Mnohé prozradí už první pohled na láhev

07. října 2002, 00:00 - Stranu připravil Tomáš Dominec a kolektiv
07. října 2002, 00:00

Celý vinařský svět dnes používá jako základní dva formáty láhví - tvar Bordeaux a burgundský. Ačkoli zejména Bordeaux představuje standard a je rozšířen v zámoří, Evropě i u nás, můžeme vedle něj nalézt celou škálu jinak vytvarovaných láhví. Část z nich představují tvary láhví, jež jsou typické pro určitý region.

Celý vinařský svět dnes používá jako základní dva formáty láhví - tvar Bordeaux a burgundský. Ačkoli zejména Bordeaux představuje standard a je rozšířen v zámoří, Evropě i u nás, můžeme vedle něj nalézt celou škálu jinak vytvarovaných láhví.

Část z nich představují tvary láhví, jež jsou typické pro určitý region. Ať už „v pase“ promáčklé láhve z Provence, „pistole“ z Alsaska či bachratější láhve na portské víno - to jsou tradiční reprezentanti určité oblasti a je jen dobře, když se v obchodě můžete orientovat už jen letmým pohledem. Jinou kategorií jsou ovšem „experimentální“ tvary láhví, jimiž se výrobci snaží upoutat pozornost na svůj výrobek. A protože to funguje a vaše oči taková láhev neomylně přitáhne, řekněme si jedno ze základních pravidel při nákupu: Atypická láhev je vždy podezřelá. Jistě, to samo o sobě nemusí znamenat, že je v láhvi špatné víno. A však stín pochybnosti tady bude vždycky. Co vedlo výrobce k použití nestandardní láhve, která je podstatně dražší než láhev běžná?

Kupujeme víno, nebo dárkový předmět?

Bezpochyby snaha zaujmout potenciálního klienta. Toho by však měla upoutat kvalita vína a nikoli tvar láhve. Netypický tvar tedy nahrazuje skutečnost, kdy se víno nedokáže prosadit svojí kvalitou a řadí samo sebe spíše do kategorie dárkových předmětů. Zejména Italové jsou mistři v pastech na turisty a vína lahvují do tvarů pušek, mnichů, barokních krasavic, hadů a dalších podivuhodností. Jako suvenýr či jako recese proč ne, ale s kvalitou vína to nemá vůbec nic společného. Ba naopak, víno je už jenom nepodstatným doplňkem k bizarní láhvi. Také moravští výrobci ve snaze ozvláštnit svá vína dnes poměrně často zkouší různorodé tvary láhví. Zcela zbytečně, cesta do budoucnosti vede jen přes zvyšování kvality vína.

Čím je láhev těžší, tím je dražší

Vedle tvaru je dalším, velmi jednoduchým a funkčním „trikem“ pro nakupujícího váha láhve. Tu nepoznáte ani tak potěžkáním, jako spíše pohledem na tvar dna. U nejlevnějších, odlehčených láhví bývá dno zcela ploché, u standardních mírně vypouklé a u dražších, těžkých láhví výrazně vypouklé. Platí totiž jednoduchá úměra - čím je láhev těžší, tím je pro výrobce dražší. A to dost podstatně. Cena vína je jednoduchým, avšak nejednoznačným kritériem. Nízká cena nemusí nutně znamenat víno nekvalitní. Jen docela bezpečně indikuje, že náklady na výrobu byly nízké. Jinak řečeno - nemůže se jednat o víno s individuálním charakterem, ale o průmyslovou velkovýrobu. Na druhou stranu ani vyšší cena není v žádném případě zárukou kvality. Dává však najevo, že tomu tak může být.

Z čeho se skládá cena

Vezměme pro ilustraci láhev dovezeného vína a řekněme, že stojí v obchodě 122 korun Počítejte se mnou. Odpočítáme-li DPH, clo (aktuálně 30 %), náklady na dopravu a distribuci a nevelkou marži pro malo a velkoobchod, dostaneme se na nákupní cenu kolem čtyřiceti korun. Tedy na úroveň podprůměrných tuzemských průmyslových vín. A to jsme byli při kalkulaci milosrdní, protože náklady na cestě vína k nám jsou ve skutečnosti vyšší - je nutno platit analýzy, pojištění a další doplňkové náklady. Uvažme navíc, že láhev pochází ze země, kde jsou mzdové náklady výrazně vyšší než u nás. Dále můžeme kalkulovat to, co je společné zahraničním i našim vínům - od ceny vína odpočtěme cenu láhve, korku, kapsle a etikety. V našich poměrech to činí 10 - 20 Kč. Vezměme další náklady - jen u výrobce - spojené se skladovou manipulací, láhvováním a etiketováním. Tomu předcházel proces fermentace a zrání, k čemuž je potřeba drahé technologické vybavení. Rovněž jsme víno stáčeli, čeřili a filtrovali. Ještě předtím je někdo musel sklidit, přivézt, třídit, odtřapinovat, lisovat. To všechno již s výsledkem předcházející práce těch, kteří po řadu měsíců pracovali na vinici. Jak ručně, tak strojovězastřihovali, vyvazovali, používali postřiky a biologické prostředky proti škůdcům. Přitom všem bojovali s nepřízní podnebí, s případným mrazem, větrem, suchem a naopak přílišným mokrem, s bouřkou a krupobitím, plísní a hejny špačků. Jestliže jsme tedy vyšli z ceny dováženého vína 122 Kč (resp. 40 Kč u domácího), pak se celý obsah tohoto posledního odstavce musí vejít do zbylých dvaceti korun. Včetně ceny samotného vína. Je to vůbec možné ? Takže nečekejme, že mezi levnými víny najdeme nějaký skrytý poklad.

Víno s charakterem

Abychom mohli mluvit o víně s charakterem, které může potěšit a je skutečným nositelem aromatických a chuťových vlastností, uvažujme s cenou, která u tuzemských vín bude začínat přibližně u osmdesáti korun, u dovozových pak okolo dvou set. Při pohledu na tvar láhve a cenu, za kterou je víno nabízeno, si tedy můžete při nákupu sami zavěštit svoji nejbližší budoucnost jako ze snáře: Levné víno v drahé láhvi nečeká vás nic dobrého, neboť většina ceny se vztahuje k láhvi. Levné víno v levné láhvi nezískáte žádný zázrak, ale nebudete zaskočeni, víte co kupujete. Dražší víno v levné láhvi - to je signál „rychle pryč“, někdo na vás chce neúměrně vydělat. Dražší víno v dražší (nebo standardní) láhvi - to je víno, kde je o čem si povídat. A to hned příště o etiketě, která také mnohé napoví…

(místopředseda České asociace dovozců vín)

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče