Moravský Edison Josef Sousedík

29. srpna 2005, 00:00 - Ing. Tomáš Sousedík
29. srpna 2005, 00:00

HLASY ČTENÁŘŮV Profitu č. 27-28/2005 jste v rubrice Historie přiblížili čtenářům osobnost mého otce - "Moravského Edisona" Josefa Sousedíka ze Vsetína. Shodou okolností byl před několika týdny Poslaneckou sněmovnou doporučen na státní vyznamenání - Řád T. G. M.

HLASY ČTENÁŘŮ

V Profitu č. 27-28/2005 jste v rubrice Historie přiblížili čtenářům osobnost mého otce - „Moravského Edisona“ Josefa Sousedíka ze Vsetína. Shodou okolností byl před několika týdny Poslaneckou sněmovnou doporučen na státní vyznamenání - Řád T. G. M. K návrhu města Vsetín a Svazu bojovníků za svobodu se připojily elektrofakulty v Praze a v Brně, Národní technické muzeum, Technické muzeum v Brně a další organizace. Od narození mého otce nedávno uplynulo 110 let, od jeho hrdinské smrti je to již více než 60 let. Dovolím si připojit několik doplňujících podrobností k vašemu článku, které vzhledem k tomu, že se komunisté po roce 1948 pokusili jméno Josefa Sousedíka „vymazat“ z historie i povědomí Valašska, nejsou příliš známé. Na pokles zakázek firmy Josefa Sousedíka počátkem třicátých let měla samozřejmě světová hospodářská krize rozhodující vliv. Druhý, neméně závažný důvod, který nakonec vedl k fúzi s firmou Ringhoffer-Tatra Smíchov, není příliš známý a nebyl ani v té době medializován. Můj otec měl vynikající vztahy s firmou Baťa Zlín i s jejím majitelem osobně. Od poloviny dvacátých let byl prakticky „dvorním“ dodavatelem elektromotorů pro Baťu. Dokonce také používal Baťovo osobní letadlo ke svým cestám do zahraničí z letiště v Baťově-Otrokovicích. Baťa otce přemlouval, aby pro něho začal konstruovat obuvnické stroje a začal iniciativně stavět třicetikilometrovou železnici Zlín-Vsetín. Náspy bez kolejí, zarostlé trávou, jsou ještě dnes dobře vidět zejména v okolí Vizovic při cestě autem ze silnice. Otec ovšem nebyl „strojař“ a nebylo by ho to bavilo, tak tuto nabídku poněkud netakticky počátkem třicátých let (na počátku krize) definitivně Baťovi odmítl. Tím přišel o značný objem zakázek, s uvedenými důsledky. Z nacistického vězení byl otec dvakrát podmínečně propuštěn na základě intervencí barona Ringhoffera. Tento Rakušan nebyl nacista a otce si nesmírně vážil. Až do roku 1944 ho kryl před okupačními úřady fiktivním vztahem spolupráce. Josef Sousedík ovšem po dobu války předal Ringhofferovi pouze (pro válku nevýznamné) zlepšení osvětlení ve vlacích - takzvané vlakové dynamo. Ostatní vynálezy ukrýval v „Juráčkově mlýně“, který gestapo v roce 1945 s pomocí SS vypálilo, takže podklady shořely. Maminka mi jako malému chlapci vyprávěla, že tam bylo 25 až 30 nových vynálezů a technických řešení, které otec schovával „pro novou republiku“, jak sám rád říkával. Přestože Josef Sousedík nikdy nekladl důraz na politickou příslušnost a ve své firmě udržoval sociální smír (za války platil mzdu i rodinám zaměstnancůkomunistů, kteří byli v koncentráku), po roce 1948 komunisté rodinu pozůstalých nijak nešetřili. Z místa, kde byl otec na konci roku 1944 nacisty umučen, dvakrát v noci odstranili pamětní desku (po únorovém převratu a znovu pak v roce 1970). Sousedíkova nejstarší dcera Zdenka ještě „stihla“ vystudovat brněnskou elektrofakultu, později pracovala na prvních československých laserech v Ústavu přístrojové techniky Československé akademie věd. Mladší dcera Danuše, přestože byla nejlepší žákyní školy, nesměla maturovat. Maturitu si později jezdila „dodělat“ do jiného okresu dálkově. Na vysokou školu ji nepustili a ve firmě MEZ Vsetín musela pracovat za - podle mého názoru - diskriminační mzdu. Já jsem se na Vysokou školu ekonomickou Praha dostal jen díky sportu. listopadu 1989 jsem byl prvním porevolučním ředitelem státní agentury Pragokoncert, po její „zvláštní“ privatizaci jsem založil firmy PragoArt Concerts a PragoArt Music, které jsem vedl. Nejblíže se Josefu Sousedíkovi profesně přiblížil jeho vnuk Tomáš Sousedík, který v roce 1997 vystudoval pražskou elektrofakultu ČVUT a úspěšně pracuje ve vedoucí pozici ve firmě z oboru osvětlovací techniky.

Ing. Tomáš Sousedík, Praha

Josef Sousedík ve funkci starosty Vsetína doprovází prezidenta T. G. Masaryka při jeho návštěvě na Valašsku. 

Josef Sousedík a Slovenská strela na pražském Hlavním nádraží v den, kdy poprvé vyjela ze zkušebního okruhu na trať (rok 1936). 

Potomci Josefa Sousedíka: zleva jeho syn Tomáš a dcery Zdenka a Danuše  foto: Archiv Ing. Tomáše Sousedíka (3x)

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče