Na tahanici o kovy prodělají všichni

21. února 2005, 00:00 - TOMÁŠ STINGL
21. února 2005, 00:00

SPOR SKLÁŘSKÝCH FIREM Zhruba 60 věcí zabavil minulý týden exekutor v sídle královéhradecké sklářské firmy Brita Trade. Vyvrcholil tak vleklý spor o drahé kovy v hodnotě 16 milionů korun. Přou se o ně hned tři podniky, z toho jeden státní.

SPOR SKLÁŘSKÝCH FIREM Zhruba 60 věcí zabavil minulý týden exekutor v sídle královéhradecké sklářské firmy Brita Trade. Vyvrcholil tak vleklý spor o drahé kovy v hodnotě 16 milionů korun. Přou se o ně hned tři podniky, z toho jeden státní. Paradoxně se všechny tři strany cítí poškozeny. A část ztrát nejspíš nakonec zaplatí i daňový poplatník. Případ začal už v roce 1996. Firma SVUS tehdy pronajala drahé kovy státnímu Sklářskému ústavu. Šlo o 23 kilogramů platiny a rhodia. Ty se využívají ve sklářství například v podobě tavících kelímků. O rok později SVUS nájemní smlouvu vypověděla. Sklářský ústav ale kovy nevrátil. Obě společnosti se o ně začaly soudit. Ústav navíc v roce 2000 kovy sám pronajal třetímu subjektu, sklářské společnosti Brita Trade. Tím bylo zaděláno na další komplikace. DVOJNÁSOBNĚ NEVÝHODNÝ PRONÁJEM

Státní Sklářský ústav pronajal kovy, které mu nepatřily. Tím ale sporné okolnosti nekončí. Druhým problémem byla i finanční výše pronájmu. Firma Brita Trade platí jen 25 tisíc korun za čtvrtletí, tedy 100 tisíc za rok.

„To je pro nás velmi nevýhodné. Pronájem měl být daleko vyšší. Udělal jsem si ekonomickou analýzu a vyšlo mi, že měl činit minimálně 400 tisíc korun za rok,“ říká současný ředitel Sklářského ústavu Jaromír Sodomka. Ten vede státní podnik teprve od loňského roku. Nevýhodné smlouvy sdědil po předchozím vedení ústavu.

Bývalá ředitelka Mojmíra Voborníková nechce levný pronájem vysvětlovat. „Prostě se k tomu nebudu vyjadřovat,“ sdělila. Podle jednatele firmy Brita Trade Josefa Míky je výše nájmu v pořádku. „Smlouvu jsme uzavřeli na takovou částku, která se prostě zdála v roce 2000 oběma stranám výhodná,“ tvrdí. Současný ředitel sklářského ústavu se snaží nevýhodné podmínky změnit. „Ale nemůžu s tím hýbat, protože je na tu nízkou částku uzavřena smlouva. Snažím se nějak domluvit s Brita Trade, ale neodpovídají mi na žádný požadavek, na žádný dopis.“ Nájemní smlouva přitom není uzavřena na konkrétní období. Podle ní skončí pronájem až přesně v den, kdy bude uzavřen soudní spor o vlastnictví kovů.

MY PLATÍME VÁM, VY NÁM Že je zapůjčení kovů jednostranně výhodné pro Brita Trade, začalo být ještě více zřejmé, když vyšla najevo další skutečnost. „Nejenže mají nízký nájem. Musíme jim ještě platit pět tisíc korun měsíčně za to, že kovy střeží a skladují,“ zlobí se ředitel Sodomka. Nad platbou za skladování se pozastavuje i advokát Martin Pásek, který v kauze zastupuje SVUS. „To je absurdní. Je to stejné, jako kdybyste někomu pronajal auto a pak mu platil za to, že u něj parkujete.“ Pochybnosti má i předseda představenstva SVUS Jaroslav Otenšlégr. „Když odečtete platbu za skladování, zjistíte, že Brita Trade platí za kovy nájemné jen tři tisíce korun za měsíc. Pro srovnání: Od nás si je kdysi Sklářský ústav pronajal za 60 tisíc měsíčně.“ Jednatel Brita Trade má pro poplatek odůvodnění: „Musíme o ty kovy pečovat, máme je pojištěné. To všechno představuje další náklady.“ Advokát Páska si myslí, že bývalá ředitelka Voborníková státní podnik poškodila, když s nevýhodnými podmínkami souhlasila. „Podle mě se dopustila hned několika trestných činů. Například porušení povinností při správě cizího majetku.“ PLATINOVÝ TROJÚHELNÍK Spor o kovy se tedy řetězí. SVUS chce, aby Sklářský ústav kovy vrátil, ale soudy se vlečou již šest let. Současný ředitel ústavu se snaží chyby předchozího vedení napravit a změnit i nevýhodný pronájem kovů firmě Brita Trade, je ale vázán dříve uzavřenými smlouvami. Zdánlivě nejlépe tedy ze sporu vychází Brita Trade. Kovy byly u ní, využívala je při výrobě a platila minimální nájem. Minulý týden ale kauza dolehla v plné míře i na ni. Pro vymáhanou platinu si do podniku přišel exekutor. NA EXEKUTORA ZAVOLALI POLICII Exekuce, kterou iniciovala SVUS, měla dramatický průběh. Jednatel Brita Trade Míka přivolal na exekutora policejní hlídku s tím, že jde o krádež. Přivolaní policisté ale nijak nezasáhli. Exekutor Dolanský tak zabavil asi šedesát věcí, které by měly obsahovat hledané kovy. Míka se ale zlobí, že exekutor bral všechno, co viděl. „Přišel s jasným úmyslem vzít cokoli, co připomíná platinu. Nakonec sebral i platinový kelímek, na kterém by i negramot poznal, že se nejedná o věc z exekučního seznamu,“ říká Míka. Okamžitě proto podal na exekutora trestní oznámení. Exekutor se odmítl vyjádřit s tím, že nemá mandát hovořit s médii. K akci se však vyjádřil advokát SVUS Pásek. „O tom, jestli se opravdu jedná o hledané kovy, teď může rozhodnout jedině soudní znalec. Během používání se totiž mění a opotřebovávají.“ ČERNÝ PETR ZŮSTANE STÁTU Pokud SVUS obhájí svůj nárok na zmíněné kovy, bude Brita Trade zřejmě uvažovat, že by je odkoupila. „Může to pro nás být výhodné, ale jedině pokud se to celé nebude táhnout příliš dlouho,“ říká Míka. Je ale otázkou, jestli by byla firma ochotna zaplatit cenu zhruba 16 milionů korun. SVUS určitě nebude trvat na tom, že by si sklářské kelímky ponechala. „Působíme již dávno v jiném oboru, ve farmaceutickém průmyslu,“ vysvětluje Jaroslav Otenšlégr. Černého Petra teď jednoznačně drží Sklářský ústav. V současnosti je totiž už jen prázdnou slupkou. „Ústav nemá nic. Nemá kancelář, nemá ani židli. Má vlastně už jenom mě,“ říká ironicky ředitel Sodomka. Pokud soud uzná nároky SVUS, bude ale muset Sklářský ústav zaplatit soudní výlohy. „Náklady na právníky a soudy dosáhnou podle mého odhadu nejméně milionu korun,“ říká Sodomka. SVUS bude navíc požadovat satisfakci a úroky za období, kdy jí ústav odmítal kovy vrátit. „Samozřejmě budeme žádat odškodnění za vzniklou škodu,“ potvrzuje Otenšlégr. „Není jasné, kdo to všechno zaplatí, protože podnik peníze neměl a nemá. Bude předlužen a půjde do konkurzu,“ obává se ředitel Sodomka. S tím už počítá i ministerstvo průmyslu a obchodu. „Po uzavření soudního sporu a vypořádání majetkové podstaty bude jeho činnost ukončena a podáme návrh na výmaz tohoto státního podniku z obchodního rejstříku,“ upřesňuje za ministerstvo Karel Grüger z oddělení pro styk s veřejností. Je evidentní, že dluhy ústavu tak nakonec zaplatí daňový poplatník. Ví to i Jaroslav Otenšlégr, který se diví, že se v takové situaci snaží státní podnik soudy ještě protahovat. „Je jasné, že to nakonec zaplatí stát. I s úroky. A čím později, tím to bude mít dražší,“ uzavírá. KDO SI NA KOHO STĚŽUJE**

SKLÁŘSKÝ ÚSTAV - Na Brita Trade, že nechce jednat o změně nevýhodného pronájmu kovů.

SVUS PHARMA - Na Sklářský ústav, že nevrátil drahé kovy v ceně 16 mil.Kč

BRITA TRADE - Na SVUS PHARMA, respektive na jejího exekutora, jenž prý zabavil majetek, který nesouvisí s případem. 

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče