Místo ozdravení přišly krachy

28. ledna 2008, 00:00 - Libuše Frantová
28. ledna 2008, 00:00

BANKOVNÍ SEKTOR - O velkém štěstí může mluvit ten, kdo v devadesátých letech nepřišel v bance nebo kampeličce o peníze. Po roce 1989 začaly růst soukromé banky jako houby po dešti, ale během několika let začaly krachovat. A odnášeli to nejen akcionáři, ale zejména klienti. Žádná oblast asi nezažila v minulých letech takový otřes důvěry jako bankovnictví.

Situace bank v Česku ještě v roce 1993 vypadala podle slov bankéřů nadějně. Dokazuje to článek Jaroslava Šulce v tehdejším Profitu. V té době (říjen 1993) byla totiž odložena platnost zákona o konkurzu a vyrovnání a banky, které se začaly kvůli rizikovým úvěrům dostávat do finančních problémů, získaly čas na finanční zotavení. „Půl roku na důkladné finanční ozdravení sice není moc dlouhá doba, ale šikovná firma či banka může ještě hodně stihnout,“ psal Šulc. A zástupcům vybraných bankovních domů položil otázky, jak využít půlroční odklad. „Hodnotíme všechny poskytnuté úvěry stupněm rizika. Zřídil jsme speciální pracoviště »risk management« , které se intenzivně zabývá vymáháním ohrožených pohledávek. Vedle toho si Agrobanka průběžně vytváří rezervy a oprávky k rizikovým úvěrům tak, aby důsledky případných bankrotů na bilanci banky byly co nejmenší,“ odpověděl výkonný ředitel Agrobanky Praha Pavel Janda.

Bankéři byli optimisté

JAK KRACHOVALY BANKY

1994 • Banka Bohemia – uvalení nucené správy

1995

1. 1. zahájení činnosti Fondu pojištění vkladů, maximální výplata 80 procent vkladu, nejvýše 100 tisíc korun

1. 7. do pojištění zahrnuto i stavební spoření

• Kreditní a průmyslová banka – odnětí licence

• Česká banka – odnětí licence

• AB banka – odnětí licence

1996 • Kreditní banka Plzeň – odnětí licence

• První slezská banka – odnětí licence

• Česká banka – prohlášení konkurzu

1997 • Bankovní dům SKALA – odnětí licence

• Realitbanka – odnětí licence

• Ekoagrobanka – odnětí licence

• Evrobanka – odnětí licence

1998

6. 2. zvýšen limit pro výplatu vkladů na 300 tisíc korun

• COOP banka – odnětí licence

• Velkomoravská banka – odnětí licence

1. 9. zvýšen limit pro výplatu náhrad vkladů na

90 procent objemu vkladů, nejvýše 400 tisíc korun

• Agrobanka Praha – odnětí licence

• Pragobanka – prohlášení konkurzu

1999

• Universal banka – odnětí licence

• Foresbank – zánik licence

• Moravia banka – odnětí licence

2000 • Banka Haná – zánik licence

• Investiční a Poštovní banka – nucená správa a převzetí Československou obchodní bankou

2001

7. 9. zvýšen limit výplaty vkladů na 25 tisíc eur, do pojištění zahrnuty i devizové vklady

2003

• Union banka – prohlášení konkurzu

• Plzeňská banka – prohlášení konkurzu

„Státním podnikům, zralým na bankrot, jsme nikdy nepůjčovali a ani půjčovat nehodláme, neboť poskytujeme úvěry především začínajícím drobným a středním podnikatelům. Proto také nespojujeme s počátkem platnosti zákona žádné významné očekávání,“ odmítal v roce 1993 připustit jakékoli finanční problémy generální ředitel Banky Bohemia Arnošt Klesla. Skutečnost byla však úplně jiná. Právě Banka Bohemia jako první zkrachovala, když na ni v následujícím roce Česká národní banka uvalila nucenou správu.

Na další otázky autora – na jakou celkovou částku odhadují nedobytné úvěry, poskytnuté jejich klientům v podnikové sféře, a do jaké míry je kryjí vlastními rezervami – zástupci bank odpověděli: „Rizikové úvěry se v současné době vyskytují v různé míře ve všech námi financovaných odvětvích. Jejich objem se pohybuje kolem jedné miliardy korun, což jsou asi tři procenta z poskytnutých úvěrů. Ale skutečně nedobytné úvěry odhadujeme v současné době na 200 až 300 milionů korun. Rezervní fond spolu s vytvořenými rezervami a oprávkami na rizikové úvěry částku nedobytných úvěrů přesahuje asi čtyřikrát. Přesto jsme odhodláni vynaložit maximální úsilí k tomu, aby skutečné použití těchto rezerv, a tudíž i objem reálně odepsaných úvěrů byl co nejmenší,“ ujistil výkonný ředitel Agrobanky Praha Pavel Janda.

Podobně optimisticky hovořil i jeho kolega Arnošt Klesla z Banky Bohemia: „O dobytnosti úvěrů máme měsíční přehledy. Případy, kdy se někteří klienti dostanou do přechodných finančních potíží a žádají například o odklad splátek, řešíme individuálně. Podkladem pro rozhodnutí o dalším postupu je podrobný rozbor příčin těchto potíží. Je samozřejmé, že na všechna riziková aktiva si banka vytváří oprávky a rezervy. Při rozhodování o rozdělení zisku k použití – po odvodech vůči státnímu rozpočtu – jsme k 30. září 1992 dotovali rezervní fond do výše 30 milionů korun. Tato částka představuje 10 procent základního kapitálu banky.“

Obě banky ovšem byly problémové. Klienti Banky Bohemia měli nakonec štěstí. Šlo o první finanční ústav v zemi, který skončil v nucené správě, a tak se tehdy kabinet Václava Klause rozhodl jeho klienty zachránit. Všichni dostali peníze zpět ze státní pokladny, šlo celkem o částku jedenácti miliard korun. Krach nebyl způsobem špatným hospodařením, ale skandálem. Na veřejnost se dostaly informace, že management banky vydal nekryté bankovní garance. V květnu 1994 byl obviněn zakladatel Banky Bohemia a její bývalý viceprezident Jiří Čadek za neoprávněné vydání devizových garancí ve výši 11,5 miliardy korun. Potrestán však nikdy nebyl, protože zmizel do ciziny a vrátil se, až když jeho čin kvůli změně zákona, platné od října 1995, přestal být trestný.

Neslavně dopadla i Agrobanka, jedna z největších bank, jež se dostala do problémů. Se špatnými úvěry se potýkala od začátku, ale téměř smrtelnou ránu dostala po provedení několika finančních operací se skupinou okolo Motoinvestu v roce 1995. V září 1996 na ni byla uvalena nucená správa. Před bankrotem ji zachránila Česká národní banka, když ji rozdělila na dvě části. Její „zdravou“ část v červnu 1998 koupil americký koncern General Electric. Proti postupu nuceného správce Jiřího Klumpara protestovali menšinoví akcionáři a Klumpar byl v lednu 2000 obviněn z porušování povinností při správě cizího majetku. V dubnu téhož roku však státní zástupce obvinění zrušil. Nikdo nebyl potrestán, soud v listopadu 2001 osvobodil šest bývalých členů představenstva obžalovaných z toho, že nechali neoprávněně vyplatit manažerům téměř 9,5 milionu korun na odměnách.

Vzhledem k tomu, že podmínky pro vznik bank byly stanoveny poměrně laxně, mohl si peněžní ústav zřídit téměř kdokoli. I proto v roce 1995 fungovalo na českém trhu pětapadesát bank, vlastnily je většinou tuzemské subjekty. Proč jich tolik zkrachovalo? „Akcionáři banky neměli ve většině případů zájem na zlepšení její špatné situace. Mnoho z nich si totiž nezaložilo banku kvůli snaze dlouhodobě podnikat v bankovnictví, ale jednoduše proto, že to byl jednoduchý způsob, jak na hraně zákona či již za ní, rychle zbohatnout,“ zdůvodňuje ve své studii České bankovnictví v letech 1990 až 1996 Jan Chmelík. „Příčin bylo víc. Ale hlavně se poskytovalo víc úvěrů, než mělo. Často šlo o úvěry ztrátové,“ podotýká finanční analytik David Marek.

Planá varování ekonomů

Odložení zákona o konkurzu a vyrovnání v roce 1993 kritizoval v Profitu ředitel Institutu ekonomických věd Univerzity Karlovy v Praze Karel Kouba. V rozhovoru s názvem Nastal bankrot bankrotů vyslovil přesvědčení, že „v naší ekonomice je potřeba konkurzu a vyrovnání ještě větší než v ekonomice stabilizované… Bankroty dál visí ve vzduchu, a to i u těch podniků, které by jinak měly šanci na přežití“. Diskuze o tom, zda zákon odložit, byla podle něj jednostranná „pod dojmem hrozby řetězového efektu zhroucení jednoho podniku za druhým jako kostek domina… Když totiž nefunguje systém konkurzu a vyrovnání, nutně dochází k plošné socializaci této ztráty. Totéž platí pro riziko špatného investování – třeba dalším půjčováním peněz těmto dnes převážně ještě státním firmám,“ varuje v té době Kouba. Právě banky podle jeho slov nejlépe vědí, který klient má a který nemá reálnou naději. „Již teď by velmi pomohlo vyhlášení – i při omezené platnosti zákona – určitých kroků: především zásady, že ty jasně bezperspektivní přestanou úvěrovat,“ dodal.

A hodnotí činnost bank: „Růst soukromého sektoru je podvazován nedostatkem úvěrů, neboť úvěrových zdrojů je relativně málo, a navíc jsou špatně rozloženy. Komerční banky v posledních třech letech sice daly dost úvěrů soukromému sektoru, ale dosud se jim nevrací, a banky se tak dostávají ke stropu. Komerční banky za tři roky udělaly nejen kus dobré práce, ale také – vedle starých – i nějaké nové špatné dluhy. Třeba poskytují úvěry i těm klientům, u kterých nejsou záruky prosperity.“

Stát zaplatil za banky půl bilionu

Budoucnost byla možná ještě horší, než ředitel Institutu předpokládal. Tuzemské banky rozpůjčovaly na začátku 90. let stamiliardy korun i na pochybné podnikatelské projekty, které skončily krachem. Peníze z bank v některých případech odplouvaly i skrze podvody, do nichž byli zapojeni také zaměstnanci peněžních ústavů. Z kapes daňových poplatníků pak bankovní domy sanoval stát, který se v rámci privatizace zaručil za špatné úvěry a v řadě případů je i od bank převzal. Podle odborných odhadů sanace bank stály státní pokladnu přibližně 500 miliard korun.

To nejhorší už má český bankovní trh snad za sebou. V současné době v Česku působí 38 bank, z toho třicet s rozhodující zahraniční účastí. Během posledních pěti let se důvěra v banky zvýšila. Svědčí o tom i zvýšené vklady. V lednu 1993 měli Češi u bank uloženo 528,5 miliardy korun, v současné době je to již téměř 2,4 bilionu korun. Jsou už v bezpečí? Finanční analytik David Marek upozorňuje na možná rizika do budoucna. „Určitě se situace na bankovním trhu mění díky vstupu zahraničních investorů k lepšímu. Ale je otázkou, zda dostatečně a ve všech směrech. Banky se poučily při poskytování podnikatelských úvěrů, ale je otázkou, zda postupují dost obezřetně při poskytování spotřebních úvěrů a hypoték,“ říká Marek. Zatím však podle něj nejsou signály, že by hrozil výraznější problém.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče