Miroslav Vrba: Výpadky elektřiny jako v Japonsku Praha zažila v roce 1969

22. března 2011, 09:24 - Jan Stuchlík
22. března 2011, 09:24

Naposledy muselo Česko sáhnout k omezování spotřeby elektřiny v roce 2006, kde se kvůli poruše v jižní Evropě téměř rozpadla tuzemská elektrická síť, říká Miroslav Vrba, člen představenstva společnosti ČEPS, která řídí českou elektrizační soustavu.

Foto: Profimedia.cz

Stalo se někdy v Česku něco podobného jako nyní ve středním Japonsku, kde musejí kvůli nedostatku elektřiny vypínat dodávky na části území?

Takové výsečové vypínání zažila třeba Praha v roce 1969, kdy byl v zimě nedostatek výkonu. Jednou se vypnula Praha 4 a Praha 10, pak se vypnula Praha 7 a Praha 3, a tak postupně byla každá část města vždy část dne bez proudu. V zimě 1979 se zase musela omezovat spotřeba, protože zamrzlo uhlí dopravované do elektráren. K další regulaci odběru elektřiny jsme museli přistoupit až v roce 2006, kdy se nám kvůli poruše na jihu Evropy téměř rozpadla síť.

Proč se může kvůli události na jihu Evropy rozpadnout síť v Česku?

Na hranicích mezi Slovinskem a Itálii neplánovaně vypnuli linku o napětí 400 kV, protože jim v té oblasti hořela tráva a oni ji potřebovali hasit. Nikomu to ale neoznámili. Tou linkou teče obrovské množství elektřiny z Rakouska do Itálie. Rakouským kolegům se proto začala přetěžovat přímá linka do Itálie. Tak ji museli vypnout, aby ji ochránili. Přebytečná elektřina neměla najednou kam téct. Tak si našla cestu na sever do Česka.

Jak se to projevilo?

Začala se najednou přetěžovat jedna linka na našem území. Ale dispečer vůbec nevěděl, proč. Linku z bezpečnostních důvodů vypnul, jenže se mu začala přetěžovat jiná linka. Tak udělal sérií opatření, aby se mu celá soustava nerozpadla. Kvůli tomu jsme vyhlásili stav nouze a regulaci spotřeby a do večera jsme to zvládli.

Jak se spotřeba snižuje?

Regulaci vyhlásíme prostřednictvím Radiožurnálu, televize, telefonujeme dispečinkům distribučních společností, které to dál sdělí předepsaným způsobem velkým odběratelům. Zpravidla je to na předem určené telefonní číslo určitému pracovníkovi ve směně. Podle vyhlášeného regulačního stupně se musí odběr snížit do určité doby. Nejefektivnější je ale využití hromadného dálkového ovládání. To je zařízení, které zapíná bojler nebo topení. Zavolali jsme na EO.N a na ČEZ distribuci, aby vypnuli dálkově ovládané spotřebiče, které zrovna nabíjeli. Tím jsme získali v řádu deseti minut kapacitu 500 až 600 MW. Přitom nikdo v podstatě nic nepozná. Jenom se mu přestane na čas nabíjet bojler.

Co by se stalo, kdyby výpadek byl dlouhodobý?

Krátkodobě nebo i dlouhodobě na několik týdnů by firmy musely omezit provoz na tzv. technologická minima. Neomezovaly by se třeba výrobny potravin, ale určitě by se nekalila ocel. To je možné dlouhodobě udělat.

Jak je Česko připraveno na výpadky velkých zdrojů?

Největší jednorázový výpadek hrozí u Temelína, kde je jedna turbína na reaktor 1000 MW. Dost často se stávají kumulované výpadky u uhelných elektráren. Vzácně se tak může stát, že i tímto způsobem vypadne 1000 MW. Na tyto situace máme připraveny zálohy, které se rozdělují do různých kategorií. První dělení je na točivé a netočivé zálohy. Točivé se dělí na primární regulaci, sekundární regulaci a terciární regulaci. Netočivé zálohy jsou v kategoriích rychlý start, dispečerská záloha, omezení spotřeby. A důležité je propojení se sousedními soustavami pro potřeby havarijní výměny.

Jak velkou zálohu udržujete v pohotovosti?

Udržujeme záložní kapacitu pro výpadek největšího bloku. Je jedno, jestli vypadne skutečně jen ten jeden blok, nebo výpadek vznikne kumulací poruch u uhelných elektráren. V točivé záloze udržujeme okolo 600 MW. To jsou elektrárny, které běží na část maximálního výkonu a jsou schopny ve stanoveném rozmezí okamžitě navýšit nebo snížit svůj výkon. Vypadlý zdroj se touto zálohou nahradí automaticky v řádu minut. K této točivé kapacitě máme k dispozici elektrárny s tzv. rychlými starty. To jsou tři přečerpávací elektrárny, což je dohromady 1100 MW, z nichž pro záložní účely máme nakoupeno 500 MW. Takže z 600 MW v točivé záloze a 500 MW přečerpávacích elektráren jsme schopni kdykoli nahradit výpadek jednoho velkého bloku Temelína.

Kolik hodin mohou jet přečerpávací elektrárny?

Podle stavu vody v horní nádrži mohou jet na plný výkon šest až osm hodin. My z toho máme nasmlouvanou polovinu, tedy až čtyři hodiny. Ale takto dlouho je nikdy nepoužíváme. V případě výpadku se dispečer snaží jejich výkon co nejrychleji nahradit s pomocí dispečerské zálohy. Tou jsou plynové turbíny, které naběhnou do třiceti minut. V nich je k dispozici asi 200 MW. Okamžitou regulací na straně spotřeby lze najít dalších 200 MW. K tomu máme k dispozici ještě havarijní dodávky ze zahraniční, z nichž se dá poskládat dalších 400 MW během třiceti minut. Takže jakmile dispečer dá potřebný výkon dohromady, vypíná přečerpávací elektrárny, aby šetřil vodu pro případný další výpadek, který by mohl nastat.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče