Muž, který neprorazil

16. července 2008, 18:30 - Tomáš Hořejší
16. července 2008, 18:30

Univerzita? Think tank? Europarlament? Vladimír Špidla uvažuje o další kariéře

Konec se blíží. Mandát druhého českého eurokomisaře za několik měsíců vyprší. Co s Vladimírem Špidlou - člověkem „na politiku až příliš poctivým a naivním“, jak se o něm říkalo - bude dál? Vrátí se bývalý ministerský předseda a ministr práce a sociálních věcí do Prahy, nebo zůstane v Bruselu? Bude se dál věnovat politice nebo se dá na „byznys“? Neláká ho spíše akademická kariéra? Kdo by mohl mít o Špidlu zájem? A proč?

Stále stejný ufon

Český expremiér Vladimír Špidla v Bruselu nijak zvlášť nezaujal. V evropských kruzích je sice považován za „intelektuála“ - především prý kvůli tomu, že nosí brýle a většinu času se tváří vážně -, ale čeští úředníci, politici a novináři, kteří ho znají ještě z Prahy, z něho nijak nadšení nejsou. Jejich pocity vystihuje výrok jednoho z nich: „Je to stále stejný ufon… Sice se v Bruselu trochu zlepšil, dokonce se i lépe obléká, ale většinu času se pořád chová, jako by spadl z Marsu.“ „Mimořádně nudný introvert,“ říká další. „Rozhodně nedokáže působit přesvědčivě. Není to žádná osobnost,“ zní názor dalšího z oslovených. „Podivínský mudrlant,“ dodává jiný.
Většina znalců bruselských poměrů a analytiků se shoduje na tom, že Špidlova Evropská komise řízená José Manuelem Barrosem je „celkově hodně slabá“. „Třeba v porovnání s tou minulou, v níž bylo mnoho silných osobností typu Christopher Patton, Neil Kinnock nebo Pascal Lamy. Nedá se však říct, že by Špidla patřil k nejhorším. Je někde ve slabším středu,“ hodnotí práci českého eurokomisaře jeden z bruselských zdrojů týdeníku EURO.
Ne že by Špidla nebyl inteligentní a vzdělaný, ne že by nerozuměl sociální problematice, ne že by se nesnažil odpovídat i na nepříjemné novinářské otázky… Jenže agenda Evropské komise je většinou stanovena na dlouhé roky dopředu a řadový komisař nemá příliš mnoho možností, jak zaujmout davy. Pokud chce být vidět, musí alespoň občas překvapit, nabídnout něco na první stránky. Třeba návrh na snížení cen za mobilní volání, zákaz importu hraček z Číny nebo alespoň přehled zdraví nebezpečných opalovacích krémů. Něco takového Špidla, který pracuje na poměrně zásadních, ale složitých tématech (ochrana pracovních míst, délka pracovní doby a jiné sociální otázky), rozhodně neumí.
Takže co Špidla v Bruselu vlastně dokázal? Jeho zastánci tvrdí, že má značnou zásluhu na tom, že debata o sociální problematice v rámci Evropské unie vůbec pokračuje. „Ano, má i určité přednosti,“ řekl týdeníku EURO dobře informovaný pozorovatel bruselské scény, který si nepřál být jmenován. „V komisi získal portfolio, kterému rozumí a jemuž se věnuje většinu svého profesního života. Prokazuje dost hlubokou znalost problematiky. Je vidět, že to má nastudované. Má svá oblíbená témata, věnuje se hlavně demografickému stárnutí a flexicuritě (rovnováha mezi pružným pracovním trhem a sociálním zabezpečením, která má motivovat k aktivnímu, nikoli pasivnímu chování občana - pozn. red.). Lze říct, že má poměrně významný podíl na tom, že se v Evropě udržela představa o potřebnosti sociálního modelu.“
Špidla dokázal pod pravicovým předsedou Evropské komise Barrosem vytvářet nové a nové sociální návrhy, které obvykle popudí skoro všechny, odbory a zaměstnavateli počínaje a vládami členských států EU konče. A nakonec stejně neprojdou. Jenže kdo o tom vůbec co tuší?
Zajímavých zpráv o Špidlovi a jeho práci je tak málo, že si je euroúředníci „musejí“ vymýšlet. Mezi českými zaměstnanci evropských institucí proto několik posledních měsíců koluje historka (v souvislosti se Špidlou fantastická už na první poslech), že se jinak nudný eurokomisař rozvedl se svojí ženou Viktorií, našel si mladší milenku ze svého kabinetu a snad dokonce čeká dítě. „To je něco natolik absurdního, že to rozhodně nebudeme nijak komentovat,“ sdělila týdeníku EURO jeho mluvčí Katharina von Schnurbein.

Zůstává svůj

Téměř všichni, kdo Špidlu zažili v „akci“, se shodují v tom, že jeho hlavním problémem je neschopnost „se prodat“. Český expremiér se v médiích objevuje jen nahodile, jeho tiskovky nejsou pro zahraniční korespondenty žádnou toužebně očekávanou atrakcí. Pokud už svůj předem připravený projev začne monotónně předčítat v cizím jazyce (nejčastěji ve francouzštině nebo v angličtině, čas od času i v němčině), na následné „živé“ dotazy odpovídá nejraději v češtině. A je na něm velmi vidět, jak moc se mu uleví.
„Špidla je docela dobrý v úzkém kruhu lidí, kteří si po chvíli zvyknou na jeho příšerný přízvuk v němčině nebo francouzštině, ale na větších akcích působí značně tragicky,“ popisuje jeden ze zdrojů týdeníku EURO.
Jenže - po pravdě řečeno - komisařů bez dokonalých jazykových znalostí je v Barrosově týmu celá řada. A navíc, každý z nich má nárok užívat na oficiálních akcích rodný jazyk.
Špidla jednoduše zůstal stejný jako v dobách, kdy vedl českou vládu. Proto si tady v Bruselu nikdo ani nemyslí, že by měl ambice na znovuzvolení nebo na nějakou závratnou eurokariéru.
I když… Uprostřed letošního jara to už začínalo vypadat, že by Špidla mohl dostat (nebo si dokonce vybojovat?) ještě jednu šanci. Příležitost ukázat se v lepším světle a zaujmout potenciální zaměstnavatele. Předseda Evropské komise Barroso totiž tehdy oznámil záměr dokončit ještě před koncem prvního pololetí nový „sociální balíček“, na němž měl mít Špidla - společně s komisařkou pro zdraví Androullou Vassiliou, která dostala za úkol dotáhnout do konce zákon o přeshraniční zdravotní péči - celkem zásadní podíl. Ze Špidlovy dílny měl pak vzejít návrh nového antidiskriminačního zákona a nařízení o takzvaných pracovních radách, které upravuje, za jakých podmínek se mohou zaměstnanci podílet na chodu podniku. S oběma bylo do té doby mnoho komplikací: něco vadilo odborům, něco zaměstnavatelům, něco politikům.
„Balíček“ byl na první pohled zvláštní. Server EUobserver o něm napsal, že „za normálních okolností by byly návrhy, které obsahuje, zveřejněny každý zvlášť“.
V kuloárech se mluvilo o tom, že Barroso přišel s nápadem na poněkud nesourodý balík sociálních a zdravotních zákonů především proto, že si chce post předsedy komise užít ještě jedno funkční období. „Iniciativa může být vnímána i ve světle nadějí José Manuela Barrosa zajistit si napodruhé post předsedy komise,“ napsal například internetový server EurActive.
Média otevřeně spekulovala o tom, že Barroso usiluje především o přízeň francouzského prezidenta Nicolase Sarkozyho. Ten v minulosti opakovaně prohlásil, že Evropa by měla „více chránit“, tedy být sociálnější. S tím nesouhlasí některé evropské liberální státy v čele s Velkou Británií.
Do té doby měl Špidla se svými kontroverzními návrhy trochu potíže a při jejich projednávání zaznamenal drobné zpoždění. Otevřená podpora Barrosa, který patří do opačného politického tábora než sociální demokrat Špidla, mohla českému expremiérovi výrazně pomoci. A Barroso mohl vypadat - se zákony ze Špidlovy dílny v ruce - trochu „levicověji“ a „sociálněji“. Mohl by tím trochu obměkčit levicové politiky, zejména sociálnědemokratické europoslance, kteří mu dlouhodobě vyčítají, že jeho komise je příliš liberální a antisociální. Takže jedna rána by zabila dvě mouchy naráz: Barroso by získal lidskou tvář a Špidla slávu.

Komplot nebo náhoda?

Bylo to tak? Šlo opravdu o tajnou barterovou dohodu Špidla-Barroso? Český expremiér trvá i po několikáté otázce na stejné téma na tom, že s nápadem na „sociální balíček“ přišel on. Žádný nátlak od Barrosa prý nezaznamenal. „Ne, to je blbost. Doopravdy blbost,“ říká rozhodně.
„Navrhoval jsem celkovou strukturu sociální agendy. A v debatách, které se odehrály - protože se také muselo zjistit, jsou-li ty materiály zralé, nebo ne - se nakonec dospělo k závěru, že je výhodné to spojit dohromady v jeden balíček. Což má silnou podporu předsedy komise Barrosa,“ řekl Špidla týdeníku EURO. Dle něho nenastaly ani žádné zásadní průtahy: „Předpoklad byl navrhnout dokumenty v létě 2008. Zpozdilo se to přesně o týden, z 25. června na 2. července. Pokud si vezmete, jak běží politický čas, jak se dají věci držet pod kontrolou, pak jsme časově dosáhli střelecky devítku.“ Špidlovo tvrzení není úplně přesné: návrh zákona o přeshraniční zdravotní péči z dílny komisařky Vassiliou, který je také součástí balíčku, nabral několikaměsíční zpoždění a na konci loňského roku už to s ním dokonce vypadalo téměř beznadějně.
Další otázka zněla: proběhlo by všechno úplně stejně, kdyby Evropská komise byla teprve v prvním roce svého funkčního období? „To ne. Samozřejmě, že každá doba má svůj rytmus. Komise na začátku neviděla šanci, že by to udělala rychleji. Nyní se nasazují vyšší obrátky, aby se vše stihlo ještě v tomto období. Aby to projednal ještě současný Evropský parlament. Chtěl bych však připomenout, že Lisabonská strategie z roku 2000 má tři pilíře, které jsou rovnocenné: hospodářský růst, sociální soudržnost a trvale udržitelný rozvoj. Po obnovení Lisabonské strategie v roce 2005 přijala komise vloni balík o změně klimatu a balík o vývoji vnitřního trhu. No a tento rok přijala sociální balík.Všechno má svůj čas.“
Na odpověď navazovala otázka: opravdu plánování další kariéry nehrálo vůbec žádnou roli? Tomu se totiž dost dobře nedá věřit. „Víte, v politice se strašně těžko odlišují osobní plány od plánů a postojů obecných,“ odpovídá Špidla. „Pokud takhle položíte otázku, pak vám prostě nemohu odpovědět. Protože nemám jediný signál, který by ukazoval, že vaše personalizované otázky mají nějaký základ. Pokud se však zeptáte, jestli Barroso hledá kompromis, pak samozřejmě ano. Vždyť to je jeho hlavní úloha. Intelektuálně neobyčejně těžká úloha. Musí najít kompromis, který je schopen systém nést a posunout kupředu. Musí vést projednávání a debatu tak, aby se našla rovnováha. Zatímco mojí úlohou je být specialistou, který se docela dobře vyzná v určitém oboru a navrhuje řešení, jež musí být koherentní z hlediska oboru.“

Who is Spidla?

Počátkem července komise projednala a schválila Špidlův sociální balíček. Úspěch? Jak už to v případě Špidly bývá, spíš taková pachuť. Noviny o balíčku psaly, to ano, vždyť je to nesmírně důležité a zajímavé téma. Ale Špidla se opět „neproslavil“. Žádné titulky „Špidla spasitel“ se neobjevily. Na avizovanou „slavnostní“ tiskovou konferenci v sestavě Špidla-Barroso-Vassiliou dorazil jen český eurokomisař. Nikdo nevysvětlil proč. Špidla přečetl svůj projev, sice francouzsky, ale monotónně a nezáživně, a začal odpovídat na dotazy zvědavých žurnalistů. Chvíli francouzsky, ale pak - s viditelnou úlevou - přešel do své mateřštiny. Ke zjevné nelibosti své německé mluvčí. Příznačné je, že Špidla udělal po pár slovech v češtině zkušeně pauzu, čímž dal cizím novinářům čas na nasazení sluchátek s překladem.
Vlastní tiskovku si uspořádala i komisařka Vassiliou. Barroso se neobjevil ani tam.
Příběh má svou dohru: francouzský prezident Sarkozy před několika dny oznámil, že Barrosa podpoří při jeho druhé kandidatuře na post předsedy Evropské komise. A Barroso možná uspěje u europarlamentní levice. Předseda Evropské strany socialistů Poul Nyrup Rasmussen totiž označil iniciativu za „poslední šanci komise ukázat, že Evropa je něco víc než jen trh”.

Chcete mě?

Barroso má se Sarkozym v zádech skoro vyhráno, co však bude se Špidlou? Jaké jsou jeho další kariérní plány? Existuje, alespoň dle něho, více možností. Podle všeho to však vypadá, že hodlá zůstat v Bruselu. Ať už jako odborný pracovník nějakého think tanku nebo jako europoslanec za ČSSD. On osobně však říká, že „konkrétní úvahy jsou předčasné“.
„Teď je pro mne hlavním cílem dotáhnout sociální agendu do konce. Kdybych začal příliš plánovat osobní věci, mohl bych to ohrozit,“ prohlašuje Špidla. „Samozřejmě, že když se mě zeptají z nějaké univerzity nebo z nějakého think tanku, jestli bych tam nechtěl působit, pak to jaksi neodmítám. (Špidla tvrdí, že už takovou nabídku opravdu dostal - pozn. red.). Určitě by mě vědecká práce s praktickým dopadem lákala.“
Špidlu do Bruselu vyslala sociálnědemokratická vláda. Je téměř vyloučené, že by ho momentálně vládnoucí pravicová Občanská demokratická strana nechtěla vystřídat (mluví se o vicepremiérovi pro evropské záležitosti Alexandru Vondrovi). Ale třeba se stane zázrak a Topolánkův kabinet nominuje opět Vladimíra Špidlu. Přijal by takovou nabídku? „Ta práce je mimořádně zajímavá, to musím říct, opravdu ano. Navíc si myslím, že už mám určité zkušenosti, které hned tak někdo nemá. A mám chuť je dál využít. Život jednou skončí a vy máte pocit, že můžete udělat něco pořádného. Takže ano, kdyby taková nabídka přišla, reagoval bych pozitivně.“
Dle informací týdeníku EURO je však momentálně nejreálnější varianta, že Špidla bude kandidovat do Evropského parlamentu. „Buď bude jednička na kandidátce sociálních demokratů nebo nebude-li kandidovat, pak bude alespoň tváří jejich kampaně,“ tvrdí obvykle dobře informovaný zdroj.
Co na to samotný Špidla? Cítí ze strany ČSSD nějaký zájem o svou „tvář“ a zkušenosti? „Určitě ano. Člověk to zaznamenává. Znovu však říkám, všechny tyhle věci si nechávám až na dobu, kdy bude úplně jasné, že se sociální balíček podařilo prosadit. Teď se o to opravdu nestarám. Jen tak si někdy něco nahodile poznamenám, pokud se něco otevře, ale aktivně ještě rozhodně nikoli.“ Dodatečné otázky o detailech jeho možné kandidatury odmítla jeho tisková mluvčí Katharina von Schnurbein slovy: „Co přijde, až tato komise skončí, bude pan komisař řešit, až taková situace nastane.“
Kandidatura pod křídly ČSSD však není zřejmě žádná chiméra. Zájem českých sociálních demokratů týdeníku EURO částečně potvrdila i mluvčí strany Květa Kočová: „Vladimíra Špidly si vážíme jako člověka, který se vždy choval čestně a za všech okolností ctil zásadní principy ČSSD: svoboda, solidarita a spravedlnost. Jako eurokomisař nominovaný Českou republikou navíc prokázal opakovaně svoji vysokou kompetenci. Proto se jeho jméno logicky velmi často objevuje v diskusích členů strany o nominacích do voleb do Evropského parlamentu.“
Nicméně předseda ČSSD Jiří Paroubek je v „případu Špidla“ stále velice opatrný. „Vaše otázka je poněkud předčasná,“ napsal v e-mailu týdeníku EURO.

Vladimír Špidla (57)
V letech 1998 až 2002 ministr práce a sociálních věcí.
Od července 2002 do června 2004 premiér České republiky.
V letech 2001 až 2004 předseda České strany sociálně demokratické.
Od roku 2004 evropský komisař pro zaměstnanost, sociální věci a rovné příležitosti.
V roce 2009 mu mandát eurokomisaře končí.
Co dál?

Souvislosti

Český expremiér Vladimír Špidla v Bruselu nijak zvlášť nezaujal.
V evropských kruzích je považován za „intelektuála“.
Čeští úředníci, politici a novináři, kteří ho znají ještě z Prahy, však z něho nijak nadšení nejsou.
Jeho zastánci tvrdí, že má značnou zásluhu na tom, že debata o sociální problematice v rámci Evropské unie vůbec pokračuje.
Téměř všichni, kdo Špidlu zažili v akci, se shodují v tom, že jeho hlavním problémem je neschopnost „se prodat“.
Český expremiér se v médiích objevuje jen nahodile, jeho tiskovky nejsou pro zahraniční korespondenty žádnou toužebně očekávanou atrakcí.
Špidla zůstal stejný jako v dobách, kdy vedl českou vládu.
V Bruselu si nikdo nemyslí, že by měl ambice na znovuzvolení nebo na nějakou závratnou eurokariéru.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče