Ministerstvo je třeba řídit jako soukromou firmu

17. prosince 2007, 00:00 - Filip Černoch
17. prosince 2007, 00:00

„Mým úkolem je zajistit plynulé a bezproblémové čerpání evropských peněz. A to se konečně začíná dařit, panické řeči o zpoždění nejsou na místě,“ důrazně prohlašuje náměstek pro evropské záležitosti ministerstva pro místní rozvoj Daniel Toušek. Jako důkaz pro své tvrzení uvádí další dva programy, které budou v rozporu s očekáváním schváleny v nejbližších dnech. Podnikatelům zároveň slibuje jednodušší a rozumnější dotační procedury.

Daniel Toušek, náměstek pro evropské záležitosti ministerstva pro místní rozvoj „Mým úkolem je zajistit plynulé a bezproblémové čerpání evropských peněz. A to se konečně začíná dařit, panické řeči o zpoždění nejsou na místě,“ důrazně prohlašuje náměstek pro evropské záležitosti ministerstva pro místní rozvoj Daniel Toušek. Jako důkaz pro své tvrzení uvádí další dva programy, které budou v rozporu s očekáváním schváleny v nejbližších dnech. Podnikatelům zároveň slibuje jednodušší a rozumnější dotační procedury.

Vypadáte velmi klidně na to, v jak horkém křesle sedíte. Ministerstvo pro místní rozvoj je hlavním českým koordinátorem evropských fondů, v této roli ale sbírá hlavně kritiku. Schvalování programů se zpožďuje, peníze netečou a dokonce přímo vám podřízené programy budou podle všeho schváleny až příští rok.

Pozor, nesuďte tak arogantně. Česká republika si samozřejmě zkomplikovala práci vysokým počtem operačních programů a celým tím složitým systémem jejich rozdělení, ale schvalování v posledních měsících nabralo na rychlém tempu a některé programy budou určitě schváleny už letos. Jak Integrovaný operační program, tak program Technická pomoc. V této chvíli už totiž nejsme zásadně limitováni problémy na naší straně, ale prostým nedostatkem lidí v Evropské komisi, kteří se otázkou strukturálních fondů pro Českou republiku zabývají.

NEMAJÍ NA NÁS MOC ČASU

Myslíte v té komisi, která je považována za byrokratický moloch Evropy, s nekonečným počtem úředníků? Jistě. Přes obecný názor ten úřad není nafukovací, našim programům se podle organizační struktury mohlo věnovat sotva pět šest lidí. Proto jsme se rozhodli dát před ministerstvem pro místní rozvoj přednost krajům, jejichž sedm programů bylo schváleno před několika dny. A hned na to se naše i unijní síly soustředily na ty diskutované dva programy našeho ministerstva.

ING. DANIEL TOUŠEK (1952)

V roce 1978 absolvoval České vysoké učení technické v Praze, katedru ekonomiky a řízení. Poté působil především ve společnosti Utrin, od roku 1990 ve vedoucích pozicích. V lednu 2007 nastoupil na ministerstvo pro místní rozvoj jako ředitel odboru poradců, o čtyři měsíce později se ujal funkce náměstka pro evropské záležitosti a finanční toky. Sedm let také externě vyučoval na Ústavu ekonomiky a řízení ČVUT předměty řízení jakosti, ekonomika a řízení podniku, metody statistické analýzy.

 

Mám to chápat tak, že i celé to oddalované schválení programu Podnikání a inovace, který je hlavním nástrojem podpory podnikatelů, bylo výsledkem podobné politické dohody?

Takto paušálně to říct nelze. Svou roli zde samozřejmě hrála jak politika, tak ale i těžké rozhodování o prioritách ekonomického rozvoje České republiky. Fakt je ten, že program Podnikání a inovace skutečně mohl být schválen už před měsícem a půl, ale doplatily by na to programy krajů. Druhou věcí je, že se samotné kraje zpozdily proto, že ne všechny postupovaly stejně rychle a kvůli zachování jejich prestiže bylo potřeba uzavřít je dohromady.

 

Nicméně nepotvrzuje celá tato debata dlouhodobé výtky, podle nichž je český systém zpracování evropských peněz špatně nastaven a hlavně roztříštěn mezi příliš mnoho operačních programů, které se občas dokonce překrývají?

Stručně řečeno, my už jsme nastupovali do rozjetého vlaku. Noty byly napsány, programy a jejich zaměření určeny. A do toho máte jednadvacet ministerstev a různých úřadů, které chtějí být v pozici toho, kdo řídí a rozděluje evropské peníze. Takže jakékoliv snahy o zásadní změnu koncepce podle přání Bruselu by nutně narazily na politické tlaky. Diskuze by pokračovaly donekonečna a celé čerpání by se zpozdilo minimálně o rok.

Tím ale nijak neomlouvám skutečnost, že referenční rámec a další základní dokumenty zpracovávali různé poradenské skupiny a externí odborníci, kteří to psali tak, aby splnili především formální požadavky. A my jsme toho museli většinu přepracovávat na normální manažerské střednědobé a dlouhodobé koncepce, kterými se skutečně někdo může a musí řídit.

 

Ještě tedy k Integrovanému operačnímu programu: Před několika dny jste ostře reagoval na prohlášení europoslance Jana Březiny, který se kriticky vyjádřil k projednávání tohoto programu….

A divíte se? Pan europoslanec v době, kdy my jsme těsně před schválením tohoto programu, prohlásí, že jde stejně jen o „soubor zbožných přání jednotlivých rezortů“. A podívejte se na to očima euroúředníka, který nám už rok posílá k tomuto programu dotazy a připomínky a neustále se ptá, proč není rozpuštěn do ostatních titulů a proč jím zbytečně navyšujeme už jejich tak vysoký počet. Podobné vyjádření v takto citlivou chvíli je hloupé, nebo jemněji řečeno netaktické.

 

Jenže Integrovaný operační program opravdu neproslul tím, že by to byl promyšlený a efektivně naplánovaný program, míchá v sobě podporu v zásadě nesouvisejících aktivit.

Ale pochopitelně, že to je sběrný tábor, části věnované cestovnímu ruchu i zdravotnictví měly být v programech řízených kraji. Jenže jeho smyslem bylo podpořit modernizaci státní správy, a protože programy musí mít nějaký minimální objem prostředků, bylo nutné zakomponovat i další záležitosti. A přidala se pochopitelně politika, neboť sociální demokraté s tehdejším ministrem pro místní rozvoj Radko Martínkem nechtěli přenechávat vliv nad finančními prostředky modrým krajům.

 

Což pochopitelně vede k dlouhodobým třenicím. Kraje bojují o větší kontrolu nad evropskými penězi, s Integrovaným operačním programem příliš nesouhlasí, a jemu svěřené prostředky by nejraději rozdělily mezi svých sedm Regionálních operačních programů.

Což ale nejde. V prvé řadě kvůli zmíněné otázce veřejné správy, která prostě potřebuje peníze na modernizaci a vyšší efektivitu, a ty je potřeba nějak administrovat.

Navíc určitá koordinace tu musí být. Jeden extrém byl exministr Martínek, který Regionální operační programy dlouhodobě nechtěl a nejraději by pokračovat v systému z minulého období, v němž všechny peníze rozdělovalo ministerstvo pro místní rozvoj.

Já sám naopak podporuji převádění kompetencí z ministerstev na kraje. Jenže i tak musí být z hlediska koncepce rozvoje ekonomiky celého státu úzká a shora koordinovaná spolupráce krajů, jejich asociace a ministerstva. Vezměte si třeba dopravu. Tam musí hejtman působit nejen jako regionální, ale i celostátní politik. Aby třeba dotované silnice nekončily na hranicích krajů a aby zapadaly do nějakého celkového plánu.

 

ŽÁDOSTI NEMAJÍ S REÁLNÝM BYZNYSEM NIC SPOLEČNÉHO

Do současné funkce jste nastoupil zhruba před rokem. Sám říkáte, že šlo o rozjetý vlak, v té době navíc bylo zřejmé, že příprava na čerpání bude mít zpoždění a není ideálně nachystána. Co vás ale na úřadě nejvíc překvapilo?

Tři věci. V prvé řadě naprostá nesourodost a nekonzistentnost všech dokumentů, které jsem dostal a se kterými jsme měli pracovat.

Za druhé organizace jednotlivých lidí na ministerstvu. Na evropské fondy tu byl zaměřen jeden obrovský odbor, v němž všichni řešili všechno a celé to řídil člověk, který byl členem jednadvaceti orgánů, které neustále objížděl. A když jsem si pak kontroloval, kdo co dělá, nešlo nikoho konkrétního najít. A odráželo se to třeba v tom, že když po nás chtěl Brusel do referenčního rámce zabudovat povinných 105 kontrolních a monitorovacích indikátorů, tak jich tam nakonec bylo asi osm set, protože si přisadil snad každý, kdo tu zrovna seděl v budově.

A za třetí, naprosto tu chybělo stanovování konkrétních termínů pro splňování jednotlivých úkolů, což je nemyslitelné v situaci, kdy je ministerstvo pro místní rozvoj hlavním koordinátorem evropských fondů.

POD TAKTOVKOU MINISTERSTVA PRO MÍSTNÍ ROZVOJ

Ministerstvo pro místní rozvoj má mimo koordinace a dozoru nad celým českým systémem strukturálních fondů na starost i dva vlastní programy:

Integrovaný operační program Jeho zhruba 45 miliard korun je určeno na podporu projektů v oblasti modernizace státní správy včetně specifických oblastí dopravy a zdravotnictví. Zároveň je cílen i na podporu celonárodních projektů v oblasti cestovního ruchu a jeho propagace mimo Česko.

Technická pomoc

Opomíjený program, disponující asi sedmi miliardami korun, který může být překvapivě programem nejdůležitějším. Prostředky by z něj totiž měly čerpat například expertní a poradenské týmy, pomáhající se zpracováním a administrací evropských peněz. Do značné míry právě na jeho rozumném využití závisí hladké fungování dotačního soukolí v následujících letech.

 

A vaše reakce?

Ta vycházela z toho, že mým úkolem bylo zajistit plynulé čerpání unijních peněz a zároveň přivést ke kázni všechny řídicí orgány tak, aby ministerstvo pro místní rozvoj mohlo působit jako hlavní koordinátor a hlava monitorovacího systému evropských fondů. Což nebylo nic jednoduchého. Ministerstvo tehdy vydávalo zhruba 180 milionů korun za studie, z nichž část nebyla vůbec v kontaktu s realitou, navíc většinu práce dělaly naprosto zbytečně externí firmy.

Ty mě teď mimochodem příliš v lásce nemají, protože jsem s nimi výrazně omezil spolupráci a snažíme se vystačit s vlastními lidmi. Tohle všechno bylo potřeba dát nějak do pořádku a začít řídit standardními manažerskými metodami.

 

PRŮBĚŽNÉHO FINANCOVÁNÍ SE PODNIKATELÉ NEDOČKAJÍ

Jak to ale poznají jednotliví žadatelé, hlavně podnikatelé? Když nastupovala vláda Mirka Topolánka, slibovala průběžné financování, omezení administrativy, že informace pro žadatele budou dostupnější… Nejprve ještě k penězům z minulého programovacího období 2004-2006. Tam jsme například ve Společném regionálním operačním programu zavedli metody běžné v bankovním sektoru. Takže dnes je to jeden z nejlépe fungujících programů.

A pracujeme pochopitelně i na fondech pro léta 2007-2013. Podnikatele asi zklamu, průběžné financování kvůli nutnosti dostatečné kontroly už nevidím příliš reálně, šance je spíš ve veřejném sektoru. Zároveň ale musím souhlasit s tím, že žádost je složitá a všechny přílohy někdy vypadají jako na soutěži tvořivosti mládeže. Tomu chceme do budoucna zabránit.

 

Jak konkrétně?

Pracujeme na rozdělení celé žádosti na dvě oddělené části. Tou první by byla žádost o finanční prostředky opět ve standardech běžných v bankovním sektoru. A druhou částí by byl samotný projekt. Jenže ne vytvářený tak, aby pasoval do strukturálních fondů, ale zpracovávaný jako normální uskutečnitelný komerční projekt. Vždyť v současné chvíli je žádost postavena úplně nesmyslně – typicky je to vidět u studie proveditelnosti, kterou si někdo vymyslel u Společného regionálního operačního programu. Proč si podle ní musí podnikatel nechat expertem složitě potvrzovat, že projekt jde udělat, když peníze dostane stejně zpětně, a tedy až po jeho ukončení?

Takže hodláte zasáhnout do celé metodiky výběrových řízení?

Jistě, ta se bude muset změnit, chceme také přenést všechna výběrová kritéria na měřitelné ukazatele a co nejvíce vyloučit nějaké posudky hodnotitelů. Konkrétní pokroky jsou vidět třeba na postupném šíření podávání žádostí prostřednictvím jednotné žádosti v aplikaci Benefit plus.

Výsledkem všech těchto změn by měl být stav, kdy žadatel bude neustále vědět, že se o něj někdo konkrétní stará, bude průběžně informován o aktuální situaci své žádosti a hlavně bude vědět, že za svou práci dostane zaplaceno.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče