Na šumperském bělidle

13. listopadu 2006, 00:00 - ROBERT ŠIMEK
13. listopadu 2006, 00:00

EDUARD OBERLEITNERPrvní manufaktury vznikly v Šumperku na počátku 19. století. Jednu založil i rakouský obchodník Eduard Oberleitner. Byl úspěšný a jeho firma se brzy stala nejvýznamnějším textilním podnikem severní Moravy.Len se na Jesenicku pěstoval odedávna.

EDUARD OBERLEITNER První manufaktury vznikly v Šumperku na počátku 19. století. Jednu založil i rakouský obchodník Eduard Oberleitner. Byl úspěšný a jeho firma se brzy stala nejvýznamnějším textilním podnikem severní Moravy.

Len se na Jesenicku pěstoval odedávna. Města Šumperk, Jeseník a Bruntál byla proto přímo předurčena k tomu, aby obchodovala se lněnou přízí a tkaninami. V Šumperku, jehož tradice plátenictví sahá až do první poloviny 15. století, se přitom vyráběla i řada speciálních látek, jakými byly damašek, plyš, samet a později také manšestr.

Výrobní technologie si Šumperští dlouho přísně střežili, koncem 18. století ale již původní ruční tkaní přestávalo stačit a bylo nutné přejít k mechanizaci. Velmi dobře se v tomto směru dařilo například Klapperothově manufaktuře, pozadu ale nezůstávali ani ostatní výrobci. Zlomovým se stal rok 1818, kdy v Šumperku vznikla plátenická manufaktura Eduarda Oberleitnera. Zpočátku nevelký závod se totiž brzy výrazně rozšířil a koncem 19. století patřil již k největším textilním podnikům v Rakousku-Uhersku.

MODERNÍ MANUFAKTURA

Eduard Oberleitner byl synem dolnorakouského barvíře plátna. Do Šumperka přišel na počátku 19. století a stal se majitelem předměstského domu, ve kterém si otevřel i malou plátenickou dílnu s barvírnou. Postupně začal obchodovat i s plátnem, vyrobeným jinými tkalci a nashromáždil značný majetek. Roku 1818 měl již tolik peněz, že si na šumperském jihovýchodním předměstí postavil vlastní manufakturu a začal podnikat ve velkém.

Nová továrna byla na svou dobu velmi moderní. Průčelí budovy, orientované k příjezdové cestě a k městu, bylo přísně symetrické. Centrální část s hlavním vstupem měla tři patra a po obou stranách na ni navazovaly přízemní objekty bělidla a úpravny. K hlavní budově přiléhala ve dvoře strojovna s vodním kolem a jižní část zakončovaly nízké provozní objekty.

Již roku 1837 pracovalo ve firmě 500 ručních stavů a podnik získal k výrobě plátna i zemské oprávnění. Vyvážel přitom také do různých koutů Evropy, například do Uher, Lombardie, Benátek či Terstu.

ROZŠIŘOVÁNÍ IMPÉRIA

Roku 1839 vstoupil do firmy i Oberleitnerův syn Eduard mladší a podnik změnil název na „Oberleitner und Sohn“. Mladý podnikatel se ihned pustil do modernizace provozů a po otcově smrti v roce 1849 vedení celé firmy převzal.

Hlavním cílem následujících let bylo rozšíření podnikatelského impéria. Eduard Oberleitner mladší se proto aktivně účastnil výstavby nové strojní přádelny bratří Kleinů v Loučné nad Desnou a založil také dva podniky v nedalekých Hanušovicích.

Roku 1850 vstoupil do firmy také druhý Oberleitnerův syn Karl, který se věnoval převážně zdokonalování takzvaná belgické metody máčení lnu. Angažoval se ve Sdružení pro povznesení lnářského průmyslu na Moravě a z jeho popudu byla založena i moderní máčírna a přádelna lnu ve Velkých Losinách. Rodinná firma se přejmenovala na „Ed. Oberleitnera synové“ a roku 1852 byla změněna na akciovou společnost.

VZESTUP A PÁD PŘÁDELNY

Již několik let předtím však začaly v Šumperku problémy s nedostatkem lněné příze. Roku 1839 byla proto založena Akciová společnost pro mechanickou přádelnu lnu, která měla za úkol přímo ve městě vybudovat novou moderní provozovnu. Mezi její akcionáře patřily firmy Müller, Siegl, Wagner, Klob a samozřejmě také Oberleitner.

Do provozu byl podnik uveden ve druhé polovině roku 1842 s 16 spřádacími stroji a více než dvěma a půl tisíci vřeteny. Jeho produkce pokrývala asi třetinu poptávky místních plátenických manufaktur a práci v ní našlo celkem 660 dělníků.

Po deseti letech od založení pracovalo v továrně již 6000 vřeten a po roce 1870 dokonce až 7400. To však bylo maximum, kterého přádelna dosáhla - roku 1880 byl její provoz v důsledku poklesu cen akcií zastaven. Několik menších akcionářů ohlásilo bankrot, Oberleitnerové však na krachu přádelny ještě vydělali. Uvolněné objekty totiž levně odkoupili a zřídili v nich vlastní mechanickou tkalcovnu.

KONEC KOLOSU

Počátkem 20. století pracovalo pro firmu bratří Oberleitnerů již přes tisíc mechanických a ručních stavů. Podnik se držel na výsluní až do počátku druhé světové války, kdy musel přejít na válečnou výrobu. Hned po roce 1945 byl proto znárodněn a roku 1946 začleněn do národního podniku Moravskoslezské lnářské závody v Šumperku.

Společnost, roku 1958 přejmenovaná na Moravolen, měla zpočátku 25 výrobních závodů. Postupně se ale jejich počet snížil na osm, přičemž hlavním sídlem se stal právě Šumperk. V této podobě fungoval podnik až do roku 1989.

Změny nastaly teprve po změně režimu. Od Moravolenu se postupně odtrhlo několik závodů, které začaly fungovat samostatně. Z původních osmi provozů zůstaly nakonec tři - šumperský, jesenický a bruntálský. Ozdravný program se ale nezdařil a firma se začala topit v dluzích. Provozy v Jeseníku a Bruntále se podařilo ještě zachránit, společnost Moravolen Šumperk ale v roce 1999 skončila v likvidaci. Bývalou tkalcovnu bratří Oberleitnerů dnes provozuje společnost Sumtex, objekty bělidla slouží už jen jako nájemní dílny.

EDUARD OBERLEITNER (1791-1849) Severomoravský textilní podnikatel Eduard Oberleitner se narodil 29. března 1791 v rakouském Sankt Peter in der Aue. Do Šumperka se dostal na počátku 19. století a otevřel si zde malou plátenickou dílnu. Postupně začal obchodovat i se zbožím ostatních tkalců a získal značné jmění. Roku 1818 proto na dnešní Žerotínově ulici vybudoval vlastní manufakturu s barvírnou i bělidlem. Během 30. a 40. let předminulého století se firma stala jedním z nejvýznamnějších textilních podniků severní Moravy a ročně vyráběla přes tisíc kusů tkanin a kolem 900 tisíc přaden příze. Eduard Oberleitner stál v jejím čele až do roku 1849.

KARL OBERLEITNER (1828-1898)

Mladší syn Eduarda Oberleitnera se narodil 2. října 1828 v Šumperku. Na podnikatelskou kariéru se připravoval v rodinném podniku a zajímal se zejména o pěstování výchozí suroviny - lnu. Roku 1850 vstoupil jako společník do firmy a začal se modernizaci výroby věnovat naplno. Zdokonalit se mu podařilo například takzvanou belgickou metodu máčení lnu. Kromě podnikání se podílel i na regionální politice, jeho největší vášní však byla hudba. Byl vynikajícím hráčem na housle, klavír i varhany a v Šumperku se uplatnil jako sbormistr i dirigent městského orchestru. Vlastní skladby skládal pod jménem Carlo Nero. Zemřel 9. října 1898.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče