Motivátor Ivo Toman: Nejdůležitější je talent! Kdo ho nemá, má smůlu

18. října 2014, 08:00 - Ondřej Tůma/Peníze.cz
18. října 2014, 08:00

Za své knihy, přednášky a školení inkasuje každý rok miliony korun. Jeho cesta na vrchol ale byla hodně kostrbatá. Nejen proto, že musí od mala překonávat zdravotní handicap v podobě Touretteova syndromu, ale i kvůli dluhům, které nasekal během privatizace. „Jsou lidé, kteří nemají talent na nic. Ti mají smůlu. Stejně jako se někdo narodí postižený, tak se někdo narodí bez talentu,“ říká v rozhovoru školitel osobního rozvoje a motivace Ivo Toman.

„Mám vystudovanou lesnickou a dřevařskou vysokou školu a práce v tomhle oboru mě vážně bavila. Rozjel jsem podnikání, vzal si velké úvěry, ale firma šla ke dnu. Neměl jsem zkrátka pro tuhle práci talent,“ vysvětluje mi Ivo Toman chvilku poté, co si v restauraci Kandelábr poblíž svých kanceláří objednává turka s medem. Vysoké dluhy se mu nakonec podařilo splatit, ale trvalo to devět let.

Scházíme se necelý týden před jeho vystoupením v pražské Lucerně, kde by jeho přednášce O štěstí mělo přihlížet přes tisíc návštěvníků. „Cenu lístků jsem dal docela vysoko (vstupenka vyjde na 2 990 korun – pozn. redakce), takže nevím, jestli bude úplně vyprodáno. Lidí tam ale bude určitě dost,“ směje se. Je vidět, že se na akci opravdu těší. Během rozhovoru mi pak popisuje, kdy a proč se pro vystupování před posluchači rozhodnul a jak se mu podařilo překonat počáteční nesnáze.

Dnes patříte mezi velmi úspěšné podnikatele. Vždycky to tak ale nebylo. Jak vzpomínáte na vaše nepovedené podnikatelské začátky?

Hned po revoluci jsem v práci podal výpověď s tím, že začnu podnikat. Moc mě to lákalo. Nejdřív jsem si ale musel vytrpět nesmyslnou výpovědní lhůtu. Tu bych z fleku zrušil, přijde mi zbytečná. Jsem vystudovaný dřevař, takže jsem chtěl zůstat v oboru. Ze začátku jsem měl dílnu u táty v garáži, během privatizace jsem pak za dost peněz koupil nábytkářskou firmu a rozjel vše ve velkém. Bohužel, až později jsem zjistil, že jsem ve skutečnosti velmi špatný dřevař. To už jsem měl velké dluhy. Obrovská chyba byla taky v tom, že jsem začal podnikat jako fyzická osoba. Zatímco v „eseróčku“ přijdete jenom o základní kapitál, já musel splácet kolem pěti milionů korun.

Jak je možné, že jste si to nepohlídal?

Podcenil jsem to. Asi jsem měl mít lepší účetní firmu, která by mi s tím pomohla. Nechci se ale na nic vymlouvat, byla to samozřejmě především moje chyba. Od té doby vím, že dobří účetní a právníci jsou pro podnikání hrozně důležití. Avšak zásadní věc, kterou jsem si při tom nezdaru uvědomil, byla, že člověk se má profesně věnovat něčemu, na co má talent. A dřevařství to v mém případě rozhodně nebylo.

Co potom následovalo? Jak se zkouší zachránit člověk, který dluží tolik peněz?

Zkoušel jsem všechno možné, ale nic nepřinášelo tolik peněz, kolik jsem potřeboval. Pak jsem se náhodou dostal k přímému prodeji finančních produktů a potravinových doplňků v multilevel marketingu. Ten jsem předtím dlouho odmítal, ale nakonec to pro mě byla poslední možnost. Na začátku mi to nešlo, ale rychle se to otočilo a začalo se mi překvapivě dařit. Naučil jsem se totiž, jak jednat s lidmi, aby o vaše služby a produkty měli zájem. V obchodu jde vždy o určitou manipulaci se zákazníkem. Najednou jsem se stal nejlepším prodejcem firmy. V roce 1998 jsem si založil vlastní firmu, taky jsem začal školit další prodejce. Současně jsem se věnoval tématům, jako jsou osobní rozvoj jednotlivce a aplikovaná psychologie.

Ivo Toman
Narodil se v roce 1966 ve Frýdku-Místku. Vystudoval Vysokou školu lesnictví a dřevařství ve slovenském Zvolenu. Po revoluci začal podnikat, v roce 1993 zprivatizoval stolařský podnik, ze kterého mu však vznikly mnohamilionové dluhy. Začal působit jako prodejce zboží v rámci multilevel marketingu. Později si založil i vlastní firmu. Úspěch však zaznamenal až s metodou výuky cizích jazyků, kterou vymyslel spolu se svojí manželkou. Od 90. let se rovněž zajímá o motivační psychologii. Časem začal přednášet a školit. Od roku 1995 vydal 10 knih. Svými aktivitami pomáhá zdravotně postiženým, kterým se snaží prezentovat i svůj vlastní příběh. Narodil se totiž s Touretteovým syndromem, který se projevuje pohybovými a zvukovými tiky.

Jak dlouho vám trvalo, než jste se dluhů definitivně zbavil?

Poslední dluhy jsem odmazal na přelomu let 2004 a 2005, kdy se začala přes inzeráty ve velkém prodávat naše Revoluční angličtina. Díky naší nové metodě výuky jazyků, kterou jsme s manželkou vymysleli v roce 2003, přišly velké zisky. Jen za rok 2005 jsme z toho měli kolem dvaceti sedmi milionů korun. To je na firmu o dvou lidech dobré, ne? Multilevelovou firmu jsem hned zrušil, řekl jsem lidem, ať si nechají produkty, které mají, že už je nepotřebuju. Dál jsem se chtěl věnovat jen vzdělávání. Po angličtině přišla němčina a později i různé verze pro zahraniční trhy. Od roku 2007 jsem se začal ve velkém věnovat školení. Od té doby jsem taky každý rok napsal jednu knížku.

Jakým způsobem by měl člověk svůj talent hledat?

Věnoval jsem se tomu v jedné kapitole své knihy O úspěchu. Člověk by měl začít zjišťovat, na co se ho lidi okolo ptají. Ne, když se chtějí vymluvit jako do vrby, ale opravdu, pokud je něco zajímá nebo chtějí s něčím pomoct. Dělejte si o tom poznámky a po nějaké době to sesumírujte a zamyslete se nad tím, jestli jste svůj skutečný talent až do teď náhodou nepřehlíželi.

Celý rozhovor najdete na webu finmag.penize.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče