Na letní byt jezdí do kempu

09. června 2008, 00:00 - Marcela Honsová
09. června 2008, 00:00

Kemp u rybníka Milavý v jižních Čechách není ničím výjimečný. Existují jistě vybavenější a atraktivnější tábořiště v tuzemsku, přesto sem přijíždí několik rodin už desítky let. Lidé z Prahy, středních, severních, západních i jižních Čech vytvořili jakýsi klan, který dostává celosezonní slevu a zdejší domáckou atmosféru by za nic nevyměnil.

Netradiční dovolená Pět tisíc korun plus spotřebovaná elektřina za čtyřměsíční pobyt v kempu. No, neberte to! Běžně tuto částku totiž zaplatí dva lidé s karavanem v kempu za dva týdny dovolené. Ovšem manželé Miloslava a Karel Drůbovi z Plzně pobývají v kempu Milavy u Velké Turné na Strakonicku nejenom kvůli velice příznivé ceně, kterou si vysloužili za věrnost, ale hlavně protože jde podle nich o nejpůvabnější lokalitu pro dovolenou. Proto sem také jezdí už čtyřiatřicet let. A nejsou sami, ve dvou autokempech – obecním a soukromém – už začátkem sezony stála skoro čtyřicítka obytných přívěsů. „Poprvé jsme sem přijeli se stanem, když byla dcera po zápalu mozkových blan. A pak každý rok na víkendy a dovolenou. Dokonce jsme s partou, která se tu postupně vytvořila, objeli více než dvacet tábořišť a hledali jiné místo, ale tenhle přírodní kemp u rybníka vždycky vyhrál,“ vzpomíná Drůba při opravě ždímačky. Má ji rozloženou na stolku pod plachtovým přístřeškem vedle obytného přívěsu a názorně tak dokumentuje, v jakém domácím prostředí tu oba důchodci od začátku května do konce září žijí. Jejich přátelé v sousedním kempu, který vlastní obec, mají před svými obytnými přívěsy dokonce i zahrádky se zeleninou a skalky s květinami. Oblast trochu připomíná chatařskou osadu, jenom místo dřevěných či zděných obydlí jsou tu krabicovité karavany. Většina zdejších starousedlíků pamatuje doby, kdy kempování v Česku zažívalo zlaté časy. Téměř každá rodina trávila léto s dětmi pod stanem. Ovšem ti z kempu Milavy je později vyměnili za obydlí na kolech a moře s plážemi je nikdy nezlákalo. Dnes už jezdí s vnoučaty „Mám lupenku, takže by mi moře i prospělo, ale věřte, nejdál jsem byla jednou u Balatonu. Manžel dokonce nebyl ani tam. Tady je nám nejlíp,“ tvrdí třiašedesátiletá Drůbová a její o rok starší manžel jenom přikyvuje, stejně jako sousedé z okolních přívěsů. Jaroslava a Ivan Vychodilovi z Neratovic jezdí k rybníku Milavý osmadvacet let, jenom vlastní děti už vyměnili za mladší. „S vnukem jsme tu byli poprvé, když mu bylo osm měsíců. Naučil se tu chodit, plavat. Když bylo špatné počasí, známí si mysleli, že nevydržíme a vrátíme se do paneláku, ale my měli ve stanu i koberce, a když bylo chladno, přitápěli jsme plynovými radiátory,“ vypráví s úsměvem třiašedesátiletý Vychodil. Jak on, tam, Drůba letos usadili své obytné přívěsy v kempu, který vlastní Naděžda Čápová a opustili obecní tábořiště. Proč? Kvůli ceně a službám. „Obci bychom platili za přívěs na celé léto 5700 korun, tady o sedm stovek méně. Navíc u soukromé majitelky máme i v květnu před sezonou veškeré služby – občerstvení, teplou i studenou vodu, kuchyňku,“ vyzdvihuje soukromé podnikání Vychodil. Ovšem správný český táborník má v přívěsu všechno potřebné zázemí, služby kempu jsou pro něj nadstandard, který se hodí, ale mohl by se bez něj obejít. Když vejdete do bytu na kolečkách manželů Drůbových, naleznete tu postel rozměru takzvaného letiště, sedací kout, který se dá rozložit pro hosty na další pohodlné spaní, ledničku, sporák, záchod a umývadlo s tekoucí teplou vodou. „V začátcích našeho kempování jsme měli větší áčko, potom stan o rozměrech šest metrů čtverečních, po čtyřech letech jsme koupili menší přívěs. Ten současný je dlouhý šest a široký dva a čtvrt metru,“ vyjmenovává svá letní sídla Miloslava Drůbová, která jezdí kempovat více než polovinu svého života. Dneska už by ji ovšem pod stan nikdo nedostal, prý by se ze země těžko zvedala. Tak jako většina seniorů i ona bere vnoučata, protože jejich rodiče této formě dovolené příliš nefandí a také na ni údajně nemají čas. Mladé přiláká jedině diskotéka nebo volejbal**

Zato když byla Drůbová mladší, přijíždělo každý víkend a o dovolených do kempu Milavy pravidelně asi šedesát rodin. „Byli jsme ohromná parta, ze které už zbyly jenom čtyři karavany. Táboření upadá,“ míní s tím, že starší generace má většinou chaty a chalupy, mladší raději cestuje.

„Bývalo tu stanů, že jste mezi nimi jen těžko prošla. Teď tu je louka obsazena ze tří čtvrtin o víkendu, když je v kempu diskotéka nebo volejbalový turnaj,“ vysvětluje Drůbová, která bydlí v Plzni v rodinném domku se zahradou. Ale kempování u rybníka dává v létě přednost. „Jsme tu stranou cestovního ruchu, což se pozná i na tom, že se tu ještě nekrade. A je tu klid.“

Delší pobyt upřednostňuje starší generace. Lidé si tam postaví karavan a jezdí do kempu jako do chaty. „Ovšem jejich děti už raději cestují a v kempech se tak dlouho nezdržují. Už vůbec nemají tendenci trávit na jednom místě víkendy a dovolené,“ míní předseda společenstva Kempy a chatové osady Vlastimil Němec.

Kdo by čekal, že senioři v kempu Milavy celé léto prolenoší a pronudí, ten by prohádal. Výjimečně čilí jedinci vstávají už ve čtyři, většina v sedm hodin ráno. Žádné polehávání se tu nepěstuje. „Vařím, někdy jedeme do Blatné nakoupit, přečtu noviny, pokecáme a večer je za chvíli. Tady to letí úplně šíleně. Když jsem chodila do práce, byl týden delší než tady. Než se nadějete, je tady hned pryč,“ nechává nahlédnout do denního režimu Drůbová. Připomínku, že vaření v kempu asi trochu odbývá, vyvrací argumentem, že pro ni není problém ani kachna se zelím a knedlíky. Ovšem k večerům u táboráku delikatesy nevymýšlí.

„Večery trávíme buď u televize, pokud jsme sami, ale jakmile přijede víc lidí, tak sedíme u ohně, pečeme vuřty a povídáme. Tuhle nádhernou atmosféru můžete prožít jenom v českém kempu.“

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče