Na šetření jsme zvyklí

14. října 2009, 16:35 - David Kasl
14. října 2009, 16:35

Doubravkou Svobodovou

Pražská divadla, jež jsou příspěvkovými organizacemi hlavního města, čekají již několik let na dokončení transformace. Vloni divadelníci vyšli do ulic kvůli novému systému udělování grantů, od něhož Praha nakonec upustila. V roce 2008 město plošně škrtlo pět procent příspěvků všem kulturním organizacím. Navíc finanční krize trvá… „Současná situace nás v divadle tmelí,“ zachovává navzdory mnohým nejistotám optimismus ředitelka Divadla Na zábradlí Doubravka Svobodová, která jedné z nejslavnějších pražských scén šéfuje od roku 1993.

EURO: Říká se, že v období krize lidé jako první omezují výdaje na zábavu. Jak se vám nyní daří naplnit rozpočet? SVOBODOVÁ: Letos jsme na tom paradoxně lépe než vloni, protože nám byl schválen příspěvek ve stejné výši jako na rok 2007. Bylo nám tedy vráceno pět procent, které hlavní město v roce 2008 škrtlo všem kulturním institucím. V rámci vnitřního fungování divadla lidi krize určitým způsobem aktivizovala a tolik nekřičí, že mají málo; zaměstnáváme přes 50 procent vysokoškolsky vzdělaných pracovníků, přesto je u nás průměrná mzda na 80 procentech republikového průměru.

EURO: Snížil se počet diváků? SVOBODOVÁ: Malinko ubývají, spíše ale využívají všech možných slev. Návštěvnost byla příšerná v únoru a březnu – tehdy jsme měli pocit, že divadlo zavřeme. Přitom tyto měsíce bývají vedle podzimu vrcholem sezony. S tím se ale potýkala všechna divadla. Přesto věřím, že potřeba lidí se setkávat a něco společně zažít nakonec nad šetřivou mánií převáží. Když ale sleduji, jak klesají příjmy Prahy, myslím si, že se to nakonec projeví i na financování kultury.

EURO: Na konci sezony proběhl ve vašem divadle audit, který si objednalo hlavní město. Jaký byl výsledek? SVOBODOVÁ: Jeho cílem bylo najít, kde lze ušetřit. Výsledky ale zatím nemáme k dispozici. Na utahování kohoutků jsme však zvyklí. V archivech jsem našla rozpočty na vznik inscenací v devadesátých letech. V nominálních hodnotách jsme na méně než polovině prostředků, v reálných cenách na čtvrtině.

EURO: Sponzoři se asi momentálně rovněž nehrnou… SVOBODOVÁ: Oproti minulému desetiletí jich hodně ubylo. Současná krize se projevila zejména u těch, kteří nám dodávají materiál na stavbu dekorací za režijní ceny. Spousta českých firem zkrachovala a se zahraničními se nedomluvíme tak rychle, jak by bylo potřeba. Platy jsou závislé na tabulkových propočtech, takže sice pomalu, ale stále rostly. Máme spoustu mandatorních výdajů, jako jsou každoroční revize hromosvodů, hasicích přístrojů a podobně. Zbylé položky – na propagaci a vznik inscenací – se neustále scvrkávají.

EURO: Vaším mottem je „Divadlo českých a světových premiér“. Má úbytek financí vliv na jejich počet? SVOBODOVÁ: Ovlivňuje počet „velkých“ premiér. Vyhýbáme se velkým historickým freskám, jež vyžadují nákladnou výpravu. Máme jen 13,5 člena hereckého souboru, klasické hry přitom vyžadují třeba 26 postav, takže je třeba doplnit soubor externisty. Ne vždy jsou to pidirole, kde zaskakujeme všichni z divadla. Velkou premiéru si můžeme dovolit jednou za sezonu. Přesto si myslíme, že posláním našeho divadla je přinášet něco nového, nevyzkoušeného. Proto se počet premiér snažíme udržet.

EURO: Kolik jich tedy v letošní sezoně chystáte? SVOBODOVÁ: Pět základních. V říjnu Tartuffe Games na motivy Molièra, v prosinci industriální mýdlovou operu A tančit! od Fritze Katera, v únoru 2010 patafyzickou inscenaci Ubu se baví inspirovanou Alfredem Jarrym. Na jaře bychom chtěli mít dvě české premiéry: Louis a Louisa od Davida Gieselmanna a Klause Schumachera a anglicko-českou verzi hry polské autorky Doroty Maslowské A Couple of Poor Polish-Speaking Romanians. Přestože si vždy říkáme, že jich víc dělat nebudeme, objeví se téměř každou sezonu nová hra, o kterou nechceme přijít. Letos je to hra Ladislava Smoljaka HUS: Alia minora Kostnického koncilu s premiérou v listopadu.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče