Muž, který dal pivu tvar

17. března 2008, 00:00 - Tomáš Stingl
17. března 2008, 00:00

PAVEL BOBOŠÍK, JEDNATEL SKLÁŘSKÉ FIRMY SAHM - Spojil dohromady to, co je českou klasikou: pivo a sklo. Místo fádních půllitrů nabídl nápadité tvary sklenic s dekoracemi šitými na míru jednotlivým druhům nápojů. „Odnaučili jsme Čechy chodit na pivo. Naučili jsme je chodit na gambáč nebo radegast,“ říká Pavel Bobošík. Kdysi začínal v JZD vývozem krav do Saúdské Arábie, dnes vládne jeho sklo půlce Evropy.

Na vaření piva zůstali Češi velmistry i za socialismu. Ovšem horší to bylo s kulturou servírování tohoto oblíbeného nápoje. K vidění bylo jen pár druhů standardních půllitrů, jejichž design postrádal byť jen špetku originality.

Právě to se pokusil už krátce po sametové revoluci změnit tehdy začínající podnikatel Pavel Bobošík. „Spojil jsem dva produkty, které jsou českou tradicí. Pivo a sklo. Snažil jsem se vysvětlovat pivovarům, že prostřednictvím osobitého tvaru sklenice budou lidé identifikovat jejich značku,“ shrnuje.

Na počátku transformace ale měly pivovary jiné starosti než investovat do designu sklenic. Pavel Bobošík je donekonečna objížděl linkovými autobusy s igelitovou taškou v ruce. Určitě ho tehdy ani nenapadlo, že když se ho v roce 2008 zeptáte, který trh ho momentálně zajímá, bude moci s nelíčenou samozřejmostí odpovědět: „Východní polokoule.“

Podnikatelem už za socialismu

Už začátek Bobošíkovy profesní dráhy předznamenal, že export a podnikání bude jeho osudem. Podnikat totiž začal v podstatě už za socialismu. V roce 1988 po studiích zahraničního obchodu nastoupil do mimořádně činorodého JZD v Zálší. „Byly to takové jihočeské Slušovice. Družstvo mělo neuvěřitelné množství přidružených obchodních aktivit,“ vzpomíná Bobošík, který se pod křídly tohoto zemědělského družstva nadšeně pustil do zahraničního obchodu.

Spolupracoval i s pozdějším ministrem zemědělství Josefem Luxem a exportní škála prý byla skoro neomezená. „Cokoliv budete jmenovat, s tím jsme obchodovali. Do Saúdské Arábie jsme vyvezli několik tisíc krav a ovcí. Z Nizozemska jsme dovezli tři kamiony televizorů. V Řecku jsme připravovali založení společné farmy. Ze všech devizových obchodů si přitom smělo družstvo nechat pár procent, říkalo se tomu devizový normativ,“ vysvětluje Bobošík.

Právě v Zálší začal po revoluci v jednoduchých podmínkách rozvíjet i svůj sklářský byznys. V Německu totiž navázal spolupráci s rodinnou firmou Sahm. Skleničky dovezené od této společnosti pak opatřovali zaměstnanci v Zálší dekoracemi pro české firemní zákazníky.

Pivovary byly sice nejprve zdrženlivé, za první dva roky prodal Bobošík jen několik tisíc sklenic. Zásadní výhodou ale bylo, že si nemusel brát provozní úvěr. „Němci věřili mně a já zase českým pivovarníkům. Ti si svého jména hodně vážili a faktury bez problému platili. A protože dekorace v Zálší znamenaly jen halířové položky, obešel jsem se bez úvěru.“

Nová továrna? Podlaha od táty, záclony od mámy

Po pomalejším startu vykázala už v roce 1994 česká Sahm, s. r. o., obrat 42 milionů korun. O rok později to bylo už dokonce 70 milionů. Vedle pivovarů si začali originální sklenice objednávat i výrobci jiných nápojů.

Nastal obrat. Firma najednou nestačila vyrábět. Primitivní výrobní prostory v Zálší už nevyhovovaly. V roce 1995 si proto společnost nechala na zelené louce postavit za 90 milionů korun na svou dobu velmi moderní výrobnu. „Byli jsme nadšeni, pomáhala celá rodina. Táta tam pokládal podlahy, mám šila záclony,“ vzpomíná s úsměvem Bobošík. Teď už vyráběla jeho firma opravdu ve velkém.

Bobošík si ale při všech obchodech snažil podržet podnikatelskou kulturu, kterou mu vštěpovala německá rodina Sahmových. „Oni se nesnaží o takzvanou daňovou optimalizaci, daně prostě platí. Naprosto odmítají úplatky. Toho všeho se držím i já. Stojím si za tím, že má firma za celou svou historii nedala žádnému obchodníkovi ani hodinky, ani mu nezaplatila žádnou exotickou dovolenou. Je to také díky hrdosti českých pivovarníků. Korupce přišla do tuzemského pivovarnictví naopak až nedávno s velkými nadnárodními koncerny.“

SKLENICE UMÍ ZVÝRAZNIT I CHUŤ

Až si večer zajdete na jeden dva dobře vychlazené kousky, zkuste se nad tím zamyslet. Jaký požitek máte z pití piva, to až překvapivě ovlivňuje i tvar půllitru. Třeba z užší sklenice pijete pomalu a tak se hodí pro labužnický prožitek chuti. Tou širší zase teče pivo rychleji, proto je vhodná na hašení žízně. Správný tvar také směřuje vůni piva rovnou k vašemu nosu. Dokáže zajistit dokonce i to, aby pivo přišlo nejprve na kýženou část jazyka. Chuťově buňky na hořké či sladké vjemy jsou totiž na různých částech jazyka, záleží tedy na tom, kterou složku chuti chce výrobce akcentovat.

Koupě ruských kasáren byla satisfakcí za invazi

Právě koncentrace výroby piva do rukou několika málo nadnárodních hráčů znamenala pro slibně rostoucí firmu novou situaci. „Najednou jsem neměl sto malých odběratelů, ale jen šest nebo osm obrovských. Ti sice chtěli odebírat velké množství výrobků, ale zato nám sáhli na marži. Také čím dál víc prodlužovali dobu splatnosti. Zatímco dříve nám menší české firmy zaplatily bez problému do jednoho měsíce, velké koncerny protahují splatnost na 90 nebo dokonce 120 dní,“ konstatuje podnikatel.

Jeho expanzi to ale nezastavilo. Bobošíkovo skleněné impérium se pomalu ale jistě proměnilo v mezinárodního hráče. Pobočku už má na Slovensku a významnou pozici drží na polském trhu. V roce 2005 otevřelo továrnu na Ukrajině a o rok později v Rusku. „Tam jsem koupil poblíž Moskvy bývalé vojenské kasárny. Když jsem tam poprvé přišel, byla to pro mě zvláštní satisfakce. Jako dítě jsem si totiž nesl trauma ze sovětské invaze v srpnu 1968,“ připojuje osobnější poznatek.

V rámci expanze na východ doputovala firma až do Číny. Loni pomáhala ve městě Lang Fang otevřít sklářské dekorační centrum. Účast Sahmu tentokrát není kapitálová, ale spíš personální. Firma pomohla v Česku zaškolit čínské pracovníky.

Nekonkuruje mi rodina Sahmových, ale rodina Sahmových

Ani na domácím poli mezitím firma nezahálí. Postupně dobudovává druhý tuzemský závod v Heřmanově Huti poblíž Plzně. V současnosti má Sahm zhruba 70 procent českého trhu. V Česku loni dosáhla obratu přes 620 milionů korun a zaměstnává více než 250 pracovníků.

Tuzemská konkurence je malá, silní jsou naopak někteří polští producenti. „S mateřskou německou firmou Sahm máme jasně rozděleno působiště, takže si vzájemně nepřekážíme. Oni mají tu západní, my tu východní polokouli,“ říká Bobošík.

Přesto je právě rodina Sahmových jeho největším konkurentem. Jaké je vysvětlení tohoto zdánlivého protimluvu? „Zhruba před 80 lety se pohádali dva bratři v této rodině. Odtrhla se tak druhá větev příbuzenstva, která dodnes podniká ve stejném oboru. Jde o firmu Rastal,“ vysvětluje Bobošík.

Díky nebývalému růstu své firmy se podnikatel těší velkému respektu české odborné veřejnosti. „Pavel Bobošík se na začátku devadesátých let nebál rizika. Dokázal získat a efektivně využít zahraniční know-how a designem svých sklenic navázal na tradici českého piva. Cit pro byznys, obchodní duch a schopnost předvídat změny z něj dělají bezkonkurenčního obchodníka,“ shrnuje Martina Poláková ze společnost Top Vision, která dlouhodobě sleduje českou podnikatelskou komunitu.

BOBOŠÍK NA ŽIVO

Pavla Bobošíka i další podnikatele, kteří dokázali své firmy dovést od kolébky až do fáze mezinárodní expanze, můžete slyšet na živo hovořit na konferenci Náš růst – Od nuly do první ligy. Setkání úspěšných byznysmenů pořádá společnost top vision 3. dubna v Břevnovském klášteře v Praze. Více informací na www.topvision.cz.

Rande s manželkou si domlouváme přes asistentky

Vedle svého hlavního byznysu má Pavel Bobošík ještě hodně dlouhou řádku dalších aktivit. Působí v předsednictvu Českého svazu pivovarů a sladoven. V mezinárodním pivovarnického konventu v Mnichově zastává funkci viceprezidenta. Je také poradcem své manželky, europoslankyně Jany Bobošíkové.

Dnes pětačtyřicetiletý podnikatel proto sám otevřeně přiznává, že kvůli hektickému podnikání se mu zejména v minulosti nedostávalo dost času na rodinu. „Bolestivě mi to například vrátila starší z mých dvou dcer. Když nedávno odlétala na studium do zahraničí, řekl jsem jí, že mi bude chybět. A ona opáčila, že když jsem jí v mládí pořád chyběl, tak si mě aspoň namalovala. Tak ať si pro změnu teď namaluji zase já ji!“

Také podnikatelova manželka Jana Bobošíková je vytížená aktivitami a často pobývá v Bruselu. „Náš společný život nám plánují naše dvě asistentky,“ vtipkuje Bobošík. „Vždycky nám vypočítají, na jakém letišti a ve které zemi se potkáme. Jestli v Belgii, na Kypru nebo v Německu,“ říká s nadsázkou.

Ve skutečnosti prý tráví ve svém pražském domku se svou mladší dcerou a manželkou nyní více času než dřív a na podnikání se dívá s větším odstupem. Když se ale o tom chce rozpovídat, vedle sedící asistentka se významně podívá na hodinky, pak do dlouhého seznamu úkolů a nakonec s omluvným výrazem upozorní: „Pane řediteli, musíme končit, už vás čeká další jednání.“

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče