Moskevský car blogů

24. února 2008, 14:48 - Jason Bush
24. února 2008, 14:48

Jak Američan Andrew Paulson buduje rostoucí internetovou říši v Rusku

Andrew Paulson má schopnost proměňovat setkání se slavnými a bohatými v úspěšné obchodní aktivity. Koncem osmdesátých let minulého století se rodák z New Havenu dal na kariéru fotografa módy, neboť se na mnohých party v Paříži setkával s návrháři a modelkami. V roce 1993 byl Paulson pozván do Moskvy na mejdan pořádaný ruským barytonistou Dmitrijem Hvorostovským a tam se setkal s redaktorem místního obchodního magazínu. Krátce poté se do Moskvy přestěhoval a vedl zde měsíčník francouzského vydavatele. Později, v roce 2005, Paulson na jedné moskevské večeři narazil na samotářského ruského bankéře Alexandra Mamuta. Ti dva se dali během jídla do řeči a Mamut brzy souhlasil se vstupem do internetového dobrodružství, které měl Paulson v úmyslu začít.

Dvojice založila společnost nazvanou SUP-Fabrik se záměrem dát dohromady síť online podniků. Loni v prosinci SUP zabodoval, když koupil LiveJournal, blogovou a společenskou webovou stránku vlastněnou softwarovou firmou Six Apart ze San Franciska. Šlo o dosud největší převzetí amerického internetového podniku ruskou společností. Podle moskevských médií SUP zaplatila za LiveJournal 30 milionů dolarů, ale Paulson odmítl tyto spekulace potvrdit.

Proč ten zájem? LiveJournal je v USA menším hráčem asi se třemi miliony tamních uživatelů (lídr v oboru Blogger's jich má 35 milionů). Ale v Rusku to byla rázem webová stránka číslo čtyři a měla v blogování návštěvnost osm milionů uživatelů za měsíc. Dnes je „ži-žu“ (zkratka ze „Živoj žurnal“ neboli „LiveJournal“ v ruštině), synonymem pro ruský blog. „Čtvrtá největší stránka v Rusku patřila společnosti ze San Franciska, která neudělala nic, aby se ocitla na této úrovni,“ říká devětačtyřicetiletý Paulson, „ti skutečně nemají ani ponětí, jak se do toho dostali.“

Paulson poznal popularitu LifeJournalu v Rusku v roce 2006. Tehdy v říjnu podepsal licenční smlouvu k provozování stránek v ruštině. Za éry Paulsona a SUP počet návštěvníků tohoto webu v minulém roce v Rusku vyskočil o 80 procent. A tento rok Američan předpokládá, že počet vyšplhá o dalších 60 procent. Paulson zatím neplánuje další akvizici, ale doufá, že úspěch LifeJouralu přiláká uživatele k dalším aktivitám SUP, třeba na sportovní webovou stránku Championat.ru.

Přesto bude muset prezident SUP čelit v ruské blogosféře i problémům. LifeJournal totiž vyvolal pobouření mezi mnohými ruskými uživateli, kteří si myslí, že ucítili „ducha Kremlu“, jenž chce umlčet debatu před prezidentskými volbami 2. března. Blogeři říkají, že když vedení LifeJournalu sídlí v Moskvě, blog bude snadněji sledován bezpečnostními službami, které umlčí všechny nepohodlné politické komentáře. „LiveJournal… je jedinou platformou pro svobodný projev v Rusku, takže se Kreml má čeho se bát,“ napsal bloger, který užívá přezdívku „halph“. Ale Paulson podobné obavy odmítá. „Suďte nás podle našich činů,“ říká, „od té doby, co SUP převzal ruské stránky, jsme neměli žádné potíže.“

Paulson hledí na svou rostoucí říši z moskevské kanceláře na střeše domu s panoramatickým výhledem. Když v 15. poschodí vystoupíte z výtahu, uvidíte grafiku Andyho Warhola s plechovkou Campbellovy polévky, je to hříčka se jménem společnosti (zkratka SUP-Single Use Portal zní jako ruské slovo označující polévku). Paulson, syn profesora literatury na John Hopkins University, absolvoval v roce 1981 na Yaleu studia francouzské literatury. „Každý začal chodit na ekonomickou fakultu a na právnickou fakultu a hledal štěstí na různých akciových trzích,“ říká pohrdavě. To nebyl život pro Paulsona, který namísto toho utekl do Paříže a psal romány (byl ovšem „příliš stydlivý“ na to, aby je publikoval). Tři měsíce v roce pak v New Yorku pracoval sto hodin týdně jako písař v právnické firmě, aby zaplatil účty.

Když prorazil do světa módy, fotografoval pro návrháře jako Yves Saint Laurent a Paco Rabanne, v roce 1992 založil reklamní agenturu, kterou nazval Pourriture Noble nebo Noble Rod. O dva roky později, když se přestěhoval do Moskvy, vedl Delovije Ludi, první ruský plně barevný ekonomický časopis - a začal také s vlastními obchodními a zábavními publikacemi, které všechny rychle zkrachovaly. Takhle se mu vedlo do roku 1999, kdy získal práva na čtrnáctideník Afiša, průvodce moskevským kulturním životem. Načasování bylo perfektní. Noční život v Moskvě startoval spolu s tím, jak země vystupovala z ekonomické krize a magazín Afiša se rychle stal nejlépe prodávaným časopisem v Rusku. Paulson prodal Afišu v roce 2005 společnosti Prof-Media, vydavateli vlastněnému oligarchou Vladimirem Potaninem.

Paulson se rozhodl investovat zisk do online dobrodružství. Netušil přesně, co by chtěl dělat, ale viděl, že internet v Rusku roste neuvěřitelně rychle ze dvou důvodů: díky rozšíření rychlého internetu a možnosti vydělat skutečné peníze v solidním byznysu. Ale proč tedy spolkl zbytek LiveJournalu, jak to udělal SUP, včetně amerického podílu? Částečně se Paulson obával, že Six Apart by mohl LiveJournal prodat. Nový vlastník, uvažoval, by mohl komplikovat lukrativní smlouvu, kterou měl SUP a mohl tak provozovat ruské stránky. Paulson ale věřil, že stejně tak důležitá byla i globální perspektiva SUPu, která by mu měla pomoci expandovat se stránkami do jiných zemí. „Silicon Valley,“ říká, „ignoruje zbytek světa.“

SOUVISLOSTI
Spojený proletariát Během březnových ruských prezidentských voleb budou blogeři poskytovat jednu z mála alternativ k hlavnímu proudu médií kontrolovaných Kremlem, napsala Anna Arutunyanová v americkém týdeníku The Nation. Blogování, říká, rychle nahrazuje cosi jako debaty u kuchyňského stolu za sovětské éry a mohlo by se dokonce proměnit v platformu pro organizování řadových voličů. Některým ruským blogerům, poznamenává Arutunyanová, se může podařit dostat tisíce svých čtenářů do ulic k protestům.

Copyrighted 2007 by The McGraw-Hill Companies, Inc BusinessWeek

Překlad: Marjánka Růžičková

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče