Na hřiště chodím až teď

27. srpna 2007, 00:00 - (bay)
27. srpna 2007, 00:00

Na dětská hřiště jsem v útlém dětství nechodil rád. Totalitní strohost několika houpaček a prolézaček mě nelákala.Raději jsme zakopávali o balon nebo „mydlili“ hokejkami. Jak jsem pak byl překvapen, když se po revoluci nevzhledné plácky začaly měnit v barevné ráje dětských her.

Na dětská hřiště jsem v útlém dětství nechodil rád. Totalitní strohost několika houpaček a prolézaček mě nelákala.

Raději jsme zakopávali o balon nebo „mydlili“ hokejkami. Jak jsem pak byl překvapen, když se po revoluci nevzhledné plácky začaly měnit v barevné ráje dětských her. Různé dřevěné hrady, lodě, houpačky v podobě zvířat atd., mně dnes přitahují více a rád zde trávím čas se svými ratolestmi. To vše už tady ale bylo i před stoletím. Kdo by na Pardubicku neznal Kočičí hrádek, cíl výletů rodin s dětmi z blízkého či dalekého okolí.

Stačila trocha betonu a zručných rukou a děti šlechticů, posléze pracujících, měly o zábavu postaráno. Takže se nechám překvapit, s čím přijdou stavitelé dětských snů v budoucnosti.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče