Mnoho psů a jedna privatizační kost

23. srpna 2004, 00:00 - MARTIN SCHMARCZ
23. srpna 2004, 00:00

Kdekdo z ministrů si brousí zuby na peníze z privatizace. Premiér Gross tvrdí, že tyto prostředky budou investovány do budoucnosti. Stále však není jisté, zda přinejmenším jejich větší část nebude prostě projedena vládou, která si potřebuje rychle koupit uprchlé voliče.

Nová hvězda kabinetu, vicepremiér pro ekonomiku Jahn zpočátku tvrdil, že peníze z prodeje státních podílů poslouží na krytí slibů nového kabinetu, jako jsou například novomanželské půjčky. Později premiér poněkud vylepšil tento nepříjemný dojem a začal říkat, že privatizační zisky investuje do infrastruktury. Posun to byl pouze zdánlivý. Peníze nemají mašličku, a tak lze těžko říci, zda miliardy za prodej Telecomu poputují na sociální dávky, nebo na dálnice. Podstatné je, že jde o jednorázový příjem, který by vláda vůbec neměla zahrnovat do svých kalkulací, ať už by je chtěla utrácet přes státní rozpočet, nebo přes mimorozpočtové fondy (což je dokonce horší, protože v tom případě není kontrola sněmovnou). Když Gross pochopil, že s účetními triky neuspěje, začal konečně říkat, co ekonomové chtěli slyšet. Peníze z privatizace se použijí na start penzijní reformy. To by znamenalo, že nebudou vystupovat v aktuálních výdajových plánech vlády a poslouží skutečně budoucnosti, jak premiér deklaruje. Jenomže to má jedno „ale“. Gross hned dodal, že půjde jen o část peněz, „aby si snad někdo nemyslel, že na penze použijeme všechno.“ O jak velké části tu je řeč? O polovině, třetině, nebo o ještě menším dílu? To je ta otázka. Zajímavé také je, že v celé té tahanici o - dosud hypotetické - privatizační příjmy se jaksi zapomnělo na to, že podle dřívějších slibů je první na řadě Fond národního majetku, který má na kontě mnohamiliardové manko způsobené vyplácením náhrad za odstraňování staré ekologické zátěže. Je to tak, než bude možné použít peníze z privatizace v přítomnosti, či lépe v budoucnosti, musí se vyřešit minulost. V každém případě by kabinet měl okamžitě zapomenout na to, že jednorázové příjmy z prodeje státních firem vydá na něco jiného, než na sanaci ekologických škod nebo na důchodovou reformu. To jsou totiž objektivně nutné výdaje, na rozdíl od čehokoli, co dokážou naslibovat ministři. Bude velice poučné sledovat, jak se privatizační závod dále vyvine. Ano, závod. Vláda má jen dva roky na to, aby si vybrala svou privatizační prémii. Pokud bude postupovat při vyhlašování soutěží standardně, lze dokonce očekávat, že peníze fakticky dorazí na účet až příštího kabinetu. Takže brzy uvidíme, jak vážně to Gross myslí se slibem, že peníze neprojí. Když mu půjde o budoucnost, ne o možnost uplácet voliče, nebude spěchat. Rychlost prodeje a vědomí kupců, že vláda peníze potřebuje, ostatně značně snižuje cenu. Což by vzhledem k nejrůznějším spekulacím ohledně Grossova napojení na mocné podnikatelské skupiny vytvářelo další nepěkné podezření. Takže, jak se ta hra bude hrát: za budoucí zájmy země, nebo za okamžitý zisk vyvolených?

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče