Mládnoucí Francie a senilní Německo

02. března 2010, 15:09 - Markéta Vorlová
02. března 2010, 15:09

Země galského kohouta má šanci stát se největší evropskou ekonomikou

Při návštěvě Paříže si každý může všimnout mladých Francouzek s hloučkem dětí, který je obklopuje. Francie totiž patří k jedné z mála evropských zemí, jež zaznamenávají neustálý nárůst porodnosti. Ze studie nazvané Nerovní sousedé, kterou vypracoval francouzský institut Ifri ve spolupráci s Berlínským institutem pro populaci a rozvoj, vyplývá, že s podobným nárůstem porodnosti by v polovině tohoto století mohla Francie demograficky, a jak tvrdí autoři, i hospodářsky předčit Německo. Stala by se tak největší ekonomikou Evropy. Demografický vývoj v Německu je v porovnání s Francií opačný. Počet tamních obyvatel se od roku 2003 stále snižuje.

Německo: kronika ohlášené smrti Demografickou situaci v Německu a ve Francii analyzovali Stephan Sievert a Reiner Klingholz. Jejich bádání ukazuje, že od konce druhé světové války mají Francouzky každý rok průměrně více dětí než ženy na druhé straně Rýna. V posledních letech činí rozdíl už padesát procent a neustále se prohlubuje. Pokud budou současné trendy pokračovat, Německo by podle studie mělo ztratit do poloviny tohoto století čtrnáct milionů obyvatel. Počet narozených dětí připadajících na jednu ženu ve Francii mezi lety 1997 až 2008 vzrostl z 1,73 na dvě děti a v přímořských oblastech Francie dosahuje tento ukazatel dokonce hodnoty 2,02. Jak uvádí německý statistický úřad, v roce 2008 připadalo na jednu Němku v průměru pouze 1,38 dítěte. Spolková republika také od roku 1972 zaznamenává více úmrtí než narození. V případě Francie ale ani po skončení baby boomu v sedmdesátých letech nenastal výrazný pokles porodnosti. Nicméně i Francouzky – podobně jako Němky – odkládají narození potomka na pozdější dobu. Každé třetí dítě, které se v Německu narodí, je podle studie Nerovní sousedé z přistěhovaleckého prostředí. Přibližně 5,3 milionu matek, které do Německa imigrovaly, mají více dětí než zbytek populace. Demografický růst je tak v Německu, jak píšou Financial Times Deutschland, založen na desetiletí trvající imigraci. Ve Francii je ale populační nárůst způsoben ze čtyř pětin díky porodnosti Francouzek. „To je pro západoevropské země neobvyklé,“ zdůrazňují Sievert a Klingholz a vyvracejí tím všeobecně rozšířený názor, že růst porodnosti ve Francii je způsoben imigrací.

Rodinné modely Francie je v rodinné politice před zbytkem Evropy o výrazný krok napřed. Má to dle studie paradoxně kořeny v období přelomu 19. a začátku 20. století, kdy se zalekla dynamického růstu počtu německého obyvatelstva. Francouzská vláda proto tehdy přijala státní rodinnou politiku „Code de la famille“ (Zákoník o rodině), kterou podle měnících se společenských podmínek průběžně aktualizuje.
Země galského kohouta podporuje flexibilní pracovní modely a delší rodinné dovolené. Například předseda vlády Jean-Pierre Raffarin v roce 2002 značně navýšil finanční pobídky pro rodiče i množství jeslí, školek a družin. Rodinná politika je podle Financial Times Deutschland důvodem, proč ve Francii porodnost nikdy neklesala. Sousední Německo proto začalo rodinnou politiku Francie kopírovat a zaznamenalo mírný nárůst porodnosti. Tento nepatrný dílčí úspěch bývalá konzervativní ministryně pro rodinu Ursula von der Leyenová považuje nejen za výsledek rodinné politiky, ale i za změnu hodnot lidí v době hospodářské krize. „S příchodem těžkých časů většina lidí říká, že to nejdůležitější, co mají, je rodina. Když hospodářství padá, má rodina konjunkturu,“ míní von der Leyenová. Od roku 2007 Německo rodičům například umožňuje získat první rok rodičovské dovolené 70 procent posledního platu. „To je velice přínosné zejména pro příslušníky střední třídy,“ sdělil týdenku EURO Steffen Kröhnert z Berlínského institutu pro populaci a rozvoj. Vliv opatření na porodnost ale považuje za nepatrný. Jako důvod mírného nárůstu počtu dětí na jednu ženu vidí Kröhnert spíš v pozitivním vývoji ve východním Německu. Tam se jako v mnoha dalších zemí bývalého východního bloku po změně systému porodnost prudce propadla. Od roku 1994 však znovu lehce stoupá. „Nevěřím tomu, že by hospodářská krize měla na systém hodnot společnosti vliv. Pokud se podíváme na porodnost od roku 1975, drží se stále přibližně na stejné úrovni, a to 1,3 dítěte na jednu ženu,“ dodává Kröhnert.

Sociální prestiž rodiny Z analýzy Sieverta a Klingholza je rovněž patrné, že Německo uvízlo v pasti, protože pro tamní muže a ženy se stalo společenskou normou mít málo dětí, nebo dokonce nemít žádné. „Pro německou rodinnou politiku znamená nízká porodnost omezený manévrovací prostor,“ stojí ve studii. Autoři dále pochybují, že rodičovské a další finanční pobídky mohou zastavit sestupnou demografickou spirálu. Minimálně stejně důležitá jako rodinná politika je i společenská hodnota rodiny a dětí. Ve Francii je stále tradičně silná, ale v Německu upadá, jak tvrdí autoři studie.
Známý francouzský esejista, úspěšný bankéř a spolupracovník Mezinárodního měnového fondu či Světové banky Yves-Marie Laulan si ve své knize Německo: kronika ohlášené smrti položil provokativní otázku: Je Německo předurčeno k pomalé ekonomické, kulturní a politické agonii? Současně se Laulan ptá, kam zmizela touha po dítěti u vzdělaných Němců a odkud se bere patrný sebevražedný trend. Skutečnost, že se velká část mladých německých vysokoškoláků dítěte vzdává, není dle něj způsobena tím, že by si ho nemohli dovolit materiálně. Nemyslí si ani, že školky a celodenní školy mohou podpořit touhu po potomcích. „Nikdo si nebude přát dítě, pokud – třeba jen podvědomě – nevěří v budoucnost, pokud nevěří, že jeho národ a země přetrvá jeho vlastní existenci,“ nabízí Laulan odpověď k hlubšímu zamyšlení.

* Graf 1
Plodnější Francouzky Počet narozených dětí na jednu ženu ve Francii a Německu v letech 1952 až 2008
… ….
Pramen: Eurostat, Institut National d’Etudes Demographiques Graf 2
Kdy bude víc Francouzů než Němců**
Tři varianty vývoje počtu obyvatel Francie a Německa v období 2006 až 2050
….
….
Pramen: německý a francouzský statistický úřad

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče