My jsme Valaši, sklářská rodina

13. ledna 2009, 00:00 - Robert Šimek
13. ledna 2009, 00:00

Židovská rodina Reichů vybudovala koncem 19. století na Vsetínsku jedno z největších sklářských impérií v Rakousku-Uhersku.

Patřily jí sklárny ve Velkých Karlovicích, Krásně nad Bečvou i Vsetíně. Díky Salomonu Reichovi navíc vznikla i zcela nová obec – Karolinka.

Zhruba třítisícová Karolinka leží 18 kilometrů východně od Vsetína v údolí Vsetínské Bečvy. Samostatnou obcí je od roku 1949 (dva roky nesla název Karolinina Huť) a statut města získala teprve před jedenácti lety. Její historie je přesto velmi bohatá, spojená především s výrobou skla.

Vše začalo v letech 1861 až 1862, kdy židovský podnikatel Salomon Reich založil za obcí Nový Hrozenkov sklárnu, kterou po nevlastní matce pojmenoval Charlottina (Karolinina) huť. Vedle podniku vyrostlo několik domků pro zaměstnance, a protože firma prosperovala, dělníků rychle přibývalo. Vznik sklárny navíc podnítil další výstavbu, takže roku 1870 fungovaly v jejím okolí již tři hostince a dva obchody smíšeným zbožím.

Buchlovické začátky

SALOMON REICH (1817-1900)

Narodil se 1. ledna 1817 ve Staré Huti u Buchlovic v rodině židovského podnikatele Isaaka Reicha. Od roku 1837 byl podílníkem společnosti Samuel Reich a spol., kterou vedl spolu se starším bratrem a nevlastní matkou. Firma provozovala Františčinu a Mariánskou huť ve Velkých Karlovicích, sklárny v Krásně nad Bečvou a Vsetíně i několik menších podniků. Salomon Reich navíc roku 1862 založil sklárnu Karolinina huť v Novém Hrozenkově. Kromě podnikání se angažoval především v komunální politice. Byl starostou Velkých Karlovic a působil v místní židovské komunitě. Zemřel 1. dubna 1900.

Rodina Reichů ale původně na Vsetínsku vůbec nepodnikala. Nejstarší doložený člen Judi-Löbel Reich se narodil roku 1740 v Buchlovicích na Uherskohradišťsku a byl dlouholetým nájemcem místní vrchnostenské palírny. Kromě toho měl vlastní vinný sklep a obchodoval s kořalkou a dobytkem.

Ani jeho syn Isaak rodné Buchlovice neopustil, na rozdíl od otce se ale již začal věnovat sklu. Roku 1814 získal do pronájmu sklárnu Stará Huť (6 kilometrů severozápadně od Buchlovic), která tou dobou nepracovala. Podnik zprovoznil a v dalších letech si pronajal ještě vrchnostenské sklárny v Koryčanech, Květné a Kněhyni.

Isaak Reich byl celkem třikrát ženatý a měl třináct dětí. Provoz Staré Huti vedl až do smrti v roce 1834, poté ho na čas vystřídala jeho vdova Charlotta, rozená Schönbeková. Skutečnými následovníky se ale stali teprve dva z jeho synů z druhého manželství – Samuel a Salomon – kteří s nevlastní matkou založili roku 1837 firmu Samuel Reich a spol.

Františčina a Mariánská

Roku 1842 si Reichové pronajali Františčinu Huť ve Velkých Karlovicích a přesunuli se na Vsetínsko. Roku 1859 podnik rozšířili o novou chladicí pec a provedli také změnu ve výrobním programu – původní duté sklo nahradilo sklo tabulové. Tato změna se ale neukázala jako šťastná a již roku 1866 se sortiment opět měnil – tentokrát na skleněné perly a knoflíky.

Roku 1863 získala firma S. Reich a spol. do nájmu i nedalekou továrnu na výrobu dehtu, vedle níž si ještě tentýž rok otevřela druhou velkokarlovickou sklárnu, takzvanou Mariánskou huť. Vyrábělo se v ní zpočátku také tabulové sklo, později se ale produkce zaměřila především na osvětlovací sklo (různé druhy lustrů a cylindry k lampám).

Vzhledem k tomu, že Židé nemohli v polovině 19. století vlastnit žádné nemovitosti, měla firma zpočátku obě sklárny pouze v nájmu. Teprve po roce 1888 je koupila a mohla s nimi volně nakládat.

Impérium roste

Od roku 1855 provozovala firma také novou sklárnu v Krásně nad Bečvou, která byla vybavena dvěma pecemi. Podnik měl zpočátku k dispozici pouze nevelkou brusírnu, brzy ale zaměstnával již téměř sto dělníků.

Roku 1859 se Reichové rozhodli pro stavbu nové brusírny, v níž byl instalován parní stroj vyrobený v Arcibiskupských železárnách ve Frýdlantu nad Ostravicí. Práci zde našlo dalších 180 osob a celkový počet zaměstnanců vzrostl na 783. Sklárna, vyrábějící zpočátku především kalíšky, sklenice a lahve, měla dobré jméno i v zahraničí a do Krásna mířili obchodníci z celé Evropy. Podnik byl v průběhu 19. století ještě několikrát modernizován a nakonec se v něm rovněž začalo vyrábět osvětlovací sklo.

Impérium rodiny Reichů se rychle rozrůstalo a roku 1871 do něj přibyla i bývalá sklárna Jacoba a Josefa Kohnů (více v Profitu 40/2008) ve Vsetíně. Také u ní vznikla nová brusírna a výroba se orientovala především na sklenice, lahve a stínítka lamp.

Ve jménu Karoliny

Bratři Reichové vedli podnik společně, mladší Salomon se ale později vydal vlastní cestou (byť stále pod hlavičkou rodinné firmy). V polovině roku 1861 začal v tehdejším Novém Hrozenkově stavět sklárnu Karolinina huť, v níž byl provoz zahájen 11. září 1862. Předpoklady pro provoz tohoto podniku zajišťovala smlouva s velkostatkem Vsetín, který se v následujících patnácti letech zavázal dodat 60 tisíc sáhů dřeva.

Sklárna měla dvě pece, každou se sedmi pánvemi. Vyráběla zpočátku broušené sklo a cylindry k petrolejovým lampám a postupně stále širší sortiment užitkového dutého skla. Roku 1872 byla do provozu uvedena ještě třetí pec, podnik však záhy vyhořel a musel být obnoven.

Do provozu byl nově umístěn také generátor na výrobu plynu, který umožňoval využít dřevo horší kvality. Problémem sklárny bylo pouze chybějící napojení na železnici, takže dopravu hotových výrobků zajišťovali sedláci s koňskými potahy.

Zažít krachy? Vadí!

Všechny valašské sklárny až do první světové války prosperovaly, rozpadem monarchie ale jejich vývoj ustrnul. Firma S. Reich a spol., kterou již vedl Salomonův syn Julius, se navíc kvůli celosvětové hospodářské krizi dostala do problémů a roku 1934 byla přeměněna na akciovou společnost Českomoravské sklárny. V té ovšem již Reichové neměli majoritní podíl. Tragédií pro židovskou rodinu byla pak druhá světová válka, při níž většina členů neunikla holocaustu.

Sklářské hutě ve Velkých Karlovicích zanikly ještě před nástupem nacismu, zbylé provozy se pak po roce 1945 staly součástí nově vzniklých národních podniků. Závody v Krásně a ve Vsetíně připadly Krásenským sklárnám, později přejmenovaným na Osvětlovací sklo – Lares. Po roce 1989 se sice obě dočkaly privatizace, dnes už ale ani jedna z nich nepracuje. Sklárna v Karolince byla součástí Moravských skláren a roku 1988 přešla pod Crystalex Nový Bor. V tomto podniku, který nyní také ohlásil úpadek, zatím zůstává.

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče