat

Naštěstí to tak dlouho netrvalo. Vstupem mobilních operátorů na český trh se situace jako mávnutím proutku změnila. Firmy už přestaly být závislé na pevných linkách, mobilní telefony si pořizovali podnikatelé nejen pro sebe, ale i pro své zaměstnance téměř ze dne na den. Mobily začaly rychle nahrazovat pevné linky.

První mobilní síť Eurotel zahájila v Česku provoz už v roce 1991. Ale kvůli vysokým cenám, malému pokrytí a téměř žádné reklamní kampani byl o mobilní telefonování malý zájem. Zákazníci ještě před patnácti lety zaplatili jen za aktivaci drahého přístroje přes 10 tisíc korun a minuta volání i minuta přijatého hovoru, za který se také platilo, je stály téměř 20 korun. Proto v roce 1992 bylo v Česku jen pět tisíc aktivních přístrojů. Až s nástupem digitální mobilní technologie GSM a příchodem konkurenčního RadioMobilu (dnešní T-Mobile) došlo v roce 1996 k obratu a počet uživatelů začal rychle růst. Přístroj také v té době přišel už na méně než 10 tisíc korun. V roce 2000 pak na tuzemském trhu přibyl ještě třetí operátor – Český Mobil.

Mnoho lidí si na své nelehké začátky ještě velmi dobře pamatuje. Ono je asi těžké zapomenout na problémy, které popisuje Profit z roku 1992. „Potíže se spojením mají bez rozdílu malé i velké firmy. Na zhoršení možnosti spojení se podepsal například i fakt, že délka telefonních hovorů do zahraničí se od roku 1989 zvýšila 2,5násobně. Než se třeba do Teramo Vápenná dovolá rakouský partner, předem pošle v noci fax, kdy se pokusí zavolat, aby hovor očekávali. Firma si doslova zoufá. Ředitel Chronotechny Šternberk si nechal instalovat fax ve svém bytě v Olomouci. Faxové zprávy vyřizuje doma okolo půlnoci coby sekretářka. Při dotazu o možnosti faxovat z pošty ve Šternberku nevěděli, o co kráčí.“

Nešlo o žádnou výjimku, jak dnes potvrzuje spolumajitel firmy Velebný and FAM. První pevné linky se totiž dočkal až po roce a půl. Do té doby zažívali ve firmě doslova peklo. „Celý první rok jsme telefonáty vyřizovali z telefonního automatu před domem, kde bylo nutné nejprve vystát frontu,“ popisuje Zdeněk Velebný polní podmínky počátku devadesátých let, kdy začínal podnikat.

Mobil za pár minut, pevná za několik dnů

Dnes už si takové obtíže s telefony dokáže málokterý podnikatel představit. Současnost je s minulostí naprosto nesrovnatelná. „Aktivace mobilního telefonu je v přítomnosti záležitostí několika minut, zřízení pevné linky několika dnů podle konkrétní situace účastníka,“ říká Jana Kudrnáčová z Českého telekomunikačního úřadu.

S pořízením telefonu nemají dnes problém podnikatelé, ani občané. Podle Českého statistického úřadu mělo v roce 2001 po posledním sčítání lidu pevnou linku 1 694 601 bytů, 390 tisíc domácností mělo mobilní telefony a necelý milion domácností měl pevnou linku i mobilní telefon. Mobilním operátorům přibývají každým rokem statisíce zákazníků. Celkový počet mobilních telefonních čísel se tak zvýšil na téměř třináct milionů, což odpovídá zhruba 120 číslům na sto lidí. Kolem 20 až 25 procent uživatelů má dokonce více mobilních čísel. „Počet pevných linek se stále snižuje a nahrazují je mobilní telefony. Pevnou linku si většinou ponechávají účastníci, kteří ji využívají pro připojení k internetu,“ vysvětluje Kudrnáčová. K internetu už mají přístup nejen téměř všichni podnikatelé, ale podle statistických údajů také přes dvaatřicet procent českých domácností.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče