Na stabilitu daní v Česku raději zapomeňte

Jan Stuchlík 24. srpna 2011, 10:01
24. srpna 2011, 10:01

Dopady chystané reformy přímých daní na jednotlivé daňové poplatníky jsou docela jasné. Prohrají zaměstnanci, vyhrají OSVČ a u firem bude záležet hlavně na tom, jak je velká a jaké má zaměstnance. Zvýhodnění OSVČ navíc může motivovat další zaměstnance přejít na živnostenský list se všemi negativními dopady na jejich vztah k zaměstnavateli a na veřejné finance.

Foto: Profimedia.cz

Bitva o podobu přímých daní v Česku vrcholí. Hádají se mezi sebou politici ve vládní koalici. Bouří se odboráři. Nelibě nesou některé návrhy firmy. Přitom původně měla třetí fáze daňové reformy projít politickou debatou a parlamentem rychle a bez komplikací. Cílem bylo zjednodušit výběr daní a odvodů a ulehčit podnikatelům a firmám s daňovou administrativou. Už tak patří Česko v mezinárodním srovnání k zemím, kde vypočítat a odvést všechny daně je pro podniky složité a časově náročné. Ministerstvo financí pro tento projekt vymyslelo zkratku JIM, jednotné inkasní místo. V jeho rámci si pod sebe má Finanční správa stáhnout výběr daní, sociálního a zdravotního pojištění a cel. Před posledními volbami něco podobného slibovaly v podstatě všechny politické strany. Firmy po takovém zjednodušení volají už roky.

Jenže pak se původně jednoduché zadání zvrhlo v něco, co je pro Česko typické. V jakýsi český daňový fetišismus. Řeší se jen symboly jako daňové sazby či daňové výjimky. A boří se jiné symboly, které předchozí vlády tak vehementně prosazovaly. „Typickým příkladem je superhrubá mzda, která vznikla proto, aby vláda mohla prodat veřejnosti, opět symbolickou, jednotnou patnáctiprocentní sazbu daně z příjmu,“ říká Peter Chrenko, partner pro daňové a právní služby ve společnosti PricewaterhouseCoopers a bývalý náměstek ministra financí. Protože by kvůli nižší sazbě výrazně klesly příjmy státu, musel se základ pro výpočet daně rozšířit u zaměstnanců i o sociální a zdravotní pojištění, které za ně platí firma. Ministr financí Miroslav Kalousek se za tento nápad bil tvrzením, že díky superhrubé mzdě se národ dozví pravdu o celkových nákladech na pracovní sílu.

Konec jednoho symbolu

Ani po třech letech obyvatelstvo neprozřelo, přiznává Kalousek. Přesto jeho úřad teď hodnotí superhrubou mzdu v důvodové zprávě k chystaným zákonům jako nápad, který komplikuje výpočet mzdy, diskriminuje některé daňové poplatníky, v rámci Evropské unie je nestandardní a v důsledku může omezovat jednu ze základních svobod EU, tedy volný pohyb pracovní síly. Superhrubá mzda neodpovídá ani koncepci jednotného inkasního místa, pro nějž je nejvhodnější, pokud se daně a odvody vypočítávají ze stejného základu. Proto se má napříště daň z příjmu i sociální a zdravotní pojištění počítat ze stejné částky, u zaměstnanců z hrubé mzdy a u osob samostatně výdělečně činných z hrubého zisku.

Navíc zatím platná patnáctiprocentní sazba stejně není reálná, protože při přepočtu na hrubou mzdu platí zaměstnanec více než 20 procent. Takže stanovením nové sazby na 19 procent vlastně pracující vydělají, argumentují zastánci reformy.

Podobně si politici hrají i se sazbami pro firmy. Vládní Věci veřejné v minulosti přišly s požadavkem na zvýšení sazby ze zisků z 19 na 20 procent. Opoziční sociální demokracie požaduje skok až na 21 procent a zřízení druhé, třicetiprocentní sazby pro firmy z oboru financí, energetiky a telekomunikací. O tom, z čeho přesně mají firmy daně platit, tedy o velikosti daňového základu, nikdo moc mluvit nechce. „Široké veřejnosti nevyšlete žádný signál, pokud budete říkat něco o daňovém základu,“ shrnuje diskuzi Jan Mládek, stínový ministr financí za ČSSD.

Daňové změny sice v minulosti byly často vedeny snahou o napravení stavu veřejných rozpočtů, ale nakonec se zvrtly ve snižování daní. I nyní se argumentuje tím, že po reformě daň z příjmu fyzickým osobám nakonec klesne. „Vytvořilo se tady určité tabu, že daně mohou jít v Česku jenom dolů, ale nikdy se nemohou zvyšovat. I když je třeba vyřešit deficit státního rozpočtu,“ namítá Martin Fassmann, hlavní ekonom Českomoravské konfederace odborových svazů.

Jednodušší administrativa

Největší a nejdůležitější změnou, kterou má reforma přinést, je výrazné zjednodušení daňové administrativy, a to jak pro firmy, tak i pro stát. Projekt jednotného inkasního místa předpokládá, že se přiznání k dani z příjmu a sociálnímu a zdravotnímu pojištění budou podávat na jednom místě, na jednom formuláři a v jednom termínu. V jednom termínu se budou i tyto odvody platit. Sjednotit se má i zúčtovací období pro daně i pojistné, a to na kalendářní rok. Navíc část komunikace s úřady Finanční správy, které budou sloužit jako jednotné kontaktní místo, budou moci firmy provádět elektronicky. „V případě, že určité údaje budou potřebné jak pro správu pojistného, tak pro oblast pojištění, bude existovat povinnost opatřit si tato data v rámci vzájemné výměny informací. Hlavní úlohu by v tomto ohledu měly sehrávat orgány Finanční správy České republiky, které budou ze strany plátců či poplatníků dostávat pravidelná daňová, respektive pojistná tvrzení,“ vysvětluje další úlevu Jakub Haas, mluvčí ministerstva financí.

Firmy tuto část reformy vítají. „Na první pohled to vypadá dobře. Po jednom místě pro komunikaci s úřady a pro placení daní a odvodů voláme už dlouho. Ulehčí nám to administrativu. Nebudeme muset například vést podrobnou analytickou evidenci,“ pochvaluje si záměr ministerstva Jaroslav Hanák, prezident Svazu průmyslu a dopravy České republiky. Dodává nicméně, že pro posouzení celého projektu je třeba znát i náklady a přínosy, které jeho spuštění vyvolá. „Chceme vědět, jestli to bude stát skutečně těch sedm miliard korun, o kterých se hovoří ve studii proveditelnosti, a jestli stát skutečně ušetří avizovaných 2 500 pracovních míst,“ míní Hanák.

Opoziční sociální demokracie tvrdí, že jde o nebezpečný experiment, který může rozvrátit výběr daní v Česku. Třeba tím, že na instituci, která má nižší úspěšnost ve výběru daní, se převede výběr sociálního pojištění, u něhož je úspěšnost výběru téměř stoprocentní. Experti ovšem tento argument považují za chybný. „Rozhodně kvůli tomu nehrozí nějaký výpadek ve výběru daní. Sociální pojištění je na výběr jednoduché. Stejně jako všechny ostatní odvody a daně, které platí firma za zaměstnance. Tam problém není. Složitější je výběr třeba od OSVČ či z jiných druhů příjmů,“ vysvětluje Jiří Nekovář, prezident Komory daňových poradců.

Vyšší náklady práce

V souvislosti se zavedením jednotného inkasního místa přišlo ministerstvo financí i s nápadem sjednotit výběr odvodů, které nyní firma platí za každého zaměstnance. Místo dvou odvodů, sociálního a zdravotního pojištění, by příště platila jen jednu daň, odvod z úhrnu mezd. Narazila však na odpor firem. Zejména těch velkých, které mají poměrně hodně dobře placených manažerů, ale i menších firem, které jsou závislé na práci lidí s vysokými mzdami. Odvod z úhrnu mezd se totiž vypočítá z celkové sumy vyplacených mezd ve firmě. Ve výsledku tak vede k prolomení stropů pro placení sociálního a zdravotního pojištění. Zatím se odvody vypočítávají každému zaměstnanci zvlášť, takže firma nemusí od určitého příjmu za dobře placeného pracovníka odvádět státu sociální a zdravotní pojištění. Podle nových pravidel by tohoto stropu dosáhla až v okamžiku, kdy by celkový objem výplat za rok přesáhl 48násobek částky vypočítané jako součin průměrné mzdy a průměrného počtu zaměstnanců za rok. Příjem manažerů či jiných dobře placených profesí by se v tomto výpočtu spojil s nižšími příjmy ostatních zaměstnanců a firma by tak na strop nemusela dosáhnout.

I ministerstvo financí počítá, že díky konstrukci odvodu z úhrnu mezd vybere od firem více než dosud. Pro firmy by to znamenalo růst vedlejších nákladů práce, které jsou v Česku ve srovnání s ostatními vyspělými zeměmi poměrně vysoké. „Velmi nevýhodný je odvod z úhrnu mezd pro velké firmy. Konkrétní propočty zatím nemají. Společnosti jako Škoda nebo ČEZ to budou mít zpracované v půlce září,“ říká Hanák. Navíc by se odvody měly na rozdíl od nynějška platit i z vyplaceného odstupného propuštěným zaměstnancům. To by v důsledku mohlo vést k tomu, že firmy budou méně ochotné nabírat nové pracovníky a tolik kritizovaná nepružnost českého trhu práce se tím zvětší.

Firmám příliš nepomůže, že by za zaměstnance měly platit nižší zdravotní pojištění než dnes. Místo devíti procent z hrubé mzdy by to bylo sedm procent. Naopak o dvě procenta více z hrubé mzdy by měli platit zdravotním pojišťovnám zaměstnanci. „Hlavním motivem této změny bylo sjednocení sazeb zdravotního pojištění se sazbou, kterou budou platit OSVČ, tedy 6,5 procenta. Zaměstnavatelům tím klesnou náklady práce,“ uvádí ministerstvo financí. I když se zaměstnancům sníží daň z příjmu, bude většina z nich ve spojení s dalšími opatřeními odcházet každý měsíc kvůli vyššímu zdravotnímu pojistnému s nižší čistou mzdou než nyní. Týkat se to bude těch více než dvou milionů lidí, kteří dnes pobírají některý z benefitů, například stravenky.

Potíže s benefity

Zrušení daňového zvýhodnění benefitů, které firmy poskytují zaměstnancům, a dalších daňových výjimek se na zavedení jednotného inkasního místa nabalily pod heslem o zjednodušení daňových předpisů a zrovnoprávnění všech poplatníků. Největšího počtu zaměstnanců se týká plánované zdanění stravenek a závodního stravování či režijních jízdenek. Proti tomu tvrdě vystoupily odbory, kterým se nelíbí nejen to, že toto nové zdanění postihne několik milionů zaměstnanců, ale také to, že rušení výjimek pocítí především pracující lidé. Firmám se žádné významné výjimky neruší, tvrdí odbory.

Jenže zrušení daňového zvýhodnění stravování se nelíbí ani firmám. Kromě toho, že se jim poskytování stravenek či provoz závodních jídelen prodraží, bude pro ně nové pravidlo znamenat i nárůst administrativy. „Z účetního a daňového pohledu bude pro firmu komplikované, jak některé benefity oceňovat. Zejména ty poskytované v naturálním plnění, jako třeba jídlo. Je pravda, že stravenky financují všichni daňoví poplatníci. Ale třeba letenku pro zaměstnance ČSA, kterou nově bude muset firma zdanit jako příjem zaměstnance, nikdo nedotuje. Ten ji dostane, když je letadlo tak jako tak vypraveno a v něm je neobsazené, neprodané místo. Pro firmu nepředstavuje žádný náklad navíc a není to ani žádná újma, kterou by tím způsobovala společnosti,“ argumentuje prezident Komory daňových poradců Nekovář.

Ministerstvo financí tak na jedné straně chce firmám usnadnit daňovou agendu, na druhé straně jim naopak hodlá přidělávat práci. Až dvě třetiny firem proto v průzkumech uvádějí, že kvůli vyšším nákladům a větší administrativě raději stravenky a podobné benefity zruší. „Jsem ochoten jednat o tom, že pokud nebude zaměstnanec platit z benefitů daně, nebude si je moci dát do daňově uznatelných nákladů ani firma,“ říká v rozhovoru pro Profit Miroslav Kalousek (celý rozhovor naleznete zde). Hájit zdanění stravenek proti všem už nechtějí ani Kalouskův stranický kolega a ministr práce a sociálních věcí Jaromír Drábek, ani ministr průmyslu za ODS Martin Kocourek.

Kocourek se spolu s firmami postavil i proti záměru zrušit pětileté daňové prázdniny, které v Česku dostávají velcí investoři jako daňové pobídky. „V době, kdy nám jde o růst a konkurenceschopnost, nemůžeme takovým způsobem odrazovat zahraniční firmy od příchodu do Česka. Zvlášť když okolní státy takové pobídky mají,“ dodává Hanák ze Svazu průmyslu a dopravy. Nelíbí se mu ani způsob, jak je v návrhu vyřešeno dvojí zdanění dividend. Dnes zaplatí firma daň ze zisku a následně ještě jednou z vyplacených dividend. Nově by si mohla daň z dividend odečíst jako slevu na dani. „To ale vůbec neřeší problém velkých holdingových firem. Daň z dividend se prostě měla zrušit,“ dodává Hanák.

Vítěz jménem OSVČ

Tím, kdo si na návrh reformy stěžovat nemůže, jsou drobní živnostníci podnikající jako osoby samostatně výdělečně činné. Ti už dnes odvádějí státu na daních a sociálním a zdravotním pojištění mnohem méně než stejně vydělávající zaměstnanci. Sice nemají stejnou ochranu jako zaměstnanci a nesou riziko podnikání, nicméně rozdíl ve zdanění dosahuje až 30 procentních bodů. To je příliš, upozorňují Česko dlouhodobě mezinárodní instituce jako Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj či Světová banka. OSVČ mají výhodu v tom, že sociální a zdravotní pojištění platí jen z poloviny základu pro výpočet daně. Ten si navíc mohou výrazně snížit díky štědrým výdajovým paušálům, které mohou uplatnit místo skutečných nákladů. Jestliže ještě před pěti lety odvedly OSVČ do státního rozpočtu zhruba 10 miliard korun, loni to byla méně než polovina. Za letošní první pololetí dokonce stát těmto drobným podnikatelům vrátil něco přes miliardu korun.

Na tento problém upozorňovalo ministerstvo financí už ve zprávě o státním závěrečném účtu za loňský rok. Přesto ministr navrhl dál odvody od OSVČ snížit. Sice by měli podnikatelé odvádět sociální a zdravotní pojištění z celého základu pro výpočet daně z příjmu, nicméně u zdravotního pojištění bude sazba poloviční, tedy 6,5 procenta, a u sociálního pojištění se na stejnou sazbu sníží dokonce z 29,2 procenta.  Za nízké sociální pojistné by však podle ministerstva měli mít v budoucnu nárok na nízký státní důchod. „To je ale časovaná bomba. Nedá se vyloučit, že se jejich důchody v budoucnu dostanou pod úroveň minimálního důchodu. Pak to bude muset řešit nějaká budoucí vláda,“ říká Chrenko z PricewaterhouseCoopers. Ministerstvo spoléhá na to, že OSVČ budou na důchod spořit samy.

Další zvýhodnění OSVČ bude motivovat část zaměstnanců, aby si pořídili živnostenský list a začali pracovat podle takzvaného švarcsystému. Budou je k tomu tlačit i firmy, vidí jedno z hlavních rizik odbory. Zástupci podniků o tomto nebezpečí hovoří také a připouští to i důvodová zpráva k daňovým novelám, kterou zpracovalo ministerstvo financí. Ministr Kalousek proto narychlo přišel s myšlenkou na osekání výdajových paušálů. To však zatím odmítají občanští demokraté, protože slíbili podnikatelům, že jejich vláda jim daně zvyšovat nebude. Na možné úpravě paušálů ovšem už údajně pracují.

Nejasné dopady

Dopady reformy na jednotlivé daňové poplatníky jsou poměrně jasné. Prohrají zaměstnanci, vyhrají OSVČ a u firem bude záležet hlavně na tom, jak je velká, jaké má zaměstnance a co vyrábí. Mnohem hůř se odhaduje, kolik vlastně na celé akci vydělá nebo prodělá státní rozpočet, který potřebuje každou korunu na snižování obřího deficitu. Ministr financí tvrdí, že v letech 2013 a 2014 reforma státu sebere zhruba sedm miliard korun. Jenže odbory hovoří o řádově jiném čísle. Pro stát odhadují ztrátu ve výši 23 miliard korun. Hlavně proto, že ministerstvo pracuje s některými diskutabilními předpoklady.

Odhaduje například, že přesun části zdravotního pojištění na zaměstnance vykompenzuje až 40 procent firem svým pracovníkům zvýšením mezd. „To by úplně popřelo tvrzení, že má jít o snižování nákladů práce. Firmy na něco takového nebudou mít peníze. Zvlášť když by se to mělo uskutečnit v době, kdy poroste i daň z přidané hodnoty,“ tvrdí odborářský ekonom Fassmann. Hospodářská komora připouští, že zvýšení zdravotního pojištění u zaměstnanců může vést k tlaku na zvyšování mezd. Nicméně v době, kdy se ekonomika potácí na cestě z recese, by to pro firmy byla velká zátěž. Podobně nepodloženým předpokladem je i kalkul, že i přes zdanění benefitů, je většina firem zachová a bude z nich státu odvádět daně a pojistné.

Pak je tady ještě jeden pohled na daňovou reformu. To, jak se v Česku se změnami daní zachází, je přesný opak toho, jak by se to mělo dělat. Místo, aby se vedla nejdříve diskuze politiků, jak má daňový systém vypadat a jaké jsou hlavní cíle změn, udělá se rovnou paragrafové znění zákonů, nad nímž se potom vede politická debata. Vypouštějí se pokusné balonky, přepočítávají se už hotové modely a změny se šijí horkou jehlou bez ohledu na jejich dopad. Není čas na pořádnou analýzu a výběr z více variant.

Touto reformou navíc kolotoč změn zdaleka nemusí skončit. Na ministerstvu financí se už pracuje na zbrusu novém zákonu o dani z příjmu. Jeho cílem je vytvoření jednotné a systematicky uspořádané právní úpravy daní z příjmů, pojistného na sociální zabezpečení a pojistného na veřejné zdravotní pojištění, která současně zahrne i daně dědické a daně darovací. Zákon o příjmových daních by měl navíc plně zohlednit změny a nové instituty, které přinese novela občanského zákoníku. Jenže hrozí reálné nebezpečí, že až bude zákon hotový, politiky zase napadne nějaká geniální daňová myšlenka, kterou do zákona prosadí. Stability prostředí a pravidel, po které tak dlouho volají firmy a která by prospěla i zaměstnancům a živnostníkům, se tak Česko nejspíš nedočká.

Musíte si přečíst

Clintonová získala nominaci na prezidentku USA…

Nigérii ohrožují ropní Avengers

Putin jako idol. Přečtěte si, jak pána Kremlu velebí…

Povýšení, trojnásobný plat a velká vize. Nike věří…

Teroristi nakupují na Slovensku. Díky liberálním…

Prodej iPhonu i tržby Applu klesly o 15 procent

Eva Liba: Snapchat nepochopí nikdo nad 30 let
Nejrychleji rostoucí sociální síť světa Snapchat sází jen na mladé, pro starší je extrémně nepřístupná. Microsoft ani Google to nedotáhli tak daleko, říká v pořadu Euro TV Eva Liba, social media manager společnosti Coca-Cola.
Zhlédnout další videa