Mírová pouť baronky Suttnerové

14. května 2011, 10:45 - Robert Šimek
14. května 2011, 10:45

Bertha von Suttner, narozená roku 1843 v Praze, byla jednou z nejvlivnějších politických žurnalistek druhé poloviny 19. století a přesvědčenou pacifistkou. Proslavila se románem Odzbrojte! a roku 1905 získala jako první žena Nobelovu cenu míru.

Foto: Wikipedia

Nobelova cena za mír je nejkontroverznější z Nobelových cen a kolem jejího udílení se často rozpoutávají vášnivé debaty. Kromě sporů o zásluhách nominovaných se vyskytlo i několik případů, kdy rozhodnutí komise vyvolalo pobouření široké veřejnosti. Asi největší protesty vypukly roku 1994 po ocenění palestinského vůdce Jásira Arafata, podezřelého ze spolupráce s teroristy. Své odpůrce měl roku 1973 americký poradce pro národní bezpečnost Henry Kissinger a vlažné přijetí se předloni dostalo i Baracku Obamovi.

Původní smysl Nobelovy ceny za mír byl přitom prostý – ocenit ty, kteří „vykonali nejvíc pro bratrství mezi národy nebo pro zrušení či zmenšení existujících armád“. Přesně v tomto duchu byla roku 1905 oceněna i baronka Bertha von Suttner.

Nechtěná Kinská

Narodila se roku 1843 v domě č. 697 na Novém Městě pražském. Jejím otcem byl hrabě František Josef Kinský, polní podmaršál a příslušník jedné z nejstarších šlechtických rodin v Čechách. Matka Sofie Vilemína hraběnka Kinská-Körnerová byla dcerou hejtmana Josefa von Körnera.

Bertha prožila část dětství v paláci Kinských na Staroměstském náměstí. Pro nerovnost původu rodičů i skutečnost, že otec František Josef hned roku 1843 zemřel, ale nebyly její vztahy s rodinou Kinských ideální. Spolu s matkou proto brzy odjela do Brna, kde se jí u otcova přítele Ernsta Egona Fürstenberga dostalo vřelého přijetí i kvalitního vzdělání. Bohatá knihovna Fürstenbergů v ní navíc probudila zájem o hudbu, zpěv i jazyky. Kromě rodné němčiny a češtiny se brzy naučila plynně mluvit francouzsky, anglicky a italsky.

Bertha a Nobel

Roku 1856 se matka s dcerou odstěhovaly k tetě do Vídně. Sestřenice Elvíra zde měla na Berthu kladný vliv a zasvětila ji do literatury a filozofie. Roku 1873, kdy bylo rodinné jmění po otci už téměř vyčerpáno, přijala Bertha místo guvernantky u velkoprůmyslníka Karla von Suttnera. Vyučovala jeho čtyři dcery hudbě a jazykům. Působení v rodině ovšem nemělo dlouhého trvání. Kromě dcer měl totiž baron Suttner i syna Arthura, který si o sedm let starší Berthu oblíbil natolik, že vztah přerostl v důvěrnou známost. Arthurova matka měla ovšem se synem jiné plány. Doporučila proto vychovatelce, aby odpověděla na inzerát, ve kterém starší, solventní pán z Paříže hledal sekretářku. Stalo se. Na podzim roku 1875 přišla kladná odpověď a po vyřízení formalit se Bertha Kinská vydala na cestu.

Jejím novým zaměstnavatelem nebyl nikdo menší než švédský průmyslník Alfred Nobel, působící tehdy ve Francii. Vzájemná spolupráce sice trvala jen krátce, vyústila ale v celoživotní přátelství a oboustranný respekt.

Mír pro všechny

Po Nobelově odjezdu do švédska zůstala Bertha v Paříži sama. Stejně osaměle se ale v daleké Vídni cítil i mladý baron Arthur. Jeho jediný telegram rozhodl. Bertha zamířila zpět do Vídně, návrat do domácnosti Suttnerových ovšem nepřicházel v úvahu. Řešením byl tajný sňatek a následný odjezd do ciziny. Dne 12. června 1876 se tedy z Berthy Kinské stala Bertha von Suttner a manželé zamířili na pozvání kněžny Jekatěriny Dadiani do Gruzie.

Téměř devítiletý exil přitom neznamenal pro Berthu promarněné roky. Vlivem energického manžela vyrostla z tiché a zakřiknuté vychovatelky v sebevědomou a okolím uznávanou ženu. Objevila v sobě literární vlohy a bez váhání je využila. Ve svých novelách a románech se projevila jako přesvědčená pacifistka, což nebylo vůbec snadné. Tehdejší společnost totiž v antimilitaristických projevech viděla cosi slabošského.

Berthu ovšem nepřízeň nezlomila. Literární činnost doprovázela řadou přednášek a roku 1889 vydala i svůj nejznámější román Odzbrojte! (Die Waffen nieder!). Dílo vyvolalo velký rozruch a vyneslo autorku mezi přední představitele mírového hnutí ve světě.

Bertha von Suttner (1843—1914)

Narodila se 9. června 1843 v Praze v rodině Františka Josefa Kinského, mládí ale prožila v Brně u Ernsta Egona Fürstenberga. Roku 1873 přijala místo guvernantky u vídeňské rodiny Suttnerů, kde se seznámila i se svým budoucím manželem Arthurem. Roku 1875 odjela do Paříže, kde se stala sekretářkou Alfreda Nobela. Brzy se ale vrátila a po tajné svatbě žila s manželem devět let v Gruzii. Stala se spisovatelkou a mírovou aktivistkou, za což roku 1905 získala Nobelovu cenu míru. Zemřela 21. června 1914. Smrt před bouří**

Literární dílo a společenská angažovanost Berthy von Suttner neunikly ani pozornosti Alfreda Nobela, který oceňoval zejména „amazonskou čestnost“, se kterou baronka vedla boj s militarismem. Nebyli sice ve všem zajedno, zatímco Bertha vyznávala víru v dialog, sázel vynálezce dynamitu spíš na odstrašující prostředky. V podstatných věcech ovšem dokázala pražská rodačka švédského podnikatele přesvědčit. Údajně přispěla i k tomu, že ve své závěti věnoval značnou sumu mírovým aktivitám, čímž vznikla Nobelova cena míru.

Roku 1905, devět let po vynálezcově smrti, pak toto ocenění jako první žena v historii také získala. Ani po šedesátce nepřestávala psát a přednášet. Stoupajícímu zbrojení, nevraživosti velmocí a vzrůstajícímu napětí ve světě sice zabránit nedokázala, běsnění první světové války ale nakonec nezažila. Zemřela jako jednasedmdesátiletá 21. června 1914 ve Vídni. O pouhý týden později padly v bosenském Sarajevu osudové výstřely.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče