Motokáry pro zábavu

19. dubna 2004, 00:00 - JAKUB TUREK, www.horydoly.cz
19. dubna 2004, 00:00

"UŽ JSI V TOM NĚKDY SEDĚL?" HOUKNE NA MĚ DISPEČER U STARTOVACÍHO DOMKU. "NE," OPATRNĚ HLESNU A NENÍ MĚ SLYŠET. OKOLO ŘVOU MOTORY ZE SEKAČEK A MOTOROVÝCH PIL VYTÁČENÉ DO NEJVYŠŠÍCH OTÁČEK. "TAK POĎ, JÁ TI TO UKÁŽU, JE TO JEDNODUCHÝ!

Než začnete závodit, ujistěte se, že zatáčky vůbec projedete

„UŽ JSI V TOM NĚKDY SEDĚL?“ HOUKNE NA MĚ DISPEČER U STARTOVACÍHO DOMKU. „NE,“ OPATRNĚ HLESNU A NENÍ MĚ SLYŠET. OKOLO ŘVOU MOTORY ZE SEKAČEK A MOTOROVÝCH PIL VYTÁČENÉ DO NEJVYŠŠÍCH OTÁČEK. „TAK POĎ, JÁ TI TO UKÁŽU, JE TO JEDNODUCHÝ!“

Vybírám si jednu z nastartovaných kár. Zatím jen brumlá. Sedám do spartánského laminátového sedátka, které vypadá, jako by ho vymontovali z tramvaje. „Stačí šlapat na plyn, brzdu nepotřebuješ. Když dostaneš hodiny, nech projet ostatní a teprve pak se znova rozjeď. Když budeš mít problémy, zastav tady u mě a vyřešíme je,“ končí rychlokurz jízdy v motokáře. Moc to nejede, odhaduji třicítkou až padesátkou, ale v ostrých zatáčkách cítím, jak mi po asfaltu plavou malá kola na hranici smyku. Motor ječí, vnímám však jen jeho vibrace. Dostávám se do závodnické euforie. Chci všechny ostatní předjet, ale zatím předjíždějí oni mne. Někteří mi to dávají io celý okruh. Dispečer po deseti minutách dává pokyn k zastavení. Jsem zpocený, ruce mám vytahané jako opice a v hlavě prázdno. „Tak se asi cítí piloti formule 1, když si odkroutí své tři stovky kilometrů každý závod,“ napadá mě evidentně špatný příměr, ale v tu chvíli mám opravdu dost.

ZÁBAVA PRO MOVITÉ, SPORT PRO SPONZOROVANÉ

Ačkoliv motokáry vypadají jako levné modely autíček, ježdění s nimi není nic laciného. Deset minut jízdy v nejjednodušších modelech pro začátečníky přijde na sto padesát až dvě stě korun. Přestup do vyšší třídy stojí o ještě o polovinu více. „Abych mohl jezdit na lepších a rychlejších strojích, musím na některých dráhách odjezdit určitý počet minut,“ říká soukromý reklamní agent Ondřej Mráz. „V Radotíně mě pustí na silnější káru jen v případě, že dosáhnu určitého času na jedno kolo. Potom jsem pro ně zárukou, že vozítko ovládnu.“ Jeho kamarád Petr Vokolý, se kterým svádí na dráhách prestižní souboje, dodává: „Hned první jízdu mi naskáčou mozoly. Je jedno, jestli jedu nižší nebo vyšší třídu.“ V závodním provedení stojí motokára stovky tisíc korun a na provoz závodní stáje je třeba od sponzorů sehnat miliony korun za sezonu.

CO NA SEBE

K motokárovému ježdění nepotřebujete kromě přilby, kterou vám organizátoři půjčí spolu s motokárou, vůbec nic jiného. Jestli se ovšem chcete projet více než jednou, lze doporučit ke koupi pár závodních rukavic. Malý volant totiž musíte krotit velkou silou, posilovače řízení jako v osobních autech jsou v kárách věcí neznámou. Vaše pohodlí zvýší kukla na hlavu z jemné látky, která zlepší hygienu. Integrální přilby, které kryjí většinu hlavy, bývají totiž propocené. Nasadit si ji na hlavu hned po předchozím jezdci tedy nemusí být bez kukly vůbec příjemné. Kukla i rukavice bývají k dostání na každé větší motokárové dráze. Jezdit můžete třeba v obleku, ale nejlepší je pohodlné triko sající pot, sportovní bunda (venku raději taková, která neprofoukne), rozšlápnuté tenisky a pevnější kalhoty. Pokud nevíte, co s penězi, kupte si závodní kombinézu.

KDE A JAK SE JEZDÍ

Seznam drah, kde si můžete půjčit motokáru, najdete na internetu. Jejich kvalita se velmi liší. Jezdí se na parkovištích mezi hromadami pneumatik, na závodních tratích s bezpečnostními zónami i v bývalých garážích, starých továrnách nebo dokonce zeleninových sklenících. N a seznámení je dobré si zajezdit jen tak podle citu bez jakéhokoliv závodění. „Dostanete motokáru do ruky,“ říká Ondřej Mráz. Potom se teprve dívejte na časomíru a zkuste jet, co to dá. A nakonec se pusťte do opravdového závodění. Můžete si to rozdat s přáteli během volného ježdění, později se klidně zúčastněte závodů, které provozovatelé drah čas od času vyhlašují. Někde se dokonce jezdí dlouhodobé amatérské poháry. „Na závody jeďte, až nebudete muset myslet na to, jestli zatáčku vůbec projedete,“ doporučuje Ondřej Mráz. „Okolo vás je během jízdy takový fofr, že budete rádi, když do vás někdo nevrazí, nebo dokonce někoho nesestřelíte vy.“ Hned po startu to vypadá, jako když se rozparádí hejno sršňů.

NEJLEPŠÍ

Nejlepší areál je ve Vysokém Mýtě. Na pozemku těsně za městem je vedle sebe natěsnaná dráha pro začátečníky (tady jezdí slabší kubatury motokár), závodní trať světových parametrů (pro závodní motokáry) a polygon pro zdokonalování řidičů běžných automobilů.

NEJVĚTŠÍ

Největší dráhu najdete v Praze-Radotíně, v bývalých zelinářských sklenících.

VYBAVENÍ Integrální přilba (půjčuje se spolu s motokárou) Prstové rukavice (je nutno koupit v kartcentru) Tenká kukla (je vhodné koupit v kartcentru) Do motokáry se sice můžete nasoukat i v obleku, ale lepší je pevná sportovní bunda, tenisky a džíny. Specialisté si pořizují kombinézu a závodní boty s jemnou podrážkou. INTERNET**

Souhrnné informace včetně seznamu tratí a půjčoven motokár najdete na stránkách www.motokary.net a www.motokary.cz.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče