Mnoho států, málo státníků (2. část)

14. července 2009, 17:04 - Jefim Fištejn
14. července 2009, 17:04

Současní politici s odlehčeným obsahem nejsou stavění na těžkou politickou nádeničinu

Počet států na zeměkouli se neustále zvyšuje, zatímco množství netuctových a rázovitých myslitelů v politice se nezadržitelně snižuje. Kde hledat důvody pro tento pozoruhodný fenomén? Svou úlohu v tom hrály tři provázané okolnosti. Za prvé do politiky agresivně vpadl a silně ji deformoval cizorodý prvek public relations (PR), mladší to bratr reklamy. Obdobně jako reklama deformovala mediální a novinářské prostředí a podrobila je vlastní vůli, i PR podrobil své logice prostor politický. Winston Churchill kdysi spatřoval rozdíl mezi státníkem a politikem v tom, že politik se orientuje na příští volby a státník na příští generace. Zákony PR však neúprosně vytlačují státníky z politiky. Neustálá starost o veřejnou image a o žebříčky popularity není vděčným pozadím pro přijetí strategických a občas nepříliš populárních rozhodnutí. Jedním ze základních faktorů současné krize je protiklad mezi globální ekonomikou a národní politikou.
Vyloučíme-li variantu sklouzávání do nového ekonomického středověku, tak východiskem z krize může být jen globalizace politiky. To znamená částečnou rezignaci na státní svrchovanost. Sotva si však lze představit nejen Václava Klause, ale i Baracka Obamu, jak předstupují před voliče a sdělují špatnou zprávu: rozhodl jsem se ve jménu překonání krize obětovat část naší společné suverenity. Je to nepředstavitelný výjev, neboť strach z náhlé společenské smrti ochromuje jejich politické myšlení, každopádně jeho strategickou část. Tam se dnes na místě myšlení hemží pozitivní reklamní slogany provedené sice v glancu, ale nadobro zbavené jakéhokoli reálného obsahu. Armáda politických technologů, píáristů, speechwriterů snižuje rozlišovací práh současné politiky a vyrábí z politiků ujednocené figuríny schopné vyluzovat jen banality.
Druhým důvodem je degenerace expertního společenství. Současný guru marginálů Nassim Taleb, autor nyní populární teorie „černých labutí“ – nečekaných událostí s masivním vlivem na stav světa – zařazuje mezi prvořadá opatření k záchraně světa úplný zákaz udělování Nobelových cen za ekonomiku. I nejzatvrzelejší odpůrce zakazování musí uznat, že na návrhu něco je. Nobelova cena za ekonomiku nejenže pokřivuje strukturu společenských věd, ale vytváří i falešný dojem, že ve společenském uspořádání patří ekonomice ústřední místo. Jak jinak lze vysvětlit, že Nobelova cena za ekonomiku existuje, zatímco za sociologii nikoli. Přidělování této ceny trpí medializační nemocí. K tomu, aby v posledních letech někdo dostal „Nobela“ za ekonomiku, zcela postačil vlastní sloupeček v některém z významnějších amerických deníků. To je i případ posledního nositele ceny Paula Krugmana, jehož osobní přínos k všeobecné ekonomické teorii nenadálá krize značně zpochybnila. V našem prostoru se medializační nemoc projevuje v obzvlášť karikovaných formách. Televize a bulvární tisk vygenerovaly plejádu domnělých „autorit“ v různých vědních a nevědních oborech a žádná televizní show či společenský večírek se neobejdou bez těchto pozoruhodných expertů – v psychologii, sexuologii, kosmonautice, burzovnictví, makroekonomii. Opravdoví vědci na otázku, v čem je jejich vklad do světové vědy, jen nevěřícně pokrčí rameny, v mocenském předpolí, kam si politici chodí pro rady, však mají svou váhu. Situace u nás je možná trochu kuriózní, leč jde o globální tendenci. Selekce do společenství „uznávaných expertů“ se neřídí ani tolik vědeckými kritérii, spíše prochází filtrem telegeničnosti a schopnosti mluvit reklamními slogany.
Třetím důvodem miniaturizace současného politika je odumírání politického svalstva v důsledku pochopení konce studené války jako „konce dějin“. Autorsky se o to postaral Francis Fukuyama, nebyl však sám. Většina západních politiků se domnívala, že si mohou dovolit dlouhodobý relax za základní plat. Mediálním heslem této politiky v úsporném režimu se stalo „Uvolněte se, prosím!“ Věřilo se, že demokracie a trh si jsou schopné razit cestu po planetě zcela samostatně, bez koncepční pomoci. Jejich pochod bude doprovázet nepřetržitý ekonomický a spotřební růst. Ani 11. září roku 2001 si nevynutilo seriózní politickou reflexi, způsobilo jen uraženost, zvlčení a vítězství jednoduchých řešení. Výpotkem světa po studené válce se stala generace „light“ politiků – glancových politiků s odlehčeným obsahem. Je na ně pěkný pohled při zábavně-společenských příležitostech či třeba přestřihávání pásky, odstartování závodu nebo zahájení filmového festivalu. Výborně vypadají na večírcích, golfových hřištích a na „rodinných fotech“ sice důležitých, ale nic nerozhodujících summitů s nohatou blondýnou zavěšenou do jejich mužné paže. Nejsou však stavění na těžkou politickou nádeničinu. Právě takovou práci však potřebuje současná krize ke svému překonání.

Hodnocení

Zaujala Vás tato zpráva?
Ohodnoťte ji

Loading

Děkujeme za Vaše hodnocení

Komentáře

Mohlo by vás zajímat

Finance
Najděte si novou práci do září
Plná zaměstnanost v ČR: čím jsme si ji zasloužili?
Obtěžují vás nevyžádané telefonáty? Návod, jak se jim vyhnout
O 20 % víc než loni: ceny bytů opět rostou
Mají Češi na elektromobil? Hyundai hodlá rozšířit dojezd až na 500 kilometrů
Auta
Povinné ručení: Jak na změnu smlouvy a snížení ceny
Galerie: Škoda Karoq se chlubí digitálním přístrojovým štítem. Taková věc tu ale byla už dávno
Nové BMW Z4 slibuje svobodu, ale počkáte si na ni až do jara 2018
Kouzlo bohaté sklizně: Zkusili jsme, jak se řídí moderní kombajn
Jeden Velorex 16/250 se dostal až do Chicaga. Teď je po renovaci a stojí přes 300 tisíc
Technologie
Tento týden podcast Cnews FM nebude
Co přinese Intel Coffee Lake do lowendu? Máme parametry Pentií, takt až 3,9 GHz
Povinné ručení: Jak na změnu smlouvy a snížení ceny
Intel už má 15W čtyřjádra pro notebooky v ceníku i s parametry, vydání je blízko
Na počítače míří nový Skype. Nebude to taková divočina jako mobilní verze
Hry pro příležitostné hráče
Zavřít