Místo tanků vyvážejí programy

19. listopadu 2008, 00:00 - Libuše Frantová
19. listopadu 2008, 00:00

Ještě před dvaceti lety patřilo Československo mezi největší vývozce vojenské techniky na světě.

V devadesátých letech prošel obranný průmysl bolestivou transformací, dnes se ale tuzemským firmám opět daří vyvážet čím dál více zbraní na světové trhy. Místo těžkých tanků však dnes vozí komunikační techniku a software.

V problémech i strategii jedné ze zbrojovek psal Profit před patnácti lety. „Za nejdůležitější prvek podnikání při získávání nových zákazníků a utužování již uznávaných obchodních vztahů považují v České zbrojovce Uherský Brod (ČZ) přímý kontakt výrobce se zákazníkem. Především díky tomuto aspektu se podniku daří udržovat a cíleně zvyšovat výrobu i prodej zboží,“ uváděl autor Josef Přeučil v článku Namířili hlavně na světové trhy v 29. čísle Profitu v roce 1993.

„Pro podnik je důležitější kontinuita vývoje než systém jakýchsi poskoků, daných nepromyšlenou cenovou politikou. Velmi důležitou okolností současného vývoje v podniku je co nejvyšší zvyšování hodnoty materiálu vysokým podílem práce. Dokumentuje to zejména produkce pistolí vzor ČZ 75/85. Kilogram tohoto výrobku je ohodnocen 250 USD. Tím se může pochlubit jen málokterý domácí výrobce,“ psal autor o uherskobrodské zbrojovce.

Vsadili na zbraně

Čím se podnik odlišoval od jiných firem, které měly na počátku 90. let problémy s odbytem svých výrobků? „Malou životaschopnost dříve dominantních výrob traktorové hydrauliky a leteckých převodovek v ČZ předvídali v souladu s hospodářským vývojem státu správně. Proto již před šesti lety začala razantní podpora rozhodujících výrobních technologií pro výrobu zbraní. Ročně šlo o 100 milionů investic. Klasická výroba zbraní byla dříve kombinací univerzálních a speciálních strojů. Investice znamenaly mimo jiné zavedení numericky řízených švýcarských obráběcích strojů. Investice se vyplatily a dále pokračují. Zájem odběratelů z více než 60 zemí světa však například u pistolí ČZ 75/85 výrazně převyšuje výrobní možnosti. Je nutné stále investovat, hledat cesty dalšího posilování výroby. Stávající NC stroje pracují ve třísměnném provozu non-stop. Nestačí to. Nemenší zájem je však i o malorážky, kulovnice a vzduchovky a do roku 1990 to byly i zbraně pro čs. armádu. Na světové trhy dnes směřuje 80 procent produkce ČZ. Plná orientace ČZ na výrobu zbraní se vyplatila. A pistole jsou dnes doslova vlajkovou lodí firmy,“ vysvětloval důvody úspěchu Profit.

Exportu se začalo dařit

Zbrojovka dodávala jen vyspělým zemím, ale začala se chystat vyvážet také na Blízký, Střední a Dálný východ i do zemí bývalé RVHP. Od zrušení zákazu dovozu zbraní do USA začala pronikat ČZ i tam. „Trh Spojených států amerických je větší než ve zbytku světa, kde je převaha nabídky nad poptávkou,“ říkal tehdy generální ředitel Miroslav Duda. „Podle ředitele může nový dodavatel přesvědčit americký trh o svých kvalitách za 6–9 měsíců. ČZ si stanovila cíl dodávat na trh USA zbraně za 5 milionů USD ročně, což je zhruba procento potřeb tamějšího trhu,“ dodával Profit.

V roce 1992 se záměr ještě nezdařil. Ale za období prvních čtyř měsíců roku 1993 už ČZ překonala celý předchozí rok. „Podnik však příliš v USA nespěchá. Cenově výhodnější je pro něj Evropa. Ke svému odběrateli je blíž, a to je důležitý faktor. Dnes dodává ČZ dvaceti zákazníkům sama, většímu počtu pak přes dřívějšího výhradního exportéra Merkurii. Noví zákazníci se již obracejí většinou přímo na ČZ. Začíná se s jednorázovými, jakýmisi zkušebními dodávkami, prakticky testováním možností a kontrolou kvality. Ale už tehdy je zákazník vlastně lapen,“ zdůvodňoval strategii zbrojovky Profit.

Klíčová pro další vývoj firmy byla obrovská zakázka pro českou policii za 650 milionů korun. Ale po dodání části z 46 tisíc pistolí policie reklamovala vady a dodávky zbraní se začaly zpožďovat. V současné době jsou už podle ministerstva vnitra pistole úspěšně zařazeny do služby a policie je s nimi spokojena.

Zbrojovka musela i propouštět

V Uherském Brodě se potýkali s řadou dalších problémů a museli i propouštět, neboť dlouho čekali na vydání licencí na vývoz zbraní do zahraničí. Třeba v roce 2005 to kritizoval šéf zbrojováckých odborů Zdeněk Pavelčík: „ Jde o to, že ministerstvo zahraničí ČR kvůli vládní krizi nefunguje, zcela nepochopitelně nám zdržuje nebo úplně zamítá většinu exportních licencí, a právě na to my teď obrovsky doplácíme. Protože do spousty států v současnosti naše zbraně vyvážet nemůžeme, ale naše konkurence v Unii ano, odráží se nám to v nižší výrobě, a závod proto propouští.“ I Asociace obranného průmyslu kritizovala Česko, že má v rámci Evropy jedny z nejpřísnějších předpisů. To se projevilo v poklesu výroby po dobu několika let.

Šestadvacet podniků, které tvořily 90 procent českého trhu, vyrobilo v roce 2005 zbrojní techniku jen v hodnotě 2,84 miliardy korun. „Jedním z hlavních důvodů poklesu je trend snižovat rozpočty na obranu v Evropě,“ vysvětloval tehdy Jaromír Culek z oddělení obranného průmyslu ministerstva průmyslu a obchodu. Proto se také naprostá většina firem ve svých programech začala zaměřovat i na civilní výrobu.

Během dnes už více než sedmdesátileté historie se z nejznámější tuzemské zbrojovky stala legenda českého průmyslu. Dnes je uherskobrodský podnik jedním z nejvýznamnějších světových výrobců střelných zbraní, exportuje do celého světa. Nabízí širokou škálu výrobků od pistolí přes lovecké zbraně až po vzduchovky. V posledních letech se stal uherskobrodský závod i významným subdodavatelem pro jiná průmyslová odvětví, jako je například automobilový průmysl.

Tanky vystřídal software

Všechny české zbrojovky takové štěstí neměly. Jeden z největších světových výrobců pušek – Zbrojovka Brno, která se ve svých nejlepších časech pyšnila sedmdesáti továrnami – byl vytunelován a zkrachoval. Areál, v němž nejstarší budova pamatuje doby Rakouska-Uherska, koupila v dražbě česko-slovenská investiční skupina JaT za rekordních 707 milionů korun na výstavbu bytů, kanceláří a obchodů.

V současné době vyrábí v Česku obrannou a bezpečnostní techniku kolem stovky firem, které mají další desítky subdodavatelů. Většina z nich vyrábí dvacet procent vojenské techniky a osmdesát procent pro civilní sektor. Podle odborníků jde o celosvětový trend. „České firmy prošly transformací, zefektivnily výrobu, orientují se na civilní sektor a snaží se udržet technologický krok, proto mají velkou šanci fungovat i v budoucnu,“ říká prezident Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu Jiří Hynek.

„Export před rokem 1989 a dnes se nedá srovnávat. A to jak z hlediska objemu, tak z hlediska sortimentu. Potřeby armád na celém světě se změnily, skončila studená válka, nejsou tak velké armády jako v minulosti,“ říká Hynek. Dnes se armády zaměřují na malé mobilní jednotky, špičkově vycvičené a vybavené. Proto výrobu tanků, děl a jiné těžké techniky vystřídala v Česku výroba komunikační techniky, softwaru a komponentů do vojenských letadel. A v této oblasti patří Česko ke špičce například s pasivním sledovacím systémem Vera (známém pod nesprávným označením radiolokátor Vera). A v čem jsou Češi nepřekonatelní? Podle Hynka v modernizačních projektech, kdy do staré techniky dokáží zaintegrovat špičkové technologie. Typickým příkladem byla modernizace tanku T-72.

Jaká je budoucnost českých výrobců zbraní? „Většina výrobců vojenské techniky jsou typické malé a střední firmy, které nemají dost vlastního kapitálu na nákladný výzkum a vývoj. Ale v budoucnu bude docházet čím dál víc k mezinárodní spolupráci na velkých projektech. Důležité je, aby se české firmy zapojily a vláda to podpořila, aby nám neujel vlak,“ říká Hynek.

Bude Evropa bez bariér?

I když vloni už tuzemské firmy podle údajů ministerstva průmyslu a obchodu vyvezly nejvíce zbraní a vojenského materiálu v historii České republiky, za 4,3 miliardy korun, provází export řada problémů. I když dnes česká firma dostane vývozní licenci od českých úřadů, musí získat ještě tranzitní licenci od sousedních zemí. „Tento nástroj umožňuje okolním vládám zabránit exportu vojenského materiálu z České republiky. Jde jen o lobbování ve prospěch svých výrobců. Takové kroky ohrožují nebo dokonce znemožní řadu zakázek,“ kritizuje Hynek. Jako příklad uvádí vývoz starých tanků do USA na cvičné cíle, kdy Německo odmítalo dát tranzitní licenci. „Přitom Spojené státy nejsou rizikovým teritoriem, šlo jen o to, že i další státy mají staré tanky,“ dodává.

Česká republika jedná s americkou administrativou o možnosti dodávat americké armádě. „Jsem pevně přesvědčen, že se to podaří,“ věří Hynek. Má však obavu, že i když Česko získá větší možnost vyvážet na americký trh, může se stát, že firmy nebudou mít kudy. Německo totiž není jedinou zemí Evropské unie, která vydává tranzitní licence. Mezi další státy, v nichž české zbrojovky musí získat povolení k převozu, patří také Polsko, Rakousko či Belgie. „Proto stojíme o to, aby si česká vláda při svém předsednictví Evropské unii vzala odstranění této bariéry jako jedno z témat,“ vysvětlil Hynek. Zvlášť, když heslem evropského předsednictví České republiky je Evropa bez bariér.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče