Mnichovské stigma

24. září 2008, 15:59 - Petr Nováček
24. září 2008, 15:59

Před sedmdesáti lety nás zradili nejen spojenci, ale i my sami sebe

Je to jizva, je to rána, je to znamení hanby. Mnichovská dohoda uzavřená v noci z 29. na 30. září 1938, jež učinila z Československa nedochůdče předurčené k záhubě. Německu a po „vídeňské arbitráži“ i Maďarsku a Polsku muselo odstoupit třetinu svého území s 4,9 miliony obyvateli, 33 procenty průmyslových podniků, s hraničními pevnostmi a strategicky nenahraditelnými úseky železničních tratí. A muselo to učinit na základě dohody, již bez účasti zástupců ČSR, ale na její účet uzavřeli premiéři spojenecké Británie a Francie, Chamberlain a Daladier, s „vůdcem“ nacistického Německa Hitlerem a italským „ducem“ Mussolinim. Český básník František Halas vyjádřil tenkrát ve sbírce Torzo naděje pocity svých spoluobčanů ve známých verších: „Zvoní zvoní zrady zvon zrady zvon/ Čí ruce ho rozhoupaly/ Francie sladká hrdý Albion/ a my jsme je milovali…“
Před 70 lety nás však nezradili jenom spojenci; zradili jsme i my sami sebe! Jistě, bez pomoci Francie, Anglie a případně SSSR, který však nebyl na válku připraven, by se bývalo Československo dokázalo bránit hitlerovské agresi jen pár týdnů a za cenu velkých lidských i materiálních obětí. Lze pochopit prezidenta Edvarda Beneše, že si je nechtěl vzít na svědomí. Nesvolal, ač dle ústavního pořádku měl, Národní shromáždění a spolu se Syrového vládou se mnichovskému diktátu podvolil. Zatímco tedy se Habešané Mussoliniho okupantům postavili bosí a Poláci čelili wehrmachtu i jen na koních, Češi si od Mnichova vlečou sžíravou pochybnost, zda osudově neselhali, když nebojovali. Nebýt „druhého odboje“ domácího a především zahraničního, československých vojáků bojujících o Francii, o Anglii, u severoafrického Tobruku a na východní frontě, českou národní páteř by asi zlámaly úrazy v Mnichově, za denunciantské a totalizující „druhé republiky“ a šest let demoralizujícího „protektorátu“.
Přinejmenším nalomená těmito traumatizujícími zážitky však československá společnost byla a česká namnoze dosud je. Proto se ještě v londýnské emigraci začal roku 1943 rodit plán „zjednodušené“ demokracie, známý jako Národní fronta. Do této kvazikoalice jen několika vyvolených politických stran a houfu „masových“ organizací nebyli pro kolaboraci svého pravicového křídla s nacisty připuštěni agrárníci, nejvlivnější politická strana první republiky, a proto obávaná konkurence pro KSČ, národní socialisty, ČSSD, lidovce a dvě menší slovenské strany. Jistě přebujelé prvorepublikové stranictví bylo vyhlášením Košického programu vlády Národní fronty Čechů a Slováků 5. dubna 1945 nahrazeno systémem omezené politické soutěže, kterou měla pod kontrolou KSČ.
Jak to v donedávna Masarykově republice mohlo nastat? Inu trauma z Mnichova, ze zrady Francie a Anglie, bylo stále velmi živé. Navíc kdekdo odprava doleva a odshora dolů věřil, že stejně jako většinu ČSR osvobodil velký „slovanský bratr“ z Východu - jen on nás spolehlivě ochrání před Německem, pokud by chtělo opět expandovat. Zmožena hrůzou z Německa, česká politická reprezentace proto horovala kromě pro Stalina i pro odsun 3,5 milionu sudetských Němců. Z republiky byli „vylikvidováni“ (Beneš) za to, že ji coby Hitlerova „pátá kolona“ pomohli rozbít. V této atmosféře se nikoli národním socialistům, od nichž se to čekalo, nýbrž KSČ podařilo přisvojit aureolu vlastenecké, národní zájmy nejvíc hájící strany. V prvních poválečných parlamentních volbách v květnu 1946 jasně zvítězila a infiltrujíc odbory, svaz mládeže, další „masové“ organizace a především armádu a bezpečnost, dotlačila koncem roku 1947 vývoj do stavu, kdy dle „věšteckých“ Gottwaldových slov „reakce zahnaná do kouta půjde na hazard“. Šla, lépe řečeno naletěla provokaci komunistů, po níž většina nekomunistických ministrů podala demisi. Jako ve dnech Mnichova do kouta opět zatlačený a nemocí oslabený prezident Beneš demisi k jejich překvapení přijal. A podepsal Gottwaldovi vládu „obrozené Národní fronty“ dle jeho představ. Nikoli v rozporu se stále platnou prvorepublikovou ústavou tím byl dokonán mocenský zvrat, proslulý jako „vítězný únor 1948“. Následovala likvidace demokratické opozice a nastolení komunistické totality, jež sice od šedesátých let erodovala, ale jako systém zbankrotovala až na sklonku roku 1989.
Jaké ponaučení si vzít z Mnichova, jenž mohl být počátkem našeho konce? Snad to, že pro nevelký stát mezi Německem a Ruskem je životně důležité myslet na svou bezpečnost včas a pojistit si ji spolehlivým spojenectvím. A že je stejně nezbytné starat se o demokracii, piplat si ji a neslevovat z ní, poněvadž jinak se uplatní nacionální, třídní a jiné vášně, jež mezi námi zde a těmi okolo zase vztyčí bariéry, mezi kterými uvízneme. Pozor, po Mnichovu se nám to přihodilo na víc než 50 let.

Hodnocení

Zaujala Vás tato zpráva?
Ohodnoťte ji

Loading

Děkujeme za Vaše hodnocení

Komentáře

Mohlo by vás zajímat

Finance
Co se v roce 2018 změní se zvýšením zdravotního pojištění pro OBZP?
Je libo hypotéka se slevou?
Konec kvót na cukr - hrozba, nebo příležitost pro naše cukrovary?
Chcete změnit zdravotní pojišťovnu? Máte čas do 30. září, jinak až za půl roku
Čínské turbulence na trhu s kryptoměnami
Auta
Kviz: Poznáte tato známá americká auta?
Chystá se další velký sportovní sedan. Lexus už brzy ukáže LS F s výkonem 600 koní
Galerie: Co všechno vás čeká v běžném provozu, když si pořídíte Ladu Niva?
Malý crossover XC40 má po premiéře. Bude to první Volvo s novým tříválcem
Kolik toho doopravdy utáhne nový Land Rover Discovery? Možná se budete divit
Technologie
Xiaomi by mohlo nabídnout bezdrátové nabíjení. Zapojilo se do vývoje Qi
Další průšvih s 10nm procesem Intelu? Některé čipy Cannon Lake byly údajně odloženy
Děravý CCleaner byl nakonec zákeřnější. Cisco doporučuje obnovu systémů ze zálohy
Hotová informační průtrž. Google za dva týdny přestaví tyhle smartphony a počítače
Vyšla přelomová verze Minecraftu pro mobily, konzole a Windows 10
Hry pro příležitostné hráče
Zavřít