Na stavebním odpadu vydělávám dvakrát

01. srpna 2005, 00:00 - TOMÁŠ STINGL
01. srpna 2005, 00:00

MAJITEL RECYKLAČNÍHO STŘEDISKA: Vlastimil Boháč provozuje poblíž obce Jeneč recyklační skládku stavebního odpadu. Vydělává na něm prakticky dvakrát. Jednak vybírá peníze od těch, kteří chtějí odpad uložit. Dovezený materiál navíc zpracuje a recyklát prodá k opětovnému využití.

MAJITEL RECYKLAČNÍHO STŘEDISKA: ||
|„Recyklací projde měsíčně 4,5 tuny materiálu,“ říká Vlastimil Boháč.|
 Vlastimil Boháč provozuje poblíž obce Jeneč recyklační skládku stavebního odpadu. Vydělává na něm prakticky dvakrát. Jednak vybírá peníze od těch, kteří chtějí odpad uložit. Dovezený materiál navíc zpracuje a recyklát prodá k opětovnému využití.

Vlastimil Boháč kdysi působil v armádě, později začal podnikat. V roce 1995 zprovoznil první recyklační zařízení v prostorách bývalé cihelny v Praze-Radlicích a v roce 1999 druhé v Dolních Měcholupech v objektu bývalé kompostárny.

Boháčovi se ale nelíbilo, že se stavební odpad ukládá bez dalšího využití na různých skládkách. „Přišlo mi hloupé ukládat do země krásné, téměř neporušené cihly. Sám jsem si jich tehdy asi pět set vyčistil a použil je na své chalupě,“ vzpomíná Boháč. Přivedlo ho to na myšlenku recyklace stavebního materiálu. „Začali jsme se pídit po informacích o recyklaci stavebního odpadu. Byli jsme na zkušené v Německu i v Rakousku. U nás v Čechách jsme zatím jen na začátku. Recyklováno je stále jen malé procento stavebních odpadů, asi 15 procent.“

Koncem devadesátých let se začal Vlastimil Boháč rozhlížet i mimo Prahu. Armáda mu od roku 2001 pronajala objekt poblíž Jenče u Prahy. Prostor o výměře přes 10 hektarů s několika betonovými bunkry a přízemními domky byl totálně zdevastován, protože jej vojáci vyklidili již v polovině devadesátých let. „Pak odtud lidé vykradli, co se dalo. Železo, dráty, dokonce odváželi nákladními auty celé betonové panely. Také se tu konaly ilegální technoparty. Takže areál byl v dezolátním stavu,“ popisuje počáteční situaci Vlastimil Boháč. „Postupně jsme to tu ale uklidili a nyní využíváme zhruba čtyři hektary pro uložení a recyklaci stavebního odpadu,“ dodává.

KUBÍK DOVNITŘ, KUBÍK VEN Na skládku přiváží stavební firmy nebo i řadoví občané suť, staré cihly, tvárnice, beton a asfalt. Za uložení odpadu na skládku platí. „Třeba přijede Avie, která má na valníku dva kubíky odpadní stavební suti. Za jejich uložení vybereme 260 korun bez DPH,“ říká Boháč. „Cenu zatím odvozujeme od objemu. Do konce roku si chci pořídit váhu a pak budeme vybírat poplatky přesně podle hmotnosti,“ dodává podnikatel. Protože naprostou většinu odpadu recykluje, dohlíží na to, aby ve stavebním odpadu nebyl cizorodý materiál a zejména kontaminované příměsi: „Zaměstnanec u brány má za úkol každý přivezený náklad prohlédnout.“ KDYŽ PRŠÍ, PRODÁM NEJVÍC

Na recyklační skládce se odpad třídí podle druhu materiálu a vyrábí se stavební recyklát - směsný suťový, betonový, živičný. Tradičně jsou vyráběny tři zrnitostní frakce. Recyklát je využíván stavebními firmami na stavbách jako náhrada přírodního kameniva, jako zásypový materiál, pro stabilizaci vnitrostaveništních komunikací apod.

Boháč tvrdí, že se objemově víc než 90 procent dovezeného materiálu znovu prodá. „Podle velikosti a druhu prodáváme materiál v cenách od 50 do 160 korun za kubík. A není to jen stavební recyklát, je to například i výkopová zemina a kamenivo. Třeba velká zeď kolem pražské obory Hvězda byla kompletně vyspravena kameny dovezenými z naší skládky.“ Nejlépe se prý obchody hýbají na jaře a na podzim, když hodně prší. „Všechna staveniště jsou pak rozbahněná a každá firma si je chce vyspravit stavebním recyklátem, který získají u nás za zlomkovou cenu přírodního kameniva,“ vysvětluje Boháč. Skládkou tak projde dnes již v průměru 4,5 tisíce tun materiálu měsíčně a většina se znovu prodá.

Firma zaměstnává na recyklační skládce jen pět lidí, z toho dva jako noční ostrahu areálu. Postupně si pořídila také stacionární třídící linku a dva nakladače. Mobilní drtičku, která je velmi drahá, si Boháč zatím příležitostně pronajímá.

Doby, kdy byla skládka nekontrolovanou haldou nepořádku, jsou pryč. „Často chodí kontroly z České inspekce životního prostředí a z pověřeného městského úřadu. A při jakémkoli nedostatku ihned létají pokuty,“ říká podnikatel. Trh je podle něj v tuto chvíli saturován, v ČR funguje již minimálně 100 podobných skládek.

Na druhé straně stavebnictví stále zažívá konjunkturu a úměrně tomu bude přibývat stavebních odpadů. Třeba jen Praha jich v současnosti vyprodukuje už milion tun ročně. Z hory sutin se ale u nás zatím recykluje jen pouhá desetina. Například v Nizozemsku je to 80 procent. Pro recyklační skládky se tedy u nás otevírá velká a dosud málo využitá příležitost. 

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče