Můj obchod s tygry: Sehnat licenci a zařídit si zoo je v Česku skoro hračka

02. listopadu 2014, 14:00 - Petr Weikert
02. listopadu 2014, 14:00

Kolik žije v Česku chráněných chameleonů? Dost na to, aby se jich každý rok vyvezlo kolem deseti tisíc. Dokonce i s tygry a levharty je to u nás dobré, v poslední době jich každý rok mizí za hranicemi třetích zemí kolem pěti. Stát vede statistiky velmi přesně. Potíž je ovšem v tom, že ve Spojených arabských emirátech, Singapuru či Rusku už nikdo nedohledá, kde zvířata opravdu skončí. Ovšem celý problém začíná u českých zákonů, které velmi usnadňují podloudný byznys s chráněnými zvířaty.

S hadem na prsou

Je březen 2004 a celníci na pražském letišti zadrželi podezřelého muže. Prohledávají mu kufr a koženou bundu. Z oděvů a zavazadel postupně vytahují 155 zvlášť chráněných plazů – hadů, varanů nebo želv zabalených v černé látce. Jeden z celníků ze zátahu pořizuje videozáznam. Když ho o pár měsíců později sleduje soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 6 Kateřina Kohoutková, udělí cestujícímu z indonéské Jakarty Antonínu Hnízdilovi nepravomocně tříletý trest. Hnízdil už byl předtím jednou z pašování zvířat obviněn; navíc měl podmínku za zpronevěru.

Dnes muž stojí v pozadí Teraria Praha, ačkoli není jeho oficiálním provozovatelem. Z nelegální činnosti se nyní podílí na zcela legální, státem posvěcené. Terarium Praha má statut zoologické zahrady, která může s chráněnými zvířaty nakládat, přijímat je z ciziny nebo je tam posílat. Stejně jako Zoo Chleby, jejímž ředitelem je René Franěk – i on měl v devadesátých letech potíže s pašováním zvířat. A tady začíná problém českého systému.

24 zoologických zahrad v Česku

Stačí se podívat do přehledu zoologických zahrad. V Česku jich je čtyřiadvacet. Patnáct z toho je v Unii českých a slovenských zoologických zahrad a dá se o nich hovořit jako o velkých zahradách se vším, co k nim patří. Jde třeba o zoo v Praze, Ústí nad Labem, Dvoře Králové, Olomouci nebo Zlíně. Podílejí se na mezinárodních záchranných projektech, vedou výukové a vzdělávací programy, vydávají odborné publikace. Pak jsou tu další zoo, podle zákona úplně stejné. Kromě Teraria Praha třeba Mořský svět na Výstavišti v Praze v Holešovicích nebo Zoo Tábor-Větrovy, která na svých stránkách nabízí vedle zoo i ubytování v penzionu a stravování v restauraci.

Pak jsou tu další zoo, podle zákona úplně stejné…

Přehled nemá za cíl dělat těmto zoo špatné jméno; jde o to, jak lehké je v Česku získat licenci a jak těžké je o ni naopak přijít. „Licence zoo otevírá bránu k mezinárodním výměnám zvířat a obchodu s nimi. Zoo mají šanci dostat chráněné zvíře třeba z Anglie a postoupit ho následně do třetí země. V cizině to nerozlišují. Ale až na tenhle český obchodní model přijdou, bude to evropská ostuda,“ říká jeden z lidí, který je praktikám blízko. Nepřál si ale zveřejnit své jméno.

Redakce týdeníku Euro oslovila několik odborníků, jak z ministerstva životního prostředí, unie zoologických zahrad nebo třeba inspekce životního prostředí. Všichni se shodují na jediném: „Osobně si myslím, že zákon o zoologických zahradách ve stávající podobě není vyhovující,“ říká šéf unie a ředitel pražské zoo Miroslav Bobek. Podobně hovoří i Pavla Říhová, která má v České inspekci životního prostředí na starost mezinárodní ochranu biodiverzity. „Jistě to ale nebude jednoduché,“ dodává.

Kdo je tady zoo

Podmínky pro vydání licence zoo nyní nejsou příliš přísné, respektive státu stačí jejich formální naplnění. Povinné vzdělávání tak suplují školní výlety, výzkum prospěšný pro ochranu ohrožených druhů pak podružné zprávy bez významnější vědecké hodnoty nebo články v zájmových časopisech. V zoo, jak vidno, navíc mohou pracovat i lidé s pašeráckou minulostí. „Zákon je ale plně v souladu s evropským právem,“ říká mluvčí ministerstva životního prostředí Petra Roubíčková. Úřad se podle ní nicméně bude zabývat změnou udělování licencí. Kdy a jak, to ještě není jisté.

„Podmínka zákazu obchodování se ale nezdá schůdná, protože by to znemožnilo zapojení do záchranných programů,“ doplňuje Petra Roubíčková. Podle ministerstva je již dnes možné nevydat licenci při podezření na to, že bude zoo obchod se zvířaty zneužívat. Úřad ale neuvedl, zda už se to někdy v praxi stalo. Ministerstvo nicméně podle svých statistik vloni kontrolovalo třináct zoo s licencí a zjistilo, že „provozovatelé plní své povinnosti podle zákona“.

Tygr druhé kategorie

Zákon o zoologických zahradách je první slabinou systému. Pokud nefunguje správně a neodfiltroval zvířecí zlatokopy, samotné regule obchodu s chráněnými živočichy to také nedělají. Koneckonců není divu. Když vznikala mezinárodní úmluva o obchodu s ohroženými druhy CITES, nikdo nepočítal, že se do obchodu budou moci zapojit lidé s touhou zbohatnout.

Ministerstvo životního prostředí sice zdůrazňuje, že když se vyvážejí vzácné exempláře, jsou dovozci ze třetích zemí posuzováni z hlediska jejich vhodnosti a komunikuje se kvůli tomu s orgánem CITES daného státu. Nařízení se ale týká jen první chráněné kategorie zvířat žijících ve volné přírodě. Třeba zmíněný tygr do ní nepatří, protože v Česku se volně nevyskytuje. Jde tak o tygra druhé kategorie, jehož umístění do třetí země Česko nijak hlídat nemusí a ani to nedělá.

V roce 2013 tak třeba odcestoval jeden tygr na Ukrajinu, jeden levhart do Ruska a dalších pět do Spojených arabských emirátů. „Vědecký orgán CITES se k takovým zařízením, do kterých se zvířata odchovaná v lidské péči vyvážejí, nevyjadřuje,“ říká Karolína Šulová z Agentury ochrany přírody a krajiny ČR. Teoreticky by měl být úkol na dozorových orgánech v místě nového pobytu zvířete, ne všude to ale funguje.

Stát nezveřejňuje, kdo chráněná zvířata do třetích zemí vyváží a kolik inkasuje. Veřejná nejsou ani jména příjemců. Podle informací týdeníku Euro se ale mezi nimi dají najít i zjevní podezřelí. V minulosti proběhl třeba vývoz tygra do Asie do zařízení, které provozovalo vodní park.

Asijská medicína, nepřítel vzácných kusů zvěře

Snahu vyvézt zvířata z Česka podporují ve stále bohatší Asii touhy místních získat cenný produkt tradiční medicíny. Týdeník Euro už před časem psal o drastickém nárůstu poptávky po rozích nosorožců. Prášek z nich má údajně léčit kocovinu, ale i rakovinu. Ve skutečnosti má na pacienty asi stejný účinek, jako kdyby si okusovali nehty – čili žádný. Podobné je to s mýty opředenými tygřími kostmi nebo žlučí.

Obchod zoologických zahrad ale funguje i opačným směrem. Tím, kterým před pár lety přijel Antonín Hnízdil ověšen želvami. Ze třetích zemí mohou zahrady velmi dobře nakupovat zvířata. Opět platí, že pokud pocházejí z volné přírody, platí pro ně přísná pravidla. Kdo měl ale možnost seznámit se s mírou korupce v asijských zemích, ví, že sehnat razítka a zvířata „zdomácnět“ nemusí být problém.

„Obecně se o tom ví, jenže nikdo nezpochybní oficiální razítko čínského nebo indonéského úřadu. Okamžitě by se vystavil mezinárodnímu diplomatickému konfliktu. To si nikdo nedovolí,“ říká zdroj blízký obchodu. Do Česka se tak dovážejí plazi, papoušci a další zvířata oficiálně odchovaná v zajetí.

MŽP posílá dotace

Aby té nechtěné státní asistence nebylo málo, ministerstvo životního prostředí posílá do zahrad dotace. Jak do velkých, tak do těch ostatních. Třeba Zoo Chleby dostala od státu od roku 2003 přes čtyři a půl milionu korun, provozovatel Mořského světa v roce 2009 obdržle 25 tisíc korun a zoo ve Větrovech od roku 2012 více než 225 tisíc korun.

Pravda, je to zlomek oproti velkým zoo a přidělování proběhlo podle zákona. Stejně tak ne všechna obchodovaná zvířata protekla menšími zoo a ne každý obchod musí být automaticky považován za zlatokopecký. Veškerý byznys je kontrolován, řízen zákonem, směrnicemi a posléze orazítkován. Odlišit v něm šedou zónu vůbec není jednoduché. A zvířata vypovídat nemohou.


Čtěte také:

V Amsterodamu zahájila provoz první zoo mikrobů

V pražské zoo bude expozice velemloků

Pražskou zoo lze uchránit před stoletou vodou, ukázala analýza

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče