Monarchie slaví, kritika je opatrná

07. června 2012, 08:54 - red
07. června 2012, 08:54

Velká Británie žila v posledních dnech oslavami šedesáti let vlády královny Alžběty II. Britové zaplnili ulice a celý spektákl ukázal, že monarchie má masovou podporu. Vyskytly se i kritické hlasy, ale pokud jde o komentáře ve velkých denících, je rýpání do koruny velmi opatrné. Nejen v Británii, ale i v dalších zemích Commonwealthu.

The Independent: Poslední hurá zanikajícího světa

O víkendu jsme skutečně viděli Británii, kterou už nikdy neuvidíme. Ne kvůli procesí od Westminster Hall nebo kvůli jezdectvu, kavalerii či jiným součástem starožitně působící armádní výzbroje, která vypadá jako z jiné epochy. Ale kvůli církevnímu personálu a kongregaci samotné – vesměs šedivé, pokročilého věku a jistého společenského statusu.

Ovšem ani anglikánská katedrála již není tak automatickým pojivem jako dříve. Pohled na davy s vlajkami mimo ni potvrzoval, že Británie už je jiným místem. Z této perspektivy je tak možné diamantové jubileum chápat nejen jako extravagantní festival, ale též jako poslední oslavu způsobů, které většina populace vnímá jako anachronické.

Vizuální zpráva zaslaná z balkonu Buckinghamského paláce informovala o stabilitě a kontinuitě, ale též o tom, že monarchie je ořezána na základy. Jen královna, její syn a dědic a jeho dva synové a chotě vyšli pozdravit davy.

Za šest dekád svého kralování Alžběta II. několikrát přešlápla delikátní hranici mezi hlídáním tradice a modernizací a lid je na straně koruny, jak ukázala loňská svatba prince Williama a Catherine Middletonové. Ale až budeme za pár let na tuto oslavu vzpomínat, budeme ji vnímat jako naše sbohem starému světu.

National Post: Smysl monarchie

Bylo to nevyhnutelné – kanadští republikáni nemohli vynechat příležitost rýpnout si do monarchie během oslav královnina jubilea. Jistě, na světě neexistuje osoba, která by si svými činy zasloužila tak výjimečné zacházení, jakého se dostává královně. A už vůbec neexistuje rodina, která by si vysloužila pocty, jaké požívá rod Windsorů. Vůbec takové lidi nepotřebujeme, zvláště když ve sněmovně sedí 308 zástupců veřejnosti.

Jenže dá se použít i jiný příběh. Při návštěvě Británie zjistíte, že Britům záleží na společném blahu Spojeného království. A Alžběta II. chápe svou roli a roli své rodiny tak, že mají jednoduše, viditelně, ale přitom decentně sloužit zájmům království způsobem, který překračuje obzor volených politiků.

Každodenní prací královny je podle jejích slov „dohlížet na ně (politiky)“. Královnu lidé uznávají, protože je exemplární případ. Ale její děti? Jejich selhání byla otvíráky novin po desetiletí. Vezměme Charlese a Camillu – prošli si skandálkem, rozvodem, dalším skandálkem. A teď?

Stali se avatary slušnosti, charity, smysluplných aktivit a národní hrdosti. Srovnejme to třeba s poslanci v Ottawě.
Je to z tohoto úhlu pohledu tak špatné?

The Sydney Morning Herald: Peníze vládnou, ne poháry

Oslavy diamantového jubilea byly svátkem i pro Australany, protože britská královna je i naší hlavou státu. Její syn Charles bude další hlavou našeho státu a vnuk William tou další. Není to důvod k lamentaci.

Jsou to distingovaní pánové, kteří se nechtěli narodit do britské královské rodiny, ani nemohou za to, že toto evropské království v 18. století kolonizovalo náš kontinent.


Čtěte také:

Královské oslavy v Británii pokračovaly plavbou po Temži

Královnino jubileum oslavil novým graffiti i umělec Banksy

Části Britů vadí královské oslavy v době krize


Navíc jsme měli možnost tento směr změnit. V devadesátých letech Austrálie žila duchem republikánství. Pak ale republikáni přehltili veřejnou diskuzi otázkami po povaze nové republiky, až nakonec účastníky referenda znechutili natolik, že hlasování dopadlo 55 : 45 ve prospěch zachování konstitučních vazeb na Británii.

Od té doby se veřejné mínění změnilo. Loňská návštěva královny přitáhla obrovský zájem. Myšlenka republiky není mrtvá, ale správný moment pro změnu je dávno pryč.

Ve skutečnosti je to téma příliš složité na to, aby mohlo vygenerovat jednotný a žádoucí model australské republiky.

Žijeme v době rychlých kliků a syntetických soudů. I v šíření informací se oceňuje prvenství místo obsahu. Jakmile se objeví náznak promyšlené politiky, hned je kritikou křiklounů zdiskreditován. O mínění veřejnosti se dělá obrázek podle anket na zpravodajských serverech. Na hlubší témata není čas a vláda si ani nemůže dovolit do nich zabředávat.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče