Můžeme přijít o 40 miliard ročně

16. října 2006, 00:00 - MARTINA MARTINOVIČOVÁ
16. října 2006, 00:00

MIROSLAV ZÁMEČNÍK, PORADCE O neudržitelnosti veřejných rozpočtů vypovídají mimo jiné i materiály, které jsou již několik let zveřejněny na stránkách ministerstva financí. „Leží tam bez toho, že by se jimi politici řídili,“ tvrdí Miroslav Zámečník. MINISTRA FINANCÍ: Skutečně míří státní rozpočet ke katastrofě?

MIROSLAV ZÁMEČNÍK, PORADCE O neudržitelnosti veřejných rozpočtů vypovídají mimo jiné i materiály, které jsou již několik let zveřejněny na stránkách ministerstva financí. „Leží tam bez toho, že by se jimi politici řídili,“ tvrdí Miroslav Zámečník. MINISTRA FINANCÍ:

Skutečně míří státní rozpočet ke katastrofě? Návod na ozdravení veřejných financí, který připravila vámi vedená expertní skupina (viz Profit č. 40), označujete za hlas volajícího na poušti.

V krátkodobém horizontu jistě katastrofa nehrozí, a také jsem nikdy nic takového neřekl. V několika příštích letech pouze hrozí, že nedodržíme mezinárodní závazky ke stabilizaci veřejných rozpočtů, které jsou zakotveny v konvergenčním programu. Mnohem dramatičtější je ovšem dlouhodobý výhled - a teď budu citoval z oficiálních materiálů ministerstva financí publikovaných již za ministra Sobotky a umístěných na webových stránkách ministerstva. Z nich jednoznačně vyplývá, že v příštích desetiletích se bez zásadních reforem stane vzhledem ke stárnutí obyvatelstva situace veřejných rozpočtů neudržitelnou. Čísla jsou natolik varovná, že se jimi měli politici dávno zabývat s nejvyšší vážností - a že tak nečiní, je důvod k tomu „pouštnímu povzdechu“.

Zajímají se politici o vámi navrhovaná opatření? Politici mají v tuto chvíli zjevně jiné starosti než diskutovat o jednotlivých opatřeních, jak lze usoudit z opakovaných vyjádření mnoha z nich, zejména z levé části politického spektra. Je omluvitelné, že obdobná doporučení, jaká vzešla z práce vaší expertní skupiny, mělo ministerstvo financí zpracováno v podobě Koncepce reformy veřejných financí, schválené vládou už v roce 2003, a nic z nich se nepromítlo do reality? Vysvětlení je pochopitelné, ale nikoli omluvitelné - v podstatě stejná opatření se navrhují už nejméně pět let, a zcela určitě by se rozpočty vyléčily v případě, že by byla tato opatření realizována v praxi. Vysvětlení, proč se udělalo tak málo, je jednoduché -velké úspory znamenají velké zásahy do současného systému a v podstatě odvolání ekonomicky nepodložených předvolebních slibů. Strany se velmi bojí do sociálního systému „říznout“, neboť vědí, že kdokoli by se k tomu odhodlal, byl by politickými konkurenty bez milosti napaden a ve volbách voliči vytrestán. Důsledky nezájmu politiků o zlepšení stavu veřejných financí mohou být pro Českou republiku tedy fatální. Bez reforem dosáhne deficit veřejných rozpočtů podle dokumentu samotného ministerstva zhruba sedmi procent HDP, to znamená kromě jiného zavřená vrátka k euru… Velmi přesvědčivou odpověď na příčiny rostoucího rozpočtového napětí dává mnou již citovaná webová stránka. Naším hlavním problémem je stárnutí obyvatelstva, které vyvolá vyšší nutné výdaje státu a bude tedy vyžadovat v zájmu plnění konvergenčního programu, ke kterému jsme se zavázali, buď citelné úspory v jiných výdajích státního rozpočtu, nebo zvyšování daní. Pokud jde o rozsah změn, měly by být rozpočty stabilizovány natrvalo. Je to o oněch zhruba sedm procent HDP, a každý si to může ověřit v poslední tabulce v souboru. Bez reforem veřejných financí v blízké perspektivě přijdeme o evropské peníze?

Při neplnění konvergenčního programu nám hrozí zastavení závazku Evropské unie z Fondu soudržnosti v roční výši až 40 miliard korun. Tato potenciální sankce je dokonce přímo zmiňována v hodnoticí zprávě, kterou ministerstvo financí zpracovalo pro potřeby informování vlády ještě za ministra Sobotky. To připomínám proto, aby nikdo nemohl tvrdit, že jde o strašení veřejnosti dané politickými cíli nového vedení ministerstva. Právě že ne. 

Doporučujete pro ozdravení financí snížení zdanění práce. Toto snížení by mělo být kompenzováno zvýšením nepřímých daní. V jakém rozsahu? To je opravdu důležitý úkol, konkrétně potřebujeme jednak zavést stropy u zdravotního a sociálního pojištění, jednak snížit jejich sazby. A protože zároveň musíme stabilizovat rozpočty, musí k tomu dojít v prostředí, kdy snižujeme deficity. Popravdě řečeno se to jinak než zvýšením jiných daní typu spotřební daně nebo zavedením ekologických daní, či výdajovými škrty, ani udělat nedá. I když částečně by se redukce sazeb pojištění mohla zaplatit sama - vlastní smysl tohoto opatření je totiž zvýšit poptávku po pracovních silách. Vzroste-li zaměstnanost, nebude pokles sazby doprovázen proporciálním výpadkem na odvedeném pojistném. Ale sázet na to všechno, to by bylo neodpovědné. Doporučujete také zjednodušení daňového systému, ale kudy na to? Sjednocením vyměřovacího základu, rušením odečitatelných položek, snížením sazeb - tak se to dělalo všude na světě, a ošidit se to nedá. Problém je v tom, že „sáhnete“ i na oblíbené programy typu stavební spoření, a hned je oheň na střeše… Začíná se ztrácet víra v to, že politici vůbec začnou penzijní reformu. Jak by podle vás měla vypadat a lze nyní najít cestu, jak ji zahájit? Začít musíme parametrickými úpravami současného systému - tedy prodloužením důchodového věku, omezením náhradních dob a tak dále. Světová banka doporučovala už před deseti lety třípilířový systém. Je reálné jej v Česku zavést? Jejím dalším doporučením starým pět let je zploštění důchodu směrem k rovnému důchodu a zvýšení doby povinné minimální účasti v systému. Je to politicky schůdné?

Nemusíme poslouchat rady Světové banky jako slovo boží, navíc se v průběhu času mění a na různé věci se klade různý důraz. Ale pokud chcete kupříkladu snížit sazby u povinného sociálního pojištění, pak je jasné, že zároveň nemůžete navrhovat nic jiného než současné „zploštění“ průběžného systému směrem k rovnému důchodu, prodloužení vázací doby účasti v systému. Politická schůdnost spočívá v komunikaci sdělení, že nástup změn bude pozvolný a současné generace seniorů se nedotkne a také dnešních padesátníků jen částečně. Dál je třeba soustavně vysvětlovat, že každý odklad znamená jen bolestivější změny v budoucnu, protože s tou naší demografí fakt ničemu neutečeme.

Navrhujete, aby stát přestal dotovat stavební spoření a omezil možnost odečítat úroky z hypoték od daní. Aby si politici danili všechny cestovní náhrady a paušály. To má být test ochoty politiků přikročit k reformě veřejných financí?

A znáte lepší test než utahování vlastního opasku v podobě placení vyšších daní například poslanci? Podle mne je lepší a spravedlivější šetřit na výdajích typu stavební spoření, jež evidentně valný ekonomický smysl nemá, než škrtat výdaje lidem, kteří je pracovním příjmem nemohou nahradit - typu vysokých spoluúčastí ve zdravotnictví, což by se dotýkalo hlavně seniorů.

Kolik by přísnější zdanění politiků mohlo do státní kasy přinést?

Ten výnos by byl v podstatě zanedbatelný, ale jeho symbolická hodnota je podstatně vyšší než vybrané peníze. Kdo chce jiným brát, musí začít u sebe.

Schodek státního rozpočtu pro letošní rok má dosáhnout zhruba 90 miliard korun a stejně tak i v příštím roce. O kolik by jej vaše doporučení mohla snížit?

Opatření byla navrhována tak, aby jejich efekt zaručil splnění konvergenčního programu v roce 2007, tedy asi 24 miliardy korun. Je tam i rezerva, protože ne všechna opatření budou mít okamžitý efekt.

Hlavní nemocí našich financí jsou mandatorní výdaje. Co s tím?

Ve státní sociální podpoře je třeba přinejmenším odložit v čase fiskální dopad předvolebních sociálních balíčků, a následně celý systém překopat, aby stimuloval nikoli k závislosti na dávkách, ale k ekonomické aktivitě. Ve zdravotnictví jde o zavedení mírných poplatků při současném zavedení stropů na spoluúčast pacientů - fakticky jde o prohloubení solidarity s lidmi, kteří jsou odkázáni na drahé léky a trpí například chronickým onemocněním.

KONVERGENČNÍ PROGRAM Česká republika jej předložila Radě Ecofinu v souladu s revidovaným Paktem stability a růstu. Jeho podstatou je závazek, že Česko učiní vše potřebné, aby bylo v roce 2010 připraveno na přijetí eura. Česká republika slíbila, že do roku 2008 bude plnit udržitelným způsobem maastrichtská konvergenční kritéria. Těmi je například udržení ročního schodku státního rozpočtu do výše tří procent HDP a celkového deficitu veřejných financí do úrovně 60 procent HDP.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče