Moje elektrárna je rodinný podnik

12. září 2005, 00:00 - GABRIELA ŘÍHOVÁ
12. září 2005, 00:00

ŽELEZNIČNÍ ODBORÁŘ A PODNIKATEL JAROMÍR DUŠEK: Jaromíra Duška zná veřejnost především jako odboráře. Už od mládí ale snil o malé vodní elektrárně. Nejméně třicet roků s bratrem přepočítávali každý vodní zdroj na výkon a těšili se tím, co by to vydělalo, kdyby. Nebyla však možnost koupě ani peníze.

ŽELEZNIČNÍ ODBORÁŘ A PODNIKATEL JAROMÍR DUŠEK: Jaromíra Duška zná veřejnost především jako odboráře. Už od mládí ale snil o malé vodní elektrárně. Nejméně třicet roků s bratrem přepočítávali každý vodní zdroj na výkon a těšili se tím, co by to vydělalo, kdyby. Nebyla však možnost koupě ani peníze.

Už v osmdesátých letech Dušek obhlížel několik vodních elektráren. Až v roce 2004 ale přišla jeho příležitost. Přihlásil se do soutěže vypsané Východočeskou energetikou a koupil vodní elektrárnu v Jaroměři.

Kromě smlouvy musel vyřídit také úvěr. „Problémem, se kterým jsem se potýkal zpočátku, byla především laxní činnost katastrálního úřadu. Teprve po čtyřech měsících mi bylo dílo protokolárně předáno. A od té doby se snažím o to, dát ho do slušného stavu,“ vzpomíná dnes Jaromír Dušek na trávou zarostlou a zanedbanou vodní elektrárnu.

PODNIKAT ZAČAL V ODBORECH Jaromír Dušek se podnikáním začal paradoxně zabývat s funkcí předsedy Odborového sdružení železničářů (OSŽ), což už je devět let. V současnosti jej vytěžuje více než odborářská činnost. K jeho hlavním podnikatelským aktivitám patří správa majetku, správa portfolií, finanční investice, správa nemovitostí, jejich přestavby a rekonstrukce, užívání a ekonomické využití. „Respektive není činnost, ve které bych to alespoň nezkusil nebo neměl nějakou zkušenost,“ uvádí Dušek, který je zodpovědný za finanční zdroje OSŽ. „SVÍTÍ“ CELÁ RODINA

Jeho podnikání v energetice nepatří prozatím k příliš úspěšným. „Za prvé na to nemám mnoho času a za druhé významným faktorem je to, jestli v povodí Labe zaprší,“ míní Dušek.

Na zprovoznění elektrárny a jejím chodu se podílí asi deset lidí z blízké rodiny. „Bratr je stejný blázen jako já. Můj první syn nikdy nestudoval energetiku. Sám se sebevzdělal v tomto oboru a je obrovským fandou. Vypočítává o kolik klesne výkon turbíny, když o centimetr klesne hladina vody a přibude tam listí. Zkoumá, co je potřeba udělat za technická vylepšení. Mladší synové z druhého manželství také pomáhají. Čistí, natírají. Na přilehlém pozemku jsme zasadili stromky. Je tam šest broskvoní, ořešák. Ale jak říkám, nesmí se do návratnosti počítat vlastní práce, protože v tu ránu je to ekonomický nesmysl,“ líčí situaci Jaromír Dušek.

UNIKÁTNÍ VODNÍ DÍLO

Nadšení mu přesto nechybí: „Povedlo se mi vyměnit některé prvky, modernizovat. Chystám automatickou regulaci, což s sebou ponese finanční prostředky, snad rychle návratné.“ Pyšný je především na unikátní soustrojí staré 96 let. „Má poměrně velké ztráty, na druhou stranu je úžasně originálně propočteno. Pradědečci museli umět spočítat naprosto přesně výstupní otáčky,“ vysvětluje Dušek. Celé soustrojí je dnes technická památka. Náročné na provoz, na údržbu, ale na druhé straně velmi ojedinělé. Elektrárna prozatím není a nikdy nebyla vybavena automatickými česly. To ještě Duška čeká.

(NE)JASNÁ BUDOUCNOST

„Když se nestane nic špatného, když nezkolabuje celá rodina finančně, když bude průměrně pršet a když se nestane nějaká mimořádná událost, očekávám návratnost investice za šest až sedm let,“ kalkuluje Dušek. Proti mimořádné události je kryt speciálním pojištěním. Ale i přesto všechno je zastáncem názoru, že pokud chce člověk v tomto oboru podnikat, musí to být pro něj koníček.

Je přesvědčen že při současných cenách dochází k určité diskriminaci malých výrobců. „Myslím, že není korektní vykupovat od malovýrobců jednu kilowatthodinu za 1,55 koruny a vzápětí ji na svícení v budově téže elektrárny prodávat za čtyři koruny. Tomu nerozumím. A to nemluvím jen za sebe jako Dušek. Vidím v tom znevýhodňování všech malých výrobců,“ uzavírá odborář.

DUŠKOVA TURBÍNA Výroba energie: 100 kW Cena: pět milionů korun (před deseti lety by se dala pořídit za jeden milion, ovšem bez právní a zákonné podpory státu o povinnosti odkupu této energie) Návratnost investice: do sedmi let (ti, co dostali dotace od státu, mohou s návratností počítat za daleko kratší dobu: tři až pět let)

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče