Miroslav Zámečník: Skrytí šampioni. Německo stojí na menších firmách

 Zámečník 01. listopadu 2015, 06:17  -  Miroslav Zámečník
01. listopadu 2015, 06:17

Ekosystém malých a středních firem je páteří německé ekonomiky. Špatně se napodobuje, protože organicky vyrůstal stovky let.

Dieselgate trochu utichla, akcie koncernu Volkswagen se trochu zotavily a profesorka Dalia Marinová z mnichovské Univerzity Ludvíka Maxmiliána ve svém příspěvku připomíná, že exportní výkonnost německých firem nestojí a nepadá s Volkswagenem.

Stejně tak „mzdová kázeň“, jinak řečeno velmi umírněné požadavky na růst mezd ze strany německých odborových centrál, sice měla zřetelný vliv na vývoj jednotkových mzdových nákladů v Německu, ale ani to není rozhodující faktor.

Marinová ho vidí především v decentralizované organizační struktuře německých firem – na rozdíl od vysoce centralizovaného VW – a ve vysoké míře důvěry, které německý byznys a společnost charakterizují.

Švábský kapitalismus

Firmy přímo řízené vlastníky obecně netrpí „problémem agenta (manažera) a principála (vlastníka)“, který tíží obchodní korporace řízené najatými manažery a vlastníky, vykonávajícími svoje práva často nepřímo a na dálku. „Švábský kapitalismus“ malých a středních firem řízených vlastníky se nemusí starat o kvartální burzovní hlášení, může plánovat na dlouho dopředu a investovat podle toho.

Nejen do inovací a nových technologií, ale také do lidí. Duální školství, tedy spojení teoretické výuky s praktickou přípravou na povolání přímo v podnicích, stojí peníze, ale ve spojení se vzájemnou důvěrou přináší vysoce kvalifi kovanou pracovní sílu, která je navíc loajální.

Investice do lidí jsou za těchto podmínek rentabilní. Naopak v jiné kultuře, založené na tom, že zaměstnavatel najímá a vyhazuje podle situace na trhu, zatímco zaměstnanec bez jakéhokoli sentimentu přejde ke konkurenci výměnou za mírné navýšení platu, se tomuhle typu investic budete vyhýbat, jak jen to půjde. Problémem „mittelstandu“ je geneticky zakódovaný problém s transferem žezla na následující generaci, ale i tady pomáhá „měkký faktor“ v podobě kultury.

Malé a střední podniky jsou sice v různé míře přítomné v každé ekonomice, ale skoro všude jinde než v Německu vypadají a chovají se jinak

Kdysi jsem měl ve Spojených státech známého Němce, který se dal na akademickou dráhu ve Spojených státech, za tátovy peníze vystudoval nejlepší americké školy a v ekonomickém výzkumu byl opravdu dobrý. Táta měl v Bádensku-Württembersku menší strojírenskou firmu, ale náhle zemřel a jedinému synovi nezbývalo než vedení firmy převzít. Ptal jsem se ho, zda se mu do toho chce a zda by nebylo lepší podnik prodat.

„To nejde, to se u nás nedělá a rodina by mi to neodpustila,“ odpověděl. A tak v Mezinárodním měnovém fondu podal výpověď, se slzou v oku prodal svého „mladého veterána“ – Porsche 911 z roku 1967 –, s nímž frajersky brázdil washingtonské ulice, a začal šéfovat. Po pár letech jsem ho viděl znovu a firmě se dařilo výtečně.

Malé a střední podniky jsou sice v různé míře přítomné v každé ekonomice, ale skoro všude jinde středostavovské firmy vypadají a chovají se jinak.

Mnohem méně investují, ještě méně inovují a často jsou zadlužené až po uši. Německo má zdaleka nejvíce firem, které jsou „skrytými šampiony“, tedy technologické špičky ve vysoce specializovaných oborech, které nemají nijak gigantický globální trh, ale vyžadují často velmi fajnové řemeslo, takže mají vysokou kvalifikační bariéru. Špatně se kopíruje a velké firmy do něj nelezou, ekonomicky jim to nedává smysl, když nemohou uplatnit výhodu v podobě úspor z rozsahu. Jeho lídry mohou být i malé a střední firmy, tedy pokud vypadají jako ty německé středostavovské.

Vykácený prales

Unikátní pozice na vysoce specializovaném trhu, vysoké tempo inovací, investice do technologií i do lidí, kteří jsou nejen loajální, ale díky hlubokému porozumění řemeslu a díky loajalitě k zaměstnavateli jsou nositeli mnoha organizačních inovací a různých „vychytávek“. Podle toho se stanoví ceny výrobků a podle toho také vypadá rozvaha a výsledovka. Málo dluhu, financování z vlastního provozního cash flow, silná vyjednávací pozice vůči bankám, s nimiž je pojí dlouhodobý vztah připomínající partnerství.

Tenhle ekosystém se extrémně špatně napodobuje, protože organicky vyrůstal stovky let. Víte, že Česko ho mělo také, ale stejně tak je vám jasné, že vzkřísit ho zpátky bude těžší než znovu obnovit jednou vykácený tropický deštný prales. To už se na pár místech na světě po desetiletích soustředěného úsilí podařilo. Vrátit slávu českému střednímu stavu bude vyžadovat neméně času a péče.

Nenápadní lídři. O jejich existenci běžný spotřebitel většinou nikdy neslyšel, přesto celosvětově ovládají tržní niky (zvětšíte kliknutím)


Čtěte také:

VW doplácí na emisní skandál, poprvé po dvaceti letech spadl do ztráty

Kdo je nový šéf VW Matthias Müller? Závodník, nadšenec a inženýr

Volkswagen přestal v EU prodávat auta s podvodným softwarem

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče