Na Slovensku placený nadstandard nakonec nezavedli

16. června 2011, 06:19 - Jan Stuchlík
16. června 2011, 06:19

Jedním z bodů ambiciózní slovenské reformy zdravotnictví bylo i definování základní péče hrazené ze zdravotního pojištění. Experti sice patřičný seznam vytvořili, politici se jeho zavedení do praxe lekli.

Foto: Profimedia.cz

Do reforem zadluženého slovenského zdravotnictví se pustila pravicová vláda v roce 2004. Jedním z hlavních cílů bylo zastavit růst dluhů uvnitř systému, pojišťovny a nemocnice postupně oddlužit a zabránit nadměrné spotřebě zdravotní péče. Do voleb v roce 2006 ovšem vláda stihla zavést jen část z plánovaných opatření. Následná levicová vláda navíc řadu z nich zrušila nebo výrazně zmírnila.

Krokem, který se nakonec politici neodvážili prosadit kvůli odporu veřejného mínění k celé reformě, bylo stanovení základní zdravotní péče, na jejíž úhradu ze zdravotního pojištění by měli všichni nárok. Vláda chtěla určit prioritní choroby a péči, kterou by si žádný jedinec nebyl schopný zaplatit sám a která měla zůstat plně hrazená ze zdravotního pojištění. U ostatní péče chtěla připustit spoluúčast pacientů, zejména u služeb, jejichž úhrada pacienta nezruinuje.

V první fázi sestavili experti seznam hrazené péče na základě příkladu z amerického státu Oregon, který podobný soupis připravil již na konci 80. let pro potřeby státem hrazené zdravotní péče. Tento seznam následně přizpůsobila skupina lékařů a medicínských expertů slovenským společenským poměrům. Výsledkem bylo 6 700 diagnóz, které měly být plně hrazeny ze zdravotního pojištění. Ty v roce 2004 představovaly 41 procent výkonů a 67 procent nákladů na zdravotní péči. U zbylých 4 300 neprioritních diagnóz mohla vláda vyhláškou stanovit míru finanční spoluúčasti pacientů. Oba seznamy mohla vláda kdykoli vyhláškou změnit. Toto rozdělení zdravotní péče se nakonec do praxe nezavedlo. Nechystá se k tomu ani nynější vláda, která chce v původní zdravotní reformě pokračovat.

Hlavním těžištěm spoluúčasti pacientů na hrazení lékařské péče tak zůstaly regulační poplatky, které zavedly reformní zákony, a doplatky za léky. Zavedení poplatků se setkalo s veřejným odmítnutím. V roce 2004 kvůli nim enormně vzrostly soukromé výdaje na zdravotní péči. Podíl lidí, kteří za léky a lékařské ošetření vydávali pět a více procent svých příjmů, vzrostl oproti předreformnímu období více než dvakrát na více než 20 procent. I po faktickém zrušení některých poplatků se spoluúčast pacientů měřená podílem výdajů na HDP v roce 2008 pohybovala kolem 2,3 procenta. To je srovnatelné například s Německem či Rakouskem. Spoluúčast Čechů na hrazení zdravotní péče je zhruba poloviční.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče