Monastery restaurant: mimořádný hotel s mimořádnou kuchyní

09. července 2009, 00:00 - Milan Ballík
09. července 2009, 00:00

Pravdou je, že hotelů nejvyšší kategorie je v Praze víc než dost. Opravdový luxus, neokázalý a vkusný, má však svého klienta vždy.

Autor: Martin Siebert

Rocco Forte Hotel Augustine, nedávno otevřený v pražské Letenské ulici, nabízí úžas budící interiér. Právě proto se tamní restaurace stala mým cílem. Už sám vstup do areálu má svou atmosféru, od ulice za mnou tak odlišnou.

Ač hotelová restaurace, má samostatný, s recepční halou nijak nesouvisející vstup, což je vítaným bonusem. Mizí tak mnohdy ještě existující ostych potenciálních hostů z noblesy prostředí hotelové haly. Restaurace sama, umístěná v jedné z nových přístaveb, potom působí zvláštně útěšlivě. Nevtíravá elegance nábytku a jednoduchého založení, výhled prosklenou stěnou do historické zahrady, to vše umocňuje příznivý první dojem. Polokruhové lavice u kulatých stolů, střídané s nenápadně zdobenými židlemi tvoří espritní scénu pro gastronomické představení, jež se má brzy odehrát.

Babiččina kuchyně dneška

Mám vybráno a čekaje na první dějství večeře, sleduji práci personálu. Sladěni oděním s výzorem prostory, pracují přesně a profesionálně. Nejsou příliš vidět, přesto však vždy připraveni pohotově vyhovět vašemu přání se vynořují už s prvním vaším pomyšlením na to, co budete potřebovat.

Ouvertura večera podtrhla český repertoár, jemuž se chci tentokrát věnovat. A sice kuřecí játra s liškami a hříbky. Kupka jater, mezi nimi drobné hlavičky malinkých lišek, spíše „liščátek“, bílé, omáčkou lesklé a nahnědlým valérem chycené řízky hřibů, víc nic. Hlavním lákadlem je v tomto případě vůně. Koncentrovala v sobě a bohatě kolem šířila veleznámou, i když v posledním čase pozapomenutou stopu kuchyní našich babiček, kterou v sobě neseme přes všechny lahůdky z celého glóbu. Probouzela senzory z letargie a sebejistě si vyžadovala pozornosti.

Játra byla sametově hladká a sládnoucí, o vzruch se postaraly přidrzlé lišky, lehký štych letního lesa přihodily peprné hřiby. Úžasný byl zprvu neviditelný krajíc vonícího chleba nasátý omáčkou. Nabídl chuť oplývající česnekem, provokující šalotkou a hustou omáčkou báječné masové příchuti. Odvážný pikantní podtext, jakýsi žhavý vstup Orientu, potom probudil až dravou chuť k jídlu.

MONASTERY RESTAURANT & THE BREWERY BAR ROCCO FORTE HOTEL AUGUSTIN

adresa: Letenská 12/33, Praha 1

  • *otevírací doba: Monastery – Po - Pá 7.00 – 11.00 a 12.00 – 23.00, So - Ne 7.00 – 23.00 Brewery – Po - Pá 17.00 – 1.00 důvod k návštěvě: – užít si působivého setkání věků v citlivě řešeném interiéru – poznat českou kuchyni, tradiční, kreativně však inovovanou – objevit nový prostor, vhodný k pracovním i intimním setkáním zaměření: nestandardní, ambiciózní restaurace nejvyšší třídy kuchyně: především česká tradice v novém hávu Tu ovšem úžasně zkrotila hrášková polévka s mátou a pražskou šunkou. Hustý, svěže zelený krém, po jehož hladině plula sem tam oka oleje, skrýval dílem z hladiny vyčuhující proužky šunky, růžové jako novorozená selátka. Sladké chutě mladého hrášku, harmonicky sezdané s lehýnce slaným, „nakouřeným“ výrazem šunky, byly rozhojněny o provokující až vyzývavý nástup máty. Králík dušený se slaninou, česnekem a šalotkou s bramborovou kaší akcentoval již beztak strmý chuťový vzestup meníčka. Kráter spící sopky připomínal ostrov zlatavé kaše. Na něm, v malém jezírku omáčky, se rozpínalo králičí stehno, tu a tam obložené proužky slaniny a lesklými oválky cibulek. Co do chuti se jednalo o neširoký, do nenápadného, leč potěšujícího charakteru sesumírovaný projev všech zúčastněných. Králík až neuvěřitelně křehký a nebývale šťavnatý měl báječné partnery. Slanina podržela výraz omáčky, nenápadná přítomnost majoránky i brizance naložených cibulek obklopily králičinu a navodily příjemnou chuť. Tu ostatně potvrdila i hladká kaše ze znamenitých brambor, jež valérem prostých tónů doprovodila maso. Navíc přidala hlavní part selské kuchyně, výraz dobré české, nepříliš škrobovité brambory. Znovuzrozená pivnice**

Právě díky lahodně chladivému pivu jsem si připomněl vyhlášenou pivnici U svatého Tomáše, kdysi v areálu veleúspěšně působící. Existuje opět, proto si odpouštím dezert a mířím tam. Okusit něco ze sortimentu dobrůtek k mocnému „čtrnáctivoltovému“ ležáku. V hluboce proklenutých obloucích z časů rané gotiky je - díky prvkům art-deco - pojata víceméně současně. Pamětníky zřejmě dnešní tvář pivnice nenadchne, ale jako doklad rostoucího významu a úrovně české pivní kultury určitě přesvědčí.

Tím spíš, když si dopřejete některou z pivních specialit. Já to zkusil s bramboráčky podávanými s majoránkou a třemi druhy omáček. A byl jsem spokojen. Zlatavá hnízda z bramborákového těsta chutnala opět po našem, jednoduše, přesto však obmyslně. Jen jsem se tentokrát prvně nesešel s filozofií šéfkuchařovou. Chuť téhle naší lahůdky mi přišla dostatečná i bez omáčkových vylepšení. Z těch - byly to hořčicová, rajčatová a zelná s petrželkou - pro mne jen ta třetí zahrála hezkou vedlejší roli. Zdůraznila původ a autenticitu pokrmu a přidala mu na lehkosti, kterou jinak bramborák oplývá jen prostředně.

Celkem 2125 korun, tak zněly účty z obou restaurací, není málo, jsme ovšem v nejvyšší cenové lize. Spolu s prožitkem z atmosféry, bezvadně odvedenou prací kuchyně i personálu jsem je akceptoval s tím, že se podnik nestane mou „závodkou“, ale za každou korunu jsem se doposledka poměl.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče