Možná vás zadupeme do země

19. března 2010, 18:16 - Eva Jarešová
19. března 2010, 18:16

Vztahy politiků a velkých společností jsou vše, jen ne černobílé

Před volbami populismus, jinak spíše pragmatismus. V podobných intencích se často ubírá vztah politiků k silným korporacím. Politici vědí, že – až na extrémy typu venezuelského prezidenta Hugo Cháveze – korporace zcela spoutat nemohou. A protože velké firmy do státního rozpočtu přispívají nezanedbatelnou sumou, není ani záhodno jejich zájmy zcela nevyslyšet. Korporace si jsou zase vědomy toho, že bez politiků se při svých obchodech neobejdou. Vzájemná prohlášení mohou proto často být jen součástí hry, jejíž pravidla jsou oběma stranám známá. S blížícími se květnovými volbami do parlamentu nabírá na obrátkách zejména rétorika šéfa sociálních demokratů Jiřího Paroubka, jehož strana je největším favoritem na vítězství. Zatím stihl prezentovat své vize o změnách v systému zadávání státních zakázek, kterými chce připravit velké korporace až o desítky miliard korun. Rád by také viděl, aby velké společnosti povinně přispívaly na obecně prospěšnou činnost, a chtěl by mluvit do cen energií a telekomunikačních či bankovních služeb.

Jako koza nůž Myšlenkou regulovat ceny energií se Jiří Paroubek dost možná inspiroval u slovenského premiéra Roberta Fica ze sociálnědemokratické strany Smer. Fico Paroubka podporuje při jeho předvolební kampani. Vláda pětačtyřicetiletého právníka se rozhodla korigovat ceny energií už zhruba před dvěma lety, když schválila takzvaný všeobecný hospodářský zájem v oblasti energetiky. Fico měl tehdy pocit, že „si z nás někdy energetické monopoly dělají blázny“. Premiér také zvažoval záměr zrušit některé z ministerstev a naopak nově zřídit ministerstvo energetiky, „které bude mít pod kontrolou všechno, co stát kontroluje v oblasti energetiky“. Změny by se ale týkaly až budoucí slovenské vlády. Fico se také pustil do křížku s finanční skupinou J&T. V souvislosti s kritizovanou návštěvou ministra financí Jana Počiatka na jachtě skupiny v Monaku se před dvěma lety proslavil výrokem, že má finanční skupiny „rád jako koza nůž“. Když pak média informovala o tom, že na státní návštěvě Vietnamu lobboval, aby firma SES Tlmače, kterou skupina J&T ovládá, získala zakázku na dodávku kotlů pro místní tepelnou elektrárnu v hodnotě 1,5 miliardy eur, vynadal po návratu novinářům.
S bankami se Fico obecně nemá příliš v lásce. Nejnověji to dokazuje vládní návrh zákona, který před pár dny schválili slovenští zákonodárci a podle něhož budou muset banky na Slovensku nabízet jednotný balík služeb, takzvaný univerzální bankovní produkt. Smyslem má být ochrana spotřebitelů. Návrh ministerstva financí vyvolal odpor Slovenské bankovní asociace, které se nelíbí, že stát bankám mluví do produktové politiky a svobodného trhu.

Svobodná řeč peněz Jen obtížně srovnatelná se střední Evropou je situace v USA. I zde se ale rétorika politiků včetně prezidenta Obamy pod vlivem finanční krize vyostřila. Wallstreetské finanční instituce se staly středem kritiky kvůli tomu, že své pokrizové chování nijak nezměnily. Kromě Wall Streetu svádí Obama boj s velkými společnostmi i při pracně protlačované reformě zdravotního systému. Do budoucí podoby zdravotnictví chtějí mluvit farmaceutické koncerny, pojišťovny i velké nemocnice. Britský deník The Guardian loni uvedl, že vlivové skupiny stačily za „vzdělávání“ politiků utratit 380 milionů dolarů. A na každého člena Kongresu připadlo šest „zdravotnických“ lobbistů. Proti Obamově nepříliš úspěšné snaze omezit vliv velkých společností jde klíčové rozhodnutí, které letos v lednu vydal americký Nejvyšší soud. Ten zvrátil zhruba století trvající omezení, jež zakazovalo korporacím finančně podporovat jednotlivé kandidáty ve volbách. Za dramatickou změnou stojí současné konzervativní složení soudců, na něž měl velký vliv bývalý republikánský prezident George Bush. Prezident Obama judikát tvrdě kritizoval. Jde podle něj o „vítězství pro Wall Street, velké banky a velké ropné a pojišťovací společnosti“. Soudci těsnou většinou rozhodli, že podobně jako jednotlivci mají také korporace právo na „politický projev“, kterým se rozumí i finanční podpora kandidátů. Kritici ale poukazují na to, že spojení finančních prostředků velkých korporací a politické sféry bude mít na demokracii zhoubný vliv a zásadně změní podobu amerických volebních kampaní.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče