Na Cvrčovický chléb se stojí fronty

12. července 2004, 00:00 - GABRIELA ŘÍHOVÁ
12. července 2004, 00:00

PŘÍBĚH ÚSPĚŠNÉHO PEKAŘEDlouho budeme chudí, ale až se to podaří, snad budeme slušně žít. To řekl své rodině před třinácti lety Josef Suk, když začal budovat pekárnu.

PŘÍBĚH ÚSPĚŠNÉHO PEKAŘE

Dlouho budeme chudí, ale až se to podaří, snad budeme slušně žít. To řekl své rodině před třinácti lety Josef Suk, když začal budovat pekárnu. Cvrčovická pekárna během jedenácti let získala věhlas nejen na Kladensku, ale její dobrá pověst zasahuje až do Prahy. „Cvrčovický chléb je tak dobrý jako ten, který jsme jedli za první republiky, a to býval pořádný chleba,“ vzpomíná prodavačka malých potravin v Praze-Strašnicích. „Jen co jej dovezou, během chvíle ho vyprodám. Je běžné, že si lidé kupují i tři bochníky před víkendem.“ Nepřímo tak potvrzuje slova majitele pekárny Josefa Šuká, že jeho zákazníci jsou především starší lidé kolem padesáti až šedesáti let. „Připomínám jim pečivo jejich mládí.“ NESMÍŠ ZASTAVIT Josef Suk hledal v roce 1991, kdy opustil huť Poldi, nové uplatnění. „Nezbývá mi nic jiného, než se o sebe postarat sám,“ uvědomil si tehdy. Přímo proti jeho rodinnému domku se právě dostavoval kulturní dům, který nikdy nenašel reálné uplatnění a Suk ho proto mohl od města koupit. Ač sám strojař, začal v novostavbě budovat pekárnu. „Nejsem vyučeným pekařem,“ říká bývalý strojař z Poldovky. Paradoxem je, že teprve nyní kráčí ve stopách svého otce, který pekl chleba celý život. Budovu kulturního domu bylo potřeba kompletně přebudovat a přizpůsobit. Znamenalo to především finanční investice, úsilí a trpělivost. K pekařskému řemeslu přivedl Josef Suk manželku i oba syny. Nedovedl si ovšem představit, co všechno jej může potkat. Jednal například o opožděném úvěru, vedl spor o nekvalitní pec či reklamoval špatné obilí. Navíc se stal mužem devatera řemesel. - dělal zedníka, pekl i rozvážel chleba a k tomu se ještě věnoval obchodu. Na rozjetí ostrého provozu si najal pekárenského specialistu. Ten mu po dvou týdnech řekl: „Tak a teď už nesmíš zastavit!“ Od té doby pekárna opravdu stále peče. ROZVOJ VEDE K ÚSPĚCHU Aby se pekárna udržela na trhu, musí přesně vyhovět přání zákazníků. V roce 1993 pekla chléb v jedné peci a jediným produktem byl chleba, který se jmenoval Domácí. S postupným růstem poptávky zvýšila výrobu chleba a zároveň ho přejmenovala na Cvrčovický. Dnes je v provozu dvanáct pecí. Kromě chleba zavedla pekárna bílé i sladké pečivo a cukroví. „Velmi slušně se prodávají škvarkové placky, pražské koláče, houska karásek a kořeněný preclík.“ Toto zboží se dobře neprodávalo okamžitě. „Jistá zdrženlivost ze strany zákazníka je při zavádění nových výrobků normální,“ poznamenává majitel pekárny. Lidé mají rádi křehký, teplý a voňavý chléb, ale to není podle Josefa Šuká zárukou kvality. Dobrý pekař nechá ve skutečnosti chleba celý den odležet, aby měl nejlepší vlastnosti, chuť a vůni. Okruh odběratelů Cvrčovické pekárny je široký. Dodává především do malých soukromých a družstevních prodejen v okolních městech a obcích. Nemalá část dodávky směřuje do Prahy. Veškerý prodej je zaměřen více na jednotlivé prodejny než na plošné pokrytí regionů. Zboží rozváží Suková pekárna dvanácti vlastními auty. Veškeré vybavení samotné pekárny, autodopravy i údržbářského pracoviště není nové. Josef Suk je kupuje z druhé ruky. „Podnikatel mé úrovně si nemůže kupovat nové věci. Je odkázán na použité vybavení, které si sám opraví.“ Například pece koupil od německých pekáren určených ke zrušení, nářadí získal z dílny nedaleké hutě a auta má z bazaru. I malý podnikatel musí myslet do budoucna, a proto ve Cvrčovické pekárně právě staví vlastní elektrárnu, elektrorozvodnu, obilní sila a plánují využití vlastní studny. ZÁKLADEM JE ŘEMESLO**

„Práce musí jít za člověkem,“ myslí si Josef Suk. „Ochota mnoha lidí pracovat je ovšem mizivá.“ Mzda není podle jeho zkušeností pro každého zaměstnance dostatečnou motivací. Ačkoliv platí v průměru svým zaměstnancům jedenadvacet tisíc korun měsíčně, nenachází dostatek ochotných a iniciativních pracovníků.

Ze čtyřiceti zaměstnanců je pouze pět ze Cvrčovic (obec má 600 obyvatel), zbytek jsou lidé z celé republiky, které sem přilákala možnost ubytování. Pekárna zaměstnává i po jednom Ukrajinci a Polákovi.

„Pro tohle řemeslo je důležité, aby lidé chtěli dát práci více, než je jim určeno. Lidé, kteří uměli rukodělnou výrobu a věděli, co je to pekařina, zestárli.“ Naprostou většinu zaměstnanců proto prý majitel neustále kontroluje.

Zboží rozváží Suková pekárna dvanácti vlastními auty

 

Výroba pečiva

 

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče